Tímto eufemismem se v jedné větě vypořádala oficiální zpráva americké armády o jedné události během bojů o Pointe du Hoc, v červnu 1944 v Normandii.
O tom co se skutečně stalo nám poví více „znovuobjevený“ článek válečného zpravodaje G.K. Hodenfielda otisknutý 5. června 1959 v deníku Gettysburg Times:
„Robin byl velitelem čety Rangers a pokud je mi známo, tak je stále v armádě. To je dobře protože je dobré mít muže jako on na naší straně. Každopádně, druhý den invaze vedl Robin noční průzkum bojem za nepřátelskou linií. Cílem bylo zajmout nějaké Němce kvůli výslechu. To se podařilo, ale po cestě zpátky s asi tuctem zajatců, Wehrmacht podnikl protiútok a hrozilo, že by jeho jednotku rozprášili.
Robin, jeho pár chlapů a ti zajatci se ukryli v kráteru po bombě. Mezitím se to kolem nich začalo hemžit nepřáteli. Takže rozkázal svým lidem, aby se jeden po druhém pokusili proklouznout zpět k našim. Jeho seržant, který odcházel poslední, se ho zeptal co bude dělat s těmi vězni.
„Neměj strach, já se o ně postarám…“
Jakmile se s nimi ocitl sám, namířil na ně svůj samopal a všechny zastřelil. Pak se vrátil na naše velitelství, kde podal hlášení.“
Dobový článek tuto událost poněkud bagatelizuje a dále se snaží vysvětlit, že ti co se ten den v Normandii vylodili to jistě chápou, a ti co o tom jen slyšeli to pochopit mají.
„Den D byl pro ty muže hrozná osobní zkušenost. Sice jste bojovali po boku ostatních, ale na to vzrušení, které bylo skoro jako opilost, a na ten mrazivý, svazující strach – na ten jste byli sami“ uzavírá.
Místo této události se nachází poblíž nynějšího kruhového objezdu na silnici D514. Jelikož těla zastřelených Němců nebyla nikdy nalezena, předpokládá se, že jsou stále na místě.
Kolem Pointe du Hoc byla později vytvořena aura posvátného místa. Jako jinde i zde nicméně docházelo k přehmatům. Ty by jejich tvůrci rádi zapomněli, nicméně takový přístup neprospívá nikomu a hovořit o těchto věcech může naopak přispět k diskuzi a konečnému vypořádání se s minulostí.
