Ruský ministr obrany Sergej Šojgu a syrský prezident Bašár Assad v syrském Damašku. 15. února 2022
Rusko nedávno zveřejnilo záměr povolat do války na Ukrajině ozbrojené síly svého spojence, Syrské arabské republiky. Bojovníci věrní režimu Bašára Assada se dle vyjádření ministra obrany Sergeje Šojgu údajně přihlásili ve vysokých počtech, dosahující až 16000 lidí. Rusko požaduje zejména vojáky se zkušenostmi z městských bojů a takzvaných CQB (boj na krátkou vzdálenost). Neověřené informace hovoří o vypsané odměně 400 dolarů za týden nebo 1000 dolarů za měsíc v boji.
Mezi potenciální jednotky odpovídající požadavkům Rusů připadají zejména takzvané “Tiger forces” (Quwwat al-Nimr), Republikánská garda nebo 4. obrněná divize. Tyto jednotky jsou považovány za to nejlepší, co může Syrská arabská armáda nasadit. Avšak je zřejmé, že elitní útvary nejsou masovou záležitostí a jejich velikost je velmi omezená. Eventualitou by tak mohl být ještě 5. sbor SAA, ve kterém si Rusko udržuje silný vliv, nicméně tato formace neoplývá požadovanými kvalitami.
Jedním z nejvýraznějších faktorů hovořících v neprospěch nasazení jednotek Syrské arabské republiky je stav vleklé občanské války v zemi, která trvá již přes 10 let. Poslední ofenzíva na severozápadě země se zasekla a nepodařilo se dobýt město Idlíb, který je stále v rukou západem podporovaných povstalců. Severní část země podél hranice s Tureckem je pod kontrolou syrské opozice a severovýchod je zase v držení takzvané Rojavy. Rovněž nelze opomenout al-tanfskou kapsu na jihovýchodě země, kterou ovládají opoziční síly s podporou USA.
Je tedy zřejmé, že ať už kvůli reálnému personálnímu stavu nebo současné frontové situaci není Damašek úplně schopen uvolnit tak vysoké počty “kvalitních” vojáků, které by Rusku skutečně dokázaly pomoci na Ukrajině. Jednou z možností kterou by Rusko mělo, je verbování dobrovolníků z provládní milice NDF. Mnoho obyčejných Syřanů totiž otevřeně podporuje ruskou agresi proti Ukrajině, kterou vnímají jako loutku Západu. Ovšem o jejich bojových kvalitách lze nahlas pochybovat.
Existuje proto možnost, že dochází k vyvíjení tlaku na Damašek, který je nucen vyjádřit podporu Rusku; ať už z pozice pragmatismu, síly, či snad poslušnosti. Bez podpory Kremlu by se totiž mohl baasistický režim rychle zhroutit. Z tohoto všeho tedy vyvstává otázka, zda není deklarovaná syrská podpora jen “propagandistická kachna”, a syrského vojáka v aktivních bojích na Ukrajině neuvidíme.
