(2 895 slov, doba čtení 15 minut)
Poslechněte si tento článek. Nastavení rychlosti čtení najdete pod ikonou tří teček.
V noci na 4. července Rusko provedlo kombinovaný vzdušný útok proti Ukrajině s nasazením balistické rakety Iskander-M z okupovaného Krymu, jedné řízené letecké střely Ch-59/69 z oblasti Černého moře a 86 útočných bezpilotních prostředků typů Šáhed, Gerbera, Italmás a imitátorů Parodija. Útok byl veden ze směrů Brjansk, Kursk, Primorsko-Achtarsk, Millerovo, Orel a z okupovaného Doněcka, přičemž zasahoval cíle na severu, jihu i východě země. Operace probíhala ve více vlnách s cílem kombinovat raketové údery s dronovými útoky. Podle předběžných údajů bylo do 08:30 zneškodněno 69 bezpilotních prostředků, zatímco obě rakety a 17 útočných dronů zasáhly 16 lokalit. Trosky sestřelených UAV dopadly na dalších pěti místech.
Ukrajina v noci provedla úder na cíle v severozápadním Rusku, zejména v oblasti Petrohradu a Leningradské oblasti, s využitím bezpilotních prostředků a pravděpodobně i střel dlouhého dosahu. Zasažena byla přístavní a energetická infrastruktura, včetně ropného terminálu v Petrohradu a přístavu Vysock u Finského zálivu, přičemž hlášeny byly požáry a sekundární efekty v průmyslových objektech. Úder směřoval rovněž na vojenské cíle v Kronštadtu, což potvrzuje zaměření na logistické a námořní zázemí. Ruská protivzdušná obrana uvádí zneškodnění přibližně 494 bezpilotních prostředků, deseti střel typu „Flamingo“ a také zvláštně uvádí zneškodněné devíti raket systému HIMARS. Aktivita byla zaznamenána i v dalších regionech včetně Pskovské oblasti, kde bylo hlášeno sestřelení více než 30 dronů a omezené škody na infrastruktuře.
Ukrajinské útoky na ropné rafinerie v Rusku vyřadily 42,74 % celkové projektované kapacity zpracování surovin. To vedlo k nedostatku paliva. Informoval o tom Generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny. Jen za poslední měsíc ukrajinská armáda úspěšně zaútočila na osm ruských rafinerií, přičemž vyřadila nebo kriticky poškodila více než 60 nádrží. Z nich 58 % obsahovalo ropné produkty a 42 % surovou ropu. Za rok, tedy od srpna 2025, tak Rusko v ropném odvětví přišlo přibližně o 13,5 miliardy dolarů. Důsledkem omezení zpracování je pokles těžby ropy a také palivová krize v Rusku. Generální štáb uvedl, že termíny oprav závodů se neustále odkládají kvůli nemožnosti získat potřebné náhradní díly a vybavení.
Pobavme se o Kosťantynivce. Cena hloubky v šedé zóně spočívá v tom, že každý posun vpřed zároveň prodlužuje vzdálenost k zásobování, rotaci a posilám. Jednotka na špici průniku nebo v odříznutém obranném bodě přitom zůstává pod stejným tlakem dělostřelectva, dronů a průzkumu jako zbytek fronty, jen postupně ztrácí podporu, která jí umožňovala tento tlak přežít. Nejde nutně o klasické obklíčení, kde se kolem pozice zavře prstenec obrněné techniky a pěchoty, ale praktický výsledek může být podobný: munice dochází, evakuace raněných vázne, posily nepřicházejí včas a každé další okno pro zásobování je dražší než to předchozí. Právě proto je zavádějící dívat se na šedou zónu jen jako na plochu na mapě. Pozice má hodnotu jen do chvíle, kdy váže nepřítele, zpomaluje jeho tempo a nutí ho utrácet čas, lidi, munici a průzkum na její vyčištění. Pokud je ale příliš hluboko, bez reálné šance na doplnění nebo včasný ústup, mění se z vojenského nástroje v past, která jen vyrábí ztráty a tváří se jako obrana. Stejné pravidlo platí i pro útočníka: průnik do hloubky má smysl jen tehdy, pokud ho lze rychle posílit a přeměnit ve stabilní kontrolu. Jinak se z něj stává izolovaný výběžek, který protivník nemusí hned uzavřít, stačí ho nechat vyhladovět. Drony tento problém nezrušily, ale zostřily ho. Nevidí všechno a pořád, jenže velmi dobře odhalují koncentrace lidí a techniky, takže válka se stále více rozpadá na malé skupiny, pomalé infiltrace a krátká logistická okna. V takovém prostředí nerozhoduje jen odvaha držet pozici, ale hlavně načasování: poznat okamžik, kdy opěrný bod ještě kupuje čas, a kdy už pouze platí krví za mapový symbol, který přestal dávat vojenský smysl.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V Charkovské oblasti se bojovalo u Staryce, směrem k Izbyckému, u Lymanu, ve Vovčansku, směrem na Bočkové, u Artilného a Čatného.
Severovýchodní fronta: V kupjanském sektoru Rusové tlačili v Kupjansku, u Novoosynového, Kolisnykivky a Novoplatonivky.
Na lymanském sektoru se okupanti snažili postupovat směrem na Šijkivku, Druželjubivku, Novoselivku, Drobyševé, u Stavek, Lymanu, Dibrové a u Ozerného.
Ve slovjanském sektoru probíhaly boje u Zakitného, směrem ke Kryvé Luce, u Riznykivky a Raj-Oleksandrivky.
Bachmutská fronta: V kramatorském směru došlo ke střetu u Malynivky.
Doněcká fronta: V kosťantynivském sektoru pokračovaly boje v Kosťantynivce, u Ivanopilije, Ilinivky, Dovhe Balky a Stepanivky. Ruské ministerstvo obrany prohlásilo, že se jejich silám podařilo ovládnout Kosťantynivku. I přes tvrzení ruských představitelů zatím nedošlo k úplnému obsazení města a aktivní jsou zde menší skupiny z 8. kombinované armády a 3. armádního sboru. Ruské síly pronikají zejména do západních čtvrtí poblíž Illinivky a Berestoku, přičemž jako krytí využívají administrativní budovy, a zároveň se pokoušejí izolovat centrální průmyslovou oblast města postupem podél ulice Svobody a z Jižní a ze Solnečné čtvrti. Situace zůstává pro obránce velice složitá.
V pokrovském sektoru pokračovaly boje směrem na Ivanivku, u Nikanorivky, Rodynského, směrem na Ševčenko, u Hryščiného, Novooleksandrivky, Kotlyného, směrem na Serhijivku, u Udačného, Muravky a ve směru na Novopavlivku.
V oleksandrivském směru Rusové útočili u Berezového.
Jižní fronta: V huljajpolském sektoru se bojovalo u Dobropilije a směrem k Vozdviživce, Cvitkovému a Čarivnému.
V orichovském směru se okupanti snažili postoupit u Pavlivu.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelensky odmítl tvrzení, že Rusové údajně obsadili město Kosťantynivka v Doněcké oblasti. Uvedl to na sociálních sítích. Podle Zelenského se ruský diktátor Vladimir Putin v předvečer amerického Dne nezávislosti „rozhodl lhát světu i prezidentovi Ameriky“. „Samozřejmě to není pravda, je to jen další ruská lež, která má vytvořit nějakou zprávu. Pokud je Kosťantynivka nyní pod ruskou kontrolou, pak Putin určitě nebude mít problém setkat se se mnou právě tam a hledat diplomatická řešení, která konečně ukončí válku. Jenže on stejně frontu nepřekročí: pravda je velmi odlišná od Putinových slov,“ uvedl Zelensky. Informaci o dobytí Kosťantynivky předchozí den šířila ruská média s odvoláním na výroky ruského diktátora Vladimira Putina. Generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny uvádí, že to není pravda: podle automatizovaného systému Střediska operačního řízení Ozbrojených sil Ukrajiny „Džvin“ a systému DELTA je Kosťantynivka pod kontrolou Ukrajiny. Velitel 19. armádního sboru Oleksandr Bakulin v komentáři pro server Hromadske uvedl, že ukrajinská armáda nadále Kosťantynivku brání, ačkoli je ve městě zaznamenávána přítomnost okupantů. „Nepřítel v Kosťantynivce je. Město je pod kontrolou, ale jde o jednotlivé body, kde se nachází jeden nebo dva vojáci, které ničíme, jakmile je odhalíme,“ řekl Bakulin.
Německý kancléř Friedrich Merz v telefonátu s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským potvrdil, že Ukrajina se může nadále spoléhat na německou podporu. Zelenskyj informoval Merze o následcích posledních ruských vzdušných útoků a poděkoval Berlínu zejména za pomoc při obraně proti raketovým a dronovým úderům. Rozhovor proběhl tři dny před summitem NATO v Ankaře, kde má Aliance podle návrhu závěrečného usnesení přislíbit Ukrajině vojenskou pomoc na letošní rok v hodnotě 70 miliard eur.
Český prezident Petr Pavel před summitem NATO v Ankaře zdůraznil, že Evropa musí převzít větší odpovědnost za vlastní obranu a nemůže dlouhodobě spoléhat na to, že hlavní bezpečnostní břemeno ponesou jiní spojenci. V rozhovoru pro turecký deník Türkiye uvedl, že pokračující podpora Ukrajiny má zásadní strategický význam pro bezpečnost Evropy a očekává, že spojenci svůj závazek vůči Kyjevu znovu potvrdí. Za priority summitu označil navyšování obranných investic, posílení obranného průmyslu, rozvoj protivzdušné a protiraketové obrany a zlepšení vojenské mobility. Pavel zároveň označil Turecko za nepostradatelného spojence NATO díky jeho strategické poloze mezi Evropou, Blízkým východem a oblastí Černého moře a ocenil jeho roli v rámci Aliance.
Náměstek amerického ministra obrany pro politiku Elbridge Colby ocenil pokrok evropských členů NATO při přebírání větší odpovědnosti za vlastní obranu v rámci konceptu označovaného jako „NATO 3.0“. Podle Colbyho se evropským spojencům daří zaplňovat většinu schopností, které dosud zajišťovaly Spojené státy v aliančních obranných plánech. Zdůraznil, že administrativa prezidenta Donalda Trumpa usiluje o model, v němž Evropa ponese hlavní odpovědnost za konvenční obranu kontinentu. Pentagon již začátkem června informoval spojence o záměru upravit americký příspěvek do silového modelu NATO v souladu s Národní obrannou strategií USA 2026. Velitel amerických sil v Evropě generál Alexus G. Grynkewich uvedl, že dosavadní závislost evropské obrany na amerických silách byla neudržitelná a musí se změnit.
Britsko-italsko-japonská společnost Edgewing získala kontrakt v hodnotě 4,6 miliardy liber na další fázi vývoje stíhacího letounu šesté generace v rámci programu GCAP. Osmnáctiměsíční smlouva umožní dokončit pokročilé rozpracování konceptu a přechod k detailnímu návrhu a konstrukci budoucího letounu. Edgewing je společným podnikem firem BAE Systems, Leonardo a japonské JAIEC, zatímco na vývoji pohonné jednotky se podílejí Rolls-Royce, IHI Corporation a další výrobci. Program GCAP byl zahájen v roce 2022 a má do roku 2035 dodat stealth bojový letoun nové generace. Přestože půjde o společný projekt Británie, Itálie a Japonska, jednotlivé verze se mají lišit radary, palubním vybavením i výzbrojí.
Finsko pořídí od švédské společnosti Saab další protiletadlové komplety krátkého dosahu RBS 70 NG za 108 milionů eur bez DPH. Ministr obrany Antti Häkkänen pověřil finské ozbrojené síly uzavřením smlouvy, která má posílit regionální pokrytí protivzdušné obrany. RBS 70 NG je modernizovanou verzí systému ITO05M, který již finská armáda používá, a nabízí vylepšené zaměřování, automatické sledování cíle, termovizní kanál a schopnost působit v noci i za zhoršeného počasí. Komplex dokáže zasahovat cíle na vzdálenost 250 až 9000 metrů a ve výšce až 5000 metrů.
Litevští političtí lídři se shodli, že ústavní zákaz rozmístění jaderných zbraní a zahraničních vojenských základen na území Litvy je zastaralý. Prezident Gitanas Nausėda podpořil jeho zrušení s tím, že změna bezpečnostního prostředí vyžaduje širší možnosti obrany státu. Úprava ústavy by sama o sobě neznamenala rozmístění jaderných zbraní v Litvě, ale otevřela by právní prostor pro tranzit, servis či dočasnou přítomnost techniky spojenců z NATO. V krizové nebo válečné situaci by tak například alianční lodě či bombardéry s jadernými zbraněmi mohly využít litevský přístav Klaipėda nebo letiště k doplnění paliva a logistické podpoře.
V Íránu začalo několikadenní masové loučení se zabitým bývalým nejvyšším vůdcem země Alím Chameneím. Íránské úřady očekávají příjezd milionů lidí a média s odvoláním na utajované dokumenty píší také o odhadech Teheránu ohledně možných obětí. Informují o tom Al Jazeera, Iran International a CNN. Írán očekává, že na pohřeb ajatolláha Alího Chameneího, který byl zabit na jaře na začátku americké a izraelské operace na Blízkém východě, dorazí až 20 milionů lidí včetně zástupců z více než 100 zemí. Veřejná část pohřbu začala 4. července v 6:00 otevřením nepřetržitého pietního rozloučení v teheránském modlitebním areálu Imáma Chomejního. V rozsáhlém venkovním komplexu se shromáždily desítky tisíc Íránců, aby viděly rakev ajatolláha. Před skleněnou vitrínou lidé vykřikují, bijí se do hrudi a volají po pomstě proti Izraeli a Spojeným státům. Pro dav byla připravena také vodní děla, přesto museli zdravotníci odnášet lidi postižené úžehem. Nový nejvyšší vůdce Íránu Modžtabá Chameneí ani žádný z dalších tří synů Alího Chameneího se ceremonie 3. července nezúčastnili. Jako zástupce rodiny Chameneíových pravděpodobně vystupoval Modžtabův tchán Gholám-Alí Haddád Ádel. Íránské revoluční gardy varovaly před jakýmikoli pokusy zaútočit na zemi v nadcházejících dnech. Prezident Donald Trump uvedl, že Spojené státy daly Íránu kvůli pohřbu „týden volna“, „protože jsme hodní“.
Dnes se více do hloubky zaměříme na to, proč způsobuje současná ukrajinská kampaň proti ruskému ropnému sektoru takové nedostatky zejména automobilového benzínu (a také leteckého paliva, ale na to, jaké potíže způsobují ruské ekonomice jeho nedostatky, se zaměříme v některé následující zprávě naší ekonomické rubriky).
Na úvod připomeňme, že prodej dnes běžně používaných tříd benzínu, například Natural 95, byl jak v ČR, tak i v celém bývalém Východním bloku, zahájen až v devadesátých letech minulého století, a za socialismu nebyl za Železnou oponou produkován. Rusko, které zdědilo své rafinerie po Sovětském Svazu, je schopné v těchto dříve vybudovaných rafineriích produkovat pouze motorovou naftu nebo benzín nižší kvality, a ještě před patnácti lety bylo možné na ruských čerpacích stanicích relativně běžně zakoupit benzín produkovaný v těchto rafineriích – tedy o méně než 90 oktanech, a vzácněji byl v prodeji i benzín o 78 oktanech (samozřejmě za značně nižší cenu ve srovnání s moderními třídami benzínu).
Rafinerie, ve kterých je produkován vysokooktanový benzín, byly všechny modernizovány pomocí západních technologií, neboť Rusko, a dokonce ani Čína, neprodukují příslušné technologické celky, nezbytné pro výrobu automobilového benzínu o například 95 oktanech. Ukrajinské útoky se v posledních měsících zaměřily právě na tyto modernizované rafinerie, a ruské ropné společnosti, které je provozují, nejsou nyní z důvodu západních sankcí schopny získat komponenty, nezbytné pro opravu – a každý úspěšný ukrajinský útok tak představuje pro ruskou ropnou infrastrukturu nenahraditelnou ztrátu.
I konzervativní odhady udávají, že v současné době již Ukrajinci vyřadili přibližně 40% veškeré ruské kapacity pro produkci vysokooktanového benzínu, lze se ale setkat i s odhady na úrovni 66%. I 40% je ale pro Rusko zásadní problém, neboť přebytek produkce (který byl dříve exportován) nikdy nepředstavoval více než 10 až 15% celkové produkce benzínu v Rusku, a nedostatečný objem výroby již způsobil výpadky v zásobování a omezení maximálního objemu paliva při jednom nákupu na například 20 litrů.
Ukrajinci se přitom nezaměřují jen na samotné rafinerie, ale i na zásobníky paliv a ničí již vyprodukované palivo jak ve skladech hmotných rezerv, tak i v distribučních uzlech. Odhaduje se, že ruské rezervy při současné spotřebě vystačí jen na přibližně jeden měsíc, a po jejich vyčerpání můžeme očekávat další prohloubení palivové krize v Rusku.
Izrael: Palestinské zdroje uvádějí, že izraelské jednotky v současnosti postupují v oblasti pláže Al-Súdáníja na severozápadě města Gaza. Tato oblast se nachází mimo tzv. „žlutou zónu“ a je pod kontrolou hnutí Hamás. Podle dostupných informací tento postup odpovídá změnám zaznamenaným na satelitních snímcích a aktivitě izraelských sil v západní části Bejt Lahíje, v oblasti Al-Atatra. Pláž Al-Súdáníja leží jižně od této oblasti a v minulosti se zde nacházelo velitelství námořních jednotek Hamásu.
Libye: Předseda libyjské vlády národní jednoty Abd al-Hamíd Dbejba absolvoval pracovní návštěvu Spojených arabských emirátů, kde jednal s prezidentem Muhammadem bin Zájidem Ál Nahjánem. Hlavními tématy rozhovorů bylo posílení spolupráce v oblasti ekonomiky, obchodu a investic. Média dříve informovala také o možném příjezdu delegace Libyjské národní armády (LNA) do Abú Zabí. Tato návštěva však zatím nebyla oficiálně potvrzena.
Mali: Koalice Fronty za osvobození Azawadu (FLA) a džihádistické skupiny Džamát Nusrát al Islam wal-Muslimin (JNIM) zahájila koordinovanou ofenzivu proti malijské armádě (FAMa) a ruskému Africkému korpusu (Africa Corps). Boje probíhají na několika místech severního a středního Mali, přičemž hlavním cílem se stal Anéfis v regionu Kidal. Před zahájením ofenzivy provedla JNIM několik útoků pomocí improvizovaných výbušných zařízení (IED) proti armádním vozidlům na komunikacích v regionech Ségou a Koulikoro.
V časných ranních hodinách zahájily síly FLA a JNIM koordinované útoky na pozice FAMa a Afrického korpusu v Anéfisu, Gao, Aguelhoku, Sévaré a Kéniérobě. Malijská armáda útoky oficiálně potvrdila. Nejtěžší boje probíhají v Anéfisu, který představuje jeden z posledních významných opěrných bodů FAMa a Afrického korpusu v regionu Kidal. Podle většiny dostupných zdrojů koalice FLA/JNIM ovládla většinu města i vojenské základny. V některých částech areálu však boje pokračují.
FLA tvrdí, že zajala větší počet příslušníků FAMa a ukořistila vojenskou techniku, kterou následně nasadila do dalších operací. Objevily se také nepotvrzené informace o jednání ruských vojáků o vytvoření koridoru pro ústup směrem na Gao. V Gau byly hlášeny silné exploze a intenzivní střelba. Další střety byly zaznamenány v Konně, Léré, Kouakourou, Gourél-Boyodjé a Somadougou. JNIM současně zaútočila na civilní věznici v Kéniérobě, přibližně 60 km od Bamaka, kde byli drženi islamisté i členové separatistických skupin. Útok podle dostupných informací pokračoval i během 4. července.
Malijské letectvo následně provedlo sérii úderů na Anéfis s cílem zpomalit postup útočníků. Objevily se rovněž nepotvrzené zprávy o sestřelení bombardéru Su-24 ruského Afrického korpusu protivzdušnou obranou poblíž Anéfisu. Místní zdroje informovaly také o zásahu tržiště v obci Zarkho (region Tombouctou), který měl být proveden dronem malijské armády a Afrického sboru. Podle těchto zpráv byli mezi oběťmi i civilisté včetně žen a dětí. Informace nebyly nezávisle ověřeny.
Africký korpus uvedl, že společně s Malijskou armádou (FAMa) úspěšně odráží útoky na Gao, Anéfis a Aguelhok. Současně označil zprávy o svých ztrátách a pádu Anéfisu za součást informační kampaně vedené FLA a JNIM. Zveřejnil rovněž záběry leteckých úderů na pozice povstalců v Anéfisu a informoval o odražení útoku na Sévaré.
Situace zůstává nepřehledná a většina informací pochází z bojujících stran, jejichž tvrzení nelze nezávisle ověřit. Dostupné informace však naznačují, že koordinovaná ofenziva FLA a JNIM představuje jednu z nejrozsáhlejších operací proti malijské armádě (FAMa) a ruskému Africkému korpusu za poslední měsíce. Zatím to vypadá, že se vládním silám s podporou ruského Afrického korpusu podařilo ubránit města Sevaré a Gao. Město Anéfis bylo dobyto jednotkami FLA ale v případě města Aguelhok je situace stále nejasná.
Dnešní Třešnička™ bude o tom, že Baniel Vávra opět epicky propásl krásnou, čistou a historicky významnou příležitost držet hubu. Tentokrát se rozhořčil nad tím, že škola nechce dětem v občance promítat výletní deníček plzeňského apologeta Ruského miru Kubíka Zjeba, který se v době největší ruské imperialistické romance rozhodl objevovat Volgograd a sdílet dojmy ze země, kde se realita přiděluje zhruba na 30l na jednu nádrž. Samozřejmě, podle místních obránců „svobody projevu“ je to úplně normální cestopis. Stejně jako by byl v roce 1942 úplně normální školní materiál „Můj pohodový víkend v Berlíně, část třetí, zajímavosti z Volkshalle“. Není problém učit ruštinu. Není problém učit o Rusku. Problém je tvářit se, že Ruský mir je jen folklor, matrjošky a pěkná architektura, zatímco za hranicí stejného impéria padají bomby na školy, nemocnice a lidi, kteří odmítli stát se poznámkou pod čarou v Putinově učebnici dějepisu. Nu, tak to asi muci mupi mup, soudruzi.
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
