Heinkel He 162 „Spatz“ (Vrabec) číslo 23, patřící oberstleutnantovi Herbertu Ihlefeldovi, poslednímu veliteli 1. stíhací eskadry německé Luftwaffe, letiště Leck, poblíž dánské hranice, květen 1945. (Jiný zdroj uvádí, že fotografie byla pořízena až ve Francii po ukořistění letadla Spojenci)
Projekt Volksjäger (lidový stíhač) byl výsledkem kulminace snah o vytvoření extrémně levného, ale efektivního proudového stíhacího letounu v samém závěru druhé světové války. Z vývoje programu „nouzového rozvoje stíhacího letectva“ tak vzešla proudová stíhačka, která měla být nezávislá na nedostatku strategických surovin, paliva i zkušených pilotů.
Na dnešní poměry moderně a poněkud sportovně vypadající letoun tak měl být částečně vyroben z lepeného dřeva, jako palivo mu měl sloužit letecký petrolej a jeho ovládání mělo být tak jednoduché, že jej mohli zvládnout i děti. Jen dodáme, že řízení ale nakonec bylo naštěstí dostatečně složité, takže členové HJ, kteří prošli jen několikatýdenním výcvikem na kluzácích nepřipadali v úvahu.
Přesto, nebo právě proto, byl stroj vyvinut a uveden do sériové výroby v rekordním čase asi tří měsíců. Konstrukční chyby, „dětské vady“ a další nedostatky ohrožující efektivitu letounu i životy pilotů musely ustoupit urychlenému nasazení. I tak se dá říct, že se jednalo o překvapivě dobré letadlo schopné vyvinout rychlost až 905 km/h a provádět i náročnější akrobatické manévry. Výzbroj byla tvořena dvěma 20mm kanóny Mauser 151, původní záměr s 30mm kanóny se ukázal jako nereálný kvůli zpětnému rázu. Operačního nasazení se dočkaly stíhače v polovině dubna 1945 a už 19. zaznamenaly první sestřel (ačkoliv Spatz byl sám sestřelen při návratu na letiště). Celkový počet zničených nepřátelských letounů není přesně znám, uvádí se 1 potvrzený a další dva sporné. Vlastní bojové ztráty činí 2-3 stroje (10 odepsaných Vrabců jde na vrub nehodám).
Původní výrobní kvóta počítala s tisícovkou letounů do konce dubna 1945 a dvojnásobkem od následujícího měsíce. Od ledna 1945 do konce války se Němcům podařilo vyrobit 320 kusů He 162, z nichž 120 dorazilo ke svým jednotkám, dalších asi 600 bylo v různém stádiu kompletace.
Po válce se několik přeživších letadel dostalo do rukou Spojenců, kteří je podrobili dalšímu testování. Britský zkušební pilot kapitán Eric Brown k tomu poznamenal: „Jedná se o inovativní koncept, který je trošku nevypočitatelný na ovládání. Zcela jistě vám toto letadlo neodpustí žádnou chybu. Zároveň ale musím říct, že se jedná o efektivní zbraňovo platformu. Bez větších pochyb si dokážu představit, že kdyby tato letadla byla nasazena masivně a ve spojení s Messerschmitt Me 262, tak by Němci ještě mohli získat nadvládu nad svým nebem.“
