Ukrajinští vojáci ve měste Kupjansk-Vuzlovyj
Brigáda pojmenovaná po košovém atamanu Ivanu Sirkovi (ukrajinsky: 92-га окрема механізована бригада імені кошового отамана Івана Сірка; 92 ОМБр) se účastnila prakticky všech důležitých střetů, které ukrajinská armáda absolvovala od roku 2014. Její příslušníci bojovali u Debalceve, Marjinky a Ilovajsku a po ruské invazi v únoru 2022 bránila Charkovskou oblast proti ruským silám přicházejícím z Bělgorodské oblasti. Za své výkony během prvních tří měsíců obdrželi její členové řadu vyznamenání, a hráli klíčovou roli při zářijové Charkovské protiofenzivě. Moto brigády je “Sobě čest, Ukrajině sláva!”
Vznik a fungování:
Brigáda má svůj původ v sovětské 48. střelecké divizi, která vznikla 26.2.1920 přejmenováním 2. tulské střelecké divize. Šlo původně o teritoriální divizi, která byla složená z místních obyvatel a později dostala kádrové zařazení do sovětské armády. 2. prosince 1930 dostala přídomek “M. I. Kalinina”. V roce 1940 byla 48. střelecká divize M. I. Kalinina součástí invazních vojsk, která se podílela na okupaci pobaltských zemí. Později, když se Sovětský svaz s hitlerovským Německem rozkmotřil, utrpěla divize těžké ztráty během operace Barbarossa, kdy bojovala proti 6. obrněné divizi. Po válce byla přejmenována na 69. mechanizovanou divizi a v roce 1957 se z ní stala 118. motostřelecká divize dislokovaná v Bolhradu v Oděské oblasti. V roce 1964 došlo k další změně na 48. ropšinskou motostřeleckou divizi s praporem Říjnové revoluce a řádem rudé zástavy Michajla Kalinina.
Zajímavost:
Z historie je pro nás ale zajímavá snad jen část, že v říjnu 1968 byla 48. ropšinská mechanizovaná brigáda převelena do Vysokého Mýta v Československu v rámci centrálního vojenského okruhu. Zde zůstala až do roku 1990, kdy se stala první odsunutou sovětskou vojenskou jednotkou z našeho území. Obecnou zajímavostí však pak je další osud jednotky ještě v rámci Ozbrojených sil Sovětského svazu. Divize získala domovenku v Kluhyno-Baškyrivce (Čuhujivský rajón) v Charkovské oblasti, kde jí připadla kasárna po rozpuštěné 75. gardové tankové divizi. Protože by ale v rámci Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, ke které Sovětský svaz připojil svůj podpis, musela být rozpuštěna, bylo rozhodnuto, že bude 48. ropšinská motostřelecká divize přiřazena k jednotkám speciálního určení KGB, které však nespadaly pod armádní velení a tudíž nebyly v rozporu se smlouvou.
Po osamostatnění Ukrajiny:
12. ledna 1992 získala Ukrajina nad jednotkou kontrolu po rozpadu SSSR, přejmenovala ji na 6. Divizi národní gardy Ukrajiny a do roku 1999 byl většina divize rozpuštěna, kromě průzkumné roty s domovenkou přímo v Čuhujivu a na jejím základě vznikla 92. mechanizovaná brigáda, přičemž si uchovala přídomek, řády i čestné označení původní sovětské divize. Během října 2003 byl v rámci brigády zformován 61. samostatný mechanizovaný prapor, který byl nasazen v Iráku v rámci operace Irácká svoboda. 104 členů brigády také byli nasazeni v rámci mírových misí OSN v Libanonu, Libérii, Sieře Leone a bývalé Jugoslávii.
Válka na Ukrajině 2014
První bojové nasazení 92. samostatné mechanizované brigády se neslo ve znamení neúspěchu. Bitva o Ilovajsk začala 7. srpna 2014. Po necelých dvou týdnech bojů se 18. srpna povedlo ukrajinským jednotkám do města vstoupit, podle ukrajinských zdrojů beze ztrát, a vyvěsit zde ukrajinskou vlajku. Poté nastalo podle ukrajinského ministerstva vnitra “čištění města od teroristů,” což bylo hlavní náplní dobrovolnických praporů Donbas, Dnipro a Azov. Vnitro tvrdí, že se povedlo zlikvidovat “velké množství” členů proruského praporu Oplot a členů donbaských lidových milicí. Jestli to tak skutečně bylo a nedocházelo k likvidaci nepohodlných, nelze dnes s jistotou říct. 20. srpna oznámily ukrajinské síly, že mají nad Ilovajskem plnou kontrolu, což však nebyla pravda, protože neustále docházelo k pouličním bojů, které si vyžádaly život nejméně devíti ukrajinských vojáků. Od té doby se situace zhoršovala. Ukrajinské síly ve městě sice dosáhly dílčích úspěchů, kdy se jim dařilo likvidovat ruské výsadkové oddíly, které ve spolupráci s dalšími ruskými a proruskými jednotkami obklíčily město, ale situace se zhorošovala. Z Čuhujivu byla proto 24. srpna vyslána taktická rotní skupina v počtu 276 vojáků, čtyř tanků, tří samohybných houfnic a minimálně deseti obrněných vozidel pěchoty, která se měla spojit s ukrajinským 42. praporem teritoriální obrany Ruch oporu (Рух опору – česky Hnutí odporu; dnes 42. motorizovaný pěší prapor, který je součástí pravidelné ukrajinské armády). Poté, co se skupina 27. srpna zastavila na noc u města Komsomolske, byla zasažena nepřátelskou dělostřeleckou palbou, při které při které utrpěla ztráty a při následném přepadu ruskými výsadkáři přišla o většinu vozidel. Ztráty živé síly byly relativně nízké. Čítaly osm mrtvých a několik nezvěstných. Tím pro jednotku bitva o Ilovajsk skončila. Město leží v dodnes okupované části Doněcké oblasti.
Během září 2014 dostala brigáda tanky T-64BV, modernizované tanky s reaktivním pancéřováním Kontakt-1 (220 segmentů rozmístěných po celém tanku), výmetnicemi dýmovnic, 125 mm kanonem 2A64 s hladkým vývrtem a tepelnou ochranou hlavně. 15. prosince 2014 se povedlo průzkumníkům 92. brigády vysledovat skupinu proruských militantů, kteří plánovali diverzní činnost. Skupina byla rozprášena, došlo k zabití tří členů a dva byli zajati.
V lednu 2015 již bojovala brigáda u nechvalně známého Debalceva. 27 ledna se povedlo tankistům 1. tankového praporu brigády zničit kolonu nepřátelských vozidel (tři obrněná vozidla a několik nákladních vozů). 5. dubna 2015 byli čtyři příslušníci brigády zabiti, když bylo jejich vozidlo vyhozeno do povětří nedaleko města Ščasťa, kde byla brigáda tou dobou dislokována. Mezi zabitými byl i zástupce brigádního velitele Oleh Kovbasa. Během bojů, které v oblasti probíhaly v průběhu května, se příslušníkům povedlo zajmout dva členy ruské 3. gardové brigády specnaz, přičemž jeden ukrajinský voják přišel při střetu o život. V říjnu 2015 se pak brigáda vzdala svého přídomku “ropšinská”, řádu Říjnové revoluce a rudého praporu. Tento krok je běžný pro většinu ukrajinských jednotek po roce 2014 v rámci desovětizace a derusifikace Ozbrojených sil Ukrajiny.
92. samostatná mechanizovaná brigáda byla první jednotkou, která v roce 2018 získala nová ukrajinská bojová vozidla pěchoty BTR-4E Bucefalus, ženijní vozidla BREM-4RM a sanitní vozy BMM-4S.
11. září 2019 se příslušníkům brigády povedlo těžce ranit velitele průzkumné roty 11. motostřelecké brigády ruské armády při střetech u Jasinuvaty. Na následky zranění později zemřel.
Mezi roky 2014 a 2019 byla brigáda v pravidelných rotacích v bojích u Marjinky, Bachmutky a Ščasti.
Po 24. únoru 2022:
Bezprostředně po začátku ruské invaze bránila 92. brigáda Charkov, Čuhujiv a další města vesnice v okolí. V pohotovosti byla již před začátkem samotné invaze, a když se 24.2. kolem čtvrté hodiny ranní ozvala dělostřelecká palba z ruské Bělgorodské oblasti, brigáda již byla plně připravena bojovat. Příslušníci se také účastnili bojů o charkovskou školu 134, o které jsme psali v minulosti, a byla jednou z hlavních jednotek, které měly obranu Charkovské oblasti na starost. Když pak počátkem května začaly ukrajinské jednotky vytlačovat okupanty od Charkova až k ruské hranici, 92. mechanizovaná brigáda byla mezi nimi. V září se pak její příslušníci účastnili bojů v Balakliji a Charkovské protiofenzivy v kupjanském směru po boku 25. výsadkové brigády a 80 vzdušné útočné brigády. Město se těmto jednotky povedlo osvobodit 10. září. Na fotografiích z vyvěšování ukrajinské vlajky u kupjanské radnice lze vidět členy jejího 1. mechanizovaného praporu.
V současné době 92. samostatná mechanizovaná brigáda bojuje podle dostupných informací na frontovém úseku Kuzemivka – Pidkujčansk, kde ukrajinské ozbrojené síly zaznamenávají nemalý postup. Je vysoce pravděpodobné, že je to i díky této brigádě a zkušenostech jejích příslušníků. Spadá pod Operační velitelství Východ, jehož současným velitelem je generálmajor Oleg Mychajlovič Mikac.
Velitel Pavlo Fedosenko, který brigádu vede od 6. května 2020, získal 6. května 2022 od prezidenta Zelenského nejvyšší ukrajinské vyznamenání Hrdina Ukrajiny a byl jmenován zachráncem Charkova a brigáda jako celek obdržela čestné označení “Za odvahu a udatnost.”
Brigáda má v současné době 3 mechanizované prapory (všechny BTR-4E), 1 motorizovaný pěší prapor, tankový prapor (1. a 2. rota T-64BV, 3. rota T64-BM2), brigádní dělostřeleckou skupinu (samohybné houfnice: 2C1, 2C3; reaktivní dělostřelectvo: BM-21; protitankové dělostřelectvo: MT-12), četu odstřelovačů, výzvědnou rotu, rotu REB, radarovou rotu, skupinu ženijní podpory, logistický prapor, rotu RCB, lékařský prapor, opravárenský prapor a velitelskou četu.
Počet zabitých či nezvěstných příslušníků se podle několika zdrojů za dobu bojů proti ruské okupaci mezi roky 2014 a 2020 vyšplhal na 138. Současné ztráty z logických důvodů nelze dohledat.
