(747 slov, doba čtení 4 minuty)
Vývoj a role Haját Tahrír aš-Šám v syrském konfliktu
Před několika dny proběhla v Sýrii dramatická vojenská operace, během níž syrští povstalci získali kontrolu nad rozsáhlým územím, včetně téměř dvoumilionového města Aleppa. Tato bezprecedentní a bleskurychlá operace měla jednoho hlavního aktéra – skupinu Haját Tahrír aš-Šám (HTS), která nyní představuje klíčového hráče mezi syrskými povstalci. Vedená Abú Muhammadem al-Džuláním, tato organizace čítá 20 až 40 tisíc bojovníků a je zodpovědná za většinu vojenského plánování, logistiky a taktických rozhodnutí při tomto úspěšném útoku.
Od al-Nusry k dominantní síle syrského konfliktu
Historie HTS sahá do prosince 2011, kdy se skupina známá jako Džabhat al-Nusra přihlásila k několika útokům na vládní cíle. Tyto akce byly reakcí na násilné potlačení povstání režimem Bašára Asada, které začalo o několik měsíců dříve, v březnu téhož roku. V té době byla al-Nusra syrskou odnoží Islámské fronty v Iráku a měla přímé vazby na al-Káidu. Skupina rychle získala pověst vysoce efektivní bojové síly, která překonávala nejen Svobodnou syrskou armádu, ale i další islamistické frakce.
V roce 2013 nastal zásadní obrat. Vůdce al-Nusry, Abú Muhammad al-Džulání, odmítl podřídit svou organizaci Islámskému státu. Následně se al-Nusra jako celek přidala k al-Káidě, což vyústilo ve vleklé konflikty mezi těmito dvěma teroristickými skupinami. V roce 2015 se al-Nusře podařilo dobýt strategicky významné město Idlíb a upevnit své postavení. Ve stejné době skupina začala potlačovat konkurenční opoziční síly, čímž si zajistila dominanci mezi povstaleckými frakcemi.
Rozchod s al-Káidou a transformace k HTS
Rok 2016 přinesl další klíčovou změnu. Al-Džulání oznámil rozchod s al-Káidou a přejmenoval al-Nusru na Džabhat Fatah aš-Šám. Tento krok měl nejen strategické, ale i symbolické důsledky. Al-Džulání se poprvé objevil veřejně s odhalenou tváří, čímž chtěl ukázat, že jeho skupina usiluje o získání širší podpory, nejen mezi islamisty. V následujících měsících vedla skupina operace proti vládním silám v Aleppu, které tehdy podporovali íránští a ruští spojenci. Tyto operace a rozchod s al-Káidou vedly k růstu popularity skupiny mezi syrskými povstalci a částí civilního obyvatelstva.
Během let 2016 až 2017 se HTS začala více zaměřovat na správu území, která ovládala. Zaváděla sociální programy a poskytovala určité záruky pro menšiny, včetně křesťanů. Tyto kroky měly normalizovat obraz skupiny v očích místního obyvatelstva a vytvořit dojem, že HTS není jen ozbrojená organizace, ale také správní entita schopná zajistit základní služby a bezpečnost. Přesto mezinárodní společenství zůstávalo skeptické a v roce 2017 byla skupina vyloučena z mírových jednání v Astaně.
V reakci na izolaci ze strany zahraničních aktérů byla skupina přejmenována na Haját Tahrír aš-Šám a opět se distancovala od al-Káidy. Změny však nebyly pouze kosmetické. Vedení HTS se rozhodlo klást větší důraz na efektivní správu území a vytvořilo tzv. vládu spásy. Tato koalice měla za cíl spravovat oblasti pod kontrolou HTS a vytvořit dojem legitimity, přestože HTS zůstává v očích většiny států teroristickou organizací.
Vojenská transformace po roce 2020
Navzdory neúspěchům v konfrontaci s Asadovými silami mezi lety 2017 a 2020 se HTS nevzdala své vojenské role. Al-Džulání inicioval modernizaci ozbrojených sil skupiny, zahrnující výcvik nové generace bojovníků a implementaci moderních technologií, jako jsou drony. Tyto technologie se ukázaly jako klíčové během posledních operací proti Asadovu režimu. Speciální síly HTS byly schopné operovat hluboko za nepřátelskými liniemi, zatímco drony poskytovaly efektivní prostředky k likvidaci těžké techniky protivníka.
HTS se od roku 2020 pokouší získat uznání jako politický a správní aktér. Součástí této strategie byly operace proti jiným extremistickým skupinám, jako je Hurras al-Dín nebo Jundallah. Tyto skupiny měly blízké vazby na al-Káidu nebo Islámský stát. HTS se rovněž postavila proti zahraničním bojovníkům a do roku 2021 zadržela více než 170 cizinců, z nichž někteří byli předáni Turecku. Tyto kroky měly ukázat, že HTS se distancovala od svých radikálních kořenů.
Jedním z klíčových aspektů existence HTS je její financování. Hlavní příjmy skupiny pocházejí z daní vybíraných na ovládaných územích a z darů soukromých osob. Na rozdíl od minulosti HTS není závislá na financování od větších teroristických organizací, jako byla al-Káida. Přesto zůstává obtížné oddělit propagandu od reality.
HTS prošla od svého vzniku v roce 2011 zásadní transformací – od odnože al-Káidy k organizaci usilující o politickou a správní legitimitu. Přesto její budoucnost zůstává nejistá. Mezinárodní společenství ji nadále vnímá jako teroristickou organizaci, zatímco místní obyvatelstvo často hodnotí její správní schopnosti pozitivně. Bez ohledu na to, jak se bude situace vyvíjet, HTS nadále hraje klíčovou roli v dynamice syrského konfliktu.
