Příslušník jednotky, promofoto
I přes název “motorizovaná” je brigáda součásti mechanizovaných sil Ukrajiny. Od roku 2014 se totiž v mechanizovaných silách Ukrajiny poprvé objevily prapory a brigády motorizované pěchoty. Od mechanizovaných formací se liší menším počtem obrněných vozidel (základem vozového parku jsou automobily), malým množstvím, nebo absencí samohybného dělostřelectva a podle toho i personální strukturou. Brigáda byla aktivována 17. února 2015 ve městě Sumy a vznikla na základě tří dobrovolnických praporů územní obrany. Bojovala devět měsíců na východní Ukrajině, dokud nebyla 1. dubna 2018 poslána zpět do Konotopu.
Ve znaku brigády je vyobrazen erb hejtmana Ivana Vyhovského, po kterém nese i jméno. Hejtman Ivan Vyhovský v bitvě u Konotopu, kde mají jednotky 58. brigády své domovské město, porazil 9. července 1659 silnou moskevskou armádu, což byla jedna z klíčových epizod moskevsko-ukrajinské války z let 1658 až 1659. Barvy na štítu — modrá a červená — jsou spojeny se symboly regionů Konotop a Sumy, kde má brigáda domovskou základnu. Slogan “Simul ad Victoriam“, který v překladu znamená “Společně k vítězství“, vymysleli sami vojáci a velení jejich přání zohlednilo a přeneslo do znaku jednotky.
Dne 13. dubna 2014 začala ruská ozbrojená agrese proti celistvosti ukrajinského státu. Netrvalo dlouho a ruské sabotážní skupiny vedené Igorem Girkinem společně s místní proruskou milicí dobyly Slovjansk v Doněcké oblasti. V létě toho roku bojovaly ukrajinské jednotky na rusko-ukrajinských hranicích poblíž Doněcku, Luhansku, v oblasti Azovského pobřeží a částečně se jim podařilo izolovat skupiny militantů od dodávek z Ruska. Po následném zásahu pravidelné ruské armády utrpěly ukrajinské síly řadu porážek a byly nuceny stáhnout se z Luhansku, Ilovajsku a Novoazovsku. V lednu a únoru 2015 byla ukrajinská armáda poražena na letišti v Doněcku a v Debalcevu, ale v bojích o Šyrokyne dokázali Ukrajinci vytlačit okupanty od Mariupolu.
58. brigáda se začala formovat 17. února 2015 v souladu se společnou směrnicí Ministerstva obrany Ukrajiny a Generálního štábu ze dne 8. prosince 2014. Jako domovské město bylo vybráno vojenské město bývalé 123. gardové raketové brigády Brjansko-Berlínského řádu rudého praporu v Konotopu. V dubnu 2015 se k brigádě připojily 13., 15. a 16. motorizované pěší prapory, které tvoří páteř brigády. Před začleněním do 58. brigády byl 13. motorizovaný pěší prapor známý, jako 13. prapor územní obrany Černihiv-1, 15. prapor byl praporem územní obrany města Sumy a 16. prapor byl praporem územní obrany města Poltavy. Od února 2016 brigáda plnila úkoly v Doněcké oblasti v okolí Avdijivky a v Jasynuvatském okrese a byla zodpovědná za obranu 30 kilometrů fronty v oblasti průmyslové zóny u Avdijivky a Verchnotorecke. V říjnu 2016 dorazily jednotky brigády do Konotopu na místo trvalého nasazení. V červenci 2017 vystřídala 58. brigáda 93. brigádu na pozicích v oblasti Bachmutské dálnice. Dne 4. dubna 2018 se brigáda po devítiměsíčním pobytu v bojové zóně vrátila do Konotopu.
Ruská ofenziva na severovýchodě Ukrajiny ze dne 24. února 2022 byla hlavním úderem ruských ozbrojených sil do Černihivské a Sumské oblasti a jejich správních center. Širší boje o město Černihiv, které leží asi 70 km od ruských hranic, začaly hned první den bojů. Skončily pak na jeho okraji stažením ruské armády po pěti týdnech obležení. V Sumské oblasti se ruské jednotky na začátku “speciální operace” neúspěšně pokoušely obsadit samotné město, nacházející se zhruba třicet pět kilometrů od ruských hranic, ale v následné bitvě ukrajinští vojáci a teritoriální obrana ruské jednotky z města vyhnali. Dne 4. dubna 2022 se okupanti stáhli ze Sumské oblasti a později toho dne ukrajinské úřady oznámily, že se ruské jednotky stáhly také z Černihivské.
Elitní 1. gardová tanková armáda, složená ze 4. gardové tankové divize „Kantemirovskaja“, 2. gardové motostřelecké divize „Tamanskaja“ a 27. samostatné gardové motostřelecké brigády „Sevastopol“, která v tomto směru postupu představovala nejsilnější ruskou formaci o síle čtrnácti až patnácti BTG s přibližně třemi sty tanky byla nasazena proti nejslabšímu místu ukrajinské obranné linie, konkrétně proti městu Sumy. To bránil jeden prapor z 58. motorizované pěchoty, dva prapory 117. teritoriální obrany a baterie raketometů z 27. raketové brigády. Brigádní dělostřelectvo 58. motorizované brigády představovaly jen samohybné houfnice 2S1 „Gvozdika“ a brigáda navíc měla pouze jednu rotu tanků, místo tabulkového praporu. U jednotek teritoriální obrany představovaly jediné těžké zbraně minomety ráže 82mm.
Stále nevíme, co se přesně stalo koncem února v oblasti Sumy-Černihiv, ale jsou v podstatě jen dvě možnosti. První možností je, že byl ruský průzkum velice nepřesný a v oblasti bylo podstatně víc ukrajinských jednotek. Ukrajinské zdroje však ukazují, že prvotní ruský průzkum odhadl síly obránců velice přesně, takže tuto možnost můžeme vcelku s jistotou vyloučit. Druhá eventualita pak předpokládá, že se jednomu motorizovanému praporu podporovanému teritoriální obranou podařilo zastavit a zdecimovat gardovou tankovou armádu Rusů. Částečně za toto fiasko bez pochyb může to, že ruská armáda značně přecenila své vlastní logistické možnosti. Spoléhat se na to, že tisíc nákladních vozidel 69. logistické brigády a pět set nákladních vozidel každé divize, dohromady tedy 2500 automobilů, zajistí potřeby patnácti praporních taktických skupin, se ukázalo jako fatální chyba ruských plánovačů. 1. gardová tanková armáda, která nemá, co se týče „papírové“ síly v Evropě obdoby, byla paralyzována logistickým kolapsem. Jediné město, které se tomuto uskupení za měsíc bojů podařilo obsadit byl Trosťanec, který ale prakticky nebyl bráněný.
Po kolapsu ruské skupiny armád “střed” byla 58. motorizovaná pěší brigáda převelena na východ Ukrajiny na Donbas. V květnu bojovali vojáci 15. motorizovaného pěšího praporu 58. brigády u Popasne, ze které se společně s ostatními obránci museli stáhnout poté, co bylo město prakticky do základů zničeno. Brigáda se dále účastnila ústupových bojů o silnici Bachmut-Lysyčansk a následně silnici Konstantinivka-Bachmut. Poté, co se ukrajinským ozbrojeným silám podařilo stabilizovat frontu na západ od Lysyčansku, byla brigáda přesunuta k Bachmutu, který se stal dalším cílem Rusů. Nyní se vojáci brigády i nadále účastní obrany Bachmutu, na který už několik měsíců útočí žoldáci ze skupiny Vagner a další ruské síly.
