V meziválečném období mnoho armád světa chtělo zavést samonabíjecí pušku – jak ale víme, ve výsledku se to povedlo jen dvěma. Nicméně, když US Army vyhlásila výběrové řízení na tento typ, přihlásila se také Československá zbrojovka s typem ZH-29 v žádané ráži .276 Pedersen. V obchodním duchu dávných dnů, tak Emanuel Holek (1899-1982), nejmladší bratr z legendární konstruktérské rodiny Holků a sám konstruktér zbraně ZH-29, zabalil několik pušek do zavazadel a vydal se do Ameriky.
Mohla to být nová zbraň Americké armády, ale nestalo se – výběrové řízení tehdy vyhrála zbraň vyvinutá konstruktérem Springfieldské státní zbrojovky Johnem C. Garandem. Jeho zbraň vešla do dějin svým charakteristickým „cinknutím“ po vyhození nábojového rámečku a je známá jako M1 Garand.
Československá ZH-29 je ukázkovým a komplexním příkladem konstrukce raných poloautomatických pušek. Zbraň využívala selektor režimu střelby (je zmiňována i plně automatická varianta), a také několik variant vyměnitelných zásobníků. Pro zajištění lepšího ochlazení hlavně během intenzivní střelby, byla hlaveň opatřena žebrovaným hliníkovým předpažbím, které sloužilo jako velmi efektivní chladič.
Hlaveň byla oproti závěru vyosena o 1°, toto řešení bylo velmi náročné na přesnost výroby a mělo výrazný vliv na finální cenu pušky. Puška využívala standardní československý náboj Mauser 7,92×57. Zásobníky měly kapacitu 5, 10, nebo 20 nábojů a doslova revoluční funkcí byla možnost použít zásobník lehkého kulometu ZB vz. 26. Pozdější vylepšená verze ZH-32 se od ZH-29 lišila jen úpravami vnitřního mechanismu; na první pohled nelze pušky rozeznat.
Konstrukce Emanuela Holka nedošla přílišného rozšíření, zejména z důvodu enormního podílu třískového obrábění. Obsahuje ale „konstrukční perlu“ v podobě spoušťového/bicího mechanismu, který byl mnohokrát napodoben a přispěl ke spolehlivosti a rozšíření jiných zbraní – třeba je nápadně podobný tomu, který byl později použit ve zbraně MKb-42 a následně tedy i v Maschinenpistole 43/44 (více známá pod názvem StG44).
Je nutné ještě zmínit, že ZH-29 byla prachsprostě okopírována Japonským koncernem Tokyo Gas & Electric pro místní armádní zkoušky v roce 1932 a 1935. TG&E se v té době zabývala mnoha odvětvími, a ačkoliv výrobní kvalita byla na vysoké úrovni, tak postrádali odborníky na konstrukci zbraní. Což se projevilo na zásadních problémech s přesností, které byly způsobené přerážováním na Japonskou munici 6.5x50SR takříkajíc „od rýsovacího prkna“. Pušek bylo vyrobeno kolem dvou desítek a v armádních zkouškách neuspěly.
