(2 409 slov, doba čtení 13 minut)
Poslechněte si tento článek. Nastavení rychlosti čtení najdete pod ikonou tří teček.
V noci na 19. července podniklo Rusko masivní kombinovaný útok proti Ukrajině, jehož hlavním cílem byl Kyjev. Celkem bylo zaznamenáno 166 prostředků vzdušného napadení, včetně deseti střel 3M22 Zirkon, 25 balistických raket Iskander-M a střel systému S-400, tří protilodních střel Oniks, tří řízených leteckých střel Ch-59/69 a 125 bezpilotních prostředků typu Šáhed, Gerbera, Italmás, Parodija a Banderol. Ukrajinská protivzdušná obrana podle předběžných údajů do 8:30 zneškodnila 126 cílů, konkrétně 17 raket Iskander-M, Zirkon a S-400, jednu střelu Ch-59/69 a 108 bezpilotních prostředků různých typů. Zaznamenány byly zásahy 23 raket a deseti útočných dronů na 20 lokalitách, zatímco trosky sestřelených bezpilotních prostředků dopadly na dalších 18 místech. V době zveřejnění hlášení útok stále pokračoval a ve vzdušném prostoru se nacházelo několik dalších ruských dronů.
Rusko během prvních 19 dnů července výrazně zvýšilo intenzitu raketových útoků proti Ukrajině a podle ukrajinských údajů odpálilo 107 balistických raket a 20 střel 3M22 Zirkon. Počet použitých balistických střel tak již překročil odhadovanou měsíční ruskou produkci, která činí přibližně 100 kusů, zatímco spotřeba Zirkonů odpovídá dvěma třetinám plánované roční výroby. Moskva však nadále čerpá z dříve vytvořených zásob, které měly před posledními útoky zahrnovat více než 100 raket Iskander-M, přes 400 střel odpalovaných ze systémů S-400 a více než 120 Zirkonů. Vysoké tempo nasazení může naznačovat snahu využít omezené zásoby ukrajinských protiraketových prostředků a maximalizovat účinek masových úderů, současně však postupně snižuje ruské rezervy rychleji, než je průmysl dokáže obnovovat. I v případě, že je Zirkon spíše kvazibalistickou než klasickou hypersonickou střelou, zůstává díky rychlosti a trajektorii obtížně zachytitelným cílem.
Ukrajinská armáda by měla přednostně doplňovat dronové jednotky, ale limitem zde není rozhodnutí velení, nýbrž počet lidí s dostatečnými technickými a analytickými schopnostmi, který nelze rychle rozšířit. Všichni ostatní pak směřují do běžných útvarů, přičemž současný systém upřednostňuje útočné pluky jako pohotovostní zálohu pro krizové úseky. To dávalo smysl jako nouzové řešení, ale jako trvalá politika to vede k tomu, že některé dlouhodobě přetížené liniové brigády zůstávají podstavové bez ohledu na skutečný tlak, kterému čelí. Rozumnější by proto bylo doplňovat jednotky podle intenzity bojového zatížení, ne podle jejich názvu. Takový systém je ale náročný na přesná a rychlá data a naráží na přirozenou tendenci velitelů tlak buď nadsazovat kvůli posilám, nebo zlehčovat, aby nevypadali neschopně. Bez nezávislé kontroly by se proto rychle změnil jen v soutěž o to, kdo křičí nejhlasitěji. Cílem přitom není zabránit všem územním ztrátám, ale zpomalit je a zvýšit cenu, kterou za ně Rusko platí. Téměř každé další řešení vyžaduje peníze na výcvik, vybavení, mzdy a udržení jednotek pod dlouhodobým tlakem, tedy zdroje, které Ukrajina sama plně nevytvoří. Lidé jsou naopak jediným vstupem, který může stát mobilizací získávat přímo, což vytváří nebezpečnou nerovnováhu mezi dostupným personálem a nedostatkem prostředků, které z něj mají udělat skutečnou bojovou sílu. Ti, kteří neprojdou do technických odborností, proto často končí v pěchotě, jež nese největší ztráty, ale ani zde nemusí být osud předem daný. Hloubka výcviku, kvalita poddůstojnického sboru a lepší práce s lidmi mohou výrazně ovlivnit jejich šanci přežít. Vojáci, kteří fyzicky nebo psychicky nesplní požadavky, by měli být přeřazováni tam, kde jsou stále užiteční, nikoli jednoduše odepsáni. Celá logika tedy není o zastavení ztrát, což současné podmínky neumožňují, ale o tom ztrácet méně lidí, pomaleji a s jasnějším vojenským účinkem.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V Charkovské oblasti se bojovalo ve směru na Izbycké, u Staryce, Prylipky a směrem na Chatné.
Severovýchodní fronta: V kupjanském sektoru se okupanti snažili postoupit ve směru na Radkivku.
V lymanském směru Rusové útočili u Novoselivky a ve směru na Drobyševe, Lyman a Ozerné.
Ve slovjanském směru pokračovaly boje u Zakitného, Kryvé Luky, Riznykivky a směrem na Raj-Oleksandrivku.
Bachmutská fronta: V kramatorském sektoru provedli okupanti útoky u Pazena, směrem na Nykyforivku, směrem na Malynivku a v okolí Novomarkového.
Doněcká fronta: V kosťantynivském směru pokračovaly boje v Kosťantynivce, Iljinivce, směrem na Dovhou Balku a u Rusyn Jaru.
V pokrovském sektoru se bojovalo u Šachového, směrem na Kučeriv Jar, u Dorožného, Nykanorivky, ve směru na Bilycké, u Hryščiného, směrem na Serhijivku, u Udačného, Molodeckého a Novopidhorodného.
V oleksandrivském sektoru Rusové útočili směrem na Voroné.
Jižní fronta: V huljajpolském sektoru se okupanti snažili postupovat v Dobropiliji, Vozdvyživce a směrem na Hirké.
V orichivském směru se bojovalo u Bilohirje, Ščerbaků, Stepového a Plavného.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Ruská vláda předložila Státní dumě návrh na další rozšíření okruhu odsouzených, kteří mohou uzavřít kontrakt s ministerstvem obrany a být nasazeni ve válce proti Ukrajině. Nově by překážkou nemusely být ani trestné činy spojené s organizovanými gangy, pašováním strategického zboží, drog či hotovosti, nelegální migrací, zásahy do kritické infrastruktury nebo nakládáním s jadernými materiály. Zákaz by měl nadále platit zejména pro pachatele terorismu, sabotáží, špionáže, vlastizrady a sexuálních trestných činů proti nezletilým. Iniciativa přichází v době, kdy se ruské věznice rychle vyprazdňují a nábor nových smluvních vojáků zpomaluje navzdory vysokým finančním bonusům.
Moskevský soud uvalil vazbu na 35letého vědce Maxima Kravčuka z Ústředního vědeckovýzkumného institutu strojírenství (CNIIMaš) kvůli obvinění z vlastizrady. Vyšetřování je utajované, a ruské úřady proto nezveřejnily konkrétní skutky, kterých se měl dopustit. Kravčuk se specializoval na numerické modelování plynové dynamiky při startech nosných raket, včetně programu Angara-A5, a podílel se na výzkumu vlivu raketových motorů na startovací infrastrukturu či na vývoji simulačních metod pro kosmické nosiče. Stal se nejméně čtvrtým známým zaměstnancem CNIIMaše stíhaným za vlastizradu. Jeho případ navazuje na sérii trestních řízení proti ruským vědcům působícím v citlivých technologických oborech, která v posledních letech zasáhla zejména odborníky z oblasti letectví, kosmonautiky a hypersonických technologií.
Kanadská vláda zadala společnosti General Dynamics Land Systems–Canada výrobu 225 obrněných vozidel LAV 6.0 ACSV, z nichž 35 je určeno pro Ukrajinu. Hodnota ukrajinské části zakázky činí přibližně 285 milionů dolarů a navazuje na širší balík vojenské pomoci pro roky 2026–2027. Ottawa současně vyčlenila další prostředky na nákup munice, včetně příspěvku do české muniční iniciativy, a na dodávky informačních a ženijních systémů. Kanada již v předchozích balících přislíbila Ukrajině celkem 89 vozidel ACSV, přičemž část z nich byla odebrána z objednávek pro vlastní armádu. Osmikolové stroje vycházejí z platformy LAV 6.0, nabízejí zvýšenou balistickou ochranu, dálkově ovládanou zbraňovou stanici a motor o výkonu 450 koní.
Britské ministerstvo obrany zahajuje rozsáhlou reformu systému získávání moderních vojenských technologií prostřednictvím nové organizace UK Defence Innovation. Ta sjednocuje dosud roztříštěné výzkumné a inovační programy a má urychlit převod perspektivních řešení z vývoje do praktického nasazení v ozbrojených silách. UKDI bude pracovat s ročním rozpočtem nejméně 400 milionů liber a soustředí se na pět prioritních technologických oblastí, které mají odpovídat aktuálním i budoucím operačním potřebám. Organizace působí v rámci struktury National Armaments Director a vede ji Rupert Pearce, manažer se zkušenostmi z rizikového kapitálu, což má do obranných akvizičních procesů přenést rychlejší rozhodování a větší ochotu pracovat s inovativními firmami.
Francouzsko-německá brigáda bude podřízena Mnohonárodnímu sboru Severovýchod se sídlem ve Štětíně a převezme nový úkol na východním křídle NATO. Dvounárodní jednotka dislokovaná v Müllheimu, kterou tvoří přibližně 5 500 až 6 000 francouzských a německých vojáků, rozšíří schopnost sboru rychle nasazovat síly v pobaltských státech a severním Polsku. Mnohonárodní sbor Severovýchod vznikl v roce 1998 z iniciativy Dánska, Polska a Německa a od roku 2017 plní roli aliančního velitelství pro pozemní operace v severovýchodní části NATO. Pod jeho strukturu spadají mnohonárodní divize a bojové skupiny v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku. Začlenění brigády představuje praktické posílení alianční obrany a současně zvyšuje význam francouzsko-německé vojenské spolupráce, která dosud sloužila především jako symbol evropské obranné integrace.
Dnes si přiblížíme aktuální stav výroby mikroprocesorů v Rusku. Na úvod připomeňme, že v reakci na invazi na Ukrajinu přerušila již v roce 2022 spolupráci s ruskými návrháři procesorových architektur taiwanská společnost TSMC, která do té doby produkovala jak rodinu mikroprocesorů Elbrus (architektura 28nm, vlastní ruský vývoj), tak i Bajkal (16nm v poslední generaci Bajkal-S, založený na architektuře ARM), a ruské společnosti tak ztratily možnost tuto generaci mikroprocesorů produkovat, neboť v Rusku samotném se nachází pouze výrobní linka pro architekturu 90nm a poloprovozní pracoviště schopné výroby procesorů o architektuře 65nm, obě založené na importovaných výrobních linkách.
Rusko tak v roce 2022 zahájilo investiční program, jehož cílem je výroba mikroprocesorů v Rusku, na výrobních linkách umístěných tamtéž. Do tohoto projektu byly investovány stovky miliard rublů, a první výsledky se již projevují:
- V minulém roce představila společnost ENTC litograf Progress STP-350, jehož pomocí je možné vyrábět mikroprocesory s architekturou 350nm (tedy ekvivalenty procesorů Pentium první generace).
- Litograf schopný výroby 130nm architektury má být dokončen v letech 2026 až 2027.
- Okolo roku 2030 pak má být v Rusku připravena technologie pro výrobu mikroprocesorů s architekturou 90 a 65nm. Tedy technologie, která byla u světových výrobců zavedena v roce 2005.
Vidíme tak zaostávání ruské mikroelektroniky o přibližně 30 let oproti světovému vývoji, a tento náskok má být snížen na 25 let do konce tohoto desetiletí. Jedná se tak o větší zaostávání, než jaké pamatujeme z časů Sovětského Svazu.
Ruští podnikatelé ale nalezli i alternativní cesty, jak Rusku zajistit moderní mikroprocesory. Společnost Tramplin Elektroniks představila modelovou řadu Irtyš, na jejíž rozvoj byl udělen grant ve výši 1,3 miliardy rublů, přičemž se oficiálně jedná v Číně produkované mikroprocesory s takzvanou 2. úrovní lokalizace. To znamená, že produkce samotná sice může probíhat v zahraničí, veškerý vývoj i testování hotových procesorů by ale podle příslušného zákona měly probíhat v Rusku, a majitelem veškerých práv k návrhu daného mikroprocesoru by měla být také ruská společnost.
Ruský patentový úřad ale nemá povinnost prověřovat, zda daná architektura mikroprocesoru neodpovídá jiné, již dříve představené architektuře, čehož společnost Tramplin využila a pro mikroprocesory Irtyš využila již hotovou architekturu čínského procesoru Loongson, který pouze dostal nové pouzdro.
Bylo také oznámeno, že jak procesory Bajkal-S, tak i Elbrus-2S3, mají být od roku 2026 dodávány z jedné Rusku přátelské země (tedy Číny, pravděpodobným výrobcem je společnost SMIC). To sice umožní Rusku získat pro svá zařízení mikroprocesory s relativně moderní architekturou, technologická závislost na zahraničních dodávkách je ale zachována a u dodávek z Číny se k nim přidává ještě i značné bezpečnostní riziko, neboť na těchto procesorech mají být postaveny servery pro provoz ruských státních databází.
Izrael: Izraelská armáda (IDF) vyhlásila celé pohraničí Pásma Gazy uzavřenou vojenskou zónou kvůli pochodu pravicových skupin usilujících o obnovení izraelských osad uvnitř enklávy. Organizátoři z hnutí Nachala chtěli pochod zahájit u Jad Mordechaj a deklarovali záměr „vrátit se domů po 21 letech“. Podle armády existovalo riziko nelegálního vstupu do Gazy. Účast avizovali i ministři Itamar Ben Gvir a Bezalel Smotrič, přestože premiér Benjamin Netanjahu opakovaně tvrdí, že Izrael Gazu znovu osidlovat nebude.
Izraelská armáda také oznámila, že během nočních úderů zničila několik objektů Hamásu, včetně skladu zbraní, výrobního zařízení a raketového odpalovacího stanoviště. Podle IDF měly být tyto zbraně použity proti izraelským vojákům působícím v Gaze a proti civilistům v Izraeli.
Libanon: Prezident Joseph Aún dorazil do sídla amerického ministerstva zahraničí na jednání s ministrem Marcem Rubiem. V úterý se má setkat také s prezidentem Donaldem Trumpem. Jde o první návštěvu libanonského prezidenta ve Washingtonu od roku 2009, která přichází v době přímých jednání mezi Libanonem a Izraelem podporovaných Spojenými státy.
Sýrie: V časných ranních hodinách vjela izraelská kolona pěti vojenských vozidel do obce As-Samdaníja aš-Šarkíja v provincii Kunejtra. Vojáci zde zřídili dočasné kontrolní stanoviště a prováděli kontroly místních obyvatel i projíždějících osob.
Nová Lidová rada uspořádala své první zasedání, vláda uzavřela dohodu o obnově ropovodu Kirkúk–Baníjás a oznámila plán uzavřít do konce roku 2026 všechny tábory pro vnitřně vysídlené osoby.
Podle Mezinárodní krizové skupiny vstupují vztahy Damašku s Moskvou do nové, pragmatičtější fáze. Syrské vedení omezuje ruský vliv tam, kde má jiné možnosti, zároveň však zachovává spolupráci v obraně, energetice, dodávkách ropy a pšenice i při údržbě výzbroje. Současně posiluje vztahy s Tureckem, státy Perského zálivu, USA a Evropou. Jednání o budoucnosti ruských základen v Tartúsu a Hmímímu podle ICG ukazují, že Damašek nechce vztahy přerušit, ale přizpůsobit je vlastním zájmům.
Irák: Spojené státy podpořily dohodu mezi Irákem a Sýrií o obnově ropovodu spojujícího ropná pole v Kirkúku se syrským přístavem Baníjás. Memorandum bylo podepsáno ve Washingtonu za účasti amerického ministra energetiky Chrise Wrighta. Ropovod, poškozený během invaze do Iráku v roce 2003, by měl po rekonstrukci přepravovat až dva miliony barelů ropy denně a vytvořit alternativní vývozní trasu mimo Hormuzský průliv. Projekt má řídit konsorcium vedené USA, přičemž možná účast společnosti Chevron zatím nebyla potvrzena.
Mali: Džihádisté z JNIM zveřejnili záběry po dobytí základny malijské armády v Kouakourou v regionu Mopti a přihlásili se k dalším útokům na trase mezi Douentzou a Boni. Podle jejich tvrzení zasáhli improvizovanými výbušnými zařízeními vozidla malijské armády a ruského Afrického sboru. Na jednom ze snímků je zachycen také ruský obrněný automobil Spartak s protiminovou ochranou MRAP ve výzbroji Afrického sboru.
Při jednom z přepadení byla zasažena čelní část kolony tvořená devíti vozidly FAMa, zatímco ruské síly a milice jedoucí uprostřed a na konci konvoje útok objely a ustoupily směrem k Almoustaratu. Propagandistický týdeník Al-Baján mezitím uvedl, že JNIM a aš-Šabáb provedly za poslední týden přes 30 operací, při nichž mělo být v Mali, Burkině Faso, Nigeru a Somálsku zabito či zraněno více než 43 vojáků.
Somálsko: Mise Africké unie AUSSOM čelí vážnému riziku poté, co Spojené státy rozhodly do konce roku 2026 ukončit financování logistické podpory OSN prostřednictvím UNSOS. Podle The EastAfrican by mise bez dopravy, zásobování a ženijního zabezpečení mohla skončit až o tři roky dříve, tisíce vojáků by mohly Somálsko opustit a bezpečnostní systém budovaný téměř dvě desetiletí proti aš-Šabábu by se mohl rozpadnout. OSN, AU a USA hledají náhradní financování, výsledek jednání je však nejistý.
Burkina Faso: Džihádisté z JNIM uvedli, že obsadili vojenské stanoviště provládních milicí VDP v provincii Kaya.
Dnešní Třešnička™ bude o tom, že podpis amerického prezidenta je podle Modžtaby Chameneího bezcenný, což je krásný okamžik světové diplomacie, kdy íránská teokracie, tedy režim s morálním kreditem popelnice po zásahu fosforem, začne znít jako zákazník, který právě zjistil, že mu prodali ojetý mír s přetočeným tachometrem. USA a Izrael válku rozjely, příměří se mezitím tváří jako papírový deštník ve vichřici, memorandum o porozumění skončilo v šanonu „haha, ne“ a Trump může na Truth Socialu zase vysvětlovat, že všechno je perfektní, nejlepší a naprosto pod kontrolou. Jenže když je podpis prodávajícího pro kupujícího bezcenný, tak to není Art of the Deal. To je Art of the Refund, akorát místo reklamace létají rakety. FIFA by k tomu mohla přihodit zvláštní cenu za nejlepší simulování příměří, protože tolik pádů po minimálním kontaktu neviděli ani ve čtvrtfinále mistrovství světa.
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
