(2 019 slov, doba čtení 11 minut)
Kvůli technickým problémům bude audio vydáno v dohledné době. Děkujeme za trpělivost.
V noci na 14. června Rusko pokračovalo v dronových útocích proti Ukrajině, když nasadilo 98 útočných bezpilotních prostředků typů Šáhed, Gerbera, Italmás a imitátorů Parodija ze směrů Orel, Brjansk, Primorsko-Achtarsk a z okupovaného Krymu. Útok byl veden na severní, východní i jižní část země a probíhal ve více vlnách s cílem zatěžovat protivzdušnou obranu. Podle předběžných údajů bylo do 8:00 zneškodněno 91 bezpilotních prostředků, zatímco zásahy sedmi útočných dronů byly zaznamenány na šesti lokalitách a trosky sestřelených UAV dopadly na dalších čtyřech místech.
Srovnávat ruskou a ukrajinskou armádu jen podle počtu tanků, děl nebo letadel je čím dál méně užitečné, protože rozhodující není to, co obě armády papírově mají, ale v co se během války skutečně proměnily. Ukrajinská armáda se za poslední rok změnila výrazně rychleji, než většina pozorovatelů čekala. Dronová složka, která ještě nedávno působila jako nouzové řešení nedostatku munice, se mezitím proměnila v samostatnou doktrínu založenou na izolaci bojiště, ničení logistiky, opotřebovávání týlu a snižování přítomnosti ruské pěchoty na frontě. Nešlo o luxusní reformu v klidu, ale o vynucenou adaptaci pod tlakem, a právě proto je její výsledek tak důležitý. Ani Rusko nestojí na místě a také se mění, jenže většinou reaktivně a bez větší vize. Přechod k většímu využívání balistických střel, klouzavých pum nebo bezpilotních prostředků nevychází z promyšlené modernizace, ale spíš z toho, že původní způsoby vedení války narážely na čím dál krvavější limity. Právě lidská síla dnes představuje hlavní strop ruských možností. Moskva sice dál vyrábí rakety, drony i obrněnou techniku, ale pokud nedokáže průběžně doplňovat pěchotu, zůstávají i tyto schopnosti jen poloviční silou. Rusko může dál rozbíjet ukrajinské pozice palbou, stále častěji ale naráží na problém, že nemá dost lidí, kteří by vzniklou mezeru obsadili dřív, než se obrana znovu zavře. To je jeden z hlavních důvodů, proč fronta sice ještě stále tlačí na západ, ale ruský postup je čím dál dražší a méně efektivní. Ukrajinské zlepšení se navíc neprojevuje především ve velkých průlomech, ale v defenzivní a opotřebovávací rovině, tedy v tom, že každý další ruský kilometr stojí víc času, techniky i mrtvých. Papírově zůstává Rusko silnější zemí s větší ekonomikou i populační základnou, jenže válku dnes neurčuje jen velikost tabulky. Stále víc ji určuje trajektorie obou armád, tedy to, která z nich se dokáže rychleji přizpůsobit realitě bojiště. A právě tam se rozdíl mezi nimi už dávno nehýbe jen jedním směrem.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V charkovské oblasti se bojovalo ve směru na Izbycké, Lyman a ve Vovčansku.
Severovýchodní fronta: V kupjanském sektoru se bojovalo u Novoplatonivky.
V lymanském sektoru Rusové tlačili směrem na Šijkivku, u Nadije, Novojehorivky, směrem na Novyj Myr, Drobyševe, u Torského, směrem na Lyman, u Dibrové a Ozerného.
Ve slavjanském sektoru probíhaly boje u Zakitného, směrem na Kryvou Luku, Mykolajivku a Raj-Oleksandrivku.
Bachmutská fronta: V kramatorském sektoru nebyly hlášeny žádné útočné akce.
Doněcká fronta: V kosťantynivském sektoru okupanti útočili u Pleščijivky, Ivanopilije, v Kosťantynivce a u Iljinivky.
V pokrovském sektoru pokračovaly boje ve směru na Kučeriv Jar, Nový Donbas, u Dorožného, směrem na Bilycké, u Rodynskéh , směrem na Ševčenko, u Hryščiného, směrem na Vasylivku a Mirné, u Kotlyného, směrem na Ševčenko, u Udačného, Novopidhorodného, Horychového a směrem na Novopavlivku.
V oleksandrivském sektoru se bojovalo u Voroného.
Jižní fronta: V huljajpilském směru došlo ke střetům u Rybného, směrem na Dobropiliji, Pryluky, u Vozdvyživky, Olenokosťantynivky, směrem na Verchní Tersu a Cvitkové, u Zaliznyčného a směrem na Huljajpilské a Čarivné.
V orichivském sektoru se okupanti snažili postupovat u Stepového, Stepnohirsku a Prymorského.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Polsko plánuje pořízení dalších dvou eskader stíhaček F-35A, čímž by se jejich počet v polském letectvu zvýšil z již objednaných 32 na 64 kusů. O záměru informoval ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz při slavnostním přijetí prvních F-35 do služby. Nákup je zahrnut v neveřejném programu rozvoje ozbrojených sil do roku 2039, který počítá s financováním dalších 32 letounů. Polsko má do konce roku 2026 převzít 14 F-35, v roce 2027 dalších 12 a celou první objednávku dokončit do roku 2029. Současně probíhá rozsáhlá příprava infrastruktury za zhruba 700 milionů dolarů, včetně velitelských center, hangárů, skladů, palivových zařízení a výcvikových kapacit. Výcvik 24 pilotů a 90 techniků pokračuje v USA.
Japonská společnost NTT Data získala od ministerstva obrany kontrakt za přibližně 29 milionů dolarů na ověření obousměrného satelitního spojení mezi dalekonosnými raketami a družicemi na nízké oběžné dráze. Projekt má demonstrovat ultrakompaktní komunikační zařízení instalované na raketu, které dokáže vybírat, zachycovat, sledovat a přepínat spojení mezi LEO satelity. Cílem je zlepšit ovladatelnost, přesnost a přežití vysokorychlostních střel útočících na cíle mimo přímou viditelnost, při nízké latenci a omezené zjistitelnosti. Testy zapadají do širší japonské snahy propojit kosmickou infrastrukturu s bojovými schopnostmi ve všech doménách. Jen v březnu 2026 uzavřelo ministerstvo obrany 25 zakázek souvisejících se satelitní komunikací za asi 900 milionů dolarů.
Kanada zahájila stavbu první lodě třídy River, budoucího HMCS Fraser, který se má stát základem nové generace kanadských hladinových bojových plavidel. Kýl byl položen v rámci programu Canadian Surface Combatant, jenž počítá s výstavbou 15 lodí na bázi britského projektu Type 26. První plavidlo se staví od dubna 2025 a do služby má vstoupit na začátku 30. let, zatímco poslední jednotka série se očekává až v 50. letech. Lodě třídy River nahradí vyřazené torpédoborce Iroquois a fregaty Halifax. Kanadská verze Type 26 dostane výkonný radar AN/SPY-7(V)3, 24 vertikálních šachet Mk 41 pro protiletadlové a střely s plochou dráhou letu, 24 střel Sea Ceptor a osm protilodních střel NSM.
Dnes si přiblížíme, jak na průběh Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra zareagovaly ruské akciové trhy. Na fóru byly předními ruskými politiky deklarovány úspěchy ekonomiky, například deklarace o reálném vzrůstu HDP Ruska byla na nejrůznějších diskuzních panelech zmíněna více než desetkrát, a obdobně byla deklarována stabilně nízká úroveň nezaměstnanosti v Rusku.
Ruské akciové trhy ale na tato ujištění zareagovaly spíše nedůvěrou, a hodnoty akcií čtyřiceti velkých ruských společností znatelně poklesly, což se projevilo i na poklesu indexu MOEX – ten se celý tento týden pohyboval mezi 2515 a 2520 body, přičemž před začátkem fóra se nacházel na úrovni okolo 2600 bodů. Index moskevské burzy tak poklesl na úroveň, na které se nacházel naposledy v listopadu 2025.
Mezi společnostmi, které zaznamenaly znatelný pokles svých akcií, můžeme zmínit:
- Gazprom (pokles o 3,2%)
- Rosneft (pokles o 7%)
- Novatek (pokles o téměř 6%)
- Lukoil (pokles o 4%)
- Rushydro (skokový pokles o 8%)
A takto by bylo možné pokračovat ještě dlouho. Přičemž jak u výše zmíněných, tak i u mnoha dalších ruských společností, můžeme sledovat setrvalý pokles hodnoty jejich akcií od konce března tohoto roku, například akcie Gazpromu ztratily mezi 14.3. a dneškem přes 20% své hodnoty, a to i přes zvýšené příjmy této společnosti díky vysokým exportním cenám ruského plynu.
Klesá i celková kapitalizace ruského akciového trhu, ta nyní dosahuje úrovně pouze 9,7 bilionu rublů, před počátkem invaze na Ukrajinu to bylo více než 13 bilionů rublů, jak uvádí ruští analytici, ve srovnání s velikostí ekonomiky je současná hodnota akcií nejnižší za 26 let. Ekonomická realita ruských akciových trhů tak ukazuje, že na Petrohradském ekonomickém fóru deklarovaná politická vůle v pokračování invaze na Ukrajinu nenaplňuje ruské investory optimismem.
Izrael: Izraelská armáda (IDF) uvedla, že je připravena na možné íránské raketové útoky v nadcházejících hodinách v souvislosti s předchozím úderem proti Hizballáhu v Bejrútu. Podle armády náčelník generálního štábu, generálporučík Ejal Zamir, situaci vyhodnocuje spolu se všemi příslušnými veliteli. Současné odhady naznačují, že Írán by mohl na Izrael vypálit rakety. Pro civilní obyvatelstvo zatím nedošlo k žádným změnám v pokynech Velitelství domácí fronty.
Brigádní generál Hišam Ibrahim byl jmenován ministrem obrany Jisra’elem Katzem novým vojenským tajemník em. Ibrahim, dosavadní šéf Civilní správy, nahradí generálmajora Guye Markizena, který se přesouvá na pozici vojenského tajemníka premiéra. Ibrahim patří mezi nejvýše postavené drúzské důstojníky v IDF. V minulosti velel tankovému sboru. Katz uvedl, že své rozhodnutí konzultoval s náčelníkem generálního štábu generálporučíkem Ejal Zamir a že Ibrahim nastoupí do funkce okamžitě. Zároveň dodal, že je přesvědčen o jeho úspěchu v náročném bezpečnostním období. Kandidáty na funkci předtím osobně posuzoval a vybral jej na doporučení Zamira.
Prezident Somalilandu podnikl historicky první návštěvu Izraele po oficiálním uznání vztahů mezi oběma zeměmi. Hlavním bodem programu má být v pondělí večer slavnostní otevření ambasády Somalilandu, které fakticky završuje navázání plných diplomatických vztahů. Prezident Abdirahman Mohamed Abdullahi spolu s první dámou Fardowsou Mohamed Roble a doprovodnou delegací dorazili do Izraele v neděli. Jde o první státní návštěvu tohoto druhu a o další krok v rychle se rozvíjejících vztazích mezi oběma státy.Diplomatické vztahy byly formálně navázány teprve v prosinci 2025 a od té doby se dynamicky rozvíjejí. V lednu se Abdullahi setkal s izraelským prezidentem Isaacem Herzogem v Davosu, v únoru jmenoval Somaliland svého prvního velvyslance v Izraeli a v dubnu Izrael určil svého nerezidentního ambasadora pro Somaliland. V květnu Herzog přijal pověřovací listiny somalilandského velvyslance a nyní má návštěva v Jeruzalémě vyvrcholit otevřením ambasády v technologickém parku Malha. Prezident Somalilandu má také v úterý promluvit v izraelském parlamentu (Knesetu).
Libanon: Izraelská armáda (IDF) oznámila, že po vypuštění bezpilotních prostředků Hizballáhem směrem na izraelské území provedla přesný úder na velitelské centrum hnutí v oblasti Ghobeiri v Bejrútu. Podle IDF bylo toto zařízení využíváno k plánování útoků proti izraelským civilistům a vojákům působícím na jihu Libanonu.
Izraelská a libanonská média následně informovala, že při útoku byl údajně zabit Ali Musa Abbas Dakdúk, známý také jako Abu Hussein Sajid, velitel spojovací jednotky Hizballáhu. Izrael se jej podle médií v minulosti opakovaně pokoušel zlikvidovat. Některé izraelské zdroje zároveň uvádějí, že terčem úderu bylo stejné, již dříve opuštěné velitelství Hizballáhu, které bylo napadeno i minulý týden.
Krátce před operací Izrael údajně informoval americké centrální velení (CENTCOM). Po útoku izraelské bezpečnostní složky očekávají možnou odvetnou reakci Íránu a armáda uvedla, že je připravena na případné raketové útoky v následujících hodinách.
Sýrie: Syrské ministerstvo vnitra oznámilo, že protidrogové jednotky ve spolupráci s iráckým Úřadem pro boj proti narkotikům a psychotropním látkám provedly koordinované operace v provinciích Homs a Dajr az-Zaur. Podle úřadů byla rozbita mezinárodní síť obchodující s drogami, zadrženo několik podezřelých a zabaveno přibližně 800 000 tablet captagonu a 60 kilogramů hašiše.
Somálsko: Islamistické hnutí Aš-Šabáb zveřejnilo nové záběry útoku na okraji města Baidoa. Podle jeho tvrzení při akci zahynulo devět vojáků, včetně velitelů 8. a 9. brigády somálských vládních sil podporovaných USA – plukovníků Yunuse Adama Hasana a Aliho Ada. Útočníci údajně získali několik vozidel vybavených protiletadlovými zbraněmi a další vojenský materiál.
Aš-Šabáb rovněž uvedl, že v provincii Dolní Šabelle na jihu země odrazil operaci somálských speciálních jednotek vycvičených USA, které měly podporu amerického letectva. Skupina tvrdí, že zabránila jejich postupu, zabila osm vojáků a zničila jedno vojenské vozidlo. Zbývající jednotky se podle jejích tvrzení stáhly směrem k základně ugandského kontingentu.
Uvedené informace vycházejí z tvrzení Aš-Šabábu a nebyly nezávisle ověřeny.
Nigérie: Nigerijská armáda oznámila, že během protiteroristické operace Hadin Kai zmařila pokus ozbrojenců o průnik ve státě Borno na severovýchodě země. Podle armády bylo zabito několik bojovníků napojených na Islámský stát a narušena jejich logistická síť. Bezpečnostní složky také zadržely několik podezřelých, kteří měli zajišťovat zásobování a shromažďovat zpravodajské informace pro povstalce. Operace v regionu nadále pokračují a jsou posilovány.
Dnešní Třešnička™ bude vlastně Višnička™, protože Dmitrij Rogozin, muž, který už v minulosti dokázal, že mezi kosmickým programem a cirkusem je v Rusku jen rozdíl v pojištění, navrhl minovat vlastní tankery stínové flotily a při jejich zadržení je prostě odpálit. Protože když vám Britové v Lamanšském průlivu seberou pašeráckou ropnou vanu pod kamerunskou vlajkou, správná reakce velmoci samozřejmě není právník, diplomacie nebo lodní deník, ale speciální bocman od NKVD v modré brigadýrce, který zakřičí „Ani kapka zpět!“ a stiskne červené tlačítko. Stalinův rozkaz 227 tím dostává námořní ekologickou verzi. Nezastavujeme ústup pěchoty, zastavujeme kontrolu sankcí pomocí ropné skvrny. Buďme fér, ona historie zná potápění vlastních lodí, od incidentu u Scapa Flow po Sevastopol, ale obvykle to mělo zabránit ukořistění flotily nepřítelem, ne dokázat světu, že vaše obchodní loď je sebevražedný tanker s geopolitickou poruchou osobnosti. Jen tak dál, soudruzi. Ještě pár podobných nápadů a stínová flotila se změní v plovoucí Černobyl s vypnutým AIS transpondérem.
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
