Útočná puška z rodiny URZ
Každá armáda musí řešit rozdílnou výzbroj vojáků. Čím víc je složek, tím víc zbraní jednotlivce se potřebuje. Začátkem šedesátých let se začalo na mnoha místech na světě koketovat s myšlenkou jednoho zbraňového systému, který by vítězil hlavně na poli logistiky, servisních nároků a v neposledním řadě na finální ceně.
Československá konstrukční škola po odchodu velikána republikového zbrojířství Václava Holka našla naštěstí pokračovatele v osobě Jiřího Čermáka, díky kterému spatřil světlo světa projekt „Koště“ a skoro neznámý projekt „Plamen“. Ve druhé polovině šedesátých let tedy padl vskutku komplexní návrh na vytvoření rodiny specifických zbraní URZ (Univerzální Ruční zbraň), a Jiří Čermák si na novém systému chtěl ověřit vlastní konstrukční řešení; později chráněné čs. patentem č. 134 700.
URZ byl modulární systém ručních palných zbraní, určený primárně k exportu a postavený zejména na společném těle zbraně. Ministerstvo národní obrany však nemělo zájem na zavedení nové útočné pušky (nebo dalších specializovaných pěchotních zbraní), protože výroba SA vz. 58 v té době byla na vrcholu, takže vývoj probíhal na základě požadavku Ministerstva zahraničního obchodu pro případný export. Díky tomu byl systém URZ komorován pro „západní“ munici NATO 7,62 x 51. Předpokládá se, že systém URZ nedosáhl prakticky žádných prodejních úspěchů. Pravděpodobně nikdy nešel do hromadné výroby, a to navzdory pokusům o prodej, které trvaly až do poloviny sedmdesátých let. Zda, a jakým zemím Ministerstvo zahraničního obchodu zbraňový komplet nabízelo, není dosud známo.
Zbraň (útočná puška) měla sklopnou dvojnožku z hliníkové slitiny, optický zaměřovač Zi 2,5 x 6o s přisvícením, vyrobený v Meoptě Přerov, snímatelný stříhací bodák a příslušenství zbraně dále tvořila radikálně upravená schránka na pás z lehkého kulometu vz. 52. Systém „Plamen“ měl být k dispozici ve čtyřech základních konfiguracích – útočná puška, lehký kulomet, těžký kulomet a tanková zbraň. V konfiguraci útočné pušky, lehkého a těžkého kulometu využíval systém URZ při střelbě jednotlivými ranami systému uzavřeného závěru, při střelbě „dávkou“ pak využíval závěr otevřený. Hlaveň byla vybavena tlumičem výšlehu plamene, který sloužil i jako odpalovací čep pro puškové granáty. V dalších etapách vývoje přibyly prototypy lehkého, těžkého a tankového kulometu s elektromagnetickým odpalováním, a spolehlivost celého systému se dařilo postupně zvyšovat.
Práce na vývoji skončily v roce 1970, kdy VVÚ-ZVS předal veškeré podklady a výrobní dokumentaci do Přesného strojírenství, n. p., Uherský Brod a předváděcí soupravy si vyžádalo Ministerstvo zahraničního obchodu. Jejich další osud není znám
