Ukrajinský prezident Zelenský navštivil své vojáky na frontě u Bachmutu
V poslední době přinesla řada proruských a následně i některých proukrajinských médií a kanálů informaci, že během těžkých bojů u Soledaru opustila 128. samostatná horská útočná zakarpatská brigáda své pozice, na které musela být přesunuta nově vzniklá 46. úderná aeromobilní brigáda. Fámy o svévolném opuštění pozic 128. brigádou začaly šířit především s Wagnerovci spojené telegramové kanály a okamžitě se toho chytli ruští milblogeři. Postupně si tato informace začala žít vlastním životem i na druhé straně barikády, když ji často až nekriticky převzaly proukrajinské kanály a některá západní média.
Rozhodli jsme se tedy zjistit, co se skutečně stalo, a zda opravdu 128. brigáda utekla z boje. Kontaktovali jsme našeho kamaráda Vasyla Kapusteje, člověka, který udržuje dobré vztahy nejen s řadovými příslušníky, ale i s velitelským štábem jednotky, díky čemuž nám byl schopen poskytnout přesnější informace. Vasyl se odvolává na velitele tankového praporu 128. brigády a podplukovníka ze štábu 24. samostatné mechanizované brigády, která je stále na místě.
128. samostatná horská zakarpatská brigáda byla už 1-2.1.2023 přesunuta ze Soledaru na záporožskou frontu. O této frontě již několik měsíců kolují zvěsti napříč všemi informačními kanály, že to bude dalším místem ofenzivy, což zmínil i Vasyl. Napovídá tomu nejen důkladná likvidace infrastruktury využívané okupanty, ale i soustavné ničení muničních skladů, ubikací mužstva a zvýšená partyzánská činnost. Brigáda je na zimní operace, coby primárně horská útočná, vhodně vybavená. Na této frontě navíc příslušníci brigády byli během jarních a letních operací a dobře ji proto znají (brigáda bojovala v okolí Orichivu).
Místo 128. brigády pak byly k Soledaru převeleny jednotky jiné, které ale byly částečně složeny z nováčků a málo zkušených vojáků. Ruské síly tohoto přeskupení využily a jejich ofenziva proběhla přímo během rotace. To podle Vasyla dalo vzniknout fámám, že brigáda opustila své pozice a nechala ostatní jednotky na holičkách. Je v podstatě verifikované, že se nejednalo o svévolné opuštění pozic, ale o předem připravenou rotaci jednotek. Do oblasti byly v té době přesunuty některé jednotky teritoriální domobrany, které bohužel bojiště na kterém měli bojovat neznaly, což v kombinaci s malými zkušenostmi a silnou ruskou ofenzivou skutečně vyústilo do situace, kdy byly některé pozice pod vysokým tlakem opuštěny. Poté na místo dorazila 46. úderná aeromobilní brigáda, které se situaci povedlo částečně stabilizovat, některé pozice ale už byly ztraceny.
24. samostatná mechanizovaná brigáda, kterou jsme zmínili v úvodu, je nasazena mezi Soledarem a Bachmutem, konkrétně na úseku Krasna Hora – Pidhorodne. I zde však dochází k postupnému ústupu obránců, protože tlak z ruské strany je obrovský. Pidhorodne je přibližně z 80% v ruských rukou a je naprosto žádoucí, aby nepadla Krasna Hora. Pokud k tomu dojde, je pád Bachmutu pravděpodobně otázkou času. Kromě toho, že by došlo k přerušení zásobovacích a evakuačních silnic T0513 ze severu a E40 ze severozápadu, znamenalo by to obklíčení severní strany Bachmutu. Město samotné je pak vstupní branou při případné ruské ofenzivě na Slavjansk a Kramatorsk.
Přesun 128. zakarpatské brigády byl podle Vasylova vyjádření naplánovaný ještě před koncem roku. Jde tedy s největší pravděpodobností o další dílo ruské propagandy, které se ale na rozdíl jiných dalších podobných kousků, povedlo. Chceme však podotknout, že to není poprvé, kdy Ukrajincům rotace jednotek způsobila vážné problémy. Při poslední rotaci v Bachmutu v minulém roce došlo také k postupu ruských vojsk. To ukazuje na velké taktické povědomí a intenzivní nasazení vojenské rozvědky ruských vojsk umístěných na této části fronty.
Dodáváme, že podle Vasyla je vysoce pravděpodobné, že tyto fámy vznikly i z důvodu toho, že se během podzimní ofenzivy povedlo 128. brigádě zahnat ruskou 79. gardovou výsadkovou divizi a ukořistit jejich divizní prapor.
