V tomto článku se zaměříme na využití bezpilotních letounů na taktickém stupni, tedy od nejmenších jednotek až po úroveň praporu, zejména v rámci ukrajinské armády. Článek si neklade za cíl popsat veškeré způsoby, jakými je možné tyto drony využít, jsou zmíněny pouze hlavní možnosti nasazení.
V současnosti se vzhledem ke klesající ceně dronů vyvíjí snaha dostat je do co nejmenších jednotek, tedy až na úroveň družstva – samozřejmě v případě, že je to rozpočet schopen ufinancovat. Například v AČR je aktuálně v plánu přeformovat jedinou rotu bezpilotních prostředků na prapor 53. pluku průzkumu a elektronického boje. Proces by měl být dokončen v roce 2025. Tato jednotka by pak měla podle potřeby poskytovat podporu jednotkám brigádních úkolových skupin. Je však třeba uvést, že o nějaké plošné výbavě například každé roty těmito stroji zatím rozhodně není řeč. Asi nejdále se v integraci dronů dostali američtí mariňáci. Aktuálně se vedou diskuze o tom, že by se struktura družstva rozšířila o další dva vojáky (aktuálně má družstvo 13 – 3 čtyřčlenné fireteamy a velitel). Jednalo by se o vyčleněného zástupce velitele družstva plus právě operátora dronu jako specialisty.
Pokud se ozbrojené síly jakékoliv země rozhodnou, že chtějí mít drony už na úrovni družstva, musí být tyto stroje dostatečně malé a lehké. To znamená, aby i s ovládacím modulem vážily do 3 kg a nebránily tak vojákovi v plnění ostatních činností. Dolet a výdrž takového dronu nebude dosahovat úrovně větších platforem využívaných v armádách nyní, nicméně to ani není požadavkem – družstvo standardně operuje do hloubky kolem půl kilometru, takže i to, že velitel bude mít přehled kilometr na všechny strany, pro něj bude obrovskou výhodou.
Malé drony na úrovni družstva
Příkladem vhodného malého dronu může být například Drone 40, který se odpaluje z puškového granátometu. Dron může být buď čistě průzkumný, ale existují i útočné varianty. Vzhledem k jeho rozměrům je přímé bojové využití poměrně omezené a velikost nesené nálože odpovídá ekvivalentu 40 mm granátu. To však stačí například proti skupinám nepřátel nebo nepancéřovaným vozidlům. Družstvo tím získává značnou výhodu a vojenské standardy navíc poměrně zkomplikují zarušení nebo vyřazení dronu radioelektronickými prostředky (REB) protivníka.
Tyto drony se v počtu několika kusů dostaly k ukrajinským ozbrojeným silám. Nicméně si zřejmě všechny rozebrali zvláštní jednotky, které mají dostatečně dobrý výcvik, aby je dokázaly efektivně využít. Obecně jsou v ukrajinské armádě drony k vidění až od úrovně čety, jedná se však v naprosté většině o civilní stroje, čemuž se budeme věnovat později.
Dalším strojem v této kategorii, který používá například jednotka Kraken, je mini helikoptéra Black Hornet. Jedná se o kapesní dron s hmotností necelých 20 gramů, který se dá použít například v budovách – je tak tichý, že si ho z několika metrů jde jen obtížně všimnout. Dron disponuje malou termovizní kamerou, díky které se dá průzkum provádět i v naprosté tmě.
Civilní drony povolané do služby
Pokud je ukrajinská strana fronty něčím proslavená, tak je to masové využití civilních dronů pro vzdušný průzkum. Jednotlivé kusy však obvykle moc dlouho ve službě nevydrží, neboť jsou vystaveny tvrdým podmínkám na které nejsou stavěné a navíc je ničí jak ruské stacionární prostředky REB, tak i oddíly vybavené elektromagnetickými protidronovými puškami. Pokud je takový dron zaměřen, jeho zničení zabere jen pár vteřin. Průměrná životnost civilních dronů na silně bráněných úsecích fronty je kolem 5 misí.
Preferovaným typem u Ukrajinců je jednoznačně DJI Mavic 3 ve verzi classic, neboť má v porovnání s konkurencí poměrně dobrou optiku. Používají se ale i menší typy stejného výrobce, například DJI Mini. Pokud to finance dovolí, snaží se ukrajinské síly mít na jednu rotu alespoň jeden dron ve verzi T, tedy s termovizní kamerou, která umožňuje operace v noci. Tyto drony mají solidní zoom, takže se s nimi dá rozeznat člověk až na jeden kilometr, technika na dva. To umožňuje sledování nepřítele z relativního bezpečí několika set metrů, což je vzdálenost na kterou tyto drony díky své malé velikosti nejsou vidět holým okem.
Primární rolí těchto dronů je průzkum nepřátelských pozic a asistence dělostřeleckým bateriím, které jsou z brigády přidělené jako podpora bojovým praporům – toto dělostřelectvo tvoří převážně minomety různých ráží s relativně omezeným dostřelem, z čehož vyplývá, že dosah civilních dronů (i nejlepší verze DJI Matrice dávají max 15 km, a to jenom pokud není ovládací frekvence rušená) na tento úkol stačí.
Pro zajímavost a dokreslení situace zmíníme jeden kousek, který se nedávno povedl vojákům ze 14. mechanizované brigády. Oddíl dronového průzkumu zjistil, že relativně blízko pozic brigády přistály dva ruské vrtulníky Mi-8. Dělostřelci po obdržení informace začali na tento cíl zastřelovat své zbraně. Operátor dronu hlásil v reálném čase korekce palby a díky tomu se jim jeden z vrtulníků podařilo trefit ještě před tím, než se stihl odlepit od země. Podobné úspěchy by bez pomoci dronů nebyly vůbec možné.
Dodáme, že drony jsou hodně využívané i pro kontrolu, jestli jsou pozice jednotky dobře zamaskované. Pokud totiž operátor nedokáže odhalit dronem vlastní pozice, o kterých ví že tam jsou, je jen malá šance že je zjistí nepřátelský průzkum. Navíc, pokud je k dispozici Starlink, nic nebrání veškerá videa online streamovat na příslušný server, kde si jej může prohlédnout libovolný velitel, který tam má přístup – získaný materiál je tak prakticky k dispozici celé ukrajinské armádě.
FPV drony, aneb řízená munice co dům dal
FPV závodní drony jsou samostatná kategorie malých civilních dronů u kterých není kladen důraz na výdrž, ale na rychlost, která dosahuje i 40 m/s. Navíc, jak napovídá zkratka FPV (first person view), pilot se speciálními brýlemi vidí to co dron.
Na frontě dostal tento typ zcela novou roli. Na FPV dron se připevní druhou baterii – která je k té vnitřní připojená paralelně, takže dron najednou nelétá maximálně pět kilometrů, ale i více než dvojnásobek. Nosnost se pohybuje kolem dvou kilogramů. Zespodu dronu je pak uchycena lehčí kumulativní hlavice, například z ručního granátu RKG-3M nebo lehčí hlavice z RPG-7, které stačí na zničení lehčí obrněné techniky a nebo poškození tanku.
Poloha cíle je obvykle zjištěna pozorovacím dronem. Operátoři obou strojů mohou sedět vedle sebe a koordinovat své kroky. V poslední době začalo experimentovat i s protipěchotní variantou, která má místo kumulativní hlavice šrapnelovou, plněnou spoustou malých kuliček.
Tyto operace samozřejmě vyžadují zkušenou obsluhu. Jejich výcvik se dá provádět i na běžných komerčních VR simulátorech a trvá zhruba měsíc. Ukrajinci se už také naučili z FPV dronů shazovat i obyčejné granáty, na to však je potřeba delší trénink, protože granát se neshazuje z visu, ale v dopředné rychlosti například 30m/s, což je podstatně náročnější. Šikovný pilot je pak schopný trefit pohybující se cíl s pravděpodobností kolem 60 %. Cena za takový útok je v případě úspěchu mnohem nižší než jeden výstřel 155mm houfnicí.
Ukrajinské ozbrojené síly si rámy k těmto strojům vyrábí samy. Motory a elektronika pochází většinou z Číny a dopravuje se obvykle přes různé prostředníky. Aktuální výrobní kapacity se Ukrajinci snaží zvýšit ze 400 na 800 měsíčně. Cíl je vyrábět 2000 těchto dronů za měsíc.
Droní bombardéry – aneb jste ajťák pyroman? Dejte se k ukrajinské Aerorozvidce!
Aerorozvidka vlastně vznikla jako parta nadšenců, která se kromě průzkumu za pomocí dronů baví tím, že z nich hází různé věci na nepřítele. Drtivá většina frontových videí z dronu je právě od nich. Je ale potřeba myslet na to, že ven jdou jenom videa úspěšných útoků, a to těch tak „akorát“ úspěšných. Domníváme se, že ty opravdu povedené akce si tato jednotka nechává pro sebe, aby Rusové nevěděli o všem, co se dá s drony dělat.
Časy, kdy se z jednoduchých civilních dronů shazovaly trochu upravené ruční granáty, jsou ale už víceméně pryč. Dnes už si Ukrajinci pro tento způsob nasazení vyrábějí specializované oktokoptéry R18, které na 8 km dokáží přepravit i 8 kg nákladu. A takovýto dron unese třeba i šest malých pum, které postupně a řízeně shazuje.
Co všechno se pod tyto drony nechá podvěsit? Krátce řečeno – spousta různých věcí. Jmenujme například:
- Munice VOG-17 (pro automatické granátomety ASG-17), ke které se na 3D tiskárně dotiskly stabilizační křidélka. Jedná se o relativně malou výbušninu (okolo 280g), díky tomu ji ale delší dobu unese i malý dron a navíc se s ní dá docela dobře strefovat – operátoři se dostali na kruhovou odchylku i pod 0,5m, takže mají relativně vysokou šanci se s tím trefí i do otevřeného poklopu tanku – a i takový malý granát umí způsobit zahoření munice.
- Trochu divočejší variantou jsou granáty F-1 v pouzdrech, která se používají na krmení ryb (plastová skořápka, která se otevře po dopadu).
- Zajímavou variantou je věc, které říkají Ukrajinci „Molotovovy balóny“. Jedná se pravděpodobně o skleněné koule, naplněné směsí kyseliny sírové, cukru a chloridu draselného. Po dopadu (a rozbití) začne směs hořet, a je zřejmé, že se to bude v polních podmínkách docela obtížně hasit. Efekt můžete vidět třeba ZDE
- V současnosti se již ale objevuje pro tento účel optimalizovaná droní munice, jak vidíte na obrázku níže, více najdete v například TADY.
- Oktokoptéry se díky větší nosnosti už nemusí omezovat na malé granáty, příkladem je skoro pětikilová kumulativní puma, která má při shozu z 300m zaručený zásah jednoho čtverečního metru. Takto velká hlavice už se prokouše jakýmkoli tankem, i kdyby se operátor náhodou trefil do bloků reaktivního pancíře na věži – při kolmém dopadu umí tyto moduly škrtnout max 400mm z průbojnosti (při šikmém je to o dost lepší), a to dá i dvoukilová hlavice PG-7VL (aktuálně asi nejčastější munice do RPG-7). Pod nimi je pak už jenom několik centimetrů pancíře stropu věže, což znamená, že s přítomné osádky tanku se velmi pravděpodobně stanou noví kandidáti na kosmonauty. Na tuto hračku se můžete podívat ZDE.
„Svičblejdi a podobní strejdi„
Zde se dostáváme ke kategorii profesionálních armádních „sebevraředných“ dronů. Tam můžeme řadit jak malé Switchblade 300, tak i větší Switchblade 600, Altius 600 nebo ukrajinský RAM II, z ruské strany pak například Lancet.
Lehčí drony této třídy se vypouští z trubkových odpalovacích kontejnerů, větší pak z odpalovacích ramp. Některé drony v kategorii (například RAM II) se umí v případě nenalezení vhodného cíle vrátit a přistát, obecně se s tím ale nepočítá a let těchto dronů je obvykle jednosměrný.
Podobně jako FPV drony ničí tyto stroje cíl tím, že do něj narazí a přivedou tím k výbuchu tříštivotrhavou hlavici, což obvykle stačí na vyřazení jakékoli slaběji pancéřované vojenské techniky, nebo živé síly. Navíc díky tomu, že je hlavice zabudovaná dovnitř pod aerodynamický kryt, není problém výrazně větší dolet. Například RAM II zvládne zásah až na vzdálenost 30 km.
Drony Switchblade 300 jsou nejmenšími z této kategorie, vydrží kroužit jenom necelých 15 minut a jejich hlavice je ekvivalentem 40mm granátu. Ukrajinští operátoři, ke kterým se dostalo nějakých 700 kusů tohoto sebevražedného dronu si ze začátku stěžovali na relativně malý účinek v cíli, ale tato kritika se postupně vytrácí s tím, že se tento dron využívá pouze proti živé síle, na kterou více než stačí. Výrobce ale i díky jejich připomínkám dron přepracoval, a zavádí verzi Block 20, která vydrží kroužit už okolo 20 minut. Switchblade 600 je větší verze Switchblade 300, která se hodí na ničení nepřátelské obrněné techniky.
Na rozdíl od jednodušších konstrukcí, ke kterým patří například drony Shahed 136, neletí tyto drony po předem naprogramované trajektorii, ale stejně jako průzkumné typy mají i tyto na špici kameru, a operátor hledá cíl ručně. V okamžiku, kdy je identifikován cíl, přejde dron do střemhlavého letu, přičemž zvýší rychlost z cestovních 60 až 80 km/h na 140 nebo více km/h.
Celkově mají tyto drony na obou stranách na svědomí nemalý počet techniky. Drony Lancet představují u Rusů asi nejoblíbenější zbraň na lov ukrajinských samohybných houfnic, a například za většinu zničených Krabů můžou právě Lancety. Obrana proti nim je poměrně složitá, cíl je to malý a rychlý a Ukrajinci se zde musí spoléhat na kamufláž a často měnit pozice, aby minimalizovali své ztráty.
Závěrem
V článku jste se mohli seznámit se základními způsoby využití dronů na současném bojišti, a to jak upravených civilních, tak i profesionálních vojenských. Ukrajina je těchto prostředků plná, a veškerou činnost je potřeba plánovat s přihlédnutím k tomu, že ji protivník může (a pravděpodobně bude) v přímém přenosu pozorovat. Uvidíme, jak se tento druh výzbroje bude vyvíjet do budoucna, dá se ale předpokládat, že budou drony využívány stále menšími jednotkami.
