Tento článek má za cíl seznámit čtenáře s principy činnosti a vybranými modely z ramene odpalovaných protileteckých střel. Jedná se o kategorii výzbroje, která má značný vliv na průběh bojů a zásadně ovlivňuje způsob nasazení leteckých prostředků protistrany. Bohužel je celý článek velmi obsáhlý a byl tedy rozdělen na čtyři i tak delší díly.
IR naváděné střely třetí generace
Hlavním cílem při vývoji střel třetí generace bylo zvýšení jejich odolnosti proti klamným cílům. Toho bylo dosaženo následujícími zdokonaleními konstrukce:
- Namísto jednoho snímače byly použity dva, pracující v různých částech spektra.
- Byla použita zdokonalená metoda navedení, anglicky označovaná jako rosette scanning.
Metoda navedení
Metoda rosette scanning je zdokonalením metody conical scanníng. Hlavní šikmé zrcadlo bylo doplněno o další, velmi rychle rotující zrcadlo, díky čemuž má střela zachovaný velký celkový zorný úhel, a přitom je na snímač promítán vždy jen velmi úzký výsek z tohoto zorného úhlu. Díky tomu je hlavice schopná odlišit cíl od klamných světlic, zejména pokud jsou tyto vystřelovány kolmo na let cíle.
Dalším aspektem, který vede k výraznému zvýšení odolnosti vůči zejména starším klamným cílům, je využití více snímačů. Ty pracují na různých pásmech, což umožňuje separaci klamných cílů, které mají obvykle oproti vlastnímu cíli jiné spektrum vyzařování. U této generace byla také výrazně zvětšena bojová hlavice, díky čemuž mají tyto střely výrazně vyšší potenciál zničení cíle.
Pro zpracování signálů z čidel je již také využívána digitální technika, což nejen dále zvyšuje odolnost vůči rušení, ale umožňuje i navedení střely s nadběhem (střela nemíří přímo na cíl, ale před něj, což zjednodušuje zásah rychle se pohybujících cílů).
Moderní klamné cíle, které jsou konstruovány proti této generaci raket, jsou jednak širokospektrální (odpovídají tepelným vyzařováním vlastnímu cíli v celém spektru), to ale znamená, že jsou rozměrnější a není možné nést jich v zásobnících stejné množství. Také jsou odpalovány v různých směrech od cíle, což komplikuje jejich separaci.
FIM-92J Stinger
Střely patřící do třetí generace se vyskytují v mnoha verzích, označované písmeny B až K. Poslední verzí pro samostatné použití, produkovanou od roku 2014. Verze K je doplněna datalinkem, který je využíván ve vícenásobných odpalovacích zařízeních, například AN/TWQ-1 Avenger. Pro zájemce je přehled jednotlivých verzí uveden na anglické wikipedii.
Operátor je o zachycení cíle informován nejen optickýma a akustickým signálem, a dále vibracemi hlavové opěrky zaměřovače, což zjednodušuje obsluhu a zkracuje reakční čas operátora. Operátor má k dispozici mechanická mířidla, někdy je ale využíván i termovizní zaměřovač.
Naváděcí hlavice je vybavena infračerveným snímačem na bázi InSb, pracující v pásmu 4μm, a dále UV snímačem pracujícím v pásmu 0,3-0,4μm. Vzhledem k tomu, že klamné cíle (světlice) mají v UV spektru výrazně odlišné vyzařování, než jak je tomu u běžných cílů, je možná velmi dobrá separace klamných cílů.
Dále je systém vybaven systémem IFF (identifikací cílů vlastní/cizí), s anténou krabicového tvaru nad vlastním odpalovačem. Tato anténa však v ukrajinském konfliktu není Ukrajinci využívána, neboť jejich letadla nejsou vybavena potřeným typem odpovídače.
Dálkový dosah těchto střel je okolo 5 km, výškový 3800 m.
9K38 Igla (SA-18)
Tato střela byla zavedena do výzbroje v několika verzích:
- 9K310 Igla-1(SA-16): Má o něco větší délku střely, hlavním konstrukčním rysem je kuželovitý nástavec na třech podpěrách, který slouží ke snížení aerodynamického odporu.
- 9K38 Igla(SA-18): Střela je vybavena jednoduchou jehlicí na špici naváděcí hlavice, za kterou pravděpodobně tento systém vděčí svému jménu. Stejně jako Igla-1 má pouze nárazový zapalovač se zpožděním, aby výbuch proběhl uvnitř cíle a způsobil maximální poškození.
- 9K338 Igla-S(SA-24): Zdokonalená verze střely Igla, zavedena do výzbroje v roce 2004.Konstrukce byla doplněna o přibližovací zapalovač založený na laserovém paprsku, aby bylo možné postřelovat i menší cíle typu střel s plochou dráhou letu.
Střely Igla využívají v hlavici nechlazený snímač na bázi PbS, a dále chlazený snímač na bázi InSb. To umožní hlavici pokrýt jak frekvenční spektrum okolo 2μm, tak 4μm. Systém je vybaven mechanickými mířidly se světelnou indikací zachycení cíle, zachycení je indikováno také akusticky.
Palebná obálka jednotlivých verzí je následující:
- Igla-1: Dálkový dosah 5000m, výškový 2500 m.
- Igla: Dálkový dosah 5200 m, výškový 3500 m.
- Igla-S: Dálkový dosah 6000 m, výškový 3500 m.
I systém Igla je vybaven dotazovačem svůj-cizí. V bojových podmínkách se ale nevyužívá, neboť vyslaný signál odhalí pozici operátora a může na jeho pozici navést odvetnou palbu protivníkova dělostřelectva.
Při střelbě na odlétající cíle je potřeba stisknout a držet levou rukou speciální tlačítko na spoušťovém mechanismu.
PZR Grom
Střela Grom je polskou částečně licenční kopií systému Igla. V sedmdesátých letech v Polsku probíhala výroba systému Strela-2M, rozpad sovětského bloku však neumožnil zahájit výrobu střel Igla. Proto byla zakoupena licence na většinu konstrukčních elementů, s výjimkou naváděcí hlavice – tu si Rusové ponechali, záměrem byla možnost kontroly objemu polské produkce pomocí omezení dodávky komponent.
Nicméně, již v osmdesátých letech v Polsku probíhaly vývojové práce s cílem vyprodukovat vlastní naváděcí hlavici. Ty byly v devadesátých letech ještě urychleny – i když byla první verze, označovaná Grom-1, produkována od roku 1995 částečně ještě s ruskými komponenty, od roku 1999 se podařilo pokračovat ve výrobě se ze 100% v Polsku produkovanými díly.
Výkonově i vzhledově odpovídá střela Grom střele Igla.
IR naváděné střely čtvrté generace
Pokrok v miniaturizaci elektroniky umožnil po roce 2010 vývoj naváděcích hlavic na zcela novém principu – na místo jednoho nebo několika centrálně uložených snímačů a složitého systému rotujících zrcadel je u této generace využita matrice světlocitlivých diod, na které je obraz po zaostření promítán přímo. Anglicky je tato konstrukce označena termínem focal plane array.
Metoda navedení
Obraz je promítán na matrici světlocitlivých diod, obdobnou jako u digitálního fotoaparátu. Následně je obraz zpracován výkonným signálovým procesorem (jejichž omezený výkon v minulosti znemožňoval vývoj hlavic pracujících na tomto principu), přičemž je možné vyhodnotit, jestli obraz odpovídá předpokládanému cíli. Hlavice je tak schopná odlišit klamné cíle stejně, jako je rozezná lidské oko.
Hlavice střel této generace mají také obvykle třípásmové senzorové pole (UV a dvě IR pásma), což dále zvyšuje možnost separace klamných cílů. Pro stabilizaci střel jsou využívány laserové gyroskopy, čas přípravy střely k odpalu je tak zkrácen o několik sekund – stále jsou potřeba přibližně 3 sekundy na ochlazení naváděcí hlavice, ale v bojových podmínkách má toto zkrácení času velký vliv na možnost zachycení cíle.
Je známo více konstrukcí pracujících na tomto principu, například ruská 9K333 Verba nebo poslední generace francouzských střel Mistral. Veřejně dostupné jsou ale v současnosti pouze zkušenosti s využitím polského systému Piorun, proto se zaměříme právě na něj.
PPZR Piorun
Tento systém je evolucí systému Grom a vnějškově je mu podobný, nicméně byl oproti němu značně zdokonalen. Jak jej připravit ke střelbě se můžete podívat na tomto videu: https://youtu.be/oW5TISE8_w0
Kromě standardních mechanických mířidel (stejných jako u systému Grom) je možné Piorun vybavit i termovizním zaměřovačem pro střelbu v noci.
Na boční straně bloku elektroniky je devět tlačítek s následujícími funkcemi (číslováno od levého horního rohu po řádcích):
Volba cíle
- Letadlo nebo helikoptéra
- Bezpilotní prostředek
- Raketa
Volba podmínek
- Den-jasno
- Den-zamračeno
- Noc
Ukrajinci po zkušenostech standardně používají pouze režim den-zamračeno, a to i pro střelbu v noci.
Další funkce
- Kontrola funkce
- Volba nárazového zapalovače
- Volba bezkontaktního zapalovače
Naváděcí hlavice je vybavena optickým filtrem, který jednak chrání hlavici před poškozením při zamíření do slunce (dojde pouze k dočasnému zahlcení snímače), ale také chrání senzor před laserovým protiraketovým systémem, kterým jsou vybaveny například vrtulníky Ka-52 a který má za úkol oslepovat senzory IR naváděných raket.
Dálkový dosah PPZR Piorun je 6500 m, výškový 3500 m. V současné době je vyvíjena těžší (pravděpodobně pouze vozidlová) verze Piorun-M, která má mít dálkový dosah 10 až 12 km. Stávající naváděcí hlavice je údajně schopna zachytit cíl i na tuto vzdálenost.
Praktické zkušenosti střelby tímto systémem ukazují, že je téměř necitlivý jak na klamné cíle, tak i na aktivní systémy obrany. To vede k vysoké pravděpodobnosti zásahu cíle i při jejich využití. Údajně se jedná o nejefektivnější systém, jaký má ukrajinská armáda v této kategorii (IR naváděné střely MANPADS) k dispozici.
