(2 594 slov, doba čtení 14 minut)
Poslechněte si tento článek. Nastavení rychlosti čtení najdete pod ikonou tří teček.
V noci na 20. března podniklo Rusko další rozsáhlý útok pomocí bezpilotních prostředků, při němž bylo proti Ukrajině nasazeno 156 útočných dronů typů Šáhed, Gerbera, Italmás a dalších, startujících z oblastí Brjansk, Orel, Kursk, Šatalovo, Millerovo, Primorsko Achtarsk a z okupovaného Krymu; přibližně 90 z nich tvořily drony Šáhed. Ukrajinská protivzdušná obrana za podpory letectva, protiletadlových raketových jednotek, prostředků radioelektronického boje, bezpilotních systémů a mobilních palebných skupin podle předběžných údajů do 8:00 zneškodnila 133 bezpilotních prostředků. Zásahy 19 útočných dronů byly zaznamenány na 13 lokalitách a na dalších sedmi místech dopadly trosky sestřelených cílů.
Ukrajinské síly provedly v noci úder bezpilotními prostředky na Alčevský metalurgický závod v okupované části Luhanské oblasti, kde ruské síly podle dostupných informací využívají závod k výrobě komponentů pro dělostřeleckou munici. Byly zaznamenány nejméně čtyři zásahy, přičemž existuje pravděpodobnost poškození klíčových částí provozu, včetně vysoké pece a kyslíko-konvertorového úseku, které jsou zásadní pro výrobu oceli; rozsah škod však zatím nebyl potvrzen. Jedná se o další útok na tento podnik, který byl zasažen již v prosinci 2025, kdy po úderu vypukl požár. V poslední době zasaženy také sklady protivzdušných raket v Dovžansku a železniční souprava přepravující palivo a munici.
Ukrajinské letectvo se podle dostupných informací potýká s narůstajícími technickými problémy u části postsovětských bojových letounů, zejména typů MiG-29, Su-27 a cvičných L-39 Albatros, což souvisí s dlouhodobým intenzivním nasazením během války. Nejde přitom primárně o konstrukční stav samotných letadel, ale o opotřebení a nedostatečný stav osobního vybavení pilotů, zejména systémů podpory života. Tyto komponenty jsou klíčové pro bezpečný provoz při vysokém zatížení a jejich degradace omezuje efektivní nasazení letectva. Naopak bitevní letouny Su-25 a bombardéry Su-24 zatím podobné problémy ve větším rozsahu nehlásí.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V charkovské oblasti pokračovaly boje u Staryce, Prylipek, směrem na Lyman, ve Vovčansku, u Tychého, Zybyného, Bočkoveho, Ochrimivky, Čuhunivky, Fiholivky a Krasného Perše.
Severovýchodní fronta: V kupjanském směru se bojovalo u Kupjansku, Petropavlivky, Piščaného, Hluškivky, Novoplatonivky a Borivské Andrijivky.
V lymanském sektoru probíhaly střety u Nadije, Novoserhijivky, Tverdochlebového, Hrekivky, Olhivky, Novomychajlivky, Korového Jaru, Seredného, Drobyševého, Zaričného, Lymanu a Dibrové.
V slavjanském sektoru Rusové tlačili u Zakitného, Platonivky, Riznykivky a směrem na Raj-Oleksandrivku.
Bachmutská fronta: V kramatorském sektoru se okupanti snažili postupovat u Malynivky.
Doněcká fronta: V kosťantynivském sektoru se bojovalo u Kosťantynivky, Pleščijivky, Kleban-Byku, Iljinivky, Stepanivky, Rusyn Jaru, Sofijivky a Novopavlivky.
V pokrovském sektoru pokračovali Rusové v útocích ve směru na Nový Donbas, Bilické, Suchecké, u Rodynského, Mirnohradu, Hryščiného, Kotlyného, Udačného, Novopidhorodného a směrem na Novopavlivku.
V oleksandrivském směru útočili okupanti u Sičnevého, Sosnivky, Krasnohirského a Zlahody.
Jižní fronta: V huljajpilském směru došlo k útokům ve směru na Dobropiliji, u Olenokosťantynivky, Zeleného a Zaliznyčného.
V oblasti Huljajpole se ruská ofenzíva vedená 5. armádou skupiny Vostok, která běžela od října 2025, na začátku února 2026 viditelně zastavila a boje zde znovu získaly převážně poziční charakter. Vedle opotřebení ruských jednotek k tomu přispěla i ukrajinská protiofenzivní aktivita proti pravému křídlu skupiny Vostok na styku 29. a 36. armády v prostoru Verbove–Berezove, která Rusům zkomplikovala další rozvoj útoku. Západně od Huljajpole tak okupanti v posledních týdnech dosáhli jen velmi omezeného postupu. Po dlouhých bojích sice 57. motostřelecká brigáda obsadila východní část kóty 163, známé jako Haharova mohyla, a 38. motostřelecká brigáda útočící podél trati Polohy–Zaliznyčne ovládla většinu vrcholu, samotná výšina ale zůstává sporná, protože 1. prapor 154. brigády AFU stále drží její severozápadní svah. V prostoru Zaliznyčne se Rusové pokoušejí prorazit více než deset kilometrů dlouhý a asi jeden a půl kilometru hluboký pás ukrajinských opevnění táhnoucí se od Huljajpilského po Zaliznyčne až k západnímu okraji Huljajpole, což zároveň umožňuje ukrajinským diverzním skupinám pronikat do zástavby podél ulic Franka a Verbova severně od rybníka v západní části města. Současně se naopak ruské diverzní skupiny ze 114. motostřeleckého pluku infiltrují podél silnice na Omelnyk směrem k Huljajpilskému a ve dvou až tříčlenných skupinách se pravidelně dostávají až k prostoru zničeného mostu přes řeku Žerebec. Daří se jim to i proto, že tento úsek fronty ukrajinská pěchota fyzicky nedrží a prostor je kryt především terénní překážkou v podobě řeky na severu a protitankového příkopu na jihu.
V orichivském směru se okupanti nadále pokoušejí uchytit v Malé Tokmačce a bojovalo se ve směru na Stepové.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Evropská unie se po summitu v Bruselu dostala do otevřeného sporu s Maďarskem ohledně finanční pomoci Ukrajině, když předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová deklarovala, že půjčka ve výši 90 miliard eur bude Kyjevu poskytnuta „tak či onak”, a předseda Evropské rady António Costa zároveň ostře odmítl možnost, že by jeden členský stát mohl blokovat společné rozhodnutí. Maďarský premiér Viktor Orbán podmiňuje svůj souhlas obnovením dodávek ruské ropy ropovodem Družba, jehož provoz je přerušen po poškození na ukrajinském území, což Kyjev připisuje ruským útokům, zatímco Budapešť obviňuje Ukrajinu z politického zdržování. Navzdory intenzivnímu tlaku ostatních členských států, včetně kritiky ze strany německého kancléře Friedricha Merze, Orbán na summitu neustoupil, což prohloubilo napětí uvnitř EU a vyvolalo obavy o schopnost Unie jednat jednotně v otázkách podpory Ukrajiny i sankční politiky vůči Rusku. Situace zároveň propojuje energetickou bezpečnost, vnitropolitickou dynamiku v Maďarsku před volbami a širší strategickou soudržnost EU v kontextu pokračující války na Ukrajině.
Pražský městský soud odsoudil Miloše Ouřeckého k tříletému podmíněnému trestu se zkušební dobou pěti let, dohledem probačního úředníka a povinností odpracovat 100 hodin obecně prospěšných prací za účast na teroristické skupině v souvislosti s jeho působením u proruských separatistů na Donbase v roce 2017. Soud zohlednil především jeho plné doznání, spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a změnu postoje, přičemž konstatoval, že nepředstavuje vysoké bezpečnostní riziko, a proto nepřistoupil k nepodmíněnému trestu, ačkoliv státní zástupce požadoval čtyři roky vězení. Případ souvisí s širším vyšetřováním paramilitární skupiny Českoslovenští vojáci v záloze za mír, která měla Ouřeckého na Ukrajinu vyslat s cílem získat bojové zkušenosti, což obžalovaní odmítají.
Francouzské námořnictvo provedlo ve Středozemním moři zásah proti tankeru patřícímu k tzv. ruské stínové flotile, který plul z Murmansku pod vlajkou Mosambiku, přičemž operaci podpořily i britské ozbrojené síly. Prezident Emmanuel Macron zdůraznil, že podobná plavidla slouží k obcházení sankcí a financování ruské války proti Ukrajině, a deklaroval pokračující odhodlání Francie tyto aktivity narušovat i navzdory eskalaci konfliktu na Blízkém východě. Britský ministr obrany John Healey označil oslabování stínové flotily za prioritu Londýna, což odráží širší posun evropských států k aktivnějšímu vynucování sankčního režimu. Evropská unie již dříve uvalila restrikce na stovky těchto plavidel, avšak jejich reálné prosazování bylo dlouhodobě omezené; současné zásahy signalizují změnu přístupu směrem k přímým operacím na moři.
Francie zahájila program výstavby nové generace letadlové lodě France Libre, která má kolem roku 2038 nahradit současnou Charles de Gaulle a stát se největší válečnou lodí v evropské historii s délkou přibližně 310 metrů a výtlakem až 80 000 tun. Plavidlo ponese leteckou skupinu zhruba 40 strojů, včetně 30–36 stíhaček Rafale M, letounů včasné výstrahy E-2D Advanced Hawkeye, vrtulníků a bezpilotních prostředků, přičemž zkušební plavby jsou plánovány kolem roku 2036. Program s oficiální cenou přes 10 miliard eur, která může podle odhadů vzrůst až na 15 miliard, představuje nejen klíčový krok k udržení francouzské schopnosti projekce síly na globální úrovni, ale také významný impuls pro domácí průmysl, do něhož směřuje až 90 % výdajů a který zahrnuje přibližně 800 firem a tisíce pracovních míst. Projekt tak kombinuje strategické ambice Francie v oblasti námořní moci s cíleným posilováním národní obranně-průmyslové základny v kontextu rostoucího důrazu Evropy na autonomní vojenské kapacity.
Německo zvažuje nákup čtyř fregat třídy MEKO A-200 jako dočasné řešení kvůli zpoždění programu fregat F126, které mají představovat páteř budoucích námořních schopností Bundeswehru. Ministerstvo obrany uvádí, že cílem je překlenout vzniklou kapacitní mezeru a zajistit včasné plnění závazků vůči NATO, zejména v oblasti protilodního boje. Dodání těchto lodí je plánováno na konec roku 2029, přičemž rozhodnutí o jejich pořízení souvisí s výraznými průtahy při výstavbě F126 nizozemským dodavatelem a probíhajícími jednáními o možné změně hlavního kontraktora, do nichž vstupuje i Rheinmetall Marine Division Naval Systems. Německo tak volí paralelní přístup, kdy pokračuje v programu F126, ale současně investuje do rychle dostupného řešení, aby minimalizovalo operační rizika a udrželo kontinuitu námořních schopností v období rostoucí bezpečnostní nejistoty.
Dnes si přiblížíme současnou situaci u největšího ruského zaměstnavatele, tedy Ruské železnice (RŽD). Rusko má v současné době 86 000 kilometrů tratí, z toho 43 000 elektrifikovaných, což ho staví na třetí pozici na světovém žebříčku, a vzhledem k tomu, že státem vlastněná RŽD má na ruském trhu monopolní postavení, činí to z ní z ní jednu z největších železničních společností světa, čemuž odpovídá i objem aktiv, který dosahuje téměř 10 bilionů rublů.
I přes monopolní postavení a závislost Ruska na železniční přepravě je o této společnosti je již delší dobu známo, že se potýká s velkými finančními problémy, již v loňském roce společnost redukovala své investiční programy o přibližně 40%, Na konci loňského roku se sice pochválila tím, že její čistý zisk za prvních devět měsíců roku 2025 dosáhl výše 24,9 miliard rublů, pokud se na její hospodaření podíváme blíže, uvidíme, že důvodů k optimismu tato společnost mnoho nemá.
Příjmy společnosti sice v roce 2025 meziročně vzrostly o 11%, a to z 2,4 na 2,7 bilionu rublů, na hospodaření společnosti se to ale, jak si ukážeme dále, příliš neprojevilo. Přičemž je potřeb zmínit, že 143 miliard příjmů tvořily v roce 2025 státní subvence (v roce 2024 to bylo 75 miliard rublů, jedná se tedy o vzrůst o přibližně 90%), a že tyto subvence výrazně překračují čistý zisk společnosti – lze tedy říci, že bez státní podpory by RŽD hospodařila v roce 2025 se ztrátou.
Operativní výdaje společnosti však také vzrostly, a to v téměř stejném poměru (z 2,05 bilionu na 2,3 bilionu rublů, tedy o 10%), z čehož tvoří více než 1 bilion rublů náklady na mzdy (zde došlo k meziročnímu vzrůstu o 14%). Strmě vzrostly také meziroční náklady na obsluhu dluhu společnosti, a to z 179 miliard rublů v roce 2024 na 376 miliard v roce 2025, tedy na více než dvojnásobek.
Již tyto náklady na obsluhu dluhu, které činí přibližně 13% příjmů, dobře ukazují špatnou finanční situaci společnosti, je ale potřeba zmínit i celkovou výši dluhu. RŽD v roce 2025 získala úvěry v celkové výši přibližně 2,5 bilionu rublů, z toho bylo ale 2,4 bilionu rublů použito na splácení dřívějších úvěrů. Celkové zadlužení společnosti tak dosáhlo výše 5,2 bilionu rublů, což je výše srovnatelná se schodkem ruského federálního rozpočtu v minulém roce (5,6 bilionu rublů).
Je jisté, že ruská vláda poskytne RŽD prostředky nezbytné k tomu, aby společnost nevyhlásila bankrot, neboť je pro Rusko kriticky důležitá. Uvažuje se jak o zvýšení subvencí, tak o odpuštění daní (což ale povede ke zhoršení bilance státního rozpočtu), sama společnost bude ale nucena propustit část svých zaměstnanců a prodat hodnotná aktiva, například v roce 2024 zakoupenou kancelářskou budovu v centru Moskvy. Efektivitu této státem kontrolované společnosti to ale nijak významně nezvýší, takže lze předpokládat, že se její finanční potíže budou dále prohlubovat.
Izrael: Sirény se dnes rozezněly nad centrálním a jižním Izraelem v důsledku detekce íránských balistických raket. Mimořádně aktivní byla dnes protivzdušná obrana nad Jeruzalémem, kde zneškodnila minimálně jednu raketu. Bohužel některé z úlomků dopadly do staré části města, kde způsobili škodu na majetku. Naštěstí ovšem zatím nejsou známy případy obětí na životech. Dopad rakety byl zaznamenán taky v Kirjat Ono.
Sýrie: Syrské ministerstvo zahraničních věcí odsoudilo noční izraelský letecký úder na vojenské cíle na jihu země. Označilo jej za porušení mezinárodního práva i Charty OSN a za zásah do suverenity a územní celistvosti státu. Podle ministerstva útok zapadá do dlouhodobé politiky eskalace a zasahování do vnitřních záležitostí Sýrie. Odpovědnost za následky připsalo Izraeli a vyzvalo mezinárodní společenství, zejména Radu bezpečnosti OSN, aby podniklo kroky k zastavení této „pokračující agrese“.
Syrský ministr obrany Murhaf Abú Kasra telefonicky hovořil s tureckým ministrem obrany Yaşarem Gülerem. Pogratuloval mu k svátku Íd al-Fitr a popřál tureckému lidu mír a stabilitu. Oba ministři zároveň jednali o posílení spolupráce a koordinace v otázkách společného zájmu s cílem rozvíjet vzájemné vztahy.
Příslušníci sil OSN pro sledování odpoutání (UNDOF) spolu se syrskou civilní obranou uzavřeli silnici mezi vesnicí Ruvajhína a městem Bir Ajam na severu provincie Kunejtra poté, co zde při vzájemných úderech Izraele a Íránu dopadla raketa. Syrská civilní obrana rovněž zabezpečila místo dopadu úlomků rakety ve vesnici Kusajba na jihu provincie Kunejtra. Oblast byla uzavřena kvůli následnému odklízení trosek a zajištění bezpečnosti místních obyvatel.
Írán: Centrální velení ozbrojených sil USA zveřejnilo záběry úderů na cíle v Íránu. Podle armády byly zasaženy odpalovací zařízení balistických raket, systémy protivzdušné obrany, čluny, komplex Cobra V8 i další technika; některé cíle už byly při útoku poškozené. Úder zasáhl také raketovou základnu Hádžíabád u Hormuzského průlivu. Pentagon při něm použil moderní protibunkrové bomby GBU-72. Základna slouží ke skladování dronů a raket odpalovaných z podzemních zařízení a je součástí rozsáhlé sítě tzv. „raketových měst“ po celém Íránu. Podle Pentagonu představovala hrozbu pro mezinárodní lodní dopravu v oblasti. Údery na infrastrukturu podél průlivu mají omezit schopnost íránských sil napadat lodě. Americká média zároveň uvedla, že Donald Trump zvažuje i možnost obsazení ostrova Chark a dalších strategických míst, aby donutil Teherán otevřít Hormuzský průliv. O případné operaci však zatím nerozhodl.
IDF oznámilo, že Esmail Ahmadi, šéf zpravodajské divize jednotek Basídž, byl spolu s dalšími vysokými veliteli zasažen při útoku na velitelství v centru Teheránu. Ahmadi hrál klíčovou roli při plánování a provádění teroristických operací Basídž. Zároveň dohlížel na prosazování veřejného pořádku a ideologie režimu jménem Revolučních gard (IRGC) a vedl rozsáhlé zásahy proti nedávným protestům v Íránu. Zároveň bylo také ohlášení, že byl při leteckém úderu zabit Ali Mohammad Naini, mluvčí a šéf komunikace IRGC, působil v řadě propagandistických a PR funkcí. V posledních dvou letech jako hlavní propagandista šířil režimní propagandu mezi spojence na Blízkém východě s cílem ovlivňovat a podporovat útoky proti Izraeli.
Spojené Arabské Emiráty (UAE): Protivzdušná obrana Spojených arabských emirátů dnes zničila 26 sebevražedných dronů a 4 íránské balistické rakety.
Dnešní Třešnička™ je klasická zpráva Rádia Jerevan. Na otázku, zda mají Spojené státy pro válku s Íránem jasný plán, odpovídáme, že v zásadě ano. Jen není úplně jisté, zda jde o plán na změnu režimu, zachování režimu, oslabení režimu, nebo jen na pravidelné přepisování tiskových prohlášení podle toho, co zrovna Donald Trump napíše na internet. Podle jedné verze bylo všechno součástí plánu od začátku, včetně toho, co mělo být původně navzdory plánu. Podle další verze je plánem otevřít Hormuzský průliv, zatímco jiná část téhož plánu počítá s tím, že zůstane zavřený, protože drahá ropa někomu vyhovuje, dokud nevadí voličům u pumpy. Stejně tak je plánem válku rychle ukončit, vyhrát ji bez pozemní operace, případně ji dále rozšířit, bude-li to plán vyžadovat. Spojenci jsou zároveň zoufale potřební i naprosto zbyteční a vítězství už bylo vyhlášeno, i když nepřítel zjevně zapomněl dostat oznámení. Jedinou skutečně pevnou součástí celého plánu tak zůstává skutečnost, že když se něco povede, byl to plán, a když se něco nepovede, je to důkaz, že plán je ještě geniálnější, než jsme si dosud mysleli.
Válka na Ukrajině nezanechala následky jen na frontových liniích. Zasáhla i děti – ty, které přišly o domov, o bezpečí, a často i o zdraví. Některé z nich utrpěly fyzická zranění, jiné se potýkají s dlouhodobými psychickými následky života ve válce. Pomoc v takových případech musí být cílená, promyšlená a dlouhodobá.
Ve spolupráci s nadačním fondem Future for Ukraine proto podporujeme projekt Rehabilitace dětí, který pomáhá malým pacientům projít procesem uzdravení – fyzického i psychického. Program zajišťuje nejen samotnou léčbu, ale také dopravu, ubytování, pojištění i administrativní podporu pro děti a jejich doprovod.
Přispět můžete zde: https://futureforukraine.eu/donations/rehabilitace-deti/
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
