(2 903 slov, doba čtení 15 minut)
Poslechněte si tento článek
V noci na 9. ledna provedly ruské síly rozsáhlý kombinovaný vzdušný úder proti objektům kritické infrastruktury na Ukrajině, přičemž hlavním směrem útoku byla Kyjevská oblast. Podle ukrajinského letectva bylo zaznamenáno celkem 278 prostředků vzdušného napadení, z toho 36 raket různých typů a 242 bezpilotních prostředků. Útok zahrnoval útočné drony typu Šáhed, Gerbera a dalších typů vypuštěné z několika směrů na území Ruské federace i z okupovaného Krymu a Doněcka, dále balistické střely Iskander-M a střely odvozené od systému S-400 odpálené z Brjanské oblasti, řízené střely Kalibr z Černého moře a jednu balistickou střelu středního doletu (pravděpodobně varianta rakety RS-26, která se označuje jako Orešnik) vypuštěnou z polygonu Kapustin Jar v Astrachaňské oblasti. Ukrajinská protivzdušná obrana za podpory letectva, jednotek PVO, prostředků radioelektronického boje, bezpilotních systémů a mobilních palebných skupin zneškodnila celkem 244 cílů, konkrétně 226 dronů, osm balistických střel a deset střel Kalibr. Přesto byly zaznamenány zásahy osmnácti raket a šestnácti útočných dronů na devatenácti lokalitách.
Nové ukrajinské opevněné linie dnes tvoří samotné jádro změněné obranné strategie Ukrajiny. Nejde o klasické zákopové systémy určené k dlouhodobému držení pěchotou, ale o robustní, vícevrstvé překážkové linie budované před městy s cílem zpomalit, rozbít a kanalizovat postup útočníka. Typickým příkladem je prostor západně od Pokrovska, kde se nacházejí tři linie tzv. Nové donbaské linie doplněné o další starší i nově budované obranné prvky. Podobný přístup je patrný i v Záporožské oblasti, kde vznikají stovky kilometrů nových obranných struktur, zejména na východě regionu, které propojují dvě starší jižní linie a vytvářejí souvislý obranný systém. Charakteristickým rysem těchto linií je maximální využití terénu, vodních toků a městské zástavby. Západně od posledních donbaských pevností vznikl systém čtyř obranných linií sledujících přirozené obrysy krajiny, přičemž čtvrtá z nich se táhne v délce přibližně 230 kilometrů mezi Ternuvatým a Kramatorskem. V prostoru Kramatorsku a Slovjansku lze zároveň pozorovat kontrast mezi starými, zákopovými liniemi na východě a několika novými obrannými pásy na západě, z nichž některé jsou vedeny napříč terénem tak, aby znemožnily paralelní postup ruských sil. Severovýchodní úsek mezi Charkovem a Izjumem je chráněn obdobně, přičemž klíčovou roli zde hrají řeky Oskil a Doněc, které v kombinaci s dalšími liniemi vytvářejí vícestupňovou obranu, zatímco sekundární směry jsou kryty menším počtem obranných pásů. Zásadní je přitom integrace měst a obcí do celého systému. Jak ukazují příklady Pokrovska či Siversku, postup k městu je pro útočníka obtížný, zatímco po proniknutí do zástavby může být tempo postupu paradoxně rychlejší. Města proto fungují jako obranné pevnosti v týlu hlavních linií, kde se ukrývají dronoví operátoři, obrněná technika, pěchota i dělostřelectvo, schopné působit proti nepříteli pohybujícímu se v otevřeném terénu. Tento princip je patrný i na pavlohradském směru, kde menší města plní obdobnou roli, a na příkladu Ševčenkova je vidět, jak izolovaná zástavba obklopená poli umožňuje kruhovou obranu a relativně bezpečné zásobování. Specifickým případem zůstává Záporoží, kde by ideální obrana vyžadovala vybudování další, bližší linie před městem, přičemž hlavní zranitelnost zde představuje souvislá městská zástavba podél Dněpru, která by v čistě vojenském pohledu byla lépe hajitelná po zásadní destrukci místních staveb.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V charkovské oblasti se bojovalo u Burhuvatky, směrem na Vilču a u Fyholivky.
Severovýchodní fronta: V kupjanském sektoru probíhaly střety v Kupjansku a směrem na Petropavlivku. Malé skupiny okupantů se dostaly až k Podolům a Rusové se pokoušeli dostat i ke Kurylivce a Nové Kruhljakivce. Situace je v tomto směru pro obránce dlouhodobě neutěšená, což dokládají i průniky ruských sabotážních skupin do týla ukrajinské obrany.
V lymanském sektoru se okupanti snažili postupovat u Novoselivky, Drobyševeho, Stavek a Lymanu. Malý ruský oddíl se v tomto úseku fronty dostal až do Svjatohirsku, nemyslíme si však, že by zde byli okupanti schopni se uchytit.
V slovjanském směru pokračovaly boje u Dronivky, Siversku a Fedorivky.
Bachmutská fronta: V kramatorském směru nejsou hlášeny žádné útočné akce okupantů.
Doněcká fronta: V kosťantynivském sektoru Rusové pomalu rozšiřují oblast své kontroly východně od Kosťantynivky a tlačili u Oleksandro-Šultyného, Pleščijivky, Ivanopilije, Kosťantynivky, směrem na Stepanivku a u Rusyn Jaru a Sofijivky.
V pokrovském sektoru došlo k útokům u Zapovidného, Rodynského, Krasného Lymanu, v Mirnohradu, Pokrovsku, severně od Kotlyného, Udačného a u Molodeckého.
V novopavlivském sektoru pokračoval tlak u Dačného a Filije. Okupanti se však snaží probojovat i do samotné Novopavlivky.
V oleksandrivském sektoru probíhaly boje ve směru na Ivanivku, Oleksandrohrad, u Sičněvého, Verbového, Vyšnevého, Jehorivky, Zlahody a Rybného.
Jižní fronta: V huljajpilském směru se bojovalo u Solodkého, Varvarivky a Huljajpilu, u kterého se okupantům daří postupovat.
Ve směru na Orichiv Rusové tlačili u Malých Ščerbaků a dostali se do vesnice Lukjanivske.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Zřízení koordinační jednotky koalice ochotných v Paříži spolu s úvahami Francie o nasazení celé brigády na Ukrajině jasně ukazuje, že Paříž se profiluje jako hlavní evropský pilíř budoucích bezpečnostních záruk pro Kyjev. Centralizace koordinace právě ve Francii není náhodná: země disponuje robustním diplomatickým aparátem, vojenskými kapacitami i politickou váhou umožňující vyvažovat rozdílné zájmy evropských států a zároveň jednat s USA. Záměr prezidenta Macrona vyslat v případě příměří více než 6 000 vojáků by znamenal bezprecedentní evropské nasazení od balkánských misí 90. let a signalizuje ochotu Francie převzít reálné riziko při garantování poválečné stability Ukrajiny.
Ukrajinská výroba zbraní v roce 2025 výrazně vzrostla, když obranné podniky zvýšily produkci o 50 % z 122 miliard hřiven v roce 2024 na 180 miliard hřiven, tedy přibližně z 3,22 miliardy dolarů na 4,75 miliardy dolarů. Tento nárůst byl tažen především více než polovičním zvýšením počtu státních zakázek, které umožnilo rozšíření výrobních kapacit a stabilnější vytížení průmyslu. Přestože tento objem stále nepokrývá veškeré potřeby ozbrojených sil a Ukrajina zůstává závislá na zahraniční pomoci, jde o kvalitativní posun, kdy domácí průmysl hraje čím dál větší roli v zajištění výzbroje, rychleji reaguje na potřeby fronty a posiluje schopnost státu vést dlouhodobý vyčerpávající konflikt.
Britské ministerstvo obrany potvrdilo, že Ukrajina již převzala 13 systémů PVO Raven a zároveň obdržela dva prototypy systému Gravehawk, které jsou nyní reálně nasazeny k ochraně proti ruským leteckým hrozbám. Jde o další posun západní pomoci od několika málo „velkých“ a mediálně výrazných systémů k cílenému doplňování mezer v protivzdušné obraně, zejména proti dronům, vrtulníkům a nízko letícím cílům. Gravehawk, vyvinutý ve spolupráci Velké Británie a Dánska, je kontejnerový systém krátkého dosahu určený především k ochraně kritické infrastruktury, zatímco Raven je mobilní prostředek na podvozku SupaCat využívající rakety AIM-132 ASRAAM. Tyto systémy nepředstavují strategickou PVO, ale přesně odpovídají každodenní realitě války, kde rozhoduje schopnost rychle a levně zvýšit přežití jednotek i týlových objektů.
Evropský obranný průmysl se v roce 2025 konečně začíná reálně rozhýbávat, zatímco rok 2024 byl ještě ve znamení varování, promarněného času a kritiky evropských elit přirovnávaných k „dinosaurům“. Letos je ale patrné, že dlouho znějící budík byl konečně vyslyšen, především díky oznámení plánu EU „Připravenost 2030“, který poprvé zavádí funkční tržní mechanismus pro aktivaci zbrojní výroby prostřednictvím levných úvěrů v rámci programu SAFE. Ten má v první fázi nabídnout 150 miliard eur s možností rozšíření až na 800 miliard eur, přičemž klíčovou podmínkou je, aby nejméně 65 % hodnoty zakázky pocházelo ze zemí zapojených do SAFE a aby se na objednávce podílely minimálně dvě země společně. To vytváří tlak na standardizaci, snižování nákladů a především dává výrobcům to, co jim dosud chybělo, tedy velké a dlouhodobé zakázky umožňující plánovat rozšiřování výroby. Program se přitom zaměřuje výhradně na kritické schopnosti, od dělostřelectva, munice, pozemních sil, dronů a ochrany infrastruktury až po PVO, strategickou přepravu, C4ISTAR, vesmír, AI a elektronický boj, přičemž u vyspělejších systémů je nově vyžadována plná technologická suverenita bez možnosti zásahů třetích zemí do další modernizace. Právě díky SAFE začaly státy masově přetvářet své obranné zakázky a objevují se i projekty, které by byly ještě před rokem nemyslitelné, například snaha malého Lucemburska pořídit systém SAMP/T-NG. Současně ale platí, že přeměna peněz na skutečné zbraně je pomalý proces, a proto se reálný dopad tohoto obratu projeví až v horizontu několika let, přestože směr je poprvé po dlouhé době zřetelně správný.
Německý Bundeswehr zaznamenal v roce 2025 rekordní náborová čísla, která naznačují zlom v dlouhodobě problematické personální situaci. Do 30. listopadu 2025 bylo přijato přibližně 11 500 dobrovolníků ve vojenské službě, což představuje meziroční nárůst o 22 procent, a zároveň zhruba 5 800 vojáků v časově omezeném služebním poměru v kategorii mužstva, tedy o 31 procent více než ve stejném období roku 2024. Zájem o službu se přitom výrazně promítá už do první fáze náboru, protože do konce listopadu 2025 se o kariérních možnostech u Bundeswehru poprvé informovalo asi 102 500 zájemců, což znamená nárůst o 15 procent. Tento rostoucí zájem se stále častěji mění v konkrétní rozhodnutí, jelikož celkový počet nástupů do služby dosáhl přibližně 24 100 osob, tedy o 23 procent více než v předchozím roce, což z roku 2025 činí nejúspěšnější náborový rok v historii Bundeswehru jako plně dobrovolné armády. Růst se netýká pouze vojenských profesí, ale i civilních složek, které jsou klíčové pro fungování ozbrojených sil, přičemž celkový počet podaných přihlášek dosáhl zhruba 107 000, což je o 28 procent více než loni.
Dnes se zaměříme na mimořádné schopnosti běloruského vůdce Alexandra Lukašenky. Ten ve svém projevu uvedl, že zná budoucnost, a zdůraznil, že venezuelské řešení je v případě Běloruska nereálné, neboť již byl vytvořen plán nasazení všech prostředků, které slouží k ochraně Lukašenky v případě pokusu o jeho únos. Doslova řekl toto:
“Poslouchejte, podívali jsme se do budoucnosti, a venezuelský scénář je v Bělorusku nereálný. A i kdyby byl proveden, máme připraveno vše, co je potřeba.”
Dále zdůraznil, že všichni zástupci vlády i společnosti musí být vědomi své odpovědnosti, aby bylo zabráněno podobným situacím. Připomeňme, že tyto výroky souvisí s nedávným únosem venezuelského prezidenta Nicolase Madury americkými speciálními jednotkami, a jeho následnou obžalobu z mnoha zločinů před americkým soudem.
Lukašenkovy kroky, které mají zabránit potenciální americké operaci v Bělorusku, lze ale sledovat již mnohem dříve. Již v roce 2023 Lukašenko přikázal běloruským geologům, aby zahájili hledání ložisek ropy na běloruském území. Před několika měsíci bylo nakonec oznámeno, že snaha o nalezení vlastních běloruských zdrojů ropy nebyla úspěšná, a Bělorusko tak musí zůstat jejím importérem. A i u produktů, kterých byl v Bělorusku dříve dostatek, tedy například brambor, se situace v poslední době změnila, neboť vyšší výkupní ceny v Rusku způsobily odliv produkce a vyčerpání této malé východoevropské země.
Lukašenko se tak s předstihem postaral o to, aby se v Bělorusku prokazatelně nevyskytovala žádná ze surovin, o kterou mají zájem Američané, čímž omezil riziko americké intervence tím nejspolehlivějším způsobem, jaký existuje.
Izrael: Izraelská armáda (IDF) uvedla, že její jednotky v severní části Pásma Gazy včera nalezly odpalovače raket se dvěma raketami připravenými k odpálení na území Izraele. Odpalovač byl objeven během pátrání po zbraních v oblasti Džabalíja v rámci pokračujících operací zaměřených na likvidaci teroristické infrastruktury Hamásu podél tzv. „Žluté linie“. Podle vojenského zdroje šlo o starší zařízení nalezené v podzemní šachtě, které zde pravděpodobně zůstalo ještě z doby před říjnovým příměřím. IDF dodala, že jednotky Jižního velitelství jsou v oblasti rozmístěny v souladu s podmínkami příměří a budou nadále odstraňovat jakékoli bezprostřední hrozby.
Podle lidskoprávní organizace B’Tselem uprchlo z beduínské osady Ras Ein al-Auja v Jordánském údolí více než 120 lidí kvůli opakovaným útokům a obtěžování ze strany izraelských osadníků. Ras Ein al-Auja je poslední beduínskou komunitou v jižní části Jordánského údolí, odkud jsou podle B’Tselem Palestinci systematicky vytlačováni v rámci snah osadníků a izraelské vlády (IDF) rozšířit kontrolu nad oblastí C na Západním břehu. Tento týden obec opustilo 26 rodin, přičemž v osadě nyní zůstává zhruba 100 rodin. Situace se výrazně zhoršila po zřízení nové izraelské osady pouhých 200 metrů od Ras Ein al-Auja, což bylo podle organizace poslední kapkou pro rodiny, které odešly. Ty již dříve čelily opakovaným útokům od začátku války v Gaze vyvolané útokem Hamásu. B’Tselem uvádí, že zastrašování zahrnuje každodenní násilí ze strany mladých Izraelců, včetně nezletilých, i ozbrojených osadníků podporovaných armádou a policií. Osadníci podle zprávy pravidelně vnikají na území komunity, kradou dobytek, ničí majetek a fyzicky napadají místní obyvatele.
Libanon: Izraelská armáda (IDF) uvedla, že dnešní vlna úderů zasáhla infrastrukturu Hizballáhu na několika místech v Libanonu, včetně zařízení na výrobu zbraní, skladů munice a raketových odpalovacích zařízení. Podle armády byly tyto objekty využívány k přípravě teroristických útoků proti Izraeli a jeho vojákům a jejich činnost porušovala dohody o příměří mezi Izraelem a Libanonem.
Libanonský ministr zahraničí Júsuf Radždží vyzval při jednání s íránským protějškem Abbásem Arákčím k „novému přístupu“ k otázce odzbrojení Hizballáhu, který je podporován Íránem. Zdůraznil, že obrana Libanonu je výhradní odpovědností státu a že stát musí mít monopol na zbraně. Libanon je pod silným tlakem USA, aby Hizballáh odzbrojil. Hnutí bylo výrazně oslabeno po více než roce bojů s Izraelem, jež skončily příměřím v listopadu 2024, Írán i Hizballáh však odzbrojení odmítají. Libanonská armáda mezitím dokončila první fázi odzbrojování na jihu země, což Izrael označil za krok správným směrem, nikoli však dostačující. Radždží vyzval Teherán k dialogu a k využití jeho vlivu na Hizballáh, aby jeho zbraně neohrožovaly stabilitu země. Zároveň se tázal, zda by Írán toleroval nelegální ozbrojenou skupinu na vlastním území. Arákčí se během návštěvy setkal s libanonským prezidentem i dalšími představiteli a uctil památku bývalého vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha, zabitého při izraelském úderu v září 2024.
Sýrie: Syrské úřady oznámily, že převzaly kontrolu nad situací ve městě Aleppo. Bojovníci nového režimu obsadili čtvrti Baní Zajd a Ašrafíja, kde dříve probíhaly tvrdé boje. K úspěchu přispěl i přechod bojovníků kmene Bakára na stranu Damašku po jednáních, která vedl Abú Ahmad Zakúr. Jedinou výjimkou zůstává čtvrť Šajch Maksúd, která je stále v rukou SDF. Podle zpravodaje Levant24 zde dochází ke střetům. Syrští představitelé potvrdili, že SDF se pokusily narušit dříve dohodnutou evakuaci bojovníků autobusy. Bezpečnostní zdroje uvádějí, že bojovníci SDF se snažili evakuovat své rodiny, sami však odmítli oblast opustit a trvali na pokračování bojů. Místní zdroje dále informují, že SDF údajně zahájily palbu na syrské kontrolní stanoviště na trase autobusů, čímž blokovaly jejich pohyb. Další autobusy proto oblast Šajch Maksúd opouštějí prázdné, jelikož SDF dohodu nedodržely a pokračují v ozbrojeném odporu. Bojovníci, kteří odmítli čtvrť opustit, deklarují připravenost ve střetech pokračovat.
Jemen: Džihádistická skupina Ansár aš-Šaría (AQAP) se přihlásila k útoku na obrněné vozidlo Spojených arabských emirátů a motocykl sil Přechodné rady podporovaných SAE. Útok byl proveden formou přepadení v oblasti Al-Bakíra v okrese Mudíja v provincii Abján.
Somálsko: Somálské ministerstvo obrany oznámilo společnou operaci s USA, při níž bylo zabito 18 džihádistů hnutí „Aš-Šabáb“. Operace se uskutečnila 9. ledna v regionu Jižní Džuba, okres Sako, a zaměřila se na největší výrobnu výbušnin hnutí. Podle ministerstva byla výroba zcela zničena a mezi zabitými byli i specialisté na výrobu bomb. Akce je prezentována jako součást „neustálých snah o boj proti terorismu“ ve spolupráci s mezinárodními partnery. Místní a lidskoprávní zdroje však upozorňují, že podobné operace často zasahují civilisty. Například 16. listopadu při úderu v Dolní Džubě zahynulo 12 civilistů, včetně 8 dětí, a 12. prosince u města Afgoje podle místních údajů zemřelo více než 30 civilistů a přes 100 bylo zraněno. Přestože somálská armáda operace označuje za cílené, mnoho zásahů má podle zpráv tragické následky pro civilní obyvatelstvo.
Mali: Džihádistická skupina Džamát Nusrat al-Islam wal-Muslimin (JNIM) oznámila, že dnes ráno západně od města Tonka v regionu Timbuktu zaútočila pomocí řízeného improvizovaného výbušného zařízení na vozidlo malijské armády (FAMa) a ruského Africa Corps. Pravdivost oznámení nebylo možné prozatím ověřit z nezávislých zdrojů. Malijská armáda a ruský Africa Corps ohledně přepadu mlčí.
Malijská armáda následně provedla dronový úder na oblast Talahandak v regionu Kidal, přibližně 20 kilometrů od hranic s Alžírskem. Podrobnosti úderu prozatím nejsou známy.
Dnešní Třešnička™ je o tom, že existuje vzácný talent posrat si úplně všechno, a to hned několikrát za sebou. Kaskádovitě, chtělo by se říci. Filip Turek přijel do Kyjeva, města roky denně ostřelovaného ruskými drony, zřejmě s představou, že si šplhne u prezidenta, dějin a vlastně ani nevíme u koho. A pak přišel ten magický okamžik, kdy stačilo držet hubu. A co myslíte? Neudělal to. Před zničeným domem, kde té noci zemřel civilista, začal vysvětlovat, že za válku vlastně může zahraniční politika supervelmocí, rozšiřování NATO a etnické důvody, tedy všechno možné kromě státu, jehož drony právě roztrhaly byty za jeho zády. Epické selhání číslo jedna. Následně dodal, že drony sice nemají genocidní charakter, ale lidé při nich umírají, což v Kyjevě zní asi jako připomínat Bavorákům, že Benešovy dekrety se nejspíš jen tak rušit nebudou. Epické selhání číslo dvě. A vrchol přišel večer, kdy se Turek z protileteckého krytu s vážnou tváří dožadoval omluvy prezidenta Péti Páji, protože mu zakázal si s klukama hrát geopolitiku na pískovišti. Epické selhání číslo tři. Jsou lidé, kteří jedou do války pochopit realitu, a pak jsou tací, kteří ji používají jen jako kulisu pro vlastní pózu. A po pravdě řečeno, Turek má v tomhle až znepokojivě mnoho společného s Danem Vávrou. Oba totiž opakovaně, důsledně a naprosto epicky propásnou ten jeden osudový moment, kdy by měli udělat to nejstatečnější rozhodnutí ze všech. Držet hubu.
Válka na Ukrajině nezanechala následky jen na frontových liniích. Zasáhla i děti – ty, které přišly o domov, o bezpečí, a často i o zdraví. Některé z nich utrpěly fyzická zranění, jiné se potýkají s dlouhodobými psychickými následky života ve válce. Pomoc v takových případech musí být cílená, promyšlená a dlouhodobá.
Ve spolupráci s nadačním fondem Future for Ukraine proto podporujeme projekt Rehabilitace dětí, který pomáhá malým pacientům projít procesem uzdravení – fyzického i psychického. Program zajišťuje nejen samotnou léčbu, ale také dopravu, ubytování, pojištění i administrativní podporu pro děti a jejich doprovod.
Přispět můžete zde: https://futureforukraine.eu/donations/rehabilitace-deti/
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
