(3 174 slov, doba čtení 17 minut)
Kvůli technickým problémům bude audio vydáno v dohledné době. Děkujeme za trpělivost.
V noci na 6. června Rusko pokračovalo v rozsáhlých dronových útocích proti Ukrajině, když nasadilo 272 útočných bezpilotních prostředků typů Šáhed, Gerbera, Italmás, nově i munici typu Banderol a imitátory Parodija ze směrů Orel, Kursk, Brjansk, Primorsko-Achtarsk, Millerovo a z okupovaného Krymu. Útok byl veden ve více vlnách na severní, východní i jižní část země. Podle předběžných údajů bylo do 8:00 zneškodněno 249 bezpilotních prostředků, zatímco zásahy 19 útočných dronů byly zaznamenány na 11 lokalitách a trosky sestřelených UAV dopadly na dalších 13 místech.
Ukrajinské síly provedly úder na areál doněckého letiště, který Rusko využívá jako logistické centrum a odpalovací pozici pro drony typu Šáhed, Geran a Gerbera. Útok byl veden bezpilotními prostředky FP-2 a zaměřil se na infrastrukturu přímo na ranveji, včetně odpalovacích zařízení, vozidel, palivových tankerů a technického vybavení. Zasaženy byly také stavební prostředky a sklady, což naznačuje pokračující rozšiřování tohoto zázemí v předchozích týdnech. Podle dostupných informací vedla operace ke zničení většího množství techniky a k omezení funkčnosti celého objektu jako odpalovací základny.
Objevily se záběry potvrzující velmi vážné poškození ruské korvety Bojkij, kterou 3. června zasáhly ukrajinské drony přímo v areálu námořní základny Kronštadt u Petrohradu. V době útoku se loď nacházela v suchém doku a podle dostupných záběrů ji zasáhly nejméně dva útočné drony, po nichž následoval rozsáhlý požár. Korvetě se zřítil stěžeň a vyhořela nástavba, tedy část lodi, v níž jsou soustředěny klíčové prvky velení, spojení, bojového řízení i radarové techniky. Právě poškození této části může loď prakticky vyřadit z boje, protože bez radarů, komunikačních systémů a bojových stanovišť se z ní stává jen ohořelý trup čekající na verdikt techniků. Vzhledem k rozsahu škod, které zasáhly i radarové vybavení typu Furke-2 a Monument-A, se nabízí dvě možnosti. Buď dlouhodobá a nákladná oprava, nebo úplné vyřazení ze služby.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V Charkovské oblasti pokračovaly boje ve směru na Izbycké, u Staryce, směrem na Ochrimivku a Kolodjazné.
Severovýchodní fronta: V kupjanském sektoru Rusové útočili směrem na Kupjansk a Podoly.
V lymanském směru se bojovalo u Novoselivky, směrem na Drobyševé, u Zaričného a směrem na Lyman a Ozerné.
Ve slovjanském sektoru pokračovaly střety u Zakitného a směrem k obcím Kryva Luka a Raj-Oleksandrivka.
Slovjanský směr patří v posledních týdnech k citlivějším úsekům fronty, protože ruská 3. kombinovaná armáda zde dál soustřeďuje hlavní úsilí na obou křídlech, tedy jižně od Severního Donce v prostoru Siversk–Kalenyky–Mykolajivka i podél obou stran silnice Slovjansk–Bachmut s cílem přiblížit se k linii Orichuvatka–Zapovidne. Od konce dubna se Rusům podařilo dosáhnout několika dílčích taktických průniků, které jejich předsunuté skupiny postupně přibližují k východním přístupům ke Slovjansku a Kramatorsku. Útočné skupiny postoupily od Zakitného směrem ke Kryvé Luce, pronikly do prostoru Kalenyk a dál se snaží využívat mezer mezi ukrajinskými postaveními jižně od Kalenyk, Reznykivky a Raj-Oleksandrivky, přičemž některé skupiny měly proniknout hluboko údolím Suchého potoka. Ačkoli se ukrajinským obráncům podařilo odrazit několik pokusů o vytvoření větších opěrných bodů v Raj-Oleksandrivce, ruská pěchota zůstává na okrajích obce a představuje rostoucí hrozbu pro ukrajinské pozice východně od ní. Severně od silnice Slovjansk–Bachmut Rusové znovu obsadili Lipivku a tlačí se k linii Dibrova–Fedorivka Druha, zatímco jižně od silnice dosáhli kanálu Severní Donec–Donbas u Malynivky a Tychonivky a části útočných skupin se podle všeho podařilo dostat i na jeho západní stranu. Ukrajinci sice nadále drží Malynivku i Tychonivku, ale právě jižně od silnice zůstává situace obtížná, protože Rusové útočí jak přes kanál, tak podél něj a zjevně se snaží rozrolovat obrannou linii, která se o tuto překážku opírá. Celkově tedy platí, že ruský postup na slovjanském směru zůstává pomalý a draze vykoupený, ale díky vytrvalým infiltračním útokům malých skupin a využívání mezer mezi ukrajinskými pozicemi jde o sektor, který rozhodně nelze podceňovat.
Bachmutská fronta: V kramatorském sektoru se okupanti snažili postupovat na Nikiforivku, Malynivku, u Minkivky a u Časiv Jaru.
Doněcká fronta: V kosťantynivském směru pokračovaly boje u Pleščijivky, Ivanopilije, v Kosťantynivce, v Berestoku, u Ilinivky, Rusyn Jaru a směrem na Toretské.
V pokrovském sektoru se bojovalo u Vilného, směrem na Kučeriv Jar, Nové Šachové, u Dorožného, Nikanorivky, Rodynského, Hryščiného, Novooleksandrivky, Kotlyného, Udačného, směrem na Novopidhorodné, u Novomykolajivky a Muravky.
V oleksandrivském směru došlo ke střetům u Zeleného Haje, Oleksandrohradu, Sičněvého, Ternového a směrem na Voroné.
Jižní fronta: V huljajpolském směru pokračovaly boje u Zlahody, směrem na Dobropiliji a Priluky. Útoky ruských dronů ve Vozdvižince ukazují, že okupanti rozhodně neokupují celou vesnici, jak už několik dní tvrdí. Další boje se udály směrem na Cvitkové, u Svjatopetrivky, Staroukrajinky, směrem na Hirké, u Zaliznyčného a směrem na Huljajpolské a Čarivné.
V orichivském směru se bojovalo u Stepového.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Státy NATO podle informací Politico zvažují, že na červencovém summitu v Ankaře oznámí balík pomoci Ukrajině ve výši 70 miliard eur. Jde o variantu, která má nahradit původní návrh, aby každý spojenec poskytoval Kyjevu podporu ve výši 0,25 % svého HDP – s tímto nápadem totiž část zemí nesouhlasila. Politico se odvolává na diplomatické zdroje v NATO. Jeden ze zdrojů uvedl, že na summitu v Ankaře by měl zaznít „pevný závazek pokračovat v rozhodné podpoře Ukrajiny udržitelným a spravedlivějším způsobem“. Dříve se podle médií některé členské státy rozčilovaly, že na vojenskou pomoc Ukrajině vynakládají vyšší podíl svého HDP než řada jiných spojenců. Generální tajemník NATO Mark Rutte proto navrhl, aby každý člen aliance poskytoval Ukrajině pomoc odpovídající 0,25 % HDP, a tento závazek měl být oznámen právě v Ankaře. Později ale připustil, že schválení takového návrhu je nepravděpodobné. Podle médií byly proti mimo jiné Spojené království, Francie, Španělsko, Itálie a Kanada. Následně podle Politico přišlo Německo s návrhem, aby NATO v Ankaře oznámilo nový balík pomoci ve výši 70 miliard eur. Tato částka však nemá být zcela nová: 30 miliard eur by tvořila už dříve dohodnutá část z dvouletého úvěru Evropské unie ve výši 90 miliard eur a dalších 40 miliard eur by mělo pocházet z bilaterálních závazků. Diplomaté podle Politico vysvětlují, že protože mnoho členů NATO je zároveň členy EU, „nebylo by spravedlivé“, aby byli vyzýváni k finančním příspěvkům dvakrát. Jiní zdroje však zároveň varují, že některé země by se mohly začít více spoléhat na prostředky EU a cítit menší tlak poskytovat pomoc vlastními kanály.
Alžírsko, Nigérie a Niger budují plynovod o délce 4 128 kilometrů, který má po dokončení umožnit dodávky až 30 miliard m³ zemního plynu ročně na evropské trhy v době, kdy země EU postupně opouštějí ruské palivo. Napsal to Business Insider. Výstavba alžírské části transsaharského plynovodu už podle článku začala, zatímco Niger má začít pracovat na své části projektu v roce 2027. Trasa má vést z nigerijského města Warri přes Niger do Alžírska až k nalezišti Hassi R’Mel, jednomu z největších plynových a kondenzátových polí na světě. Odtud by plyn měl směřovat do přístavů a terminálů s napojením na evropské trhy. Business Insider připomíná, že Alžírsko už nyní dodává zhruba 12 % plynu do Evropské unie a nový plynovod má tuto pozici posílit, stejně jako roli dalších zapojených zemí. Projekt zároveň přichází v době, kdy se EU snaží ruský plyn zcela vyřadit do roku 2027.
Japonští zákonodárci vyzvali vládu v Tokiu, aby zvážila možnost dodání protiletadlových raket Patriot PAC-3 Ukrajině, která čelí rostoucím ruským raketovým a dronovým útokům a trpí nedostatkem záchytné munice. Iniciativu předložil člen horní komory parlamentu Šigefumi Matsuzawa, podle něhož nedávné uvolnění japonských pravidel pro export vojenského materiálu otevírá prostor pro diskusi o přímější podpoře Kyjeva. Japonsko má licenci na výrobu raket PAC-3, které vyrábí Mitsubishi Heavy Industries a které jsou schopné ničit balistické střely, tedy jednu z nejkritičtějších hrozeb pro ukrajinská města a infrastrukturu. Tokio samo provozuje 24 baterií Patriot s přibližně 120 odpalovacími zařízeními, rozmístěnými k ochraně klíčových oblastí země.
Francouzský velvyslanec ve Švédsku Thierry Carlier naznačil, že se stíhačky Rafale v budoucnu zařadí po bok F-16, Mirage 2000-5 a Gripenů ve výzbroji ukrajinského letectva. Navázal tak na memorandum podepsané prezidenty Emmanuelem Macronem a Volodymyrem Zelenským v listopadu 2025, které vytváří rámec pro možné pořízení až 100 letounů Rafale do roku 2035. Zařazení Rafalů by znamenalo další krok v přechodu Ukrajiny od sovětské techniky k moderním západním platformám. Ve srovnání s F-16, Gripenem E či Mirage 2000-5 nabízí Rafale výrazně větší dolet, nosnost a palivovou kapacitu.
Itálie zřejmě výrazně sníží čerpání prostředků z evropského programu SAFE a místo původně zvažovaných téměř 15 miliard eur požádá jen o 4–5 miliard eur. Řím chce finance využít hlavně na již smluvně potvrzené programy, od nichž nelze odstoupit, zatímco nové projekty budou odloženy. Italská armáda přitom prochází rozsáhlou modernizací, jejímž jádrem je spolupráce firem Leonardo a Rheinmetall. Ta zahrnuje nákup 132 tanků Panther KF51, 140 specializovaných vozidel na stejném podvozku a program A2CS s 1050 vozidly na bázi Lynx KF41, které nahradí BVP Dardo. Dělostřelectvo má posílit až 70 kolových houfnic RCH-155 za 1,8 miliardy eur, včetně logistiky, výcviku a podpůrných vozidel. Omezené čerpání SAFE tak neznamená zastavení modernizace, ale spíše opatrnější rozložení nákladů a odklad méně urgentních akvizic.
Švédsko pronajme Polsku ponorku HSwMS Södermanland, aby Varšava překlenula období do dodání nových ponorek programu Orka. Polsko si loni vybralo švédský typ A26 Blekinge od Saab Kockums a plánuje pořídit tři kusy, jejich stavba však ještě nezačala a samotný švédský program má zpoždění. Pronájem starší, ale modernizované ponorky Södermanland proto umožní polskému námořnictvu udržet podmořské schopnosti, vycvičit posádky a připravit infrastrukturu ještě před příchodem A26. Švédský generální štáb už na srpen chystá výcvikový kurz pro budoucí polské ponorkáře. HSwMS Södermanland byla zařazena do služby v roce 1989 a po modernizaci z roku 2000 získala mimo jiné pohon nezávislý na vzduchu, který umožňuje delší ponory. Loď je optimalizována pro prostředí Baltského moře, ale dokáže operovat i v Atlantiku či Norském moři.
Kanada zvažuje omezení nákupu amerických F-35A na 30 kusů a doplnění letectva až 60 švédskými Gripeny E/F, což by znamenalo zásadní revizi původního plánu pořídit 88 strojů F-35A. Důvodem je napětí ve vztazích s USA i snaha posílit domácí průmysl, protože Saab nabízí možnost montáže Gripenů přímo v Kanadě, včetně potenciální výroby části letounů určených pro Ukrajinu. Tento krok by mohl vytvořit až 9000 pracovních míst a posílit kanadský dodavatelský řetězec v obranném sektoru. Změna však naráží na odpor Královského kanadského letectva, které preferuje jednotnou flotilu F-35A a nechce provozovat dva typy stíhaček. Ottawa už navíc objednala 16 F-35A a zaplatila opce na dalších 14. Definitivní rozhodnutí zatím nepadlo, ale kanadská vláda podle médií stále více směřuje ke kompromisu mezi americkou stealth platformou a evropským průmyslově výhodnějším řešením.
Dnes si přiblížíme hlavní teze projevu vedoucího ruské prezidentské kanceláře, Maxima Oreškina (tedy člověka, který má velmi blízko k Vladimíru Putinovi), který byl pronesen v rámci diskuzního panelu čelních ruských představitelů, organizovaného v rámci Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra. Na úvod je potřeba zmínit, že na tomto panelu nebyla oproti předchozím letům přítomna guvernérka ruské centrální banky, Elvíra Nabiullina, a celkově se diskuze spíše než na aktuální výzvy, kterým ruská ekonomika čelí, zaměřila na vize dlouhodobého vývoje.
Oreškin uvedl, že Rusové nemají očekávat odvolání západních sankcí ani návratu k životnímu stylu, který měli před zahájením Zvláštní vojenské operace (jak je v Rusku oficiálně nazývána invaze na Ukrajinu). Probíhající změny v ekonomice mají podle něj fundamentální charakter, a svět, tak jak jsme ho znali před dvaceti lety, se již nikdy nevrátí.
Dále zdůraznil, že západní sankce nejsou spojeny s žádnými konkrétními událostmi, a vyzval ruský lid k akceptování současného stavu. Ruské společnosti se proto podle něj musí aktivně rozvíjet na vnitrostátním trhu, a případná mezinárodní expanze má být směřována do Rusku přátelských zemí. Pokračoval doporučením, aby Rusové hleděli do budoucnosti s větším optimismem, a více mluvili o příležitostech, než o problémech, neboť podle něj se v ruské ekonomice žádné problémy nevyskytují.
Další mluvčí tohoto panelu, Andrej Bezrukov, uvedl, že je potřeba očekávat, že Rusko bude angažováno v různých globálních konfliktech několik následujících desetiletí. Mohou to být jak aktivní vojenské konflikty, tak jako nyní, nebo operace různého stupně intenzity, a to i v jiných regionech. Rusko tak bude mít dvě pokolení, které bude možné označit za bojující generaci, a je potřeba, aby se Rusové naučili v současných podmínkách žít. Ekonomika tak bude podle něj dlouhodobě zaměřena nejen na ekonomický růst, ale i na obranné potřeby země.
Tedy, pokud nám dovolíte ke shrnutí situace, ve které se ruská ekonomika v současné době nachází, použít úsloví, lze říci, že dobře už bylo, a je patrné, že vrcholní ruští činitelé hodlají v současném kurzu pokračovat tak dlouho, dokud to bude možné. Ruská ekonomika již ale po více než čtyřech letech intenzivního vojenského konfliktu (a z něj vyplývajících západních sankcí) upadla do recese, a bez změny směřování ruské politiky se tyto potíže budou nutně dále prohlubovat.
Samotné Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum již z velké míry ztratilo svůj mezinárodní charakter, který mělo před rokem 2022, kdy se ho účastnili významní zahraniční investoři, a i aktuálním ekonomickým otázkám bylo letos věnováno mnohem méně prostoru, než dříve. Fórum, které bylo dříve v Rusku nejvýznamnější ekonomickou událostí roku, se proměnilo v událost lokálního charakteru, na které získaly mnohem větší prostor nejrůznější politické deklarace, například vize vývoje Ruska do roku 2050.
Izrael: Podle palestinských médií bylo při útoku židovských osadníků na město Huwara jižně od Nábulusu na severu Západního břehu zraněno devět lidí. Agentura WAFA uvedla, že mezi zraněnými je člen místní rady, který utrpěl zranění nohy střepinou, čtyři další lidé byli zbiti a další čtyři se nadýchali slzného plynu. Jeden z napadených má vážná poranění hlavy. Desítky osadníků podle zpráv házely kameny na budovy včetně radnice, ničily okna aut, a také odcizily vozidlo, jízdní kolo a přibližně 35 ovcí. Bezpečnostní kamera zachytila několik maskovaných osob, jak ničí zaparkované auto; u některých z nich byly viditelné třásně tradičního židovského oděvu (cicit).
Libanon: Libanonská armáda (LAF) oznámila, že izraelský útok na vojenské vozidlo na silnici mezi Kfartebnitem a Khardalí v oblasti Nabatíja si vyžádal tři oběti. Zahynuli dva důstojníci – brigádní generál a kapitán – a jeden voják. IDF oznámilo, že případ vyšetřuje.
Premiér Nawaf Salam při návštěvě letiště Klayaat uvedl, že Libanon stojí před politickým rozhodnutím zajistit, aby region Akkár již nebyl opomíjen v rámci státních priorit. Zdůraznil také, že utrpení obyvatel jihu země je záležitostí všech Libanonců.Podle Salama je zahájení obnovy letiště Klayaat součástí snahy o vyvážený rozvoj země. Letiště nemá nahradit mezinárodní letiště Rafíka Harírího v Bejrútu, ale doplnit národní dopravní infrastrukturu. Premiér zároveň zdůraznil, že plné naplnění Taifské dohody vyžaduje, aby stát vykonával svou autoritu na celém území Libanonu, měl výhradní pravomoc rozhodovat o válce a míru, zajistil stažení izraelských sil a pokračoval v obnově jihu země.
Hizballáh uvedl, že během posledních 24 hodin provedl 32 útoků na izraelské ozbrojené síly (IDF). Podle jeho tvrzení šlo o 4 útoky pomocí výbušných dronů, 4 odpaly raket na izraelská letadla, 6 úderů bezpilotních prostředků, 11 raketových operací, 6 dělostřeleckých zásahů a aktivaci jednoho výbušného zařízení. Všechny operace měly mířit na jednotky IDF v jižním Libanonu, nikoli na území Izraele. V posledních dnech se Hizballáh podle dostupných informací zdráhá přiznávat útoky směřované na izraelské civilní oblasti, což se liší od dřívější praxe. Izraelská armáda zároveň uvedla, že noční a ranní poplachy v severním Izraeli byly způsobeny přítomností bezpilotních prostředků Hizballáhu v oblastech, kde IDF operuje na jihu Libanonu, nikoli přímým zásahem izraelského území.
Sýrie: Přístav Latákie od začátku roku vykazuje stabilní růst. Odbavil více než dva miliony tun nákladu na 273 lodích, včetně přibližně 120 tisíc kontejnerů. Tento vývoj naznačuje postupné oživení po letech, kdy provoz omezovaly ozbrojený konflikt, sankce a nedostatečná infrastruktura.
Na jihu provincie Kunejtra izraelské jednotky (IDF) během své operace zadržely mladého muže na farmě Abu Madraa. Důvody jeho zadržení zatím nejsou známy. Následně čtyři izraelská vojenská vozidla vstoupila do vesnice Al-Aša, kde provedla domovní prohlídky v několika objektech a poté oblast opustila. Po skončení akce nabídla místním obyvatelům potravinovou pomoc, kterou však vesničané odmítli.
Syrské ministerstvo vnitra oznámilo zadržení Muhammada Hassaniho, který je podezřelý z účasti na válečných zločinech během působení předchozího režimu. Podle úřadů sloužil nejprve u vojenské rozvědky a později se připojil k jednotkám napojeným na Hizballáh. Působil v oblastech Aleppo, Hamá, Palmýra a syrská poušť. Případ byl předán justičním orgánům k dalšímu právnímu řízení.
Írán: Satelitní snímky potvrzují, že na ostrově Kharg byl znovu zahájen naklád oleje v mořském terminálu. Snímek z 2. června zachycuje objekt odpovídající tankeru typu VLCC/ULCC, zatímco dnešní záběr ukazuje terminál prázdný. Jde o první tanker zaznamenaný v oblasti od nejméně 6. května. Plavidlo se objevilo den poté, co USA u ostrova vyřadily z provozu tanker plující pod vlajkou Botswany.
Americké síly 5. června zachytily několik íránských balistických střel a dronů, které mířily k Hormuzskému průlivu a do oblastí spojeneckých států v Perském zálivu. Írán podle zpráv vypálil sedm balistických střel na Kuvajt a Bahrajn několik hodin poté, co americké velení CENTCOM sestřelilo čtyři útočné drony směřující k Hormuzskému průlivu. Tyto drony představovaly přímé ohrožení námořní dopravy v regionu. Následně americké síly zasáhly íránské pobřežní radarové stanice v oblastech Goruk a na ostrově Kiš, aby zabránily dalším útokům na lodní provoz. Podle prvotních hodnocení bylo zachyceno šest ze sedmi střel, zatímco sedmá svého cíle nedosáhla. Nejsou hlášeny žádné ztráty na straně amerického personálu a tvrzení Íránu o poškození velitelství 5. flotily v Bahrajnu byla označena za nepravdivá.
Kuvajt: Kuvajtský generální štáb mezitím uvedl, že všech sedm střel směřujících na Kuvajt bylo úspěšně zneškodněno, což se mírně liší od hodnocení CENTCOMu.
Burkina Faso: Skupina Džamát Nusrat al-Islam wal-Muslimin (JNIM) tvrdí, že při útoku na stanoviště v provincii Bam zabila čtyři příslušníky domobrany VDP a ukořistila zbraně a další vybavení. Další útok v provincii Ouahigouya si podle jejích tvrzení vyžádal další čtyři mrtvé mezi milicemi. V provincii Bam při útoku na vojenskou základnu navíc zahynulo pět vojáků a útočníci získali další zbraně a výstroj. JNIM dále uvedla, že v oblasti Fada N’Gourma došlo k výbuchu improvizovaného výbušného zařízení u obrněného vozidla, při němž armáda utrpěla ztráty.
Mali: Mali v posledních třech týdnech z bezpečnostních důvodů rozšiřuje odlesňování v okolí lesů Baoulé (160 km severně od Bamaka) a Faya (40 km východně od hlavního města), zejména podél silničních tahů. Podle dostupných informací tyto lesní oblasti využívala skupina Džamát Nusrat al-Islam wal-Muslimin (JNIM) jako úkryty a zázemí pro organizování blokád komunikací a přepadových akcí.
Dnešní Třešnička™ je z Lotyšska, kde policie při razii proti drogové partě našla kromě marihuanových pěstíren i výzbroj, nad kterou by nejeden okresní partyzánský štáb uznale pokýval hlavou. Samopaly PPS, pušky Kar98k, pistole P38, munice a atmoška, jako kdyby někdo při inventuře zapomněl oddělit growshop od bunkru Lesních bratří. Abychom ten vtip zasadili do kontextu, tak Lesní bratři byli baltští protisovětští partyzáni, kteří po druhé světové válce vedli v místních lesích docela dlouho ozbrojený odpor proti okupantům a sovětskému bezpečnostnímu aparátu, takže historická narážka tu bohužel sedí skoro až nepříjemně přesně. Lotyšský dealer roku 2026 ale zjevně nečetl manuál občanského odboje, nýbrž katalog „udělej si sám ozbrojenou skupinu s přidruženou produkcí trávy“. Kdysi se v pobaltských lesích schovávali lidé před NKVD. Dnes se tam pěstuje skank a pod igelitem leží výzbroj, která pamatuje horší režimy než represe protidrogového oddělení. Dědit po bráchovi je hezká rodinná tradice. Jen je dobré si ověřit, jestli tím bráchou nebyl Mežabrālis s muničním skladem.
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
