(2 629 slov, doba čtení 14 minut)
Poslechněte si tento článek. Nastavení rychlosti čtení najdete pod ikonou tří teček.
V noci na 31. května Rusko pokračovalo v sérii dronových útoků, když proti Ukrajině nasadilo 229 útočných bezpilotních prostředků typů Šáhed, Gerbera, Italmás a imitátorů Parodija ze směrů Orel, Kursk, Brjansk, Millerovo, Šatalovo, Primorsko-Achtarsk a z okupovaného Krymu. Útok byl veden především na severní a východní část země a probíhal ve více vlnách s cílem zatížit protivzdušnou obranu. Podle předběžných údajů bylo do 8:30 zneškodněno 212 bezpilotních prostředků, zatímco zásahy 14 útočných dronů byly zaznamenány na 11 lokalitách a trosky sestřelených UAV dopadly na dalších pěti místech. Ve srovnání s předchozími dny jde o stabilně vysoký objem nasazení s relativně omezeným počtem průniků.
Ruská vzdušná kampaň v posledním období dál nabývá na objemu, ale ne ve všech ohledech přináší odpovídající účinek. Celkem bylo zaznamenáno 211 raketových úderů, z nichž 112 ukrajinská protivzdušná obrana zachytila. Zajímavé je, že nasazení balistických střel se už téměř vrátilo na úroveň před narušením výroby ve Votkinsku a ve větším počtu se znovu objevují i Kinžaly, zřejmě po určité modernizaci. Přestože celkové počty odpálených raket a vypuštěných dronů dosáhly rekordních hodnot, počet přímých zásahů i incidentů způsobených troskami mírně klesl, což naznačuje, že ukrajinská obrana se s rostoucím tlakem zatím dokáže vyrovnávat lépe, než by odpovídalo samotným objemům útoků. Rusové navíc odpálili i dvě střely Orešnik, ale ani zde zřejmě nešlo o plně úspěšné nasazení, protože ne všechny dosáhly cíle.
Ještě výmluvnější je dronová složka. Během sledovaného období bylo vypuštěno rekordních 8150 šáhidů, z nichž 7476 bylo sestřeleno. Denní graf přitom naznačuje, že Rusové nejspíš rozšířili svou schopnost vést útoky ve větším měřítku, ale spíše než prudké navýšení počtu odpalovacích zařízení to zatím vypadá na lepší organizační zvládnutí celého procesu a delší roztažení jednotlivých útočných vln v čase. Moskva zjevně zvyšuje tlak hlavně tím, že útoky lépe rozfázovává a optimalizuje, ne nutně tím, že by skokově zvětšila samotnou odpalovací infrastrukturu.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Květen byl pro Rusko zřejmě nejslabším měsícem od kurské operace. Okupanti během něj provedli 6867 střetů a za cenu přibližně 33 770 ztrát na živé síle dosáhli podle dostupných mapových dat prakticky nulového výsledku, protože čistý územní zisk se pohyboval jen kolem 2 km². Hrubé zisky sice dosáhly zhruba 70 km², jenže téměř stejnou plochu Rusové zároveň ztratili při ukrajinských protiakcích. Alternativní mapy, například Suriyak, ukazují pohyby až kolem 200 km², ale skutečnost je složitější, protože zejména pokrovský směr v posledních týdnech několikrát měnil barvu tam a zpět a přesné měření skutečné kontroly je zde mimořádně obtížné. Nicméně, Rusové dál útočili v obrovském tempu, dál pálili lidi i techniku po hrstech, ale výsledkem byl v zásadě jen další měsíc opotřebovávací války bez odpovídajícího operačního zisku. Nadále se ale nedá říci, že by na tom Ukrajina byla dobře.
Charkovská situace: V charkovské oblasti okupanti útočili u Veterinarného, směrem na Ternovu, Izbycké, u Staryce, Prylipek a směrem na Ochrimivku.
Severovýchodní fronta: V kupjanském směru pokračovaly boje u Petropavlivky, směrem na Kurylivku a u Novoosynového.
V lymanském sektoru se bojovalo u Novoserhijivky, směrem na Druželjubivku, Drobyševe, u Stavek, Stepového, směrem na Lyman, u Jampilu a směrem na Ozerné.
Ve slavjanském směru Rusové útočili u Zakitného, směrem na Kryvou Luku, u Kalenyků a směrem k Raj-Oleksandrivce.
Bachmutská fronta: V kramatorském směru nebyly hlášeny žádné útočné akce.
Doněcká fronta: V kosťantynivském směru pokračovaly boje u Pleščijivky, Ivanopilije a v Kosťantynivce, kde se situace nadále zhoršuje. Rusům se však Kosťantynivku zatím nepodařilo řádně obklíčit a obránci se drží, i když se první skupiny okupantů dostaly do města už v listopadu minulého roku. Další střety v tomto sektoru proběhly směrem na Stepanivku, Rozkišné a u Rusyn Jaru.
V pokrovském sektoru se okupanti snažili postupovat směrem na Torecké, Kučeriv Jar, u Dorožného, směrem na Bilycké, Ševčenko, u Rodynského, Hryščiného, Novooleksandrivky, směrem na Ševčenko, u Udačného, Molodeckého a ve směru na Novopidhorodné.
V oleksandrivském směru se bojovalo u Oleksandrohradu, směrem na Kalynivské a u Zlahody.
Jižní fronta: V huljajpilském sektoru pokračovaly boje směrem na Dobropiliji, Pryluky a ve Vozvyživce, kde se stále drží skupiny okupantů. Další boje probíhaly u Varvarivky, Olenokosťantynivky, směrem na Verchní Tersu, u Zaliznyčného, směrem na Huljajpilské a v Čarivném. Situace v této části fronty se nyní pro obránce nevyvíjí dobře a stabilizace si nejspíše vyžádá další posily.
V orichivském směru probíhaly boje u Bilohirji.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Ukrajina obdržela od Německa další systém protivzdušné obrany IRIS-T SLM, který podle dostupných informací představuje kompletní palebnou jednotku zahrnující radar TRML-4D, velitelské stanoviště a tři odpalovací zařízení. Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského byla současně dokončena příprava obsluhy nově dodaného systému v Německu. Celkově jde již o desátou baterii IRIS-T SLM dodanou Ukrajině od roku 2022, přičemž do konce roku se očekává předání dalších dvou. Berlín zároveň pokračuje v rozšiřování výrobních kapacit společnosti Diehl Defence, která letos plánuje vyrobit deset systémů IRIS-T a v následujících letech zvýšit produkci až na šestnáct ročně. Součástí dalšího rozvoje má být také modernizace již dodaných baterií, kdy každá palebná jednotka získá dodatečné odpalovací zařízení IRIS-T SLM a systém krátkého dosahu IRIS-T SLS.
Rumunsko uzavřelo s Rheinmetallem několik velkých kontraktů v celkové hodnotě 4,768 miliardy eur bez DPH, financovaných z evropského nástroje SAFE. Největší část tvoří rámcová dohoda s Rheinmetall Automecanica na dodávku 298 bojových vozidel Lynx KF41 a dalších specializovaných vozidel na stejné platformě za 3,337 miliardy eur, což znamená plné pokrytí původně plánovaného počtu vozidel z evropských prostředků. Rheinmetall Italia zároveň dodá sedm systémů Skynex, dva Skyranger 35 a dva komplety Millennium CIWS za 980 milionů eur. Další kontrakt v hodnotě 450 milionů eur zahrnuje 401 760 kusů programovatelné 35mm munice AHEAD určené zejména proti dronům a dalším vzdušným cílům.
Dánsko připravuje zásadní rozšíření mobilizačního systému, který má v případě velké války umožnit povolat až 180 000 vycvičených vojáků. Podle nové obranné koncepce má být rezerva budována z mužů i žen, kteří absolvují 11měsíční vojenskou službu, a následně budou po dobu deseti let pravidelně zváni na desetidenní cvičení. Kodaň plánuje postupně navyšovat počet branců: v roce 2030 má armáda potřebovat asi 6500 osob ročně, v roce 2033 už 10 000 a v roce 2035 až 13 000, což by znamenalo zapojení téměř každého pátého příslušníka daného ročníku. Do mobilizačního systému mají spadat občané až do 65 let. Cílem je, aby Dánsko do roku 2040 disponovalo 40 000 vojáky v aktivní službě a rozsáhlým vycvičeným záložním potenciálem.
Jihokorejské letectvo urychlí vyřazení zbývajících 48 stíhaček KF-5E/F Jegongho a ukončí jejich provoz už v roce 2027, tedy o tři roky dříve, než se původně plánovalo. Důvodem je rychlejší než očekávaný pokrok domácího programu KF-21 Boramae, který má postupně nahradit zastaralé letouny F-4 a F-5. První sériový KF-21 už absolvoval letové zkoušky a má být předán letectvu na začátku září, přičemž výrobce KAI tvrdí, že zvládne produkovat přes 20 strojů ročně. Program dosud zahrnul zhruba 1600 letů bez nehody a více než 13 000 testovacích podmínek. Do roku 2028 má vzniknout 40 letounů Block-I zaměřených na vzdušný boj, následně dalších 80 víceúčelových strojů Block-II. Rizikem zůstává růst nákladů druhé fáze na 12,5 miliardy dolarů, což může posunout dodávkové harmonogramy.
Austrálie v rámci upravené dohody AUKUS obdrží od Spojených států tři použité jaderné ponorky třídy Virginia namísto původně očekávané kombinace dvou použitých a jedné nové. Ministr obrany Richard Marles označil změnu za ekonomicky výhodnější řešení, které má snížit náklady a zlepšit efektivitu programu. Rozhodnutí zároveň odráží problémy amerického loďařského průmyslu, který nedokáže stabilně plnit cíl stavby dvou ponorek Virginia ročně, zatímco samotné americké námořnictvo čelí nedostatku moderních ponorek. V USA proto sílí kritika předávání těchto plavidel Austrálii. Program AUKUS zůstává klíčovým prvkem australské strategie v Indo-Pacifiku a má posílit odstrašení vůči Číně. Vedle převzetí amerických ponorek má Austrálie později stavět vlastní plavidla SSN-AUKUS podle britského projektu s americkými technologiemi.
Protože je mezi našimi čtenáři mnoho těch, kdo se zajímají o letectví, zaměříme se dnes na to, jak postupují ruské plány náhrady západních letadel, které byly ohlášeny v roce 2022. Podle původní verze těchto plánů měla být nejpozději v tomto roce zahájena sériová výroba několika typů ruských dopravních letadel, a v roce 2030 již mělo být ruským leteckým společnostem dodáno tisíc letadel několika typů.
Připomeňme, že v roce 2023 generální ředitel korporace Rostech, Sergej Čemezov, slíbil, že sériová výroba letounů Suchoj Superjet (SSJ-100) a MS-21 (tedy ekvivalentu letounů jako Boeing 737 nebo Airbus A320) bude zahájena ještě v roce 2024. V tomto roce mělo být podle původních plánů předáno leteckým společnostem dvacet letounů SSJ-10 a šest letounů MS-21, a také byla slíbena sériová výroba letounů Tu-214, a to v potu deseti kusů ročně. Ani v tomto roce ale nebyla sériová výroba těchto letounů zahájena a probíhá pouze kusová výroba Tu-214.
Ruskému civilnímu letectví přitom chybí náhrada západních letounů, které byly v roce 2022 zbaveny servisní podpory, potenciál pro dodávky nových letounů je tedy velmi velký. Z důvodu nedostatku provozuschopných letadel již byly v roce 2025 nuceny letecké společnosti snížit počet letů, což se projevilo na meziročním poklesu počtu přepravených osob o přibližně 3%, a vytížení současné flotily často převyšuje 90%, v sezónní špičce okolo 95 – 100%, což znamená, že ruské letecké společnosti již narazily na limity svých možností. Opotřebení takto vytěžovaných letounů si pak vynutí jejich brzkou výměnu, předpokládá se, že do roku 2030 budou ruské letecké společnosti potřebovat přes 600 nových dopravních letadel.
Nedostatek letadel si vynutil rozkonzervování starých letounů, například Tu-204 nebo Il-96, které byly dříve vyřazeny z provozu z důvodu vysokých provozních nákladů, současná situace si ale vynutila jejich návrat do služby. Celkový stav ruské flotily civilních dopravních letadel je ale obtížné zjistit, neboť přístup do registru civilních letadel byl v Rusku již před časem zablokován a tyto informace byly převedeny do režimu utajení.
Náhrada importovaných komponent lokální produkcí se projevila také zhoršením parametrů nových ruských letadel. Například dolet MS-21 byl po instalaci ruských motorů PD-14 a nahrazení importovaných komponent konstrukce vlastními z důvodu přetížení konstrukce zkrácen, a to z více než 6000 km na 3830 km – což znamená, že nyní neumožňuje přímé lety mezi centrálním Ruskem a jeho dálněvýchodními regiony. Obdobná degradace parametrů po nahrazení importovaných komponent lokální produkcí se pak týká i všech dalších dopravních letadel, jejichž sériová výroba je v současné době plánována (tedy Tu-214, SSJ-100 a An-114).
Horší parametry nových ruských letadel znamenají také to, že jsou tyto typy nekonkurenceschopné na mezinárodním trhu, a bez exportu letadel zahraničním zájemcům nebudou schopni ruští výrobci dosáhnout dostatečně velkých sérií, aby se zaplatil vývoj letounů a zahájení jejich sériové výroby. Mez, kdy by ruští výrobci dosáhli zisku, se pohybuje okolo 150 vyrobených letounů za rok, ruský trh je ale bez výrazných státních subvencí schopen odebrat pouze přibližně 50 letounů ročně.
Přičemž ruské letouny mají sice horší parametry, než jak bylo původně plánováno, vzrostla ale, a to výrazně, jejich cena. Například u MS-21 vzrostla za poslední dva roky cena o přibližně 65%, a obdobná situace je i u dalších typů, které by se měly v Rusku vyrábět. To dále omezí zájem ruských zákazníků, a vynutí si o to větší subvence z federálního rozpočtu – zde je ale stále obtížnější najít jakékoli dodatečné prostředky, neboť ruský rozpočtový deficit v tomto roce strmě vzrostl a je již obtížné nalézt jakýkoli sektor ruské ekonomiky, který by nepožadoval státní subvence. Budoucnost výroby ruských civilních letadel se tak rýsuje ve stále ponurejších barvách.
Izrael: Izraelská armáda (IDF) uvedla, že během minulého týdne zasáhla v Pásmu Gazy tři sklady zbraní Hamásu, aby odstranila hrozbu pro své jednotky a izraelské civilisty. Podle armády byly ve skladech uloženy výbušniny, útočné a odstřelovací pušky i další vojenské vybavení. Na jednom z míst bylo rovněž zničeno deset pick-upů využívaných Hamásem. IDF tvrdí, že zbraně měly být použity proti izraelským vojákům operujícím v oblasti tzv. Žluté linie i proti civilnímu obyvatelstvu, a proto byly preventivně zničeny.
Hizballáh dnes vypálil několik raket na oblast Galilejského výběžku a okolí Akka na severu Izraele. Podle izraelské armády (IDF) směřovaly dvě rakety na Kfar Giladi a Metulu. Jedna byla sestřelena protivzdušnou obranou, druhá dopadla do neobydlené oblasti. Další raketa mířící na Akko byla rovněž zneškodněna, zatímco několik dalších střel dopadlo mimo obydlená místa. Incident si nevyžádal žádná zranění.
Libanon: Od půlnoci bylo na jihu Libanonu hlášeno rozsáhlé izraelské vojenské působení. Izraelské letectvo (IAF) provedlo sérii náletů na několik lokalit v provinciích Nabátíja, Týr a Baalbek, včetně měst Dajr az-Zahrání, Blát, Kfartebnít, Arab Salím a Týr. Údery zasáhly také oblasti v blízkosti vládní nemocnice Nabíha Berrího v Nabátíji a nemocnice Híram v Týru.
Současně byly zaznamenány útoky dronů, dělostřelecké ostřelování a palba vrtulníků Apač. V oblasti Mardžajúnu byly hlášeny demolice obytných i komerčních budov.
Izraelská armáda (IDF) oznámila rozšíření operací v oblasti výšin Škíf a údolí Vádí as-Slúkí. Podle jejího vyjádření jednotky postoupily severně od řeky Lítání, kde pokračují ženijní práce, likvidace vojenské infrastruktury a přípravy na další rozšíření operací v jižním Libanonu. Izraelská média zároveň informovala o ztrátách mezi vojáky na jihu Libanonu. Jeden voják měl být zabit a další zraněni při incidentech spojených s útoky bezpilotních prostředků. Hizballáh podle dostupných zpráv odpověděl raketovou palbou na sever Izraele. Nad oblastmi Mardžajún a Škíf byly hlášeny záchyty raket a v pohraničních obcích se rozezněly varovné sirény. Záběry z Nabátíje ukazují rozsáhlé škody v tržní čtvrti naproti obchodnímu centru Rivoli Mall po izraelských úderech na město.
Izraelská armáda také oznámila obsazení strategicky významného hradu Beaufort na jihu Libanonu a uvedla, že v oblasti upevňuje své pozice. Podle IDF je oblast Beaufortu severně od řeky Lítání považována za jednu z klíčových bašt Hizballáhu díky své dominantní poloze nad rozsáhlými částmi jižního Libanonu i izraelského pohraničí. Pevnost z dob křížových výprav stojí na vyvýšeném hřebeni u ohybu řeky Lítání a dlouhodobě patří k nejvýznamnějším strategickým bodům v regionu. Na hradě byly vztyčeny izraelská vlajka a vlajka brigády Golani.
Sýrie: Podle místních zdrojů se dnes izraelská vojenská hlídka složená ze čtyř vozidel pravděpodobně přesunula do prostoru mezi vesnicemi Maaríja a al-Arída na západě provincie Dará a zřídila kontrolní stanoviště na silnici, která je spojuje.
Současně pracovníci ministerstva pro mimořádné události a přírodní katastrofy pokračují v oblasti al-Kašma na východě provincie Dejr ez-Zor ve zpevňování zemních hrází podél řeky Eufrat. Cílem těchto opatření je zabránit dalšímu zvyšování hladiny vody a ochránit okolní obytné oblasti před záplavami.
Súdán: Súdánské síly sestřelily čínský dron CH-95, který nesl moderní raketu Blue Arrow 11. Zbytky stroje podle některých zpráv naznačují možné napojení financování polovojenských Sil rychlé reakce (RSF) na Čínu, a to prostřednictvím Spojených arabských emirátů.
Dnešní Třešnička™ svítí nad Moskalabádem jako laciný neon z vedlejší uličky v Night City, jen místo chromu máme rez a místo augmentací vodku. Car z Ohňové země totiž zjistil, že stát, který roky vysvětluje světu svou neporazitelnost, nezvládá uhlídat ani rafinerie 250 kilometrů za Moskvou. A tak přišlo řešení hodné pozdního impéria s poznámkami od Gibsona. Korporace si nakoupí vlastní PVO, REB, radary, obrněnce, Igly, kanóny a kulomety, protože když selže armáda, nepřijde HR oddělení. Nikoliv. Nastupuje firemní oddělení správy perimetru a na papíře se to účetně schová jako obrana infrastruktury. V praxi je to takové malé DLC „staň se feudálem“, ideálně s veteránem od Bachmutu u závory a účetní, která při slově audit zapíná rušičku a mačká červené tlačítko pod stolem. Navíc je to pravděpodobně konečné, pardon, korporátní řešení veteránské otázky. Soukromé armády Militechu a Arasaky, tedy opět pardon, Rostechu a Rosněfti, jim nabídnou možnost dál fungovat v režimu, na který si zvykli. Už jste všichni slyšeli, jaký mají tihle lidé vztah k dodržování zákonů, a dát za šéfy fabrik exvelitele wagnerovců může časem reálně vést k tomu, že pojem konkurence začnou chápat jako, řekněme to kulantně, taktický problém. Výrobci zbraní budou samozřejmě dodávat tomu, kdo zaplatí víc, stát bude koukat přes plot a Weberův monopol na násilí pak dostane korporátní medaili. Ale hej, v Night City se nikdo nestane legendou tím, že žije dlouho.
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
