V sovětské armádě byla vytvořena zvláštní kategorie bojových vozidel pěchoty, zkonstruovaná přímo podle potřeb výsadkových vojsk. BMD jsou tedy sovětská a ruská výsadková-obojživelná pásová bojová vozidla pěchoty, která byla poprvé představena v roce 1969. BMD je pak zkratkou pro Bojevaja Mašina Desanta (Боевая Машина Десанта), což znamená „výsadkové bojové vozidlo“. Stroje tohoto typu se dají shodit na padáku a přestože se podobají BMP, ve skutečnosti jsou menší. BMD jsou dosud používány ruskými vzdušnými výsadkovými silami (VDV) a proto si je v tomto článku stručně představíme.
Pokud si budeme chtít tuto kategorii techniky definovat, tak za bojové vozidlo pěchoty je obecně možné považovat pozemní prostředek s následujícími charakteristikami:
- Kanonová výzbroj o ráži nejméně 25 mm, obvykle doplněná o odpalovač protitankových řízených střel.
- Sekundární výzbroj ve formě jednoho nebo více kulometů.
- Prostor pro vezený výsadek, obvykle v zadní části vozidla.
- Obvykle pásový podvozek. Kolová technika se stejnou výzbrojí je obvykle označována zkratkou KBVP, tedy kolové bojové vozidlo pěchoty.
Sovětská výsadková vojska k těmto základním charakteristikám doplnila ještě následující požadavky:
- Nízká celková váha pro snadnou leteckou přepravu techniky.
- Schopnost vozidel plavat bez větší přípravy.
- Možnost shozu techniky padákovým výsadkem.
To vedlo k vytvoření relativně malých vozidel a pancéřováním z hliníkových slitin, což této technice zajišťuje odolnost pouze proti nábojům ráže 7,62 mm, a to u prvních modelů pouze čelně. Současně si malé rozměry vynutily omezení velikosti vezeného výsadku, ten se u vozidel řady BMD skládá pouze ze čtyř vojáků, při tříčlenné obsluze vozidla. Rota vybavená vozidly BMD tak má pouze 70 vojáků, což je znatelně menší počet, než kolik má rota mechanizované pěchoty.
Primárním cílem této techniky je dát výsadkářům prostředek, který je možné vysazovat z letadla spolu s výsadkáři a který jim poskytne okamžitou palebnou podporu na bitevním poli. Pro zkrácení času přechodu do bojového režimu bylo ověřeno, že je možné vysazovat BMP s osádkou přímo ve vozidle. To umožní zahájit bojovou činnost s minimální prodlevou při přistání.
Pro vysazování techniky byly vypracovány následující způsoby:
- Shoz s několika kopulovým padákem a vzduchovými vaky uchycenými ke dnu korby – Tato metoda umožňuje bezpečný výsadek techniky, její nevýhodou je relativně dlouhá doba klesání, což protivníkovi usnadňuje reakci.
- Shoz na jednoduchém brzdícím padáku s využitím raketových brzdných motorů – raketové motory jsou iniciovány několik metrů nad povrchem, čímž dojde k dobrždění techniky na bezpečnou přistávací rychlost. Nevýhodou je možnost selhání těchto raketových motorů, čímž dojde k poškození techniky vlivem příliš vysoké dopadové rychlosti.
Vzhledem k tomu, že se jedná o malosériovou (na sovětské poměry) techniku, bylo u ní možné využít složitější konstrukční řešení. Jedním z nich je například hydropneumatické odpružení podvozku, které umožňuje měnit světlou výšku vozidla.
Využití v současném ukrajinsko-ruském konfliktu
V současném konfliktu jsou vozidla řady BMD využívána stejně, jako jiná technika mechanizovaných vojsk. Není tedy využívána jejich možnost výsadku z letadel, a ani překračování vodních toků vlastními silami není zdokumentováno. Nejsou tedy využity primární benefity jejich konstrukce.
Z druhé strany se plně projevují nedostatky jejich konstrukce, zejména velmi nízká pancéřová ochrana. Techniku řady BMD je možné na kratší vzdálenost likvidovat i pomocí velkorážních kulometů ráže 12,7 mm které jsou v Ukrajinské armádě poměrně rozšířené – nehledě na jakékoli výkonnější prostředky. Současně je znatelný menší počet vojáků v jednotkách vybavených touto technikou, který znemožňuje provádět stejné spektrum bojových operací jak u mechanizovaných jednotek stejného stupně. Je ale potřeba uvést, že touto technikou jsou vybaveny jednotky VDV, které tvoří jednu z elitnějších formací ruské armády. Nedostatky v technice a jsou tak kompenzovány vyšší úrovní jednotlivých vojáků.
Představení jednotlivých modelů této řady
BMD-1
První generace vozidel řady BMD, jejíž sériová výroba byla zahájena v roce 1970. Převzala konstrukční řešení věže BMP-1, hlavní výzbroj tedy tvoří 73 mm nízkotlaký kanon a odpalovací zařízení PTŘS Maljutka.
Osádka je uspořádána následovně:
- V přední řadě je uprostřed řidič, a po jeho stranách velitel vozu a jeden z členů výsadku. Ti za jízdy obsluhují kulomety umístěné v předních rozích vozidla.
- Za nimi je bojové oddělení se střelcem ve věži.
- Následuje prostor pro výsadek. Každý ze členů výsadku má vlastní střelecký otvor pro vedení palby z ruční zbraně (jeden na každé straně vozidla, a jeden směřující do týlu).
Boje v Afghánistánu odhalily některé další nedostatky konstrukce tohoto modelu, například to, že některé konstrukční elementy byly pro další snížení váhy vyrobeny z hořčíkových slitin. Ty mají tendenci se po zásahu vznítit, což obvykle vedlo ke katastrofickému požáru a zničení vozidla.
Na podvozku BMD-1 byla zkonstruována řada dalších vozidel, například obrněný transportér výsadkových vojsk BTR-D nebo samohybný minomet 2S9 Nona.
BMD-2
Do výroby zavedena v roce 1985. Koncepce výzbroje vychází z BMP-2, vozidlo je tedy vybaveno 30 mm rychlopalným kanonem 2A42 a odpalovacím zařízením PTŘS Fagot. Na rozdíl od BMP-2 je však stále vybaveno pouze jednomístnou věží, uspořádání osádky je tak totožné jako u BMD-1.
Po zkušenostech z využití BMD-1 byly odstraněny střelecké otvory pro výsadek vezený v prostoru za věží, a také byl odstraněn kulomet velitele, který byl u BMD-1 instalován v levém předním rohu korby.
V ukrajinské armádě bylo před začátkem konfliktu ve výzbroji 78 vozidel u 25. samostatné výsadkové brigády.
BMD-3
BMD-3 byl proti předchozím modelům značně přepracován, jedná se o vozidlo s výrazně většími rozměry i vahou, ta narostla z 8,3 tun u BMD-1 a 11,5 tun u BMD-2 na přibližně 13,5 tuny. Sériová produkce byla zahájena v roce 1990.
Vozidlo nyní již disponuje plnohodnotnou dvoumístnou věží, ve které je umístěn střelec a velitel vozu. Ti mají k dispozici 30 mm automatický kanón 2A42 a odpalovací zařízení PTŘS Kornet. Osádka je umístěna následovně:
• V přední řadě je uprostřed řidič, vlevo od něj člen výsadku obsluhující za jízdy automatický granátomet AGS-17, vpravo od něj pak střelec z kulometu RPK-74.
• Za nimi následuje dvoumístné bojové oddělení
• Za věží se nachází prostor pro zbývající dva členy výsadku, každý je vybaven střeleckým otvorem pro palbu z ruční zbraně.
BMD-4
BMD-4 představuje rozvoj BMD-3, původně byl tento model označován jako BMD-3M. Sériová výroba probíhá od roku 2004.
Největší změnou je nahrazení hlavní výzbroje za výzbroj BMP-3, tedy 100 mm nízkotlaký kanón 2A70 sloužící i jako odpalovač řízených střel, doplněný o 30 mm automatický kanón 2A72, který je odlehčenou variantou modelu 2A42. Dále výzbroj tvoří spřažený kulomet rážev7,62 mm, bylo ale odstraněno střelecké stanoviště automatického granátometu.
Díky přepracované věži byl o jednoho vojáka zvýšen počet členů výsadku, vozidlo nyní převáží tříčlennou osádku a pětičlenný výsadek. Také byla podstatně zdokonalena pozorovací optika vozidla, to nyní využívá zaměřovač Sosna-U.
BMD-4 (Wikipedia)
BMD-4M
Představen v roce 2008, sériová výroba probíhá od roku 2015. Ačkoli se podle indexu může zdát, že se jedná pouze o zdokonalení BMD-4, jedná se o značně přepracované vozidlo, cílem byla co nejvyšší unifikace dílů s vozidlem BMP-3. Ta nyní dosahuje přibližně 80 %. Díky využití stejné pohonné jednotky byl oproti BMD-4 navýšen výkon motoru z 450 na 500 koní.
Hlavní výzbroj a rozložení osádky se neliší od BMD-4, byly ale odstraněny veškeré střelecké otvory, a to jak pro výsadek vezený za věží, tak pro kulomet na čele korby. Důvodem bylo značné posílení pancéřování vozidla při zachování jeho celkové váhy, to nyní zaručuje celokruhovou odolnost proti průbojným střelám ráže 7,62 mm.
BMD-4M (Wikipedia)
