Bojovníci islamistického hnutí Ansar Dine (Obránci víry) poblíž města Kidal na severovýchodě Mali, červen 2012u
Víte, kde je Mali? A víte, že tam stále probíhá boj proti Islámskému státu, kterého se účastní i čeští vojáci?
V rychlosti zopakujeme několik informací důležitých k pochopení problematiky konfliktu. Mali je vnitrozemská africká republika, asi 16 krát větší než Česko. Severní polovina země leží na Sahaře, která přechází v centrální polopoušť až k subtropické savaně na jihu. Život většiny z asi 19 milionů lidí se soustředí kolem řek Niger a Senegal. 90% z nich vyznává islám, hlavně sunnitskou větvi. Nezanedbatelnou část populace tvoří také národ pouštních kočovníků – berberských Tuaregů. Ti dlouhodobě usilují o svou nezávislost na centrální vládě v hlavním městě Bamaku. Třetí stranou v konfliktu jsou fundamentalističtí fanatici z různých islamistických skupin.
Dodejme, že v Mali se objevila jedna, v tomto regionu velmi nevídaná věc a tou je demokracie. Po francouzské dekolonizaci v 60. letech mělo Mali podobný osud jako většina mladých afrických států té doby. Nejprve to byla cesta k socialismu následovaná hospodářskou krizí. Během ní přišel v roce 1968 vojenský převrat. Generál Traoré tvrdil, že je to jen dočasné období pro přechod k demokracii. Nicméně i po 20 letech korupce, dalších socialistických experimentů a policejního státu Traoré tvrdil, že Mali není ještě připraveno. Konec sovětské podpory po rozpadu SSSR dodal odvahu pro další vojenský převrat v roce 1991. Ten své sliby splnil a konečně přivedl zemi k demokracii, když následně předal moc civilní vládě. V tomto období bylo Mali považováno za jednu z nejstabilnějších zemí Afriky. S výjimkou tuarežského problému existuje v Mali, na africké poměry, etnicky velmi klidné prostředí.
K otevřenému konfliktu došlo v lednu 2012, když několik tuarežských povstaleckých skupin požadovalo nezávislost nebo větší autonomii pro severní Mali. V březnu byl svržen malijský prezident Touré pro neschopnost řešení krize a do čela země se postavil ‚Národní výbor pro obnovu demokracie a státu‘ (CNRDR). Mezitím tuarežské ‚Národní hnutí pro osvobození Azawadu‘ (MNLA) dobylo tři velká města na severu – Kidal, Gao a Timbuktu. V dubnu hnutí dobylo město Douentza, čímž dosáhlo svého cíle a odvolalo další ofenzivní akce. Následně vyhlásilo nezávislý stát Azawad.
MNLA bylo zpočátku podporováno islamistickým hnutím Ansar Dine. To, ale po získání kontroly nad severem země začalo k nelibosti MNLA zavádět striktní právo šaría. Spory o způsobu vedení nově vzniklého státu s Tuaregy záhy přerostly v další konflikt. K Ansar Dine se postupně přidali další skupiny jako ‚Hnutí pro jednotu a džihád v západní Africe‘ (MUJAO), ‚Al-Kájda pro islámský Maghreb‘ (AQIM), nigerijští dobrovolníci z nechvalně proslulého Boko Haram nebo saharská odnož Islámského státu. Do června se islamistům podařilo Tuaregy vytlačit z většiny území.
V tu dobu malijská vláda požádala světové společenství o pomoc při znovuzískání severu země. Od ledna 2013 se tak do bojů zapojila francouzská vojenská mise podporována EU, včetně ČR a krátce poté i jednotky Africké unie. Mezinárodní koalici se do první poloviny února podařilo dobýt všechna ztracená města. Proti islamistům se po bok malijské vlády postavila i dříve nepřátelská MNLA.
V červnu pak došlo k podepsání příměří mezi vládou a tuarežskými povstalci. Přes několik porušení, ozbrojených střetů a teroristických útoků nakonec došlo v únoru 2015 k ukončení bojů. Malijská vláda odmítla udělení autonomie, souhlasila však s přenesením některých pravomocí, s čímž boji vyčerpaní Tuaregové souhlasili.
Nicméně sporadické boje proti islamistickým skupinám pokračují dodnes. Při přestřelkách a protiteroristických akcích jen mezi říjnem a listopadem 2019 zemřelo v boji na sto vládních vojáků.
Zvýšená aktivita teroristů v roce 2019 přivedla vládu ČR k myšlence vyslání bojových útvarů AČR, které by společně s francouzskými speciálními silami a malijskými vojáky čelili zhoršující se bezpečnostní situaci. K doplnění 120 českých vojáků, kteří v současnosti slouží hlavně v roli výcvikových instruktorů pomáhajících při výstavbě a výcviku malijské armády je, ale nutný souhlas obou komor parlamentu. Definitivní rozhodnutí by mělo padnout v průběhu tohoto roku.
