Korupce. Ilustrativní foto
Čtenáři, kteří nás sledují od začátku ví, že korupcí v ruské armádě jsme se zabývali již jednou na začátku války na Ukrajině. Po našem nedávnem streamu jsme se nicméně rozhodli tuto problematiku jak se říká oprášit a také přidat nějaké nové poznatky. Pro vyvážení jsme navíc shromáždili fakta i o korupci v armádě ukrajinské, protože i v ní samozřejmě dochází k nekalostem.
Výsledky čtrnácti let reorganizování ruského vojska vidíme dnes každý den, už téměř deset měsíců. Naprostá většina vojenských expertů, laiků ale i lidí, kteří se o válku nikdy nezajímali, je šokována výkony ruských vojáků. A to do takové míry, že se začíná nahlas mluvit o možnosti vojenské porážky Putinova režimu. Navzdory relativnímu úspěchu na jihovýchodě Ukrajiny, invazní armáda utrpěla debakl u Kyjeva, utekla od Charkova, stáhla se z Lymanu a Kupjansku a nakonec překvapivě vyklidila i prostor pravého břehu Dněpru u Chersonu. Blesková válka nevyšla. Původní plán obsadit celou zemi v řádu hodin, maximálně dní fatálně selhal. Chlouba Černomořské flotily, raketový křižník Moskva leží na dně moře, letectvu se ani na moment nepodařilo ovládnout ukrajinské nebe a armáda odepsala tisíce strojů a desítky tisíc vojáků.
Podíváme-li se zpět do minulosti nelze si nevšimnout snahy o celkovou reorganizaci ruských ozbrojených sil. Po zkušenostech z Gruzie chtěl Kreml hodit přes palubu celé to zatuhlé, post-komunistické centrální velení, které se chvástalo, že umí během okamžiku postavit armádu o čtyřech milionech mužů. O to ale už politici ani daňoví poplatníci dávno nestáli. Místo toho se mělo vojsko přiblížit malým armádám „počítačového věku“ na Západě. Vyšší odpovědnost i možnosti pro rozhodování polních velitelů, dokonale secvičené profesionální jednotky s moderním vybavením a účinnými zbraněmi. Jak prosté. Bohužel pro Putina, a tehdejšího zastupujícího prezidenta Medveděva, celá vize narazila na nepřekonatelný problém – ruskou náturu. Zpohodlnělá generalita jednoduše dál preferovala starý model koncentrované síly masivních zástupů pěchoty, záplav tanků a tisícihlavňového dělostřelectva. Alespoň ve svých představách.
V prvních měsících a týdnech války nebyl problém korupce ještě úplně patrný, byť už lehce probublával na povrch. Šlo o drobnosti, které se projevovaly třeba na špatně udržované technice nebo prošlých vojenských dávkách, z nichž mnohé ležely na skladech i sedm let (jistě, není pravděpodobné, že by vojákům způsobovaly nějaké problémy, protože i americká MRE se dají jíst několik let po datu expirace, ale je to dobrý lakmusový papírek).
Obludný rozměr korupce se začal naplno ukazovat až ve fázi, kdy se ukázalo, že pro Rusko nebude dobytí Ukrajiny nejen složité, ale dokonce již i nepravděpodobné. Jak přicházela jeho mocná armáda o více a více strojů, bylo potřeba vytahovat ze skladu rezervy. Problém se potom naplno projevil při mobilizaci, kterou Rusko provedlo během září. Od čerstvě mobilizovaných vojáků se totiž začaly šířit informace, že armáda nemá dostatek výstroje a „mobíci“ si musejí helmy, neprůstřelné vesty a často i uniformy kupovat za své. I ta trocha výstroje, kterou mobilizovaní dostali při náboru vykazovala v lepší případě známky značného používání a stáří. Zmiňme třeba obstarožní helmy SŠ-68 a přilby, které sice vypadaly jako modernější ruské 6B47, ale daly se deformovat úderem pěstí nebo neprůstřelné vesty, které se po delším používání začaly párat a rozpadat a v nich nevhodné balistické vložky (v několika případech bylo vidět, že nejde o nic víc, než jen do patřičného tvaru upravený několikamilimetrový plech, který se dal prostřelit pistolí). To vše vykazovalo známky “balistické” výbavy z platformy Wish. Korunu celé této eskapádě potom nasazuje informace, kterou přímo v ruské Dumě zmínil poslanec za Trans-bajkalský kraj. Podle něj totiž chybí ve skladech více než 1,5 milionu zimních uniforem, ale „někde přece být musí, ne?“. Ano, kolem roku 2010 byly ruské uniformy a první vypuštěné součásti z ruského projektu moderního vojáka „Ratnik“ velmi žádaným vybavením pro „airsofťáky“, kteří napodobovali ruskou armádu nejen u nás, ale i jinde ve světě, takže otázka, kam minimálně část z nich zmizela, má zdá se prostou odpověď.
To jsou dostupné informace, které se bezprostředně týkají především pěších jednotek, ale tento průšvih se nevyhnul ani těžkým obrněným jednotkám a dělostřelectvu. Ke všeobecnému překvapení (nebo ne?) se totiž přišlo na to, že v rezervních skladech je polovina tanků nefunkčních a ta funkční část má vybrakované komponenty, jmenovitě optické přístroje, vysílačky, části motorů a další důležité díly. Některé zdroje uvádějí, že funkční je až každý desátý stroj. V každém případě velitel této konkrétní jednotky spáchal sebevraždu.
Ruské dělostřelectvo je pak kapitola sama o sobě. Na jednu stranu se Rusko holedbá tím, že má dlouhodobou převahu v počtu hlavní, ta ale naráží na to, že dělostřelecké přepady mnohdy nejsou moc přesné. To je dáno jednak možným špatným výcvikem, nedostatkem rezervních hlavní, které jsou k přesné střelbě potřebné (a je potřeba je průběžně měnit), a poté také špatnou údržbou. Ruští vojáci hlavně během velkých ukrajinských ofenziv děla nešetřili a docházelo pak k velkému zahřátí hlavní. Stačilo pak, aby například zapršelo, hlaveň se rychle zchladila a bylo zaděláno na problém. Nepřesnost se pak projevuje nejen ve větší spotřebě munice, ale může dojít i k roztržení hlavně a, jak jsme viděli, i ke smrti obsluhy kanónu. Slavné jsou také fotografie přídavného pancéřování na tancích, ve kterém jsou vidět obaly na vajíčka.
A co letectvo? Obvykle hýčkaná součást ozbrojených sil každé země nemá v Rusku žádnou výjimku. Můžeme polemizovat, že jedním z důvodů, proč Rusko nebylo schopné uzavřít ukrajinské nebe, byl fakt, že jeho letectvo, alespoň v úvodních fázích války nebylo schopno používat zabudované navigační systémy v letadlech, ale spoléhalo se na turistické navigace Garmin, které byly v několika případech viditelné přilepené na přístrojových deskách moderních stíhacích bombardérů.
Skutečně kvalitní výstroj mají především speciální jednotky. Ty, ač mají poměrně dost členů, nejsou nicméně dostatečně velké na to, aby na Ukrajině mohly něco změnit. Bavíme se o především o speciálních útvarech ruské národní gardy (Rosgvardija – třeba 144. mechanizovaný pluk známý také jako „Kadyrovci“), výsadkových oddílů speciálního určení (výsadkové oddíly specnaz a vojenské rozvědky GRU) a nebo speciální jednotky tajné služby FSB.
Kam se tedy zdroje ze slíbené hluboké modernizace ruské armády poděly? Proč tolik potřebné vybavení pro obrovský počet vojáků, který by měla podle vlastních slov ruská armáda být schopna nasadit, zmizelo?
Odpověď není složitá, je ale hodně rozvětvená. Všeobecná prohnilost celého systému vysává veškeré zdroje pro osobní prospěch lidí, kteří mají jakoukoliv možnost se na něm obohatit. Údajně dokonce existují nepsaná pravidla, kolik kdo může ukrást. Bývalý šéf finské rozvědky a současný poradce vlády, generálmajor Harri Ohra-Aho tvrdí, že „…každý, kdo má možnost, si z přidělených fondů ukrojí tolik, kolik si myslí, že je akorát k jeho postavení.“ Přesto anebo právě proto, že je korupce tak všudypřítomná, jen nemnoho velkých případů defraudace se dostane k soudu.
Ale nejen velké, státem zadané, vojensko-průmyslové zakázky jsou lákadlem. Zdá se, že se krade úplně všechno a všude. Jsou známy případy, kdy velitelé útvarů fixlovali počty uskutečněných cvičení, vystřílené munice i spotřebovaných pohonných hmot. Ušetřené peníze si pak strčili do svých kapes. I to je zřejmě důvodem nedostatků v základních vojenských návycích ruských vojáků, jako je taktika, střelba nebo navigace. A tento problém se katastrofálně projevuje u mobilizovaných, kteří podstoupí jen minimální výcvik, ale stává se, že jsou na frontu odesláni bez výcviku okamžitě. Irisov k tomu doplňuje: „Míra prolhanosti je v ruské armádě nepředstavitelná. A protože se každý honí jen za svým obohacením, tak i kvalita toho, co se nakonec k vojákům dostane je logicky špatná.“ Na taktické úrovni se to projevuje například neschopností protivzdušných systémů vypořádat se s malými drony, nové automobily jsou často na odpis už po pár letech a na údajně špičkových letadlech se rozpadají některé v Rusku vyrobené prvky při dosažení nadzvukové rychlosti. Během invaze na Ukrajinu se pak objevily další stránky celého šlendriánu – nekvalitní pneumatiky, nařezané špalíčky místo plastických trhavin nebo třeba lékařské vybavení, které zřejmě zažilo několik sovětských ofenziv. I komunikační systémy v ruské armádě jsou v žalostném stavu. Nezřídka mají ruští vojáci obyčejné civilní čínské vysílačky Baofeng nebo Puxing. Šifrované komunikační systémy AZART, které odpovídají válečnému nasazení mají víceméně jen elitní jednotky.
I tak by ale Rusko by bylo moc rádo, kdyby svět vnímal jeho armádu tak, jak vypadá na každoroční přehlídce na Rudém náměstí v Moskvě. Jako dobře promazaný stroj, plný osvalených jinochů, pochodujících jako jeden muž a chřestící zbraněmi. „Jenže armáda je v Rusku používaná právě hlavně jako nástroj propagandy“, připomíná Gleb Irisov, bývalý důstojník letectva a analytik ruské státní agentury TASS, který odešel z Ruska po vpádu na Ukrajinu.
Je však třeba zdůraznit, že v dobách, kdy západní země horko-těžko dosahovaly výdajů na armádu do 2 % HDP, Rusko více než deset let investovalo přes 3,5 %. A to hovoříme jen o oficiálních údajích. Není pochyb, že bez těchto doslova stovek miliard dolarů by ruská armáda nebyla schopna ani zdaleka dosáhnout svých relativních úspěchů na Ukrajině. Avšak zároveň si lze jen těžko představit, kam by došla, kdyby se, byť jen omezeně prosadily hlasy ruské opozice, která chtěla proti tomuto zkorumpovanému molochu bojovat.
Abychom ale neprali špinavé prádlo jen na jedné straně, tak musíme uznat, že i Ukrajina se potýkala a potýká s problémem korupce. Drago Kos ve svém článku War and Corruption in Ukraine uvádí, že Ukrajina patřila kolem roku 2000 k nejzkorumpovanějším zemím Evropy a tento status jí vydržel zhruba do roku 2017. Tehdy se situace začala pomalu zlepšovat a to především kvůli tlaku mezinárodní komunity poté, co se Ukrajina začala zajímat o restrukturalizaci a přeměnu armády podle moderního západního střihu. Ani tehdy se ale velkou část korupce přítomné na všech stupních samosprávy nepodařilo pořádně vymýtit. Armáda není výjimkou.
Foreign Policy uvádí, že ačkoliv se sám Zelenskyj během své prezidentské kampaně pasoval do role vymítače korupce a často kritizoval ukrajinské oligarchy, po svém zvolení přistupoval k řešení korupce chladně a FP označuje protikorupční opatření jako neefektivní. Dále také uvádí, že to mohlo být způsobeno slabou pozicí, kterou před válkou měl, a jeho nově nabytý potenciál coby vrchního velitele armády, která úspěšně bojuje proti ruské agresi, by mohl v budoucnosti využít ke zvýšení snahy boje proti korupci.
Některé další zdroje uvádějí, že ještě kolem roku 2015 bylo možné vyvázat se např. z vojenské služby za pomoci úplatku, nebo že se výstrojní součástky prodávaly do světa podobně, jako tomu je na ruské straně. Faktem ovšem je, že v obou případech jde o něco, co se do jisté míry děje v každé armádě na světě. The Times například uvádí, že ukrajinská korupce se naplno projevila právě během invaze, kdy došlo k situaci, že rezervisté neměli dostatek ručních zbraní a museli se spoléhat hlavně na dodávky ze Západu, protože arzenál z rezervistických skladů byl rozkraden a rozprodán.
Je to do značné míry něco, co se Ukrajiny drží již od dob Sovětského svazu, než došlo k obnově důstojnického sboru. Trochu pak pomohl i přechod z armády branců na plně profesionální vojsko v průběhu reformy v roce 2015, která byla důsledkem ruské agrese na východě Ukrajiny. Jen z nedávné doby můžeme jmenovat zmizení 250 milionů hřiven, které měly podle všeho jít na neprůstřelné vesty pro ukrajinské vojáky. Fond, ve kterém byly peníze uloženy, byl však vybrán a odpovědná osoba zmizela.
Čas od času se objeví informace o tom, že se zbraně dodané Ukrajině objeví mimo její území. Ačkoliv je minimálně část těchto tvrzení pravdivá, protože oportunisté se najdou všude, o valné většině takto prodaných zbraní neexistují přesvědčivé důkazy. Objevilo se několik případů, kdy ukrajinští vojáci zradili a prodali např. dělostřelecký systém CAESAR, který země dostala od Francie. Rusové pak údajně zjištěné informace formou reverse engineeringu použili při stavbě vlastních dělostřeleckých systémů. Tato informace se ukázala jako kachna.
V každém případě, pokud dojde k ukončení války způsobem, který umožní Ukrajině zachovat si suverenitu, bude potřeba bedlivě sledovat, kam míří finance určené na obnovu země – to je ostatně něco, na co je potřeba dbát i v momentální situaci. Nemá smysl si nalhávat, že korupce na Ukrajině neexistuje, ale země se momentálně potýká s většími problémy. Před přeprodejem darovaného materiálu nelze zavírat oči ani jej omlouvat, ale vzhledem k tomu, že Ukrajina stále do značné míry funguje, lze se domnívat, že by se tam tento problém vyskytoval v takovém měřítku, jako na ruské straně. Obě země jsou v současné době zmítané válkou, ale v případě Ukrajiny se zdá, že pomalu začínají fungovat mechanismy, které alespoň nějakým způsobem zajišťují, aby poskytnuté finanční a materiální zdroje šly tam, kam jít mají. To v případě Ruska, pokud nedojde ke změně politického systému, nebude dost dobře možné nejspíše nikdy.
