„Cílem revoluce je sociální spravedlnost, svoboda a demokracie a nezávislost na světových mocnostech“
Napětí mezi absolutistickou vládou šáha Pahlavího a islámským duchovním vůdcem Ajatolláhem Chomejním vyvrcholilo v roce 1979 sérií demonstrací, protestních stávek a občanských nepokojů. Dodnes neobjasněný teroristický útok na kino Rex, při kterém zahynulo nejméně 377 lidí, pak odstartoval revoluci, do které se zapojilo mnoho náboženských i sekulárních frakcí. Většina z nich, včetně šáha, považovala Chomejního za jakýsi symbol odporu a po svržení režimu se předpokládalo předání moci do rukou nejsilnější strany tj. buď socialistů, marxistů, nacionalistů anebo liberálů. Navzdory tomu se však v celonárodním referendu Íránci rozhodli pro vytvoření islámské republiky s Ajatolláhem jako vůdcem „vlády znalců islámského práva“. Ten pak po upevnění své pozice začal potlačovat veškerou opozici, kterou prohlásil za kontrarevoluční. Nenáviděná autoritativní monarchie tak byla záhy, a zpočátku s velkým nadšením, nahrazena náboženskou diktaturou.
IFPG na fotografii byla jednou z bojujících stran, která se odštěpila od mateřské OIFPG (Organizace íránských guerillových lidových mučedníků) vypuštěním slova „organizace“. Mladí komunističtí povstalci totiž považovali OIFPG za příliš umírněnou a málo ochotnou přenést boje do ulic. Po skončení bojů a převzetí moci v Íránu islamisty se její bojovníci ještě zapojili do neúspěšného povstání proti nové vládě v Kurdistánu, kde bojovali na straně levicové Demokratické strany íránského Kurdistánu. Po potlačení Kurdů v roce 1980, respektive zničení posledních ohnisek odporu o čtyři roky později se mnoho přeživších komunistů uchýlilo do azylu v Evropě.
„Slibovali ráj, ale vytvořili peklo na zemi“
Samotná revoluce byla svým průběhem i cíli považována za poněkud neobvyklou. Bez klasických příčin jako je prohraná válka, finanční krize nebo nespokojenost armády se totiž odehrála v relativně prosperující zemi a s nevídanou rychlostí. Svržení prozápadní monarchie nahrazené protizápadní teokracií vedlo ke globálnímu znovuzrození šiítského islámu a umocnilo náboženské napětí na středním a blízkém východě, které pociťujeme dodnes.
