(2 658 slov, doba čtení 14 minut)
Poslechněte si tento článek. Nastavení rychlosti čtení najdete pod ikonou tří teček.
V noci na 26. června Rusko provedlo kombinovaný vzdušný útok proti Ukrajině s nasazením sedmi balistických raket Iskander-M, které směřovaly především na Kyjevskou a Poltavskou oblast, a 189 útočných bezpilotních prostředků typů Šáhed, Gerbera, Italmás a imitátorů Parodija. Útok byl veden ze směrů Kursk, Orel, Brjansk, Primorsko-Achtarsk a z okupovaných území Doněcka a Krymu a zasáhl cíle na severu, jihu, ve středu i na východě země. Podle předběžných údajů bylo do 09:00 zneškodněno celkem 177 cílů, z toho tři balistické rakety Iskander-M a 174 bezpilotních prostředků. Zásahy čtyř balistických raket a 11 útočných dronů byly zaznamenány na 12 lokalitách, zatímco trosky sestřelených cílů dopadly na dalších šesti místech.
Na ruské straně se stále zřetelněji ukazuje, že model náboru založený na vysokých jednorázových bonusech naráží na své limity. Podle informací deníku Verstka klesl na jaře 2026 příliv nových kontraktníků v Moskvě i regionech zhruba o třetinu oproti stejnému období loňského roku, a to navzdory dalšímu růstu náborových plateb. Krátké lednové a únorové oživení zřejmě souviselo s očekáváním brzkého příměří a snahou rychle vydělat, jenže když se ukázalo, že válka neskončí, zájem opět spadl. Největší problém má Rusko se získáváním kvalifikovanějších specialistů, zatímco běžný nábor se stále více opírá o starší muže, chronicky nemocné, bývalé vězně, bezdomovce nebo cizince s mizivým výcvikem a pochybnou motivací. Výsledkem je zhoršující se kvalita doplňovaného personálu, vysoké ztráty nováčků a další růst dezercí. Pokud navíc opravdu platí, že řada jednotek je na frontě naplněna jen na 30 až 40 procent tabulkových stavů, pak není divu, že ruský postup v posledních měsících na některých úsecích viditelně zpomalil a v některých úsecích už Ukrajinci dokážou část dříve ztraceného území konsolidovat zpět. Kreml tak zjevně stojí před nepříjemnou volbou: buď dál nouzově vysávat zázemí a degradovat kvalitu armády, nebo po zářijových volbách sáhnout k nové mobilizaci, která by ale mohla otevřít i vnitropolitický problém.
Dalším ukazatelem, jak hluboký je problém s doplňováním živé síly v Rusku je i případ, kde podle ruského vojenského právníka Sergeje Mamontova byli studenti, kteří podepsali „speciální“ smlouvy na pozice operátorů dronů, po krátkém výcviku v řadě případů převedeni k útočným jednotkám, tedy v praxi do pěchotního mlýnku na maso. Náboráři jim prodali technickou a relativně prestižnější specializaci, ale podpis smlouvy z nich nakonec udělal běžné vojáky, s nimiž může velení nakládat podle momentální potřeby. Případ třiadvacetiletého Valerije Averina z Burjatska, který po výcviku na operátora dronu padl krátce po nasazení v Luhanské oblasti, tak zřejmě není výjimkou, ale spíš dalším příznakem toho, že ruská armáda už nedokáže důsledně oddělovat specializované role od nejnáročnějších pěchotních úkolů. To zároveň potvrzuje, že personální krize v ruských jednotkách dál tlačí velení k improvizaci a k čím dál průhlednějšímu klamání vlastních rekrutů. Ani samotná služba operátora dronu přitom rozhodně není “bezpečná”, podle dostupných údajů už ve válce zemřely zhruba tisíce těchto specialistů a jejich ztráty jsou srovnatelné s dělostřelectvem, ale i tak je zjevné, že pro část nových kontraktníků funguje příslib dronové specializace jen jako náborová návnada pro službu, která nakonec končí úplně jinde.
Satelitní snímky ukazují, že Rusko u Heničesku buduje nový násepový most směrem na Krym, což dobře ilustruje, jak kritickou roli dnes na jihu Ukrajiny hraje logistika. Nejde jen o další technickou stavbu v okupovaném týlu, ale o zjevnou snahu obnovit a zabezpečit spojení mezi okupovanou částí Chersonské oblasti a Krymem poté, co se stávající trasy opakovaně staly cílem ukrajinských útoků. Snímek z 21. června zároveň zachycuje i pontonový přejezd nasazený jako provizorní řešení vedle poškozeného stacionárního mostu. Právě slabina pontonových přemostění, tedy jejich vysoká zranitelnost vůči dronům a dalším přesným úderům, zřejmě Rusy tlačí k budování odolnější a stabilnější konstrukce.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V charkovské oblasti se bojovalo směrem na Kozaču Lopaň, u Staryce, směrem na Izbycké, u Vilči a směrem na Čajkivku.
Severovýchodní fronta: V kupjanském sektoru okupanti útočili směrem na Kupjansk-Vuzlovyj, u Piščaného, směrem na Kivšarivku a u Novoplatonivky.
V lymanském sektoru Rusové tlačili směrem na Šijkivku, Červonyj Stav, Drobyševe, u Stavek, Zaričného, Lymanu, Jampilu a Ozerného.
Ve slavjanském sektoru fronty provedli Rusové útoky u Zakitného, Kryvé Luky, Riznykivky a směrem na Raj-Oleksandrivku.
Bachmutská fronta: V kramatorském sektoru probíhaly střety u Malynivky.
Doněcká fronta: V kosťantynivském sektoru docházelo k bojům u Pleščijivky, Ivanopilije, v Kosťantynivce, Iljinivce, směrem na Stepanivku a u Rusyn Jaru.
V pokrovském sektoru pokračovaly boje směrem na Torecké, Kučeriv Jar, Nový Donbas, Ivanivku, Bilycké, u Rodynského, směrem na Ševčenko, u Hryščiného, Novooleksandrivky, směrem na Vasylivku, u Kotlyného, Udačného, Molodeckého a směrem na Novopidhorodné.
Na oleksandrivském směru se Rusové snažili postupovat ve směru na Oleksandrohrad a Verbové.
Jižní fronta: V huljajpilském sektoru pokračovaly boje ve směru na Dobropiliji, Vozdvyživku, Staroukrajinku, Hirké, Huljajpilské a Čarivné.
V orichivském sektoru došlo k bojům u Ščerbaků, směrem na Pavlivku a u Stepového.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámila uvolnění prvních 3,2 miliardy eur z nového unijního úvěrového balíku pro Ukrajinu v celkové hodnotě 90 miliard eur, jehož čerpání je rozloženo mezi roky 2026 a 2027. Prostředky mají pomoci financovat jak obranné potřeby země, tak fungování státního rozpočtu a pokračování reforem. Současně EK zahájí vyplácení dalších šesti miliard eur určených na rozvoj a výrobu bezpilotních systémů. Ukrajina na konferenci o obnově země v Gdaňsku očekává uzavření více než 160 dohod v hodnotě přes 10 miliard eur, zatímco Světová banka přislíbila další podporu ve výši 3,39 miliardy dolarů. Premiér Andrej Babiš zdůraznil, že skutečná obnova Ukrajiny je podmíněna dosažením míru, zároveň však podpořil zapojení českých firem do budoucích rekonstrukčních projektů a potvrdil pokračování české muniční iniciativy.
Francouzské námořnictvo 23. června 2026 zadrželo u pobřeží Sicílie tanker Deliver plující pod kamerunskou vlajkou z ruského Primorsku. Podle prezidenta Emmanuela Macrona jde o plavidlo napojené na ruskou „stínovou flotilu“, která slouží k obcházení sankcí a financování ruské války proti Ukrajině. Francouzská akce následovala krátce po podobném britském zásahu a ukazuje rostoucí evropskou ochotu aktivně prosazovat sankční režim nejen právně, ale i námořními operacemi. Stínová flotila se stává jedním z hlavních cílů evropské strategie proti ruským příjmům z ropy.
Německé ministerstvo obrany hodnotí první fázi nové vojenské registrace jako úspěšnou. Od ledna rozeslalo 298 200 dotazníků osmnáctiletým, z toho 153 200 mužům a 145 000 ženám. Ve stanovené lhůtě odpovědělo 96 % mužů, pro které je odpověď povinná, a 4 % žen, které se zapojují dobrovolně. Dotazníky mapují základní údaje, fyzickou zdatnost a zájem o službu, což umožňuje identifikovat vhodné kandidáty pro další kontakt. Přibližně 35 % mužů a 38 % žen uvedlo vyšší zájem o službu. Dosud proběhlo 1500 odvodních řízení, dalších 600 je plánováno, asi 80 % mužů bylo shledáno způsobilými a 530 zájemců již bylo přijato do Bundeswehru. Přestože počty zatím nejsou vysoké, systém se teprve rozbíhá a kapacity se mají rozšiřovat do července 2027. Důležité je, že výměna dat, rozesílání dopisů i automatizované vyhodnocení podle ministerstva fungovaly bez problémů.
Francouzské námořnictvo převzalo jadernou útočnou ponorku De Grasse, čtvrtou jednotku třídy Suffren v rámci programu Barracuda. Loď nyní zahájí operační zkoušky před plánovaným zařazením do aktivní služby v roce 2026. Po dodání De Grasse má francouzská eskadra jaderných útočných ponorek pět jednotek, protože vedle nových plavidel třídy Suffren stále slouží část starší generace. Program modernizace podmořských sil pokračuje výstavbou posledních dvou ponorek, Rubis a Casabianca, jejichž dodání se očekává v letech 2028 a 2029.
Dnes se budeme opět věnovat důsledkům nedostatku paliv v Rusku, který ovlivňuje stále více sektorů ruské ekonomiky, a to aktuálně zejména v odlehlejších regionech, i když vzhledem k tomu, že intenzita ukrajinských útoků na ruskou ropnou infrastrukturu přetrvává, budou se tyto potíže nutně šířit i do regionů centrálního Ruska.
Nejdříve se zaměříme na Zabajkalský kraj, kde nedostatek paliv donutil místní komunální služby k přerušení svozu odpadu. Společnost Oleron Plus, odpovědná za svoz odpadů v tomto regionu, uvedla, že přerušuje činnost zejména v Černiševském a Krasnokamenském okrese, ale i na dalších místech regionu, které dohromady obývá více než 100 000 osob. Společnost dále oznámila, že svoz odpadu byl přerušen do té doby, než se situace stabilizuje. Je ale otázkou, co je stabilizací myšleno, neboť ukrajinské útoky na ruskou ropnou infrastrukturu neustávají a deficit ruského státního rozpočtu stále ještě hledá své maximum, pokud nám dovolíte použít takovýto opisný termín.
I obyvatelé hlavního města regionu, Čity, informovali o nedostatku nebo úplné absenci benzínu na téměř všech čerpacích stanicích ve městě, a na soukromých čerpacích stanicích, kde je benzín ještě k dispozici, je tento prodáván za cenu okolo 140 rublů (tedy v přepočtu přibližně 39 Kč) za litr. Připomeňme, že Zabajkalský kraj je jedním z chudších ruských regionů, a ceny za palivo srovnatelné s cenami v ČR představují pro místní obyvatele značnou zátěž.
V Altajském kraji se pak již vyskytly takové nedostatky v zásobování motorovou naftou, že tamní zemědělci ohlásili částečné přerušení sklizně. Altajský kraj, který odpovídá za přibližně 30% veškeré zemědělské produkce v celém Sibiřském federálním okruhu (administrativní jednotka Ruské federace, sdružující deset západo a středoasijských ruských regionů), se stejně jako většina regionů potýká s nedostatečným zásobováním palivy, které v tomto období nejvíce doléhá na tamní zemědělce.
Maria Prusakova, poslankyně Komunistické strany Ruska reprezentující tento region,, informovala o tom, že cena paliva pro zemědělce se za poslední rok zvýšila více než dvou a půl násobně, což spolu se vzrůstem cen hnojiv způsobuje místním zemědělcům značné potíže. Další komplikací je pro ně zákaz prodeje paliv do kanystrů, který nyní platí ve většině Ruska, což znamená, že zemědělci musí buďto se zemědělskou technikou dorazit na čerpací stanici (což mnoho z nich dělá, to ale způsobuje další prodlužování front před těmito stanicemi), nebo z důvodu nedostatku paliva přerušit sklizeň.
I zemědělci, kterým se palivo pro svou techniku podaří zajistit, často přerušují sklizeň poté, co provedli kalkulaci veškerých nákladů, jejímž výsledkem bylo, že při současné ceně paliv a prodejních cenách sklizené úrody by se nacházeli ve ztrátě. Celoruské výsledky sklizně budou známy nejdříve v září, již teď je ale patrné, že vzhledem k potížím zemědělců jak v Irkutské, ale také například v Krasnodarském kraji, bude tato znatelně slabší, než v minulých letech.
Izrael: Walíd Haníja, synovec bývalého šéfa politického vedení Hamásu Ismáíla Haníji, byl zabit. Sloužil jako operativec jednotek Nuchba v praporu Šati ozbrojeného křídla Hamás. Včera byl vážně zraněn při útoku izraelského bezpilotního letounu ve čtvrti Násir ve městě Gaza. Následkům zranění dnes ráno podlehl.
Libanon: V noci došlo k přestřelkám mezi Izraelskou armádou a hnutím Hizballáh v oblasti Bejt Jahún na jihu Libanonu, při nichž bylo zraněno několik izraelských vojáků. Po střetech provedlo izraelské letectvo v dané oblasti letecké údery.
Dnes ráno shodila IDF letáky nad vesnicí Mansouri v západním sektoru (okres Týr), severně od vesnice Madždal Zoun. Obyvatelé byli v letácích varováni, aby se nepřibližovali k Mansouri ani k jednotkám IDF v dané oblasti. IDF dále oznámila, že zlikvidovala 7 bojovníků Hizballáhu, kteří v jižním Libanonu v blízkosti bezpečnostní zóny převáželi zbraně. Zbraně měli přemístit do budovy v oblasti El Manzala, která sloužila jako bojový a pozorovací post. Odtud plánovali útoky proti izraelským vojákům.
Sýrie: Izraelské jednotky (IDF) vnikly do oblasti pahorku Tel Abú Kubajs u obce Ajn Zívan na jihu provincie Kunejtra. Během operace zadržely jednoho mladého muže a provedly domovní prohlídky v několika domech.
Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) potvrdil, že rok po pádu bývalého režimu došlo k výraznému omezení rozsáhlé výroby captagonu v Sýrii. Syrské úřady mezi prosincem 2024 a koncem roku 2025 zlikvidovaly 15 výrobních laboratoří a dalších 13 menších skladů této drogy. Zpráva UNODC za rok 2026 upozorňuje, že výpadky na trhu s captagonem a růst jeho ceny mohou vést ke zvýšenému užívání metamfetaminu, jehož spotřeba v regionu již roste. Syrské úřady zároveň spustily celostátní kampaň „Sýrie bez drog“, která kombinuje represivní opatření s léčbou závislých. Uživatelé jsou považováni za oběti, zatímco dealeři za pachatele trestné činnosti. Od osvobození země provedly protidrogové jednotky více než 1 550 operací, rozbily 90 distribučních sítí a zabavily stovky milionů tablet captagonu i velké množství dalších narkotik.
Bahrajn: Škody způsobené íránskými útoky na základnu amerického námořnictva v Bahrajnu mezi koncem února a červnem byly podle nových informací výrazně větší, než se původně uvádělo. Zasaženo bylo velitelství 5. flotily USA, satelitní komunikační zařízení, sklady, obytné budovy i další infrastruktura. Náklady na obnovu poškozených objektů se odhadují na přibližně 400 milionů dolarů. Rozsah škod přiměl Pentagon přehodnotit své vojenské rozmístění na Blízkém východě. Zvažuje omezení sil v Kuvajtu a Saúdské Arábii, přesun části prostředků mimo dosah íránských raket a případné přemístění některých kapacit do Izraele.
Súdán: Jednotky nepřátelských Sil rychlé reakce (RSF) zahájily obléhání města El-Obeid v Severním Kordofánu poté, co během posledních 24 hodin zasáhly drony pět ropných skladů. Pozemní útok zatím nezačal, ale RSF nadále posilují své jednotky na severních a západních přístupech k městu.
Súdánské zdroje zveřejnily video, na kterém příslušníci 5. pěší divize Súdánské armády hlídkou procházejí ulicemi města El Obeid v severosúdánském regionu Severní Kordofán. Záběry, údajně pořízené v polovině až druhé polovině minulého týdne, jsou podle všeho součástí mediální kampaně podporující chartúmskou vládu, jejímž cílem je prezentovat situaci ve městě jako stabilní a pod kontrolou. Video bylo geolokačně potvrzeno v centru El Obeidu (13.1847289, 30.2165578). Hlídka se pohybuje směrem na východ po silnici B26 a míjí Velkou mešitu v El Obeidu.
Mali: Džihádistické hnutí Džamát Nusrát al Islam wal-Muslimin (JNIM) oznámilo, že při útoku na pozice provládních domobranců Dozo v obci Solibugu (region Ségou) zabilo jednoho člena milice. Útočníci zároveň ukořistili několik kusů střelných zbraní a pět motocyklů.
JNIM rovněž ukončilo téměř dvouletou blokádu silnice spojující Bamako s městy Nara a Mourdiah u hranic s Mauritánií. Blokáda, která trvala od července 2024, skončila po jednáních za účasti místních starších, zástupců občanské společnosti a volených představitelů. Podle stanice RFI požadovalo JNIM výměnou návrat obyvatel, kteří uprchli ze svých vesnic kvůli operacím malijské armády (FAMa), a záruky bezpečnosti pro civilní obyvatelstvo. Malijské úřady byly o jednáních informovány a jejich průběh neblokovaly.
V provládních malijských médiích a na ruských kanálech napojených na Africký korpus se objevují tvrzení, že palivová krize v Mali, kterou údajně vyvolala blokáda JNIM, dopadá i na samotné džihádisty, protože se kvůli ní nemohou dostat k pohonným hmotám. Z dostupných záběrů však vyplývá, že JNIM při přepadávání cisteren část paliva odčerpává a neničí všechny zásoby. Tím si zajišťuje vlastní přístup k pohonným hmotám, místo aby se o ně připravila.
Nigérie: Nigerijská armáda oznámila, že po zlikvidování kontrolního stanoviště zřízeného bojovníky Islámského státu (IS) na silnici Buratai–Kamuya ve státě Borno osvobodila 53 civilistů, včetně 28 žen a 5 dětí. Po krátké přestřelce byli útočníci vytlačeni z oblasti. Vojáci následně zajistili osm opuštěných vozidel, která po sobě džihádisté zanechali.
Dnešní Třešnička™ bude o tom, že hnědí už vědí, aneb Kikina a Pitomio tankují super. Václav Klaus a Tomio Okamura vyrazili na konferenci AfD do Bundestagu, protože když už člověk celý život bojuje proti „liberální demokracii“, Bruselu, médiím a realitě, je slušnost zajet si pro potlesk tam, kde se tyhle neurózy čepují po litrech. AfD, kterou německá civilní kontrarozvědka označila za pravicově extremistickou, než se věc zasekla v právním ping-pongu, si tak mohla užít českou exportní kvalitu. Klaus v němčině žehral na démonizaci, Okamura v češtině na diskriminaci a oba popřáli straně úspěch tak srdečně, že kdyby jim někdo podal sirky a kanystr benzínu, Bundestag by už hořel jako kdysi Reichstag. Největší problém přitom není jen to, že německá krajní pravice sílí. Problém je, že německá demokracie dnes zcela oprávněně masivně zbrojí, protože Rusko znovu naučilo Evropu, že pacifismus bez munice je jen drahý způsob sebevraždy. Jenže historie má odporný smysl pro načasování. Hitler v roce 1933 také nepřišel k prázdnému stolu. Německá armáda už měla za sebou roky obcházení Versailles, tajné spolupráce, plánů a modernizačních náběhů. On z toho pak udělal otevřený program, Porýní, Rakousko, Sudety a nakonec rok 1939. Proto otázka nezní, jestli má dnešní Německo zbrojit. Má. Otázka zní, kdo bude jednou držet klíče od zbrojnice. A když u toho Kikina s Pitomiem tleskají AfD jako dva svazáci na zájezdu u Honeckera, člověk si říká, že některé historické pachy se z Evropy nikdy úplně nevyvětraly.
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
