Arménská útočná puška Garni-ler K-3
Arménie je země historicky velmi bitá. Je to hrdý národ, který je jedním z nejstarších křesťanských společenství a Arménská apoštolská církev je zas nejstarší případ státní církve. Nedá se ale říci, že by neprahli po novinkách. Díky velmi komplikované poloze a de facto stálé vojenské hrozbě ze strany sousedů, Arménské ozbrojené síly disponují směsí převážně vojenské techniky z doby Sovětského svazu i několika sofistikovaných systémů z Ruské federace, která je dokonce v roli garanta bezpečí.
I když má Arménie populaci 4x menší než česká republika, tak v ozbrojených složkách je dvojnásobek aktivních vojáků (přes 50 tisíc – a to díky armádě Náhorního Karabachu) a podíl na HDP investovaném do armády je kolem 4,8%.
Útočná puška K-3 je střelná zbraň s velmi omezeným výskytem, která byla navržena v Arménii v polovině 90. let. Její použití je zdokumentováno výhradně u Arménských speciálních sil. K-3 je konstrukcí „Bull-pup“, což znamená, že zbraň má zásobník a nabíjecí mechanismus umístěný za spouští. Poprvé byla puška představena světu v říjnu 1996 v ráži 5,45 mm, jako zbraň založená na systému Kalašnikov. Zadání podalo a vývoj provedlo Vojenské průmyslové oddělení Arménského ministerstva obrany (Military Industrial Department of the Armenian Ministry of Defence), které mimo jiné požadovalo možnost používat na zbrani standardní teleskopický zaměřovač PSO-1, také vyráběný v Arménii.
K-3 prý zdědila z rodokmenu všechny přednosti AK-74, pokud se jedná o odolnost a palebnou sílu. Přesto však K-3 dominuje nad AK-74 pokud jde o zlepšení zpětného rázu, přesnosti, ergonomie, vyvažování a mobility. Zbraň nicméně není vhodná pro leváky – z jasných důvodů. Pažbení je z tvrdého plastu na bázi nylonu (prototypy měly pažbení ze dřeva), stejně jako 30-ti ranný zásobník, který vychází z řady AK-74. Na původní verzi pušky lze přidat nástavec, který umožňuje střelbu z puškových granátů. Avšak nová verze puškového granátu 3K-3 domácí výroby, umožňuje vypálení bez nutnosti jakýchkoli samostatných přídavných zařízení – granát lze vypálit jeho jednoduchým umístěním na hlaveň.
Vyrobeno bylo „oficiálně“ jen 40 kusů. Není ale jasné, zda výroba nepokračovala v utajení pro potřeby speciálních jednotek Arménie. Nedávno bylo pár zjevně modifikovaných K-3 viděno na vojenské přehlídce, a také se občas objeví na nějakém armádním youtube videu. Nicméně sériová výroba zbraně K-3 se nikdy nekonala a neplánuje se.
