Mobilizovaní (často násilím) obyvatelé Donbasu jsou odváženi na frontu
Je nepopiratelným faktem, že i přes silácká slova vrchních představitelů RF se jejich armádě ve válce na Ukrajině příliš nedaří. ITAR-TASS, RT, Pravda.ru nebo RIA Novosti bezostyšně informují domácí publikum o stovkách zničených dronů, tanků, letadel a tisících mrtvých ukrajinských nacionalistů. Všichni shodně tvrdí, že hlavních cílů bylo dosaženo, ale nikdo pořádně neví, o jaké cíle se mělo jednat. Zpráva, že Rusko oznámilo stažení jednotek od Kyjeva (ačkoliv noc z 30. na 31. března byla jednou z nejhorších, co do ostřelování hlavního města i dalších měst), může signalizovat pokus o zachování si tváře před zahraničním i domácím publikem a nejde o nic jiného, než o eufemismus pro útěk.
Pojďme se tedy zkusit podívat, jak se k válce samotné staví přinejmenším část ruské armády a jednotek (ale také obyvatelstva RF), které bojují pod jejím vedením. Zaměříme se na pocity, slova a činy obyčejných vojáků a nižších důstojníků. Morálka je pro armádu nesmírně důležitá a nízká morálka bude znamenat špatné plnění rozkazů, frustraci, pokusy o dezerci a další zbytečnou smrt navíc.
Protože představitelé Ruska jsou až pateticky jednotní v hodnocení “speciální vojenské operace,” a svorně tvrdí, že “jde podle plánu,” bude velmi těžké získat pravdivé informace o skutečném stavu armády a jejím pohledu na celou věc. Dílčí informace ale můžeme získat například ze zachycených telefonátů ruských vojáků domů, od zajatců, a nebo z videí, která se objevují na internetu – viz např. video vystrašených branců z DLR, kteří nadávají na Rusko a zcela oprávněně se nazývají potravou pro děla. Na videu je dobře vidět zastaralá a často nepraktická výstroj, která na morálce vojska nepřidá. Zde je ovšem důležité předpokládat, že může jít z části i o PSYOPS ukrajinské armády, která se tak snaží podkopávat morálku invazních jednotek. Naproti tomu ale například Alexej Alexandrov, jeden z architektů proruského projektu tzv. Doněcké Lidové Republiky sám přiznává, že “takhle to dopadnout nemělo. Za ty mrtvé to nestojí,” a že “akce Moskvy nebyla správná, a neodpovídala situaci”.
Ze zachycených telefonátů jak jednotek mezi sebou, tak i jednotlivců pak vyplývá, že na Ukrajině “je to horší, než v Čečně”, že špatně vybavené jednotky trpí hladem, žízní a dokonce omrzlinami z důvodu nedostatku potřebných výstrojních doplňků. Jeden z vojáků se pak přímo vyznává z toho, že jeho velitelé vědí, že jednotka “nemá potřebný výcvik, ale potřebují doplnit stavy […] a tak je jim to u prd*le”. Dále ze zachycených telefonních hovorů vyplývá, že sami vojáci vidí invazi jako “jednosměrnou jízdenku, cestu na smrt”. Doufají, že je buď zabijí rychle, nebo je uvězní, když se vzdají.
Je také nutné podotknout, že zajatí vojáci, kteří volají domů, často naráží na fakt, že sami jejich příbuzní jim, ovlivněni státními médii, oponují a nevěří, že Ukrajinci jsou obyčejní lidé, kteří prostě jen chtěli žít v klidu. Jsou slyšet nadávky do slabochů, kletby a urážky od členů rodin. Jak nám ukazují třeba i průzkumy nezávislého centra veřejného mínění Levada, podle jehož šéfa Lva D. Gudkova, v současné době invazi podporuje více než 60 procent dotázaných. Jde převážně o starší lidi, tedy rodiče a prarodiče těch, kteří dnes válčí na Ukrajině.
Ředitel britské zpravodajské služby GCHQ Jeremy Fleming 31.3.2022 uvedl, že dle jejich zjištění ruští vojáci neplní své rozkazy a ničí vlastní techniku a dokonce se “více než ochotně vzdávají ukrajinské armádě i civilistům”. Pokud je tato informace pravdivá, pak to ukazuje, že morálka opravdu není na vysoké úrovni a hodně ruských vojáků je u konce s dechem. Když k tomu přidáme, že ruské jednotky často nechávají své mrtvé na místech (toto je navíc umocněno např. krajovými zvyklostmi, protože se množí informace, že některé jednotky stažené z území okupovaných Ruskem odmítají na Ukrajině bojovat či opouštějí bojiště, protože je velení nenechá sbírat své mrtvé – nejčerstvěji třeba Osetijci) kde padli, mizernou výzbroj a výstroj, praktickou neexistenci spolehlivé šifrované komunikace (AZART-P1, Auriga 1.2V), místo které musí používat vlastní nebo ukradené mobilní telefony, mají nedostatek (navíc často prošlého) jídla a musí rabovat, tak to v konečném důsledků může vést až přerušení spolupráce mezi jednotkami, přerušení komunikačního řetězce a pokud by to pokračovalo, může dojít ke zhroucení částí fronty, kde jsou nasazené demoralizované jednotky.
Poznámka: Autor může všechny citace doložit, je ale nutné brát ohled na to, že může jít alespoň z části o PSYOPS UA velení.
