Američtí vojáci si prohlížení díru ve stropě ponorkového doku o průměru asi 12 metrů. Otvor ve čtyři metry silném železobetonovém stropu byl vytvořen 12000lb (cca 5400 kg) bombou Tallboy při náletu RAF 8. srpna 1944.
Bitva o strategický námořní přístav ve francouzském Brestu byla jednou z klíčových operací důležitých pro zajištění přísunu vojáků a vojenského materiálu nezbytného pro úspěch invaze do Evropy.
Němci si uvědomovali hodnotu těchto zařízení, a proto bylo vyvinuto ohromné úsilí pro opevnění přístavních měst v rámci projektu atlantického valu. Dalším faktorem byla ochrana ponorkového loďstva, které by jinak muselo obeplouvat Britské ostrovy a riskovat zachycení a zničení nepřítelem.
Samotná „Pevnost Brest“, jak ji pojmenovala německá propaganda, byla bráněna zajímavou směsí pěchoty, výsadkářů, námořní pěchoty a posádek ponorek i hladinových lodí. Velitelem německé obrany pak byl jmenován veterán afrického tažení, generál padákových myslivců Hermann Ramcke.
I když některé méně bojeschopné jednotky nekladly příliš velký odpor a vzdaly se poměrně brzo, Ramckeho výsadkáři se rozhodli dostát své pověsti elitních vojáků od Eben Emael, Kréty a zejména Monte Cassina. Spojence tak čekaly tvrdé boje o každičký dům.
Takže navzdory přesile, masivnímu dělostřeleckému i leteckému bombardování a použití plamenometných tanků se obránci udrželi až do 19. září. V té době už byla Paříž dávno osvobozena a spojenečtí výsadkáři seskakovali v Holandsku v rámci operace Market Garden.
Dá se říct, že jediným hmatatelným výsledkem bitvy bylo srovnání bretaňské metropole se zemí. S ní však byla zničena i většina přístavního zařízení. Němci odstřelili i to poslední funkční a navíc se jim podařilo zablokovat přístav potopenými loděmi. Do konce války tak nebyl v Brestu složen ani kilogram nákladu. Celkový počet spojeneckých padlých, který dosáhl deseti tisíc, tak vyšel víceméně do prázdna. Němci ztratili 38 000 padlých, zraněných a zajatých. Ze zkušenosti při dobývání města také přišlo rozhodnutí ostatní atlantické přístavy obejít a ty se tak s výjimkou Le Havru vzdaly až 9. května 1945.
