(4 107 slov, doba čtení 22 minut)
Kvůli technickým problémům bude audio vydáno v dohledné době. Děkujeme za trpělivost.
V noci na 15. června Rusko provedlo jeden z největších kombinovaných vzdušných útoků od začátku roku, když nasadilo celkem 681 prostředků vzdušného napadení, včetně 70 raket a 611 bezpilotních prostředků různých typů. Útok byl veden především na Kyjev, dále zasáhl Dnipro a Charkov, a zahrnoval široké spektrum zbraní – od balistických střel Iskander-M/S-400 přes řízené střely Ch-101 až po hypersonické střely Cirkon. Dronová složka zahrnovala Šáhedy, Gerbery, Italmásy, munici Banderol i imitátory Parodija. Ukrajinská PVO podle předběžných údajů zneškodnila 632 cílů, včetně 50 raket a 582 bezpilotních prostředků, přičemž vysoká účinnost byla zaznamenána zejména u řízených střel. Přesto došlo k průniku části balistických raket a dronů, kdy bylo evidováno 20 zásahů balistickými střelami a 27 zásahů UAV na celkem 42 lokalitách, spolu s dopady trosek na dalších 12 místech. Útok probíhal ve více vlnách a v době zveřejnění bilance stále pokračoval.
Ruský kombinovaný útok měl výrazné dopady na civilní infrastrukturu a záchranné složky v několika městech. V Charkově zahynulo pět záchranářů při opakovaném úderu na místo předchozího zásahu. Dalších pět osob bylo zraněno. Útok na město začal již večer a pokračoval během noci, přičemž cílem byl mimo jiné průmyslový objekt. Hlavním směrem útoku byl nicméně Kyjev, kde byly zasaženy obytné čtvrti a energetická infrastruktura, což vedlo k výpadku elektřiny pro přibližně 140 tisíc odběratelů. Útok si zde vyžádal čtyři oběti a více než dvacet zraněných. Zásahy byly hlášeny i na historických objektech, včetně požáru v areálu Kyjevskopečerské lávry. Další údery byly zaznamenány v Dnipru, kde byly zasaženy objekty železniční infrastruktury, vzdělávací zařízení a průmyslové podniky.
Ukrajina během posledního zhruba roku a půl pomalu, ale systematicky přešla na nový styl opevňování, který už nestojí především na souvisle obsazených zákopech, ale na překážkách, maskování, odolnosti a dronovém dohledu. Po téměř pěti letech války je zřejmé, že starý model dlouhých linií v otevřeném terénu přestal v podmínkách permanentního průzkumu a úderů fungovat. Současná ukrajinská koncepce proto sází na technické překážky, malé a pevné zákopové uzly, husté pásy ostnatého drátu, protitankové příkopy a záložní obranné linie v hloubce, které mají ruský postup především zpomalit, rozbít a vystavit dronovým útokům ještě předtím, než se útočné skupiny dostanou k hlavní obraně. Na jihu Ukrajiny je dnes vedle starších linií vidět celá nová soustava půlkruhů, bočních obranných pásů a lokálních uzlů kolem klíčových sídel, přičemž mezi nimi leží desítky menších překážkových úseků, které výrazně komplikují ruské infiltrace. Důležité je mimochdoem i pořadí výstavby; Ukrajinci nejprve budovali záložní linie pro nejhorší scénář a teprve poté je podle možností posouvali blíže k frontě, čímž si vytvářeli prostor pro ustupující obranu bez okamžitého rizika zhroucení. Podle zpráv se tento model osvědčuje. Nepříteli ztěžuje pohyb, dává ukrajinským dronům více času na odhalení a zásah a zároveň částečně kompenzuje chronický nedostatek pěchoty, protože tyto linie nemají být neustále hustě obsazené, ale především sledované a kryté palbou. Poprvé od konce roku 2024 tak lze říci, že velká část východní Ukrajiny už má obranu vybudovanou v podobě, která odpovídá současné podobě války, i když práce zdaleka není u konce a mnohá slabá místa samozřejmě zůstávají. Můžeme však tvrdit, že poprvé od pádu Avdijivky je ukrajinská fronta, nebo spíše obrana víceméně stabilní.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V charkovské oblasti se bojovalo u Hranivu, Staryce, Izbyckého a směrem k Ternovému a ve Vovčansku.
Severovýchodní fronta: V kupjanském sektoru okupanti tlačili směrem k Kurylivce, Novoosinovému a Novoplatonivce.
V lymanském sektoru se Rusové snažili postupovat u Novomychajlivky, Novoselivky, Drobyševého, Zaríčnoho, směrem na Lyman, Jampil, Dibrovou a Ozerné.
Ve slovjanském sektoru pokračovaly boje u Zakitného, směrem na Kryvou Luku a Raj‑Oleksandrivku.
Bachmutská fronta: Ve směru na Kramatorsk nebyly hlášeny žádné větší útočné akce.
Doněcká fronta: Ve směru na Kosťantynivku se bojovalo u Pleščijivky, v Kosťantynivce, u Iljinivky a Stepanivky.
V Kosťantynivce se podle dostupných, zatím jen omezeně potvrzených informací odehrál v posledních dnech velmi nepříznivý vývoj pro ukrajinskou obranu. Kvůli hrozbě obklíčení měla Ukrajinská armáda za naprostého mediálního ticha zahájit ústup ze západní a jihozápadní části města za řeku Kryvyj Torec, přičemž severně od této ústupové zóny byly nasazeny speciální jednotky, které měly krýt klíčové komunikace a odrážet ruské infiltrační skupiny. Od té doby Rusové podle všeho obsadili většinu západních a jihozápadních předměstí a jejich kontrola nad městem už zřejmě spěje k polovině, přičemž reálně může být ještě vyšší. Tvrdé boje se nyní soustřeďují mimo jiné kolem Lomonosovovy ulice, jejíž udržení bylo pro ukrajinský ústup zásadní, a její případná ztráta by Rusům otevřela prostor k dalšímu pronikání do severozápadních čtvrtí, které jsou dosud pod pevnější ukrajinskou kontrolou. Současně Rusové zesílili tlak i v jiných částech města, kde se snaží odříznout ukrajinskou posádku v jihovýchodních předměstích přes historické centrum a zároveň útočí v prostoru nádraží, tramvajové vozovny a městského hřbitova. Pokud se toto potvrdí, znamenalo by to, že obrana Kosťantynivky vstoupila do výrazně nebezpečnější fáze a že ukrajinské jednotky ustupující ze západní části města mohly utrpět citelné ztráty, zvlášť pokud nebylo možné včas přisunout posily.
V pokrovském sektoru pokračovaly boje ve směru na Kučeriv Jar, Bilycké, Dorožné, u Nikanorivky, Rodynského, směrem na Ševčenko, u Hryščiného, Novooleksandrivky, Kotlyného, směrem na Serhijivku, u Udačného, směrem na Novopavlivku a u Filije.
V oleksandrivském sektoru probíhaly střety ve směru na Oleksandrohrad a u Voroného.
Jižní fronta: V huljajpilském sektoru pokračovaly boje u Dobropilije, Pryluk, směrem na Vozdvyživku, Verchnou Tersu, Hirké, u Zalyzničného a směrem na Hulajpilské a Čarívné.
Na velkonovosilském směru je v posledních měsících patrné, že Ukrajinci přešli od pouhé obrany k aktivnějšímu a podstatně chytřeji vedenému boji v šedé zóně. Už únorový protiútok, vedený spíše nenápadně než demonstrativně, neznamenal jen lokální vyčištění prostoru od ruských infiltrací, ale i širší zásah do celé ruské operační logiky v tomto sektoru. Ukrajinská armáda tehdy zajistila Pokrovske, zpevnila prostor Ternuvate a zároveň narušila možnost využívat Uspenivku jako výchozí bod pro další ruský tlak směrem k záporožské frontě. Tím se podařilo nejen zpomalit ruský postup, ale i zkrátit délku aktivně ohroženého úseku západně od Huljajpole. Od té doby se podle všeho snížil počet hlubokých ruských infiltrací směrem k Pokrovsku a řece Vovči, zatímco naopak ukrajinská strana začala stále častěji pronikat do prostorů, které Rusové dříve považovali za své zázemí. Dostupné indicie naznačují, že Ukrajinci mohli z větší části vyčistit Ivanivku i Novopavlivku a zároveň proniknout i východně od Vovči. Rusové sice dál útočí na hlavní obrannou linii, ale za stále obtížnějších logistických podmínek, a i podle některých ruských kanálů začíná být vývoj zejména ve směru na Komar znepokojivý.
V orichivském směru došlo k bojům u Ščerbaků.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Evropská unie schválila rozšíření sankčního režimu vůči Rusku o dalších 81 osob a subjektů, které jsou spojovány s podporou ruské války proti Ukrajině, obcházením sankcí, hybridními operacemi a porušováním lidských práv. Nová opatření, přijatá ministry zahraničí členských států v Lucemburku, se týkají 34 osob a 47 organizací včetně výrobců dronů, dodavatelů vojenské techniky a společností z třetích zemí, zejména z Číny, které podporují ruský vojensko-průmyslový komplex. Sankce dále cílí na osoby a firmy zapojené do fungování tzv. stínové flotily, která Moskvě umožňuje pokračovat ve vývozu ropy navzdory západním omezením. Na seznam bylo zařazeno také 24 subjektů spojených s přepravou ruské ropy a dva jednotlivci včetně Konstantina Rogače, jenž zajišťoval pojištění tankerů využívaných k obcházení sankcí. Další opatření míří na aktéry ruských hybridních operací a propagandisty, stejně jako na osoby spojené s pronásledováním a smrtí opozičního politika Alexeje Navalného. Podle šéfky evropské diplomacie Kaji Kallasové jde o další krok ke zvýšení ekonomického a politického tlaku na Moskvu, přičemž současně pokračují práce na rozsáhlejším 21. sankčním balíku zaměřeném především na energetiku, finanční sektor a stínovou flotilu.
V Evropské unii vznikl spor o využití 6,6 miliardy eur z Evropského mírového fondu po uvolnění maďarské blokace. Polsko požaduje plnou kompenzaci za zbraně dodané Ukrajině v počáteční fázi ruské invaze a očekává asi 450 milionů eur, přičemž jeho postoj podporuje Slovensko. Německo naopak prosazuje, aby se dostupné prostředky použily primárně na další podporu Kyjeva, zejména na výcvik a nové dodávky zbraní. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová navrhla kompromis: proplatit členským státům poměrně jen 10 % nároků, podpořit výcvikovou misi a financovat společné nákupy pro Ukrajinu. Francie je kompromisu nakloněna, ale trvá na tom, aby šlo o evropské vybavení.
Nový audit upozorňuje na výrazné problémy s provozuschopností amerických stíhaček F-35, z nichž je podle zjištění plně operačních pouze 25 %. U amerických ozbrojených sil je ve službě přibližně 800 těchto letounů, ale podíl času, kdy mohou plnit všechny své plánované mise, klesl mezi lety 2021 a 2025 z 38 % na 25 %. Nejlépe je na tom F-35A amerického letectva s 28,5 %, zatímco F-35B námořní pěchoty dosahuje 16,2 % a palubní F-35C námořnictva jen 15,3 %. Celková provozní dostupnost, tedy schopnost plnit alespoň jednu misi, spadla ze 61 % na 44 %. Hlavními příčinami jsou nedostatek náhradních dílů, logistické problémy, kanibalizace letounů, zpoždění modernizace TR3, nestabilita softwaru a koroze. Audit tak potvrzuje, že nejdražší zbrojní program Pentagonu nadále čelí vysokým provozním nákladům a nedosahuje stanovených cílů.
Španělská armáda čelí chronickému nedostatku personálu a k plánovanému stavu 140 000 vojáků jí chybí zhruba 23 000 lidí. Ve službě je nyní 116 739 příslušníků a od roku 2015 armádu opouští více vojáků, než kolik se daří získávat nových. Hlavním problémem jsou nízké platy a slabé sociální zajištění: základní měsíční příjem kolem 1300 eur nedokáže konkurovat civilnímu trhu, který v době ekonomického růstu snadno přetahuje kvalifikované specialisty. Velení proto požaduje zásadní zlepšení finančních podmínek, životního standardu a kariérních perspektiv, protože bez nich nebude možné stabilizovat profesionální armádu. Madrid zároveň odmítá návrat k povinné vojenské službě, zrušené před 25 lety, a chce problém řešit investicemi do atraktivity služby. Nedostatek personálu tak ukazuje, že evropské armády nečelí jen nedostatku techniky a munice, ale také rostoucí konkurenci o lidi.
Německo a Španělsko oznámily pokračování vývoje evropského stíhače šesté generace bez Francie ve formátu Team Gen 6, který sdružuje osm německých a pět španělských firem. Německou část tvoří mimo jiné Airbus, Diehl Defence, Hensoldt, MBDA Deutschland, MTU Aero Engines či Rohde & Schwarz, španělskou pak Indra, Oesia, GMV, ITP Aero a Sener. Krok navazuje na dlouhodobé spory v programu FCAS mezi Airbusem a francouzským Dassaultem o vedení projektu, rozdělení práce, exportní politiku a duševní vlastnictví. Francie usilovala o dominantní roli a kontrolu nad klíčovými verzemi letounu včetně jaderné a námořní varianty, zatímco Berlín trval na vyváženějším průmyslovém podílu. Airbus zároveň zvažuje užší spolupráci se švédským Saabem, který díky programu Gripen nabízí relevantní zkušenosti.
Dnes vám přinášíme tradiční pondělní přehled objektů ruské ropné infrastruktury, na kterých byly v průběhu minulého týdne zahájeny vynucené neplánované opravy. Přičemž vzhledem k intenzitě útoků zařazujeme do našeho přehledu novou kapitolu, která se věnuje útokům na silniční infrastrukturu a obecně možnost přepravy paliva na Rusy okupovaný Krym, neboť ta se v minulém týdnu značně zkomplikovala a nedostatky paliva na Krymu již dosáhl kritické úrovně.
Ale zpět k jednotlivým lokálním technologickým potížím, které se v průběhu minulého týdne na objektech ruské ropné infrastruktury vyskytly. Začneme tradičně rafineriemi, v noci z 9. na 10.6. byla ukrajinským útokem zasažena Kujbyševská rafinerie, která se nachází u města Samara, následkem kterého vypukly v areálu rafinérie čtyři oddělené požáry.
Zasaženy byly obě dvě jednotky primární destilace ropy, tedy AVT-4 a AVT-5, a tak bylo již následujícího dne oznámeno, že bylo v rafinerii přerušeno veškeré zpracování ropy. Rafinerie je sice jednou z menších (plný zpracovatelský výkon okolo 7 milionů tun ropy ročně), i její výpadek ale přispěje k dalšímu zhoršení situace na ruském trhu s palivy.
V noci na 11.6. pak následoval útok na rafinerii Afipski, která se nachází v Krasnodarském kraji nedaleko Ilské rafinerie, kterou jsme zmiňovali v minulé svodce. Jedná se již o nejméně třináctý útok na tuto rafinerie od počátku ruské invaze, připomeňme například útok který proběhl v noci z 13. na 14.3.kdy byla poškozena jednotka vstupní filtrace AT-22/4.
I následující noc pokračovaly intenzivní ukrajinské útoky, jejichž cílem byla tentokrát rafinerie Taneco, která se nachází u Nižněkamsku, a dále chemický závod v Togliatti. Taneco je třetí největší ruskou rafinerií (16 až 17 milionů tun) V plánu bylo dosáhnout v letošním roce výkonu 19 milionů tun zpracované ropy, po nedávném neplánovaném přerušení činnosti technologických provozů je ale tento výsledek značně nejistý. Představuje také po Omské rafinerii, která se nachází mimo dosah ukrajinských dronů, poslední velkou ruskou rafinerii, která byla dosud cílem pouze několika málo útoků.
Chemický závod v Togliatti pak kromě jiných chemikálií produkuje dnes pro Rusko velmi důležité příměsi pro výrobu vysokooktanových benzínů. Ruská vláda v reakci i na tento útok prodloužila povolení na produkci paliva nižší kvality, rafinerie tak mohou i nadále dodávat paliva vyrobená podle normy Euro 3, místo dříve v Rusku platné normy Euro 5.
Tutéž noc byl proveden i útok na rafinerii TAIF-NK, která se nachází nedaleko rafinerie TANECO. Tato rafinerie se díky vysokému stupni zpracování ropy (až 95%)specializuje mimo jiné na výrobu vysokooktanových benzínů – těchto rafinerií je v Rusku jen omezený počet, a poškození každé následující má pak značný vliv na výpadky v zásobování benzínem.
To bylo vše k útokům na ruské rafinerie, Ukrajinci ale provádějí útoky i na další ropnou infrastrukturu. Na prvním místě zmíníme následky útoku na sklad Grušova, který byl zmíněn v minulé svodce. Satelitní záběry ukázaly, že během útoku, který proběhl v noci ze 7. na 8.6., bylo zničeno dalších čtyři až pět zásobníků v areálu tohoto skladu.
V noci na 10.6. pak byly poškozeny dvě přečerpávací stanice ve Vladimirské oblasti, tedy Vtorovo a Lobkovo. Obě stanice jsou součástí produktovodu, jakým je do Moskevské oblasti dopravována motorová nafta standardu Euro-5.
K útoku na další přečerpávací stanici pak došlo v noci na 13.4. kdy vypukl požár ve stanici Jefimovka ve Volgogradské oblasti. Stanice se nachází na páteřním ropovodu Volgograd – Tichoreck, a její poškození tak omezí objem ropy dostupný pro ruské exportní terminály na pobřeží Černého moře, a také přísun ropydo rafinerií, které se nachází v tomto regionu.
Nejrozsáhlejší zadýmení pak již od noci z 13. na 14.6. došlo (a s nesníženou intenzitou pokračovalo i dnešní dopoledne) ve skladu státních hmotných rezerv, který se nachází u města Rybinsk v Jaroslavské oblasti. Vzhledem k pokračujícímu požáru a hustému dýmu je obtížné zhodnotit počet poškozených zásobníků s palivem, a tak předpokládáme, že se k tomuto lokálnímu zadýmení vrátíme ještě v příští svodce.
Sklad státních hmotných rezerv u Rybinsku je jedním z nejdůležitějších v Rusku, a vzhledem k jeho umístění je jeho cílem primárně pokrývat výpadky v zásobování Moskvy a Moskevské oblasti. Absence tohoto skladu donutí ruské distributory přesměrovat co centrálního Ruska dodávky z jiných regionů, ve kterých tak můžeme očekávat další zhoršení dostupnosti paliv.
Nyní si přiblížíme potíže ruské logistiky při dopravě paliva na Krym. Cílem útoků byly ještě více než v minulém týdnu mosty přes úžinu oddělující Krym od kontinentu, a to jak u Armjansku, tak i u Heničejsku a Čonharu. Zničeny tak byly všechny silniční trasy na Krym.
Ruská armáda se snaží nahradit zničenou infrastrukturu stavbou pontonových mostů, a to jak u Čongaru, tak u Henčejsku, i tyto náhradní trasy jsou ale cílem pravidelných útoků ukrajinských dronových oddílů, které díky relativně malé vzdálenosti těchto mostů od frontové linie nemusí využívat drahé dálkové drony, a vystačí si s tzv. middlestrike drony, které jsou vzhledem k nižší ceně k dispozici ve větším množství, případně mohou na menší vzdálenost nést mnohem větší bojovou hlavici, například dron FP-2 se již vyskytuje i ve variantě s 200 kg bojovou hlavicí.
Kromě samotných mostů jsou cílem ukrajinských útoků i automobilní kolony, pomocí kterých je na Krym dopravováno jak palivo, tak i potraviny (kterých už je nyní na Krymu také nedostatek) a další materiál. Rusové se sice pokoušejí automobilní cisterny a vojenské nákladní automobily maskovat, docílili ale pouze toho, že nyní Ukrajinci útočí na veškeré nákladní automobili směřující z Rostovské oblasti na Krym, a mnoho civilních přepravců tak již odmítá tuto přepravu realizovat.
Krym ale není zásobován jen po souši, probíhá i zásobování po moři a tak jsou cílem ukrajinských útoků i ruské přístavy v Azovském a Černém moři. V noci na 10.6. se tak stala cílem útoku infrastruktura přístavu v Mariupolu, přičemž cílem útoku se stala jak samotná infrastruktura, tak i loď s názvem Lady Augusta, která se v přístavu nacházela. Tato loď slouží k přepravě suchých nákladů a nachází se nasankčních seznamech.
V noci na 13.6. se pak stal cílem útoku terminál Tamaň, který se nachází na východní straně Kerčské úžiny a ze kterého je Krym zásobován palivem po moři. Vzhledem k předchozím ukrajinským útokům na terminály, které se nachází na Krymu, je tak nyní velmi obtížné realizovat jakoukoli přepravu, neboť bývá poškozen terminál buďto na straně nakládky, nebo vykládky.
O dvě noci později byl pak zasažen přístavní terminál Kavkaz, další z přístavů na východní straně Kerčské úžiny, který je využíván jak trajekty, tak i pro přepravu jiných nákladů, například jsou zde nakládány lodě exportující z Ruska pšenici a další obilniny, a jde se o druhý nejvytíženější ruský černomořský přístav. V současnosti jej pro zásobování využívá i ruská armáda, a to dopravu materiálu jak na Krym, tak i do okupovaných částí Chersonské a Záporožské a Doněcké oblasti.
Ukrajinských útoků nebyly ale v minulém týdnu ušetřeny ani tankery ruské stínové flotily. V Černém moři byl 10.6. zasažen tanker stínové flotily WEST Horizon, a podle záběrů, které zveřejnil ukrajinský generální štáb, byl tanker zasažen na zádi v oblasti kormidla a lodního šroubu.Tanker v současné době kotví v tureckém přístavu Yalova v Marmarském moři je pravděpodobné, že čeká na opravu.
To ale nebyl jediný tanker ruské stínové flotily, který se dostal do potíží. Tanker SMYRTOS, který směřoval z terminálu Usť-Luga, byl v průlivu La Manche zadržen jednotkou Královské námořní pěchoty ve spolupráci se členy Národní agentury pro boj se zločinem (NCA). Jedná se o první tanker zadržený britskými jednotkami – Británie oznámila záměr zadržovat tankery stínové flotily již v březnu tohoto roku, k prvnímu reálnému zadržení ale došlo až nyní.
V reakci na zadržení tankeru Změny kurzu dalších tankerů v reakci na zadržení tankeru SMYRTOS několik dalších tankerů ruské stínové flotily změnilo svou trasu, aby se vyhnulo průlivu La Manche a obecně britským teritoriálním vodám. Jejich obeplutí je sice možné, prodlouží to ale přepravu ropy, což zvýší náklady na tranzit, a zisk z exportu této ropy poklesne, neboť kontrakty jsou obvykle uzavírány s fixní cenou v přístavu určení.
Izrael: Hamás podle zdroje obeznámeného s jednáními v Káhiře fakticky odmítl klíčové části mírového plánu Donalda Trumpa pro Gazu, přestože se ho snaží v médiích prezentovat jako vstřícnější, uvádí The Times of Israel. Realizace plánu však podle tohoto zdroje pokračuje bez ohledu na postoj Hamásu. Zdroj tvrdí, že Hamás se snaží vyhnout hlavní podmínce – jasnému složení zbraní. „V praxi to vypadá spíše jako ne,“ uvádí s tím, že zatím nejde o formální odmítnutí, protože finální návrh nebyl zveřejněny. Podle Trumpova 20 bodového plánu, podpořeného rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2803, má Hamás složit zbraně a předat kontrolu nad Gazou nové palestinské technokratické správě. Bezpečnost by postupně převzaly mezinárodní a vnitřní síly pod dohledem Trumpovy „Rady pro mír“. Hamás jednání zdržuje a argumentuje tím, že Izrael zatím nesplnil část prvotních závazků – rozšíření humanitární pomoci, stažení vojsk, otevření přechodů či zastavení útoků. Navzdory tomu má realizace plánu pokračovat. „Rada pro mír nečeká na Hamás,“ uvádí zdroj s tím, že se už pracuje na správě Gazy, stabilizaci a obnově v oblastech bez přítomnosti Hamásu. Podle dalších zdrojů se navíc počítá s tím, že pokud Hamás odmítne odzbrojení, aktivuje se článek 17 plánu, podle kterého by rekonstrukce probíhala pouze na území pod kontrolou izraelské armády.
Libanon: V obci Haris na jihu Libanonu překvapila přítomnost izraelského tanku civilisty. Událost přichází v době silně polarizovaného mediálního výkladu situace v regionu. Libanonská armáda (LAF) mezitím uzavřela silnici vedoucí do oblastí Nabátíja al-Fauqa a Kfar Tebnit, stejně jako trasu z Kfar Rummán směrem k Sahl al-Majdáně a Marjajúnu.
Zároveň oznámilo úmrtí vysokého velitele Alího Músá Dakdúqa, známého jako „Abú Husajn Sájed“, pocházejícího z Aita al-Shaab. Šlo o dlouholetého příslušníka Hizballáhu zapojeného do řady citlivých operací v Iráku, Sýrii (včetně jednotek Radwan a Nasr) i do struktur spojených s íránskými Sboru revolučních gard – Quds Force. Jeho smrt je považována za významnou ztrátu pro starší velitelskou generaci hnutí. V oblasti Hadátha na jihu Libanonu probíhala rozsáhlá demoliční operace.
Hnutí Hizballáh potvrdilo smrt svého operativce Husajna Sabbágha, který se v minulosti podílel na útoku na konvoj mise UNIFIL a umístění vlajky Hizballáhu na vozidlo mise. Hizballáh také potvrdil smrt velitele komunikační jednotky Hádži Alího Múnira al-Hádže, známého jako „Zulfiqar“, který zahynul při izraelském úderu na byt v oblasti Ghobeiri spolu se svou manželkou Salam Šaqir.
Írán: Kurdská ozbrojená frakce napojená na Al-Káidu, označující se jako „Brigády Saladin“, napojená na síť tzv. kurdských praporů Al-Káidy (Kurdistánské brigády) působící podél íránsko-irácké hranice, oznámila svůj vznik v íránském Kurdistánu a pohrozila pochodem na města Baneh, Saqqez, Sardasht, Mahábád a Sanandadž. Skupina patří k malé, ale dlouhodobě existující salafisticko-džihádistické přítomnosti v kurdských oblastech a podle dostupných informací může využívat regionální nestability k zesílení útoků proti íránským státním a bezpečnostním složkám.
Íránská jednotka EOD (pyrotechnická služba) oznámila, že poblíž města Varamin v provincii Teherán nalezla a zneškodnila 500kg bojovou hlavici z havarované americké střely s plochou dráhou letu Tomahawk. Oblast byla následně plně zabezpečena.
Libye: Evropská unie financovala a uvedla do provozu novou vojenskou základnu na jihu Libye. Dne 11. června ji v oblasti Vádí Baj otevřel velvyslanec EU v Libyi Nicola Orlando společně se zástupcem ministra obrany ozbrojených sil vlády národní jednoty pro západní region Abd as-Salámem Zubím. Základna slouží pro 603. brigádu ministerstva obrany vlády národní jednoty. Její výstavba, financování i vybavení proběhly v rámci unijního programu zahraniční pomoci EULINK/Rawabet. Při otevření Orlando potvrdil závazek EU pokračovat v podpoře libyjských snah o zajištění bezpečnosti na rozsáhlém území země.
Sudán: Nepřátelské Síly rychlé reakce (RSF) provedly několik úderů pomocí dronů v oblasti státu Bílý Nil v Súdánu. Cílem byly mimo jiné cisterny s palivem a čerpací stanice.
Mali: Fronta osvobození Azavadu (FLA) pokračuje v rozsáhlé mobilizaci, kterou na konci května vyhlásilo jeho vedení. Hnutí vyzývá obyvatele Azavadu (severní části Mali), aby se připojili k jeho jednotkám v rámci příprav na druhou fázi operace zaměřené na dobytí měst Azavadu, která jsou nyní pod kontrolou malijské armády (FAMa) a členů ruského Afrického korpusu. Malijská armáda mezitím zabavila velké množství motocyklů v regionu Timbuktu. V Mali je mimo velká města zakázáno používání motocyklů s objemem motoru nad 125 cm³. Důvodem pro zákaz je dostupnost a oblíbenost u džihádistických a separatistických jednotek jako jsou JNIM nebo FLA.
Podle dostupných informací 14. června 2026 v regionech Gao a Ménaka dezertovalo několik příslušníků malijských ozbrojených sil (FAMa), včetně plukovníka Daffiho Ag Mandoliho, vrchního adjutanta Inagniho Ag Rissy, adjutanta Sidiho Ag Mohameda, Usamy Ag Salliho a dalších 14 vojáků. Následně se připojili k Frontě osvobození Azavadu (FLA). Událost je dalším důkazem pokračujících přeběhů vojáků malijské armády na stranu FLA v oblasti Azavadu. Další případ byl zaznamenán 15. června 2026, kdy z malijské armády dezertoval velitel Sidi Ag Daoud a přidal se k FLA. Stalo se tak pouhých 24 hodin po předchozích dezercích v Ménace a Gao, kde armádu opustilo několik dalších vojáků včetně jednoho plukovníka.
Pákistán: Více než 70 ozbrojenců, údajně napojených na džihádistické hnutí Tehrík-e-Tálibán Pákistán (TTP), zaútočilo na policejní stanoviště v okrese Kurram v provincii Chajbar Paštúnchwá. Při útoku zahynuli nejméně tři policisté a více než deset dalších utrpělo zranění. Podle dostupných informací šlo o jeden z největších útoků v regionu za poslední období. Po útoku zveřejnila TTP fotografie a informace o zbraních a vybavení, které během akce ukořistila. Podle místních zdrojů byli při útoku zabiti dva policisté a dalších šest bylo zraněno. Celkem mělo 16 policistů, včetně raněných, odevzdat své zbraně útočníkům.
Dále bylo oznámeno, že se v oblasti Katlang v okrese Mardán v provincii Chajbar Paštúnchwá zřítil cvičný letoun pákistánské armády. Při nehodě zahynuli oba piloti. Pád letadla si vyžádal také dvě těžce zraněné civilní osoby, které se v době havárie nacházely v blízkosti místa dopadu.
Dnešní Třešnička™ bude notně kyselá, protože Kreml se opět rozhodl dokázat, že “Barbari ante portas” není mrtvá fráze, ale ruská strategická doktrína. V noci zapálená Kyjevskopečerská lávra, zasažené Dovženkovo studio jsou kulturní kanibalismus s ministerským razítkem. Hitler měl svůj Nerobefehl, tedy rozkaz zničit všechno, co neměl mít nikdo po něm. Stalin měl zase tu svou patologickou verzi reality, ve které existoval jen stát, vůdce a buldozer na paměť. Moskva dnes oba směry elegantně spojuje. Co nedokáže ukrást, to spálí. Co neumí napsat do vlastních dějin, to vymaže z cizích. Chrámy, filmový archiv, kroje, nebo i muzeum v Černobylu. Všechno jsou pro impérium cíle, protože kultura připomíná, že Ukrajina existovala dávno před ruským tankem a bude existovat i po něm. Islámský stát měl kladiva a sbíječky na sochy. Rusko má Šáhedy, rakety a tiskovou mluvčí, která vysvětlí, že si za to holka může vlastně sama, protože se vyzývavě obléká. Každým takovým útokem se Kremelský režim vzdaluje od účasti ve společenství lidské rasy.
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
