Kolorovaná fotopohlednice příslušníka Kaiserliche Schutztruppe, Německá Jihozápadní Afrika.
Fotografie byla pořízena pravděpodobně roku 1904 během výcviku koloniálních jednotek pro boj proti africkým kmenům.
Je třeba zdůraznit, že se německý kancléř Otto von Bismarck dlouhodobě vyhýbal koloniálním podnikům, které považoval za „břímě a náklady, které by raději přenechal jiným“. Nakonec však podlehl tlaku císaře a ostatních aristokratů. Němci se tak jako jedni z posledních zařadili mezi koloniální velmoci a získali své „místo pod sluncem“.
V letech 1903-1908 proběhlo v nově nabyté německé kolonii, dnešní Namibii, nechvalně proslulé povstání Hererů. Těm se zpočátku dařilo kolonistům zasahovat citelné údery pomocí taktiky „udeř a uteč“, a to zejména proti odlehlým farmám, misiím a nechráněné infrastruktuře. Němci, kterých bylo mnohonásobně méně, nemohli využít svého moderního dělostřelectva ani kulometů a tak beznadějně pronásledovali guerillové jednotky nepřítele přes savany a pouště.
Po příchodu německých posil pak vůdce povstání, náčelník Maherero, v srpnu 1904 přijal bitvu, ve které doufal, že Němce na hlavu porazí a získá výhodné podmínky příměří. Proti 1500 Němců a askari (askari sloužilo pro označení domorodých vojáků, kteří byli naverbováni pro službu v koloniálních armádách) se postavilo asi 6000 Hererů. Bitva ovšem skončila drtivou porážkou Afričanů. Německý vojenský velitel pak nařídil obsadit veškeré zdroje vody a střílet domorodce na potkání.
Celkově bylo vyhlazeno 70-100 tisíc lidí, čili asi 80%, všech Hererů. Náčelník Maherero s asi tisícovkou bojovníků získal azyl v britském Bečuánsku, pod podmínkou, že nebude pokračovat v boji proti Němcům.
