Lockheed U-2 „Dragon Lady“ je americké výzvědné letadlo schopné dlouhodobého letu ve výškách kolem 20 kilometrů. Ve své době patřilo k nejpřísněji utajovaným zbrojním programům, částečně pod působností CIA.
Vyvinuto bylo v padesátých letech 20. století kalifornskou firmou Lockheed Corporation. Od června 1956 byla průzkumná U-2 používána k přeletům nad SSSR a státy Varšavské smlouvy. U-2 objevila sovětskou raketovou základnu na Kubě, létala nad Vietnamem, ale i nad Čínou. Američané, ale pomocí U-2 a dalších průzkumných prostředků nešpehovali pouze nepřátele. Například průzkumný letoun RB-57 byl roku 1963 zachycen při průzkumu Izraelského jaderného programu v Dimoně a když přišlo v roce 1966 rozhodnutí tehdejšího francouzského prezidenta Charlese de Gaulla o vystoupení Francie z vojenských složek NATO, začali Američané sledovat i je. Řevnivost uprostřed studené války se Sovětským svazem byla motivována snahou zachovat francouzskou vojenskou nezávislost na USA a získání rovnocenného postavení v rámci Amerikou a Anglií vedených struktur aliance.
V červnu 1967 zachytily francouzské radary včasné výstrahy vysoko letící cíl. Ten byl vyhodnocen jako průzkumný letoun U-2, letící k vojenskému letišti Dijon, které sloužilo jako základna jaderných nadzvukových strategických bombardérů Dassault Mirage IV. Tyto bombardéry byly součástí Force de Frappe, francouzské jaderné triády složené z pozemních jaderných balistických raket, strategických bombardérů se schopností nést jadernou výzbroj a z ponorek s jaderným pohonem vyzbrojených balistickými raketami s jadernou hlavicí. V letech 1964-1971 bylo ve stavu pohotovosti drženo třicetšest Mirage IV s jadernou výzbrojí. Dvanáct z těchto letounů bylo stále ve vzduchu, dvanáct čekalo v pohotovosti s čtyř minutovou reakční dobou a posledních dvanáct čekalo v pohotovosti s reakční dobou čtyřicet pět minut. Těchto třicetšest Mirage IV se střídalo s dvacetišesti rezervními Mirage IV, které byly udržované v provozu schopném stavu. V šedesátých letech byla Mirage IV schopna doručit jadernou hlavici o síle sedmdesát kilotun ekvivalentu TNT při rychlosti Mach 1.85 (2284 km/h) na cíle tak vzdálené, jako byla Moskva, nebo třeba Murmansk.
Z vojenského letiště Dijon-Longvic byla proti americké U-2 vyslána jedna Mirage IIIE z jednotky 2e Escadre de Chasse. Mirage IIIE byla poháněna proudovým motorem SNECMA Atar 09C s výkonem 41,97 kN bez přídavného spalování a 60,8 kN s přídavným spalováním. Tento motor francouzskému stíhači umožňoval vystoupat do výšky okolo 17 000 metrů, což ale na zachycení U-2 nestačilo, protože ta operovala ve výškách nad 19 000 metrů. Rozdíl více než dvou kilometrů v dostupu vyřešili Francouzi pomocí přídavného raketového motoru SEPR 844, který pilot pronásledující Mirage IIIE odpálil ve výšce přibližně 14 000 metrů. SEPR 844 byla umístěna na zádi letounu a poskytovala dalších 16 kN výkonu, díky kterým mohla Mirage dosáhnout výšky až 24 000 metrů. Přídavný raketový motor měl přes tři sta litrů paliva, dokázal pracovat osmdesát sekund a bylo možné ho použít až třikrát za let. Kvůli nádrži raketového motoru bylo z letounu nutné vyjmout kanóny a pilot na sobě musel mít speciální přetlakový výškový oblek, který nápadně připomínal skafandr. Avšak cílem francouzského stíhače nebylo průzkumný U-2 sestřelit, ale vyfotografovat ho a následně pořízené snímky použít jako důkaz, že Američané narušují francouzský vzdušný prostor. Nicméně Mirage IIIE nebyla vybavena žádným zařízením, které by mohlo U-2 vyfotografovat a tak byl jednoduše fotoaparátem vybaven pilot stíhacího letounu.
Po odpálení přídavného raketového motoru ve výšce 13 716 metrů akcelerovala téměř strmě stoupající Mirage IIIE na rychlost 1,8 Ma. Výšku 19 812 metrů ve které se nacházela průzkumná U-2 letící rychlostí téměř 0,9 Ma pak francouzský stíhač dosáhl při rychlosti 1,7 Ma a prosvištěl jen pár metrů od přídě průzkumného stroje. Francouzskému pilotu se v nepohodlném přetlakovém obleku podařilo vyfotit několik snímků americké U-2 přímo nad letištěm v Dijonu, poté vypnul přídavný motor a protože prakticky celý let probíhal na plnou forsáž, vrátil se s minimem paliva zpět na základnu. Americký pilot U-2 se nepokusil o žádný úhybný manévr, i když je značně nepravděpodobné, že by na svou dobu velmi pokročilé prostředky radioelektronického boje, kterými byla U-2 vybavena přibližující se Mirage IIIE nezaregistrovaly. Každopádně s americkým průzkumným letounem značně zamávala jak sonická vlna, tak velice blízký průlet rychle letící Mirage.
Američané po tomto incidentu přestali s průzkumnými lety nad území Francie a obnovili je až po zavedení SR-71 schopného létat rychlostí tři machy ve výšce přes 22 000 metrů. Francie se vrátila do Vojenského výboru NATO až v roce 1995 a následné navyšování její spolupráce s vojenskými strukturami Aliance vyústilo v roce 2009 k jejímu opětovnému návratu do vojenského velení NATO. Průzkumné letouny U-2 používají americké ozbrojené složky dodnes, a mezi roky 1994 a 1998 na U-2 proběhl program, který umožnil zástavbu nových proudových motorů General Electric F118-GE-101 namísto starých J75-P-13B. Tato modifikace snížila spotřebu paliva a značně zvýšila dostup. Na letounu byly navíc instalovány nové elektronické protiopatření a GPS přijímače. Nicméně s vyřazením U-2 se počítá stejně jako s vyřazením B-52, a to až okolo roku 2050.
