Původní plány ruské armády v počáteční fázi operací na Ukrajině
Ruská ofenziva na severovýchodě Ukrajiny ze dne 24. února 2022 byla hlavním úderem ruských ozbrojených sil do Černihivské a Sumské oblasti a jejich správních center. Širší boje o město Černihiv, které leží asi 70 km od ruských hranic začaly hned první den bojů. Skončily pak na jeho okraji stažením ruské armády po pěti týdnech obležení. V Sumské oblasti se ruské jednotky na začátku “speciální operace” neúspěšně pokoušely obsadit samotné město, nacházející se zhruba třicet pět kilometrů od hranic, ale v následné bitvě ukrajinští vojáci a teritoriální obrana ruské jednotky z města vyhnali. Dne 4. dubna 2022 se okupanti stáhli ze Sumské oblasti a později toho dne ukrajinské úřady oznámily, že se ruské jednotky stáhly také z Černihivské. V tomto článku se pokusíme rozebrat rozložení sil před samotnou operací a některé z důvodů, proč operace dopadla, tak jak dopadla.
Ukrajinská kontrarozvědka před nějakou dobou získala plány rozmístění ukrajinské obrany k 23. únoru 2022, které ruské síly použily při zahájení „speciální operace“ ve směru Černihiv-Nižyn-Sumy. Plány s největší pravděpodobností vypracovali ruští rozvědčíci z 96. samostatné průzkumné brigády, která je součástí 1. gardové tankové armády, a to pomocí satelitních snímků, rádiového, elektronického a radiotechnického průzkumu. 96. samostatná průzkumná brigáda měla před zahájením „speciální operace“ bojové zkušenosti ze Sýrie, například z bitvy o Palmýru. Z plánů se dá obecně vyčíst, že ve směru Černihiv-Nižyn-Sumy postupovala takzvaná Skupina sil „Střed“, jejíž technika byla označena písmenem „O“ latinské abecedy. Skupina sil „Střed“ měla v době zahájení útoku třicet tři praporních taktických skupin (BTG) a byla složena z jednotek 41. vševojskové armády, 2. gardové vševojskové armády, 90. gardové tankové divize, 1. gardové tankové armády a pravděpodobně i jednotek 6. armády.
Ruský průzkum vyhodnotil, že proti této enormní ruské síle stojí celkem jedenáct ukrajinských praporů a tři baterie dělostřelectva přiřazené pod operační uskupení „Sever“ ukrajinských ozbrojených sil. Z těchto jedenácti praporů byly čtyři z 1. tankové brigády, tři ze 72. mechanizované brigády a čtyři prapory z 58. motorizované brigády. Tuto sílu podporovala jedna baterie ze 43. dělostřelecké brigády a dvě baterie z 27. raketové brigády. Průzkumníci dále zjistili, že hlavní koncentrace ukrajinských sil je rozmístěna v okolí Černihivu, kde měli svou základnu části 1. tankové brigády a 72. mechanizované brigády podporované dělostřelectvem a raketomety 43. dělostřelecké brigády a 27. raketové brigády. Nizhin byl podle průzkumu držen třemi prapory 58. motorizované brigády a dvěma prapory 117. brigády teritoriální obrany. Z těchto pěti praporů tři prapory chránily území mezi Nižynem a Hlukivem. Nejslabší obranu předpokládali Rusové u Sumy, kterou podle nich bránil jeden prapor z 58. motorizované pěchoty a dva prapory 117. brigády teritoriální obrany podporované jednou baterií raketometů z 27. raketové brigády.
Prapory 1. tankové brigády byly dislokovány na důležitých místech podél hlavních silnic poblíž Rojšče, Makišinu, Čersu a Kojrukovky. Prapory 72. mechanizované brigády kryly mosty přes řeku Desna na jihu oblasti. Prapory 58. motorizované brigády a 117. brigády teritoriální obrany bránily území okolo města Nižyn a silnici mezi ním a Hlukivem. Jeden z praporů 58. motorizované brigády podporovaný jednou baterií 27. raketové brigády a částmi 117. brigády teritoriální obrany bránil město Sumy a levý břeh řeky Sejm. Rusové počítali s tím, že budou mít Ukrajinci v oblasti naprosté minimum rezerv v podobě maximálně dvou praporů na celé frontě. Navíc v této oblasti počítali s přibližně dvěma tisíci „fašistickými“ partyzány z Pravého sektoru, Organizace ukrajinských nacionalistů a jiných nacionalistických uskupení. Dále předpokládali, že se poblíž hranic pohybuje přibližně deset sabotážních skupin bezpečnostní služby Ukrajiny a jednotek speciálních operací, které jsou připraveny podnikat sabotáže ve výchozích oblastech ofenzivy ruské armády i na trasách postupu.
Průzkum kladl poměrně velký důraz na co možná nejpřesnější zjištění počtů západem dodaných protitankových střel NLAW a Javelin. Celkem se podle Rusů ve službě u operačního velitelství „Sever“ vyskytovalo přibližně dvě stě padesát protitankových systémů Javelin a NLAW, z toho bylo až sto protitankových systémů v oblasti Černihivu, devadesát v oblasti Nyžinu a přibližně šedesát protitankových systémů v oblasti Sumy. Počty západních protitankových střel, které měly mít ukrajinské síly v tomto sektoru k dispozici se ukazují jako směšně malé, když je porovnáme s přibližně pěti sty tanky a patnácti sty obrněnými transportéry, které měla k dispozici ruská skupina sil „Střed“.
Z toho všeho nám vychází, že zde skupina sil „Střed“ nasadila přibližně trojnásobné množství techniky a živé síly, než mělo k dispozici ukrajinské operační uskupení „Sever“. Elitní 1. gardová tanková armáda, složená ze 4. gardové tankové divize „Kantemirovskaja“, 2. gardové motostřelecké divize „Tamanskaja“ a 27. samostatné gardové motostřelecké brigády „Sevastopol“, která v tomto směru postupu představovala nejsilnější ruskou formaci o síle čtrnácti až patnácti BTG s přibližně třemi sty tanky byla nasazena proti nejslabšímu místu ukrajinské obranné linie, konkrétně proti městu Sumy. To bránil jeden prapor z 58. motorizované pěchoty, dva prapory 117. teritoriální obrany a baterie raketometů z 27. raketové brigády. 58. motorizovaná brigáda byla nedlouho před začátkem války složena z několika jednotek teritoriální obrany, brigádní dělostřelectvo představovaly jen samohybné houfnice 2S1 „Gvozdika“ a brigáda navíc měla pouze jednu rotu tanků. U jednotek teritoriální obrany představovaly jediné těžké zbraně minomety ráže 82mm.
Stále nevíme, co se přesně stalo koncem února v oblasti Sumy-Černihiv, ale jsou v podstatě jen dvě možnosti. První možností je, že byl ruský průzkum velice nepřesný a v oblasti bylo podstatně víc ukrajinských jednotek. Pod tíhou poměrně přesných ruských informací, to ale podle nás můžeme vcelku s jistotou vyloučit. Druhá eventualita pak předpokládá, že se jednomu motorizovanému praporu podporovanému teritoriální obranou podařilo zastavit a zdecimovat gardovou tankovou armádu Rusů. Částečně za toto fiasko bez pochyb může to, že ruská armáda značně přecenila své vlastní logistické možnosti. Spoléhat se na to, že tisíc nákladních vozidel 69. logistické brigády a pět set nákladních vozidel každé divize, dohromady 2500 automobilů, zajistí potřeby patnácti praporních taktických skupin se ukázalo, jako fatální chyba ruských plánovačů. 1. gardová tanková armáda, která nemá, co se týče „papírové“ síly v Evropě obdoby, byla paralyzována logistickým kolapsem. Jediné město, které se tomuto uskupení za měsíc bojů podařilo obsadit byl Trosťanec, který ale prakticky nebyl bráněný.
Aby toho nebylo málo, ukázalo se v plném světle, že ruské BTG postrádají dostatek pěchoty. V Ruské armádě je průměrně v každém družstvu pouze sedm pěšáků. Rota má devět čet, což je šedesát tři pěšáků a na jedno BTG pak vychází pouhých dvě stě padesát dva pěšáků. To je v poměru k obrněné technice velice málo živé síly a ve chvíli, kdy má jednotka ztráty je tento nedostatek ještě viditelnější. Nedostatek pěchoty a paliva způsobil, že byly výsledky ruské armády na tomto bojišti extrémně špatné, a kromě nemalých bojových ztrát bylo velké množství techniky opuštěno kvůli poruchám a nedostatku paliva. Rusové nedokázali od začátku “speciální operace” až do stažení z oblasti na začátku dubna uzavřít ani černihivský, ani sumský výběžek a nikdy neobsadili ani Nyžin ani Hlukiv.
Nahlédnutí do průzkumu a plánování okupantů nám ukazuje, že debakl skupiny sil „Střed“ nevznikl ani tak podceněním sil protivníka, ale extrémním přeceněním svých vlastních možností. Na rozdíl od různých vojenských expertů přikládala ruská armáda západním protitankovým kompletům NLAW a Javelin před válkou velký význam. Ruští plánovači si byli alespoň na strategické úrovni plně vědomi toho, že protitankové týmy s využitím znalostí místního terénu dokáží pomocí partyzánských akcí způsobovat problémy, které povedou ke zdržení postupu ruské armády. Skutečný boj však ukázal, že důraz plánovačů na západní protitankové řízené střely na úrovni celého tažení se neodrazil na úrovni vedení taktického boje. Nižší důstojníci a poddůstojníci postupujících jednotek tak sice o nebezpečí věděli, nebyli s ním však reálně schopni vůbec nic udělat.
Ukrajinští bojovníci naopak ukázali velkou dávku kreativity a samostatnosti i přes to, že byly prakticky od prvního dne odříznuti od svého vedení. Obráncům značně pomohlo i to, že ukrajinské ozbrojené síly zahájily 10. ledna 2022 velitelské a štábní cvičení “Metel-2022”. Hlavním účelem cvičení bylo „posílení operačních schopností velitelství, vojenských jednotek a podjednotek, při provádění obranných operací v krizových oblastech“. Cvičení probíhalo ve stejnou dobu, kdy ruské a běloruské ozbrojené síly zahájily v Bělorusku vlastní rozsáhlé cvičení za použití těžké vojenské techniky. Ukrajinci tak mohli reagovat na rozmístění ruských vojsk na druhé straně hranice a připravovat se na možné scénáře invaze. U města Sumy hrála velkou roli i 93. nezávislá mechanizovaná brigáda z Charkova, jejíž části zahájili v oblasti sérii protiútoků, které rozdrtily několik pluků ruské elitní 4. gardové tankové divize a donutili Rusy ustoupit jak z Trosťance, tak od Sumy.
