(3 472 slov, doba čtení 18 minut)
V noci na 24. listopadu provedla ruská armáda další vzdušný útok, při němž bylo ze směrů Kursk, Brjansk, Orel, Millerovo, Primorsko-Achtarsk a okupovaného Hvardijského na Krymu vypuštěno celkem 162 útočných dronů typu Šáhed, Geran a dalších modelů; více než 80 z nich tvořily Šáhedy. Do obrany byly nasazeny vzdušné síly, PVO, prostředky REB i mobilní palebné skupiny, které podle předběžných údajů k 09:00 dokázaly zničit či potlačit 125 dronů nad severem, východem a jihem země. Zaznamenáno bylo 37 zásahů na 15 místech a jeden dopad trosek. Nejvážněji byly zasaženy civilní objekty a soukromé domy v Charkovské, Černihivské a Dnipropetrovské oblasti, kde jsou hlášeny civilní oběti.
Noční ruský útok na Charkov si vyžádal čtyři mrtvé a 17 zraněných, přičemž město zasáhla rozsáhlá vlna útočných dronů. Podle místních úřadů dopady způsobily vážné škody na obytné zástavbě i civilní infrastruktuře. Úder přišel v době, kdy ukrajinští představitelé jednali v Ženevě s delegací Spojených států a evropskými spojenci o americkém návrhu na možné ukončení války.
Ruské ministerstvo obrany ráno oznámilo, že během noci jeho protivzdušná obrana údajně zneškodnila 93 ukrajinských dronů, aniž by uvedlo jakékoli informace o škodách či dopadech na infrastrukturu. Největší počet (45 dronů) měl být podle Moskvy sestřelen nad Belgorodskou oblastí, která je dlouhodobě jedním z hlavních cílů ukrajinských dálkových úderů. Další stroje ruská armáda hlásila nad Krasnodarským krajem a v prostoru Černého a Azovského moře.
Ukrajina zveřejnila souhrnný přehled o nasazení letounů F-16AM/BM, které operují od srpna 2024. Podle oficiálních údajů posádky dosud zachytily více než 1 300 vzdušných cílů, především řízené střely a útočné bezpilotní prostředky. Ukrajina nadále nekomentuje případné sestřely ruských pilotovaných letadel. V rámci úderné činnosti provedly F-16 přes 300 úderů na pozemní cíle, mezi nimiž byly velitelské body, sklady, vozidla i prvky ruské logistiky. Deklarované ztráty ukrajinského letectva činí čtyři letouny F-16 a tři piloty. Přesný počet aktuálně provozovaných strojů nebyl zveřejněn, ale flotila je tvořena především letouny dodanými z Nizozemska, Belgie, Norska a Dánska v počtu zhruba 60 kusů. Spojené státy poskytly další stroje určené pro náhradní díly a klamné cíle.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V Charkovské oblasti pokračovaly boje u Synelnykového a ve Vovčansku, kde se situace nadále nemění a dochází k intenzivnímu dělostřeleckému ostřelování.
Severovýchodní fronta: V kupjanském směru se okupanti pokusili postoupit na Petropavlivku a u Stepové Novoselivky, avšak bez potvrzeného zisku nových pozic.
V lymanském směru se bojovalo severně od Novojehorivky, dále směrem na Nový Mir, u Seredného, v Zařičném a u Jampilu. Linie fronty se zde i nadále drží pod tlakem, ale bez zásadních změn.
Ve slovjanském směru probíhaly střety u Dronivky, Serebrjanky a u vesnice Sacco a Vanzetti, kde pokračují poziční boje.
Bachmutská fronta: Ve směru na Kramatorsk se bojovalo u Majského a západně od Časiv Jaru.
Doněcká fronta: Ve směru na Kosťantynivku Rusové tlačili na Predtěčine, u Oleksandro-Šultyného a směrem ke Kosťantynivce. Ruské drony útočily na pomezí Pleščijivky a Ivanopiliji, což ukazuje, že vesnici nelze jednoznačně považovat za dobytou, i přes videa okupantů s vlajkami. Dále se bojovalo ve Ščerbinivce, přičemž údery ukrajinských dronů potvrzují přítomnost okupantů až u jižní části vodní nádrže Kleban Byk. Ruské jednotky útočily i severně od Jablunivky, u Rusyn Jaru, Sofijivky, a boje pokračovaly v Šachovém a u Pankivky.
V pokrovském směru probíhaly střety v Zapovidném, Rodynském, u Krasného Lymanu, v Novoekonomičném, severně od Kotlyného, u Udačného a Molodeckého.
V novopavlivském sektoru se bojovalo ve směru na Novopavlivku, kde se podle dostupných informací stále ukrývají ruské jednotky, a dále u Dačného a Filije.
V oleksandrivském směru pokračovaly střety u Zeleného Haje, Voroného a směrem na Sosnivku. Severně od Oleksijivky se okupantům podařilo dostat do Tychého, a boje pokračovaly i u Verbového, Zlahody, Krasnohirského a Privilného.
Situaci v Pokrovsku lze charakterizovat jako trvale obtížnou, ale z ukrajinského pohledu relativně stabilní a pod kontrolou. Nepřátelské akce, včetně těch úspěšnějších, jsou díky své opakovatelnosti a charakteru stále lépe předvídatelné, což umožňuje efektivnější reakce obrany. Stabilní zónou ruské kontroly zůstávají jižní čtvrti města – Durnyak, Lazurnyj, Južnyj, Solnečnýj, Šachťorský, Leontoviči, Roza a téměř celý hřeben jezer v Sazonovské rokli. Severní část Pokrovska, především oblast nalevo od vlakového nádraží, je stále pevně v rukou obránců. Rusové se zde opakovaně pokoušejí prorazit směrem od vlakového depa, přes nádražní trh na ulici Ukrajinské beregině, ale dosud neúspěšně. V oblasti nádraží, výdejny zavazadel a ubytovny Doněckého vědeckotechnického komplexu si však ruské jednotky vytvořily zázemí, odkud podnikají další infiltrační pokusy. Střed města tvoří šedá zóna, kde hlavní směr infiltrace vede přes trojúhelník mezi ulicemi Ševčenko a Evropskaja. Zde okupanti využívají opuštěné správní a průmyslové objekty – bývalé strojírny, vodárnu, knihovnu, školy a další – jako provizorní úkryty a základny. Nedávno došlo také k pokusu o obsazení věznice č. 2 v okolí ulic Centrální a Andreja Pervozvannogo, který byl zmařen. Ukrajinské síly likvidují tyto infiltrační skupiny převážně na dálku, případně pomocí úklidových týmů, avšak vysoké personální rezervy ruské armády umožňují rychlé doplňování ztrát i nárůst počtu nasazených vojáků. Podle dostupných údajů operuje v městském prostoru až jeden prapor nepřátelských sil a v širší oblasti Pokrovska je soustředěno až 170 000 ruských vojáků, přičemž na některých místech dosahuje poměr sil až 1:6 ve prospěch okupantů. Mimo město Rusové pokračují ve snaze obejít průmyslovou zónu Pokrovskaja, továrny Elektropohon a Strojdetal, a prorazit podél pravého břehu řeky Grišinka směrem na stejnojmennou vesnici Grišino po dálnici M-30 a silnici č. 525. V tomto sektoru je nasazena 27. motostřelecká divize 2. gardové kombinované armády, která operuje z prostoru letiště Grišino, nicméně i zde je postup okupantů zatím omezený.
Jižní fronta: V huljajpilském sektoru se bojovalo směrem k osadě Priluky, u Zeleného Haje, Zatyššje a Vysokého.
V orichivském směru okupanti útočili u Stepového, Stepnohirsku a v Primorském.
Na jižní frontě v Záporožské oblasti pokračuje pomalý postup ruské armádní skupiny Východ, která se snaží prorazit přes rozsáhlé pole mezi obrannými uzly Orichiv a Huljajpole. Pohyb v tomto sektoru zásadně ovlivňuje špatná síť komunikací a převážně rovinatý terén. Obrana Záporožské oblasti je založena na dvou říčních liniích – Konce a Hajčuru. Zatímco podél Konky leží souvislá linie obcí tvořící hustou venkovskou aglomeraci, oblast kolem Hajčuru je řidší a poskytuje jediný prostor vhodný pro větší průlom. Obě říční linie jsou však obklopeny sídly, která vytvářejí základ současné ukrajinské obranné struktury. Záporoží přitom trpí viditelnou strukturální slabinou, tedy nepřerušeným pásem osad táhnoucím se od Prymorského podél bývalého břehu Kachovské nádrže až ke městu samotnému. Tento koridor je náchylný k diverzním a průzkumným operacím, zatímco hlavní síly ruské armády postupují dále na východ. Údolí řeky Konky tvoří přirozený obranný oblouk s výborným krytím, podobně jako koridor u Kryvého Torce, a jeho prolomení by bylo mimořádně nákladné. Proto lze očekávat, že se Rusové budou snažit přímému útoku vyhnout. Hlavní obranná linie se zde táhne zhruba v ose Komyšuvacha – Orichiv – Huljajpole – Ternuvate – Pokrovske. Mezi Orichivem a Huljajpolem se nachází asi třicetikilometrový koridor komplikovaný dvěma roklinami, což omezuje možnosti manévru. Další obranné uzly představují právě Ternuvate a Pokrovske, které dohromady uzavírají obranný oblouk chránící přístup k Záporoží. Silnice T0408, vedoucí severojižním směrem, zajišťuje zásobování celé oblasti a zároveň zvyšuje schopnost ukrajinské obrany bránit se ruskému tlaku. Nejpravděpodobnějším ruským plánem je pokus o průlom mezi Huljajpolem a Ternuvatým, přičemž Ternuvate představuje díky své menší rozloze a slabším obranným kapacitám atraktivnější cíl. Huljajpole by bylo postupně sevřeno a jeho zásobovací trasy by se tak dostaly pod silný tlak.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Evropská unie usiluje o vytvoření vlastní zpravodajské infrastruktury nezávislé na Spojených státech, zejména v reakci na rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa z března 2025 pozastavit sdílení amerických vesmírných informací s Ukrajinou a na opakované hrozby Elona Muska omezit přístup Ukrajiny ke službě Starlink. Evropský komisař pro obranu a vesmír Andrius Kubilius zdůraznil, že Evropa již disponuje pokročilými systémy jako je navigační Galileo nebo meteorologický Copernicus, avšak v klíčových oblastech, jako je satelitní konektivita a taktické průzkumné kapacity, zatím zaostává. Plánovaná evropská komunikační konstelace IRIS má být funkční až v roce 2030, proto EU dočasně sází na integraci národních kapacit členských států a rozšířené využití komerčních technologií. Mezi perspektivní partnery patří například finská společnost ICEYE, specializující se na radarové satelity s možností průzkumu za všech podmínek, která již prodala zařízení armádám několika evropských států a poskytuje služby i Ukrajině.
Polsko převzalo první sériově vyráběný systém protivzdušné obrany velmi krátkého dosahu PILICA+ ve finální konfiguraci, čímž zahájilo realizaci dodávek v rámci kontraktu na celkem 16 systémů, který zajišťuje konsorcium PGZ-PILICA+. Na rozdíl od dříve dodaných prototypů je aktuální systém plně vybaven kombinací 23mm kanónů, přenosných raket Piorun, velitelským stanovištěm, radarem a podpůrnými prostředky, přičemž verze PILICA+ dále integruje i britské rakety CAMM v odpalovači iLauncher, modernizovaný velitelský systém ZENIT-MP+ a mobilní radar BYSTRA. Systém tvoří součást vícevrstvého konceptu protivzdušné obrany, který doplňuje prostředky krátkého dosahu NAREW a středního dosahu WISŁA, přičemž jednotlivé komponenty jsou navrženy k vzájemné interoperabilitě v rámci celonárodního obranného systému. Dodání dalších jednotek je plánováno do roku 2029.
Nizozemské ministerstvo obrany zahájilo iniciativu na vývoj domácí střely s plochou dráhou letu jako alternativy k americkému systému Tomahawk, přičemž státní tajemník obrany Gijs Tuinman vyzval nizozemské obranné firmy k předložení návrhů do šesti měsíců. Důvodem je snaha o nezávislost na zahraničních dodavatelích, kteří podle něj nejsou schopni zaručit včasné dodávky, a potřeba zajistit ozbrojeným silám schopnost odstrašování a dálkových přesných úderů prostředkem, který nelze nahradit drony. Nový systém nebude kopírovat technicky a finančně náročný Tomahawk, ale má být cenově dostupný, jednoduše a rychle vyrobitelný ve velkých objemech, přičemž musí zachovat schopnost přesného zásahu na dlouhou vzdálenost. V případě úspěšného návrhu je Tuinman připraven garantovat dlouhodobý odběr ministerstvem obrany, čímž by se zajistila stabilní poptávka a motivace pro nizozemský průmysl, který podle něj již disponuje potřebnými technologiemi a odborným zázemím.
Dánsko uzavřelo smlouvu se společností BAE Systems Hägglunds na dodávku dalších 44 bojových vozidel pěchoty CV90MkIIIC v hodnotě přibližně 390 milionů eur, čímž navazuje na předchozí objednávku 115 kusů schválenou v prosinci 2024. Namísto původně plánované modernizace 44 starších vozidel CV90, která by vyžadovala jejich dočasné vyřazení ze služby, se Kodaň rozhodla pro nákup nových strojů, aby zabránila výpadku schopností těžké brigády. Všech 159 nově objednaných vozidel má být dodáno v období 2027–2030 a nahradí starší verze, které budou vyřazeny a využity jako zdroj náhradních dílů. Dánská armáda provozuje typ CV90 od roku 2007 a přechod na sjednocenou flotilu ve verzi MkIIIC představuje krok ke zvýšení provozní efektivity, logistické kompatibility a bojové připravenosti v rámci těžké brigády.
Rheinmetall plánuje v rámci reakce na rostoucí domácí i mezinárodní poptávku výrazně navýšit výrobu obrněných transportérů Boxer konsolidací produkce v závodě v Kasselu, kde má být od roku 2030 ročně vyráběno více než 500 vozidel tohoto typu. Impulzem je především projekt Arminius, v jehož rámci chce Bundeswehr během příštího desetiletí pořídit minimálně 1 850 nových Boxerů v různých variantách, přičemž toto číslo nezahrnuje další poptávku na specializované verze (např. Jackal a HWCI) ani zahraniční zakázky. Výrobu Boxeru v současnosti zajišťují Rheinmetall a KNDS Deutschland v několika závodech v Německu, Velké Británii a Austrálii, ale aktuální kapacity (cca 600 vozidel Boxer, Lynx a Puma ročně) nestačí pokrýt očekávanou roční poptávku přes 1 000 vozidel. Kromě budování nových továren v Itálii a Rumunsku probíhá rozšiřování stávajících linek a optimalizace výrobních procesů. Přesunutí hlavní výroby Boxerů do Kasselu, který dosud zajišťuje i servisní činnosti pro více platforem, umožní zavedení modernizovaných a dříve ekonomicky neefektivních procesů, čímž se zvýší efektivita výroby a zkrátí dodací lhůty, což je klíčové vzhledem k rostoucím požadavkům nejen Bundeswehru, ale i aliančních partnerů.
Naše pravidelná týdenní svodka ukrajinských útoků na ruskou ropnou infrastrukturu bude tentokrát o něco kratší, neboť počet útoků na tyto objekty v minulém týdnu oproti předchozímu týdnu znatelně poklesl. Ukrajinci se opět soustředili zejména na energetickou infrastrukturu, úspěšně zasažena byla například elektrárna Šatura v Moskevské oblasti, která se nachází přibližně 120 km od Kremlu.
Moskevská oblast je spolu se samotnou Moskvou (a rezidencemi Vladimíra Putina) nejlépe bráněným ruským regionem, a to, že Ukrajinci dokážou i zde provést úspěšný útok, dokazuje, že ruská protivzdušná obrana má jisté mezery.
Rafinerie
Nyní ale zpět k ropné infrastruktuře. V noci na 20.11. proběhl další útok na rafinerii v Rjazani, jednu z největších rafinerií v Rusku a jednu ze tří, které zásobují palivy Moskvu a Moskevskou oblast. Jednalo se již o druhý útok během posledních sedmi dnů, a celkově osmý útok na tuto rafinerii jen od počátku tohoto roku. Lze předpokládat, že útok způsobil přerušení probíhajících servisních prací, a je tak otázkou, kdy se provoz rafinerie podaří alespoň částečně obnovit.
Tutéž noc došlo i k útoku na Ilskou rafinerii, která se nachází v Krasnodarském kraji. Je to jedna z největších rafinerií, která se nachází na jihu Ruska, přičemž její produkce je využívána především pro potřeby ruské armády. K předchozím útokům na tuto rafinerii došlo na počátku září a v únoru tohoto roku, vzhledem k důležitosti rafinerie pro ruskou armádní logistiku byla cílem útoků i v letech 2023 a 2024.
V noci na 22.11. pak došlo k útoku na Syzraňskou rafinerii, která se nachází v Samarské oblasti. Při tomto útoku byl značně poškozen provoz, kde byla vyráběna kyselina sírová metodou takzvané mokré katalytické reakce.
Přepravní infrastruktura
V noci na 18.11. došlo k výbuchu na podzemním plynovodu v blízkosti města Omsk. Vzhledem ke vzdálenosti od Ukrajiny je jisté, že výbuch nebyl způsoben útokem ukrajinského dronu, je ale otázkou, zda za výbuchem stojí sabotáž nebo technogenní havárie.
Potvrzenou sabotáží byl ale útok na vlak s palivovými cisternami, ke kterému došlo v noci na 20. 11. v blízkosti města Perm. V důsledku sabotáže došlo k vykolejení vlaku, požáru nejméně devíti cisternových vozů a poškození přibližně půl kilometru železniční tratě.
Izrael: Při dnešním mimořádném cvičení na severu Izraele náčelník generálního štábu IDF generál Ejal Zamir uvedl, že akce je součástí snah armády uplatnit poučení z chyb ze 7. října. Podle něj má cvičení „posílit schopnosti a připravenost IDF na všech úrovních a ve všech sektorech pro složité a neočekávané scénáře“. „To je základ profesionální armády, která je ostražitá, připravená k obraně a schopná rychle přejít do ofenzivy, aby odstranila hrozby vůči občanům a hranicím státu,“ dodal Zamir. Cvičení začalo kontrolou 210. regionální divize „Bašan“, zodpovědné za syrskou hranici na Golanech a oblast Har Dov u libanonské hranice, s cílem prověřit její reakci na náhlé incidenty. Armáda uvedla, že během cvičení testuje rozhodovací procesy na všech úrovních, nasazení jednotek i řízení sil na bojišti.
IDF oznámila, že dnes identifikovala a zasáhla tři teroristy, kteří překročili Žlutou linii vymezující stažení armády v jižním pásmu Gazy. Útočníci byli spatřeni v oblasti Chán Junis, jak se blíží k jednotkám brigády Kfir a „představují bezprostřední hrozbu,“ uvedla armáda. Izraelské letectvo, informované pozemními jednotkami, zasáhlo „k odstranění hrozby.“ Palestinská média hlásí, že při útoku zemřeli dva lidé. IDF dodává, že zůstává nasazena v Gaze „v souladu s příměřím“ a bude pokračovat v operacích k odstranění jakékoli bezprostřední hrozby.
Libanon: Šéf výkonné rady Hizballáhu šajch Alí Daamuš varoval, že Izrael by měl očekávat odpověď na včerejší zabití vojenského velitele hnutí Hajthama Alí Tabatabáího. Na jeho pohřbu v Bejrútu prohlásil, že „Sionisté by se měli obávat, protože spáchali vážný zločin proti odporu i proti Libanonu.“ K možnosti diplomatického řešení napětí dodal: „Nebudeme se zabývat žádnými návrhy, dokud se nepřítel nezačne řídit dohodou o příměří,“ kterou Izrael a Hizballáh uzavřeli v listopadu 2024. Izrael obviňuje Hizballáh z porušování dohody a tvrdí, že jeho údery mají zabránit opětovnému vyzbrojování hnutí. V reakci na tlak USA a dalších států, aby Libanon Hizballáh odzbrojil, Daamuš prohlásil: „Je povinností státu bránit své občany a svou suverenitu. Vláda musí připravit vlastní plán a odmítnout cizí nátlak.“
Sýrie: Ministerstvo zdravotnictví převzalo 16 sanitních vozů poskytnutých Mezinárodním charitativním fondem SAE na podporu systému urgentní péče v Sýrii.
Podle místních zdrojů podnikly bezpečnostní složky razii proti údajným bojovníkům ISIS v Kafr Džanné v provincii Aleppo, což vedlo k ozbrojeným střetům.
V Suvajdě byl krátce před průjezdem kolony, která mávala izraelskými vlajkami a nesla fotografie Netanjahua, Mufíka Tarífa a Hikmata al-Hidžrího, spatřen Muhannad Mazhar, jeden z velitelů takzvané „Národní gardy“. Mazhar je považován za výrazného představitele zbytků Assadova režimu působících ve městě. Dříve pracoval pro Vojenské zpravodajství i libanonský Hizballáh. Je spojován s obchodem a pašováním drog, únosy lidí za účelem výkupného, obchodem s lidskými orgány a také s případy vražd. Podle zdrojů měl vydírat mladé ženy ze Suvajdy a nutit je k účasti na únosech a prostituci.
V centrální části provincie Kunejtra pak izraelská hlídka ve čtyřech vozidlech zřídila dočasný kontrolní bod v obci Ruvajhina, kde kontrolovala doklady, fotografovala kolemjdoucí a prováděla prohlídky.
Pákistán: Série sebevražedných útoků zasáhla velitelství Pohraniční konstabularie (FC) v oblasti Saddar v Péšávaru, provincie Chajbar Paštúnchwá. Ozvaly se dva silné výbuchy (jeden u hlavní brány, druhý na parkovišti motocyklů) po nichž následovala intenzivní přestřelka. Podle místních médií zveřejněných záběrů z místa zemřelo pět příslušníků FC a dalších sedm utrpělo zranění.
Burkina Faso: Džihádisté z hnutí Džamát Nusrát al Islam wal-Muslimin (JNIM) oznámili, že údajně obsadili vládní kontrolní stanoviště a velitelství v obci Tangay v provinciích Uahiguyja a Kumpadugu v regionu Fadan-Gurma. Skupina zároveň tvrdí, že ovládla dvě pozice domobrany VDP v oblasti města Kaya. To ovšem nebylo možné ověřit.
Libye: Zástupce hlavního velitele LNA Saddám Haftar navštívil základnu 36. pěšího praporu, kde se zúčastnil ukázkového cvičení.
23. listopadu se ruský velvyslanec v Libyi A. R. Aganin setkal s ministrem pro komunikace a politické otázky Východolibyjské vlády W. Lafim. Projednali možnosti posílení vzájemné spolupráce i postup politického řešení libyjské krize na principech dialogu mezi samotnými Libyjci.
Kongo: V provincii Severní Kivu v Kongu pokračuje ofenziva hnutí M23, zejména v oblasti Masisi. Povstalci obsadili vesnici Mahanga a z regionu jsou hlášeny tvrdé boje navzdory rámcové dohodě podepsané v Dauhá i údajné „mírové iniciativě“ prosazované Trumpem.
Somálsko: Izraelský Institut národní bezpečnosti (INSS) zveřejnil analýzu o rozvoji vztahů mezi Izraelem a Somalilandem. Hlavní závěry:
- Strategický význam Afrického rohu pro Izrael roste, zejména díky prozápadní orientaci Somalilandu.
- Somaliland usiluje především o mezinárodní uznání a o spojence, kteří mu pomohou čelit regionálním protivníkům.
- Návrat administrativy Donalda Trumpa a očekávaná podpora republikánů posilují optimismus vedení Hargeisy.
- Izrael vnímá Somaliland jako vhodného partnera — v oblasti nepůsobí džihádistické skupiny ani „Al-Šabáb“.
- Somaliland posiluje vazby se státy Západu: Tchaj-wan investuje do těžby vzácných kovů, SAE do přístavu Berbera a dalších strategických míst (včetně Sokotry, Puntlandu a Dárfúru).
- USA zvažují Somaliland jako potenciální strategickou základnu.
Překážkami uznání jsou princip „jednotného Somálska“, riziko vnitřní nestability a právní limity mezinárodního systému. INSS varuje, že jednostranné izraelské uznání Somalilandu bez souhlasu USA by mohlo poškodit vzájemné vztahy a zpomalit rozšiřování Abrahámových dohod. Doporučení dle INSS je, že by měl Izrael prohloubit spolupráci s Hargeisou a podporovat americké uznání Somalilandu. Je možné rozvíjet vztahy ještě před formálním uznáním — v bezpečnosti, ekonomice, otevřením zastoupení či symbolickým uznáváním pasů. Pentagon zároveň doporučuje hodnotit status Somalilandu z právního, politického i etického hlediska, aby otázka nezůstala rukojmím neúspěchů vlády v Mogadišu.
Mezitím se elitní jednotka Dúúfaan („Bouře“) z Džubalandu se chystá k nasazení, protože místní úřady posilují kontrolu nad koridorem Džamaame–Džilib. Podle představitelů má Dúúfaan podpořit operace proti bojovníkům Al-Šabáb podél řeky Džuba.
Mali: Podle místních zdrojů Džihádisté z hnutí Džamát Nusrát al Islam wal-Muslimin (JNIM) v rámci ekonomické sabotáže spálili v oblasti Kokkala zemědělskou techniku patřící vládě. Ve stejném regionu vyjel dnes ráno z města Léré v Timbuktu společná patrola malijské armády a ruského Africa Corps směrem na východ. Jeden z jejich vozidel najel na improvizované výbušné zařízení nastražené JNIM, které vůz zničilo. Hlásí se oběti i zranění.
Dnešní Třešnička™ je o rozbitých hodinách, co náhodou ukázaly čas dobře. Víte, on totiž Elon “Elmo” Musk, zmatený technokrat, jenž by rád kolonizoval Mars, ale zatím marně kolonizuje vlastní síť, přidal na svůj Twitter-X novou funkci. A hle, rozbité hodiny ukázaly správný čas… a hned dvakrát. Funkce totiž začala zobrazovat skutečný původ účtů, což vedlo k tomu, že se odhalil ne jeden, ale celý regiment digitálních rusobotek, které se dosud tvářily jako pravověrní Američané s orlem v záhlaví a MAGA v srdci. Ve skutečnosti to byl Ivan z Iževska, co měl místo americké ústavy po ruce Putinův kalendář a místo javorového sirupu na stole zbytky boršče. Ukázalo se, že značná část „amerického lidového mínění“ byla pečlivě fermentována v ruském kyber-samovaru a servírována skrze falešné účty s takovou vervou, že by i Goebbels zamáčkl nostalgickou slzu. A právě díky Muskově algoritmickému prozření, patrně neúmyslnému jako většina jeho činů, dostala ruská propaganda naprosto netovární facku. Amerika teď stojí s otevřenou pusou a bolestivě procitá ze snu. Ano, přišlo to pozdě. Ale přece. Evropa nic?
Válka na Ukrajině nezanechala následky jen na frontových liniích. Zasáhla i děti – ty, které přišly o domov, o bezpečí, a často i o zdraví. Některé z nich utrpěly fyzická zranění, jiné se potýkají s dlouhodobými psychickými následky života ve válce. Pomoc v takových případech musí být cílená, promyšlená a dlouhodobá.
Ve spolupráci s nadačním fondem Future for Ukraine proto podporujeme projekt Rehabilitace dětí, který pomáhá malým pacientům projít procesem uzdravení – fyzického i psychického. Program zajišťuje nejen samotnou léčbu, ale také dopravu, ubytování, pojištění i administrativní podporu pro děti a jejich doprovod.
Přispět můžete zde: https://futureforukraine.eu/donations/rehabilitace-deti/
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
