(3 061 slov, doba čtení 16 minut)
Poslechněte si tento článek. Nastavení rychlosti čtení najdete pod ikonou tří teček.
V noci na 13. dubna zahájilo Rusko od 00:10 další dronový útok proti Ukrajině, při němž nasadilo 98 útočných bezpilotních prostředků typů Šáhed, Gerbera, Italmás a dalších, vypuštěných z oblastí Orel, Brjansk, Kursk, Millerovo, Primorsko Achtarsk a z okupovaného Krymu, přičemž přibližně 65 z nich tvořily drony Šáhed. Ukrajinská protivzdušná obrana za podpory letectva, protiletadlových raketových jednotek, prostředků radioelektronického boje, bezpilotních systémů a mobilních palebných skupin podle předběžných údajů do 8:00 zneškodnila 87 nepřátelských dronů na severu a východě země. Zásahy devíti útočných bezpilotních prostředků byly zaznamenány na devíti lokalitách a na jednom místě dopadly trosky sestřeleného cíle.
Ruské ministerstvo obrany ráno uvedlo, že jeho protivzdušná obrana v noci sestřelila 33 ukrajinských dronů nad Belgorodskou, Kurskou, Rostovskou, Brjanskou a Smolenskou oblastí a také nad okupovaným Krymem, a to v časovém úseku od půlnoci moskevského času do rána. Resort zároveň obvinil Ukrajinu ze tří nočních útoků na ruské pozice u Pokrovsku a z dalších útoků na úsecích fronty v Dněpropetrovské, Sumské a Doněcké oblasti. Tato tvrzení zazněla v době velikonočního příměří, které mělo platit 32 hodin od sobotních 16:00 do nedělní půlnoci.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V charkovské oblasti se bojovalo ve směru na Izbické, u Synělnikového, Staryce, Lymanu, Izbického, Vovčansku a Cehelného.
Severovýchodní fronta: V kupjanském směru se bojovalo u Petropavlivky, Podolivu a směrem na Zahryzové.
V lymanském směru pokračovaly střety u Lymanu.
V slavjanském směru se Rusové snažili postupovat u Ozerného, Riznykivky a směrem na Kalenykivku a Raj-Oleksandrivku.
Bachmutská fronta: V kramatorském směru se bojovalo u Markového.
Doněcká fronta: V kosťantynivském směru probíhaly střety u Kosťantynivky, Pleščijivky, Iljinivky, Kučeriv Jaru, Sofijivky a Novopavlivky.
V pokrovském směru pokračovaly boje u Bilyckého, Zatyšoku, Rodynského, severně od Myrnohradu, v Pokrovsku, u Hryščiného, Udačného, Molodeckého, Muravky a Novopavlivky.
V prostoru Ševčenka mezi Rodynským a Bilyckým se už více než dva a půl měsíce vede mimořádně tvrdý boj o opevněné pozice u bývalého dolu Vodjanske č. 2, především v zalesněných pásech po obou stranách někdejší železniční vlečky. Právě tento úsek patřil v roce 2025 k důležitým opěrným bodům ukrajinské obrany, které z východu kryly linii Bilycké a Rodynské. Proti sobě zde stojí ruská 5. motostřelecká brigáda a ukrajinská 14. brigáda Červona Kalyna, podporovaná jednotkami 425. útočného pluku Skala, přičemž na obou stranách už padly nejméně desítky vojáků. Boj lze rozdělit do tří fází. V první, během února 2026, ruské útočné skupiny po těžkých střetech dobyly komplex zákopů na severním okraji Rodynského a vytlačily obránce přes malou říčku na dně vodjanské rokle. Ve druhé fázi, která trvala celý březen, byl další ruský postup směrem k ruinám dolu zastaven ukrajinskými protiútoky, vedenými především 4. útočným praporem pluku Skala, později posíleným 1. pěším praporem téhož pluku. Nyní probíhá třetí fáze, v níž se po vyčerpání obou praporů Skaly Rusům podařilo přiblížit přímo k ruinám dolu Vodjanske a snaží se je trvale obsadit. Výsledek tohoto střetu bude důležitý, protože nejde jen o trosky bývalého průmyslového areálu, ale o další krok v ruské snaze rozrušit ukrajinskou obranu severně od pokrovské aglomerace.
V oleksandrivském sektoru Rusové tlačili směrem na Zelený Haj, u Oleksandrohradu, Sičnevého, Verbového a Kalynivského.
Jižní fronta: V huljajpilském směru se bojovalo u Varvarivky, Staroukrajinky, Zaliznyčného, Mirného, které je pod kontrolou okupantů, a směrem na Huljajpilské.
V orichivském směru neprobíhaly žádné větší útočné akce.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Maďarské parlamentní volby skončily výrazným vítězstvím opoziční strany Tisza vedené Péterem Magyarem, která získala ústavní většinu v parlamentu, zatímco dosavadní premiér Viktor Orbán porážku ještě večer uznal a označil výsledek za bolestivý, zároveň však svému rivalovi pogratuloval. Magyar hovoří o bezprecedentním mandátu od voličů, který má umožnit zásadní politické změny. Výsledek voleb vyvolal negativní reakce jak v Rusku, tak ve Spojených státech, kde někteří komentátoři a političtí aktéři poukazují na ztrátu spojence v Budapešti. V Rusku se porážka Orbána setkala s kritickými a emotivními reakcemi části komentátorů, kteří jej vnímali jako důležitého partnera v rámci Evropské unie, zatímco v americkém prostředí zazněla obvinění z napojení nové politické reprezentace na struktury spojené s Georgem Sorosem, přičemž dosavadní vláda Donalda Trumpa dlouhodobě udržovala bližší vztahy právě s Orbánem.
Lotyšské ministerstvo obrany uzavřelo s finskou společností Patria dohodu o komplexní podpoře provozu obrněných transportérů Patria 6×6, která sjednocuje veškeré údržbářské a servisní činnosti na úrovni výrobce do jedné smlouvy. Tento krok má zefektivnit logistiku a zajistit plnohodnotnou provozní podporu pro postupně rostoucí flotilu těchto vozidel, zároveň však přináší přínosy i pro domácí průmysl. Lotyšsko si v roce 2021 objednalo více než 200 transportérů, přičemž většina z nich je vyráběna lokálně v rámci společného podniku Defence Partnership Latvia SIA a menší část dodali přímo finští výrobci. Dodávky začaly v roce 2024 a první kusy vyrobené v Lotyšsku převzaly pozemní síly v srpnu téhož roku, přičemž dokončení celé zakázky se očekává do konce roku 2029.
Estonsko přehodnocuje své obranné priority a rozhodlo se pozastavit plánovaný program nákupu nových bojových vozidel pěchoty v hodnotě přibližně 500 milionů eur, přičemž uvolněné prostředky budou přesměrovány na rozvoj protivzdušné obrany, bezpilotních systémů a technologií pro zlepšení situačního povědomí na bojišti. Původně měly nové platformy dorazit v letech 2029 až 2030, vláda se však rozhodla prodloužit životnost stávajících vozidel CV90 až o deset let prostřednictvím modernizace, která je i přes své náklady výrazně levnější než pořízení nových strojů. Tento krok vychází ze zkušeností z války na Ukrajině, aktuálních podmínek na trhu i doporučení velení ozbrojených sil a odráží širší trend, kdy se relativní význam těžké techniky postupně snižuje ve prospěch flexibilnějších a technologicky orientovaných řešení.
Společnost Polska Ammunition odstoupila ze zakázky na dodávky dělostřelecké munice ráže 155 mm pro polské ozbrojené síly v rámci programu SAFE, a to kvůli neschopnosti splnit požadované dodací termíny. Klíčovou překážkou se ukázaly formální a technické požadavky, zejména nutnost absolvovat certifikační proces, který může u tohoto typu munice trvat až dva roky, což je v rozporu s časovými nároky programu. Odstoupení firmy mění situaci na straně dodavatelů, kdy větší roli by mohla převzít státní skupina PGZ, která zároveň rozšiřuje své výrobní kapacity. Přesto vysoká poptávka po munici naznačuje, že ani navýšení domácí produkce nebude dostačující, a polský průmysl se tak pravděpodobně neobejde bez externí spolupráce či zapojení zahraničních partnerů.
Německý Rheinmetall a společnost Destinus plánují založení společného podniku zaměřeného na výrobu řízených střel a raketového dělostřelectva, který ponese název Rheinmetall Destinus Strike Systems a má být oficiálně spuštěn ve druhé polovině roku 2026. Rheinmetall bude držet většinový podíl 51 %, zatímco Destinus získá 49 %, přičemž vznik projektu reflektuje rostoucí poptávku po evropských obranných systémech. Nová společnost se zaměří na kompletní cyklus výroby, včetně montáže, testování a dodávek pokročilých raketových systémů, a její portfolio má zahrnovat i prostředky určené k boji proti balistickým hrozbám. Sídlem podniku bude Unterlüß v Dolním Sasku, kde Rheinmetall již realizuje významné investice, včetně výstavby nových výrobních kapacit v hodnotě přibližně 35 milionů eur, přičemž zahájení provozu je plánováno nejpozději na rok 2027.
Velká Británie připravuje obnovení tzv. „Vládní válečné knihy“, tedy komplexního plánu pro přechod státu do krizového či válečného režimu, který má pokrýt fungování armády, policie, zdravotnictví i průmyslu. Aktualizovaná verze má reflektovat zkušenosti ze studené války, ale zároveň je přizpůsobit podmínkám moderní společnosti a infrastruktury, přičemž počítá i s vyšší mírou zapojení civilního obyvatelstva do zajištění odolnosti státu. Tento systém, jehož kořeny sahají až do období první světové války, dříve obsahoval detailní postupy pro mobilizaci nejen ozbrojených sil, ale i ekonomiky a veřejného života, včetně opatření jako uzavírání škol, příprava nemocnic, zavádění přídělového systému či organizace fungování společnosti v době krize. Po skončení studené války jeho význam postupně klesal a na počátku 21. století byl prakticky opuštěn, nyní se však Londýn vrací k jeho aktualizaci v reakci na zhoršující se bezpečnostní prostředí.
Britská armáda připravuje reformu svých obrněných formací, která zahrnuje změnu organizační struktury tankových pluků, dosud fungujících podle modelu označovaného jako Model 56. V britském pojetí odpovídá tankový pluk zhruba praporu a skládá se z několika švadron, tedy rot po 14 tancích, přičemž standardní struktura zahrnuje čtyři tankové roty a velitelskou jednotku. Celkem má armáda čtyři tankové pluky, včetně jednoho záložního, což odpovídá přibližně 224 tankům Challenger 2 ve službě. Plánovaná modernizace však počítá pouze se 148 kusy na standard Challenger 3, což neumožňuje zachovat současnou organizační strukturu ve všech jednotkách. V reakci na to armáda připravuje nový model, který počítá s menším počtem tanků, ale zároveň s rozšířením pluků o specializované jednotky využívající průzkumné a úderné drony, jež mají zvyšovat efektivitu tankových sil na bojišti. První jednotkou, která projde touto reorganizací, bude Královský husarský pluk.
Francie pracuje na vývoji řízené střely Chorus, na níž se podílejí společnosti Turgis Gaillard a Renault, přičemž má jít o obdobu ukrajinské střely Flamingo. Podle dostupných informací má střela nést hlavici o hmotnosti přibližně 500 kilogramů a dosahovat doletu až 3 000 kilometrů, přičemž odhadovaná cena se pohybuje kolem 100 000 eur za kus. Program zatím nesměřuje k okamžitému zavedení ve velkých počtech, ale spíše k ověření technologických a výrobních schopností francouzského průmyslu, zejména pokud jde o možnost rychlé masové produkce v případě potřeby.
Dnes se budeme tradičně věnovat ukrajinským kinetickým sankcím vůči ruskému ropnému sektoru. Než ale přejdeme k jednotlivým útokům, které v rámci minulého týdne proběhly, je potřeba uvést, že útoky v průběhu března znemožnily zvýšit ruským společnostem zisky z exportu ropy. Průměrná cena exportované ropy sice vzrostla z únorových 44 na 77 USD za barel v březnu, výrazně ale poklesl objem exportu – provoz terminálu Primorsk se podařilo částečně obnovit až na počátku dubna, a terminály Usť-Luga a Novorossijsk po sérii útoků stále ještě nezahájily export. Jednotková cena tak sice vzrostla, objem exportu ale značně poklesl, což vedlo k tomu, že celkový příjem z exportu ruské ropy byl v březnu na obdobné úrovni, jako v únoru.
Útoky na terminál Usť-Luga ale neustaly ani v minulém týdnu, okolo čtvrté hodiny ranní dne 7.4. zde došlo k dalšímu zásahu zásobníků paliv.
Stejně jako při předchozích vlnách ukrajinských útoků můžeme i u této sledovat strategii diverzifikace – jakmile jsou objekty v jedné oblasti několikrát úspěšně zasaženy a dojde k posílení obrany v této oblasti, přesunou se ukrajinské útoky na jinou oblast tak, aby pro Rusko nebylo možné zabezpečit všechny své strategicky důležité objekty. Zde představuje velikost Ruska značnou nevýhodu, neboť obranu je možné koncentrovat pouze u nejdůležitějších cílů (tedy kolem Moskvy nebo Putinova sídla na Valdaji), ostatní jsou ale bráněny méně intenzivně a to umožňuje Ukrajincům provádět na tyto cíle další útoky.
Proběhl například další útok na ruské ropné plošiny společnosti Lukoil, které se nachází v Kaspickém moři. Zasažena byla plošina LSP-2 na ložisku Rakušečne, a dále LSP-1, která se nachází na ložisku Jurije Korčagina. Obě plošiny se nachází v severní části Kaspického moře a přibližně tisíc kilometrů od současné frontové linie. Jedná se již o šestý útok na ruskou ropnou infrastrukturu v oblasti Kaspického moře, přičemž útoky probíhají od prosince minulého roku.
Zasažen byl dále sklad paliv ve Feodosii na okupovaném Krymu. K zásahu došlo v noci na 8.4., podle satelitního systému pro detekci požárů FIRMS zachvátil požár celý areál skladu paliv. Tento sklad paliv spolu s přiléhajícím terminálem hraje velmi důležitou roli při zásobování ruské armády na jižním úseku fronty, proto byl cílem útoku již poněkolikáté. Například 6.10. došlo k útoku, při kterém bylo zničeno 13 zásobníků, a vzhledem k předchozím útokům zůstalo ve skladu nepoškozených pouze 7 z celkových 43 zásobníků.
Cílem byla také přečerpávací stanice Krymskaja, která zajišťuje dopravu ropy jak do terminálu u Novorossijsku, ale také do Ilské a Afipské rafinerie. V prvním útoku, ke kterému došlo v noci na 9.4., byla poškozena rozvodná stanice, která se nachází u areálu samotné přečerpávací stanice. I omezený provoz této stanice, kde dochází primárně k transformaci napětí ze sítě 110kV, nutně omezí provoz celé přečerpávací stanice, neboť nebude k dispozici energie pro provoz čerpadel.
Ke druhému útoku na tuto přečerpávací stanici pak došlo v noci na 11.4., následkem čehož v areálu stanice vypukl rozsáhlý požár. Podle satelitních snímků ukazujících následky útoku byl zničen jeden ze zásobníků ropných produktů, a několik dalších bylo poškozeno.
Další přečerpávací stanicí, kterou navštívily ukrajinské drony, byla stanice Tynguta ve Volgogradské oblasti, k čemuž došlo v noci na 10.4. Stanice je jednou z přečerpávacích stanic na páteřním produktovodu, kterým je přepravována motorová nafta od Tichorecku do Volgogradu, a její poškození tak naruší zásobování této oblasti.
Izrael: Žena kolem 60 let utrpěla lehké zranění při dopadu rakety Hizballáhu ve městě Naharíja na severu Izraele. Podle záchranářů ji zasáhla tlaková vlna i střepy skla. Útok způsobil také materiální škody. IDF uvedlo, že z Libanonu bylo odpáleno méně než 10 raket, většinu se podařilo zachytit. Dopad dronu byl také zaznamenán ve městě Kyrjat Šmona. Dalších 5 raket bylo vypáleno směrem na Karmiel. 4 rakety se podařilo izraelské protivzdušné obraně zneškodnit a jedna dopadla do neobydleného prostoru.
Libanon: IDF uvedlo, že při rozsáhlých úderech proti Hizballáhu v Libanonu minulý týden zahynulo údajně přes 250 jeho členů, včetně několika velitelů. Podle armády počet obětí stále roste a může být vyšší. Libanonské ministerstvo zdravotnictví hlásí více než 350 mrtvých, bez rozlišení mezi civilisty a bojovníky. Mezi zabitými jsou i vysoce postavení velitelé, včetně šéfa logistiky Hassana Mustafy Nassera a představitelů zpravodajské a raketové jednotky. Podle izraelské rozvědky měly útoky zásadní dopad na schopnosti Hizballáhu – během jediné minuty bylo zasaženo několik desítek velitelství a zlikvidovány stovky bojovníků. Dopady operace se nadále vyhodnocují. Dále Izraelská armáda oznámila, že během bojů obsadila stadion v Bint Džbajlu, kde v roce 2000 tehdejší vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh pronesl vítězný projev, v němž označil Izrael za „slabší než pavučina“.
Vojáci IDF také zlikvidovali podzemní tunel Hizballáhu na jihu Libanonu, který sloužil k plánování a provádění útoků proti nim.
Sýrie: Soud v nizozemském Haagu zahájil řízení proti Rafiku Katribovi, bývalému členovi syrských Sil národní obrany. Je obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti během syrského konfliktu na základě principu univerzální jurisdikce. Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan uvedl, že izraelské údery v Sýrii vytvářejí „vážnou zónu nestability“ a představují hrozbu pro bezpečnost Turecka. Zároveň varoval, že Izrael byl dosud částečně zdržen konfliktem s Íránem, ale v budoucnu může jednat volněji.
V provincii Hasaka byla propuštěna čtvrtá skupina vězňů z detenčních zařízení spravovaných SDF, a to na základě dohody se syrskou vládou z 29. ledna.
Pařížský trestní soud mezitím uznal francouzskou cementárenskou společnost Lafarge a osm jejích bývalých manažerů vinnými z financování terorismu. Firma podle soudu vyplatila asi 5,6 milionu eur džihádistickým skupinám, zejména Islámskému státu, aby mohla v letech 2013–2014 udržet provoz svého závodu v Sýrii. Podle soudu tyto platby přispěly i k přípravě teroristických útoků, včetně těch ve Francii v lednu 2015. Bývalý generální ředitel Bruno Lafont dostal šest let vězení, další manažeři tresty od 1,5 do 7 let.
Írán: Šéf ruské státní jaderné společnosti Rosatom oznámil, že Rusko stahuje téměř veškerý personál z jaderné elektrárny v íránském Búšehr. Z původních pracovníků odjíždí 108 lidí, na místě zůstane jen asi 20, kteří budou dohlížet na zařízení, kde Rusko zároveň staví další dva reaktory. Evakuace probíhá ve spolupráci s íránskými úřady. Moskva k tomuto kroku přistoupila kvůli obavám z dopadů bojů – střely opakovaně dopadaly v blízkosti elektrárny. Plán na téměř úplné stažení personálu však vznikl už dříve a od března byl realizován v několika vlnách.
Ústřední velitelství Spojených států amerických (CENTCOM) začne 13. dubna v 10:00 východního času (ET) prosazovat blokádu veškeré námořní dopravy vstupující do íránských přístavů a vyplouvající z nich, v souladu s prohlášením prezidenta. Blokáda bude uplatňována bez výjimky na plavidla všech států a vztahuje se na všechny íránské přístavy a pobřežní oblasti v Perského a Ománského zálivu , včetně všech přístavních zařízení v těchto oblastech. Opatření nebude omezovat svobodu plavby pro lodě proplouvající Hormuzským průliv em při tranzitu do a z neíránských přístavů. Obchodní plavidla obdrží před zahájením blokády oficiální oznámení. Všem námořníkům se doporučuje sledovat hlášení „Notice to Mariners“ a v oblasti Ománského zálivu a přístupů k Hormuzskému průlivu navázat spojení s americkými námořními silami na kanálu 16.
Alžírsko: V Alžírsku došlo ve městě Blida ke dvěma výbuchům.Podle předběžných informací se jeden sebevražedný útočník odpálil u policejní stanice, druhý poblíž potravinářského podniku. Zprávy o obětech se liší, média uvádějí několik mrtvých policistů. Co se týče motivu, jedna z verzí naznačuje, že nálože explodovaly předčasně. Útočníci údajně plánovali dorazit do hlavního města a spáchat atentát během akce k oficiální návštěvě papeže Lva XIV.
Mali: Mali se rozhodlo pro rychlé a rozsáhlé přezbrojení čínskou technikou místo ruské – a to i přes pokračující vojenskou přítomnost Ruska v zemi. Nakupuje především obrněná vozidla, raketomety a systémy protivzdušné obrany. Vláda v Bamaku pořizuje od společnosti Norinco transportéry VN22, raketomety SR-5 s dosahem až 70 km a protiletadlové komplety Yitian. Hlavním důvodem je rychlá dostupnost a nižší cena, které jsou klíčové v boji proti džihádistům.
Čína tak postupně vytlačuje Rusko z tradičních afrických trhů se zbraněmi. Na konci roku 2025 dorazily první transportéry VN22 s vysokou úrovní ochrany proti střelám i minám. Doplnili je další obrněné vozy včetně typů Mengshi a MRAP VN2C, což má zvýšit mobilitu armády a snížit její zranitelnost. Na začátku roku 2026 přibyly i logistické prostředky a především raketomety SR-5, které umožňují přesné údery na vzdálenost desítek kilometrů. V dubnu 2026 se objevily také systémy protivzdušné obrany Yitian určené proti dronům, vrtulníkům a letadlům na vzdálenost do 8 km. Jejich nasazení je zatím diskutabilní, protože hlavní protivník vlády, skupina JNIM, nedisponuje letectvem. Na druhou stranu tím Mali získává schopnost reagovat na případné budoucí hrozby ze vzduchu.
Dnešní Třešnička™ se jmenuje “Fall Clausewitz”. Ne proto, že by v Budapešti někdo znovu četl O válce, ale protože po včerejším volebním debaklu Orbánova režimu to vypadá, jako by si odcházející garnitura spletla předání moci s ústupem z obklíčeného bunkru. Po 16 letech vlády dostal Viktor Orbán od Pétera Magyara a jeho Tiszy tak přesvědčivý políček, že z něj byla rovnou dvoutřetinová většina a konec jedné „neliberální demokracie“ ve středoevropském vydání. A sotva oschly volební urny, Bloomberg už psal o Magyarově obvinění, že odcházející ministr zahraničí Péter Szijjártó skartuje dokumenty související s unijními sankcemi. To je mimochodem tentýž Szijjártó, o němž Reuters minulý týden psal v souvislosti s uniklými nahrávkami, kde v přátelském tónu nabízí Lavrovovi evropský dokument k Ukrajině. Historie má pro podobné scény slabost. Když režim prohraje, náhle se uklízí archivy, mizí papíry a loajalita se mění na kancelářskou pyrolýzu. Clausewitz by z toho měl radost asi jako účetní Wehrmachtu v květnu 1945. Jedna epocha končí přesně tak, jak žila: v panice, v resentimentu a se skartovačkou puštěnou na válečný výkon.
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
