Igor Girkin, přezdívaný Strelkov
Přinášíme vám překlad situační analýzy současné situace z pohledu Rusů. Narozdíl od patetických prohlášení Kremlu se dle našeho názoru jedná o poměrně střízlivý pohled na dění na Ukrajině očima bývalého separatistického velitele Igora Girkina, přezdívaného „Strelkov“. Bylo provedeno několik redakčních úprav, ale nedošlo ke změně vyznění. Také jsme přejali dokonalejší překlad od Viktora Janiše, kterému děkujeme za upozornění i svolení.
Igor Vsevolodovič Girkin, známý také pod pseudonymem Igor Ivanovič Strelkov, je veteránem sovětské a ruské armády, do března 2013 sloužil v ruské tajné službě FSB. Do 14. dubna 2014 byl vojenským velitelem samozvané Doněcké lidové republiky a Novoruska. Právě Girkin je podezřelý z toho, že vydal rozkaz k sestřelení letu Malajsijských aerolinií MH17. Zničením letadla se ještě stihl pochlubit na sociální síti VKontakte, záhy však došlo k odhalení, že se jednalo o civilní let. Následně byl v srpnu 2014 zbaven všech funkcí, spekuluje se, že na nátlak Kremlu. Girkin je znám svou ostrou kritikou vedení bojů na Ukrajině v posledních několika letech a často si s vlastními nebere žádné servítky.
Z naší strany: po „úspěšném ukončení první fáze operace“ (která skončila rozsáhlým ÚSTUPEM z území Kyjevské, Černihivské a Sumské oblasti) dochází k přesunu a soustředění sil na doněckém úseku fronty. Podle všeho (a podle prohlášení politického vedení Ruské federace) se zde plánuje uskutečnit „druhá etapa“ a LLR a DLR mají být zcela vyčištěny od nepřátelského uskupení.
Zřejmě se počítá s vytvořením dvou nebo tří dostatečně velkých úderných skupin, které za soustředěné podpory všech leteckých sil a většiny dělostřelectva semelou protivníkovy síly (které jsou z nějakého důvodu stále hodnoceny nízko) a porazí je v jedné velké bitvě.
2. Ze strany ukrajinské armády: plány ozbrojených sil RF jsou nepříteli dobře známy a nepřítel vůbec nepovažuje porážku svého uskupení za nevyhnutelnou. Naopak, UA se hodlá bránit ve svých silně opevněných pozicích (velení ruských ozbrojených sil jim na jejich vybudování poskytlo dostatek času) na předpokládaných směrech útoku ruských vojsk (a ty jsou zřejmé – stačí se podívat na mapu).
Položme si otázku: zaručí převaha ruských ozbrojených sil v letectvu a těžkých zbraních vítězství nad nepřítelem (jemuž jsou plány ofenzívy zřejmé), který je připraven se bránit a má vysokou morálku? Moje odpověď zní NE, nezaručí.
Proč? – Odpověď zní:
„Převaha“ ozbrojených sil RF v letectvu a dělostřelectvu je velmi relativní. Nepřítel disponuje dobře vybavenou a početnou vojenskou protivzdušnou obranou, která výrazně omezuje schopnost ruského letectva poskytovat přímou podporu jednotkám na bojišti. Nepřítel má výhodu v polních a dělostřeleckých průzkumných prostředcích (drony různých tříd jsou již prakticky na úrovni čety). A ukrajinské dělostřelectvo má dobře vybavené a vycvičené mužstvo. A proti početné ruské obrněné technice je UA (z hlediska obrany) docela akceschopná díky opravdu velkému množství protitankových zbraní v rukou pěchoty (ATGM).
V podmínkách, kdy ruská vojska budou muset útočit na jednu městskou aglomeraci za druhou, bude hrát velkou roli množství živé síly. V tomto ohledu bohužel nemá ruská armáda a síly DLR a LLR vážnou výhodu.
Například po překonání první obranné linie UA jižně od Izjumu a u Huljajpole začínají naše jednotky postupovat v konvergujících směrech.
Mohou se rychle spojit hluboko za ukrajinským uskupením a vytvořit klasické dva kruhy obklíčení, tedy vnější a vnitřní? Se zárukou, že je nepřítel okamžitě neprorazí a nevytvoří pro postupující vojska vlastní kotle? (Němci to opakovaně udělali v roce 1942 s našimi vojáky).
Dost o tom pochybuji. Proč? – Odpovídám: Protože to vyžaduje HODNĚ jednotek a formací, a to nejen pro průlom, ale i pro pevné zajištění území. A také velké množství zásobovacích jednotek.
Kdyby měl nepřítel málo sil, bylo by možné ochranu komunikací částečně ignorovat. Ale UA (díky mobilizaci) už má dostatek sil – srovnatelných s počtem našich vojáků na bojišti. Kromě toho má nepřítel možnost zkrátit frontovou linii a přesunout uvolněné síly do ohrožených oblastí – Ruská federace prostě nemá úplnou vzdušnou nadvládu kvůli nedostatečnému počtu bojových letounů a zanedbatelnému počtu útočných bezpilotních letounů. Současně může nepřítel držet hlavní linii fronty u Doněcku s relativně malými silami díky špičkovému ženijnímu vybavení, které se vyrábělo mnoho let, zatímco naši geniální politici „žvýkali minské soply“.
V této souvislosti předpokládám, že všeobecný nedostatek sil neumožní ruskému velení provést hluboký obchvat v oblasti Dněpru (Jekatěrinoslav). – Proto bude ofenzíva vedena po nejkratších možných liniích – ze severu na Slavjansk-Kramatorsk (maximálně na Barvenkovo), z jihu na linii Ugledar-Kurachovo. Obě tyto operační linie nevyhnutelně vedou naše vojáky k uvíznutí u silně opevněných velkých, předem k obraně připravených souvislých městských aglomerací. Navíc má nepřítel mezi nimi poměrně dost silnic, po kterých může zásobovat své jednotky.
Po nějaké době se tak v těchto oblastech zopakuje situace, která již existuje v oblastech Rubižne-Severodoněck, Popasnaja, Avdějevka a Marinka, kde spojenecké síly postupují velmi pomalu a s velmi velkými ztrátami (zejména u pěchoty). Nebo nepostupují vůbec (Avdějevka). Nepřítel je s tímto způsobem boje „více než spokojen“.
Proč? – Protože UA potřebuje ještě měsíc a půl nebo dva (maximálně tři měsíce) na přípravu velkých záloh – ne v podobě stálých posil aktivních vojsk (to dělají průběžně a udržují počet jednotek přímo zapojených do bojů na poměrně vysoké úrovni), ale jako nové jednotky a formace, které mohou být zapojeny v jiných strategických oblastech, zatímco ruské síly krvácejí při útocích na opevněná města Donbasu.
V nejhorším případě by se mohla opakovat situace, která panovala u Wehrmachtu během operace Citadela (bitvy v Kurském oblouku). Zatímco Němci, kteří se pomalu prokousávali hluboko zakopanou obranou sovětských vojsk, ztráceli čas a spotřebovávali nahromaděné rezervy, sovětské velení soustředilo na severu (u Bělgorodu a Orlu) velké uskupení vlastních vojsk, které se do bitvy nezapojilo. A když přešla do ofenzívy – náhle se ukázalo, že Německo nemá síly, aby současně pokračovalo v operaci Citadela a odrazilo protiofenzívu sovětských vojsk. Bylo třeba operaci ukončit a stáhnout rozbité jednotky na jejich původní pozice. A pak obecně více či méně organizovaně (což se Němcům ne všude podařilo) – ustoupit za Dněpr.
V této souvislosti připomínám, že takzvaná „ukrajina“ dokončuje TŘETÍ ETAPU VŠEOBECNÉ MOBILIZACE. Má lidské zdroje (200-300 tisíc lidí) a technické kapacity (obrovský přísun nejrůznějších zbraní z Evropy a USA), aby nejen udržela dostatečný počet svých vojáků na frontě, ale také vytvořila nové rezervy. A vytvořit je ve velkém počtu (i 100 tisíc mužů je asi 50 praporních taktických uskupení včetně posil a logistické infrastruktury – tj. asi 10 plnohodnotných divizí).
A co my? Provádíme nábor do různých soukromých žoldnéřských jednotek, nábor kontraktniků ve vojenských náborových centrech a… a to je vše… LLR a DLR jsou (z hlediska mobilizace) prakticky vysáté do mrtě – a ti, kteří se ještě dají chytit, dá-li Bůh jen vykompenzují stávající a budoucí ztráty.
Předpokládejme, že se jim podaří (na úkor žoldnéřských jednotek) vytvořit dalších 10 (dokonce 20, což je nepravděpodobné) různých druhů oddílů a praporních uskupení. A pak? Ztráty vzniklé v Donbasu (při šturmování dalších „pevností“ budou určitě VELMI VYSOKÉ) bude třeba také nějak kompenzovat.
Obecně, JAK může ruské velení za měsíc či dva „odrazit“ soustředění uskupení čerstvých formací UA, například na hranicích Kurské a Bělgorodské oblasti? A pokud přejdou do útoku, čím se budeme bránit? Kombinovanými jednotkami policie, oddíly „alko-kozáků“ (všichni skuteční kozáci jsou již na frontě) nebo regionální milicí? Regionální milice ještě ani nebyla vytvořena!!! Nikdo o tom ani nepípl…
Nebo se naše armáda předem dohodla s nepřítelem, že se bude chovat striktně podle plánů našeho oslavovaného generálního štábu? V první fázi SVO se něco takového nepodařilo od samého začátku. S citelnými ztrátami pro zúčastněné. A nemyslím si, že druhá etapa bude jiná – ukrajinská armáda se zjevně nepasuje do role kluků, kteří si nechají nabančit.
Závěrem tedy podotýkám:
Bez alespoň částečné mobilizace v Ruské federaci je nemožné a nesmírně nebezpečné vést hluboké strategické útočné operace na tzv. „ukrajině“. Musíme se připravit na dlouhou a tvrdou válku, jež si vyžádá všechny lidské zdroje, které se nyní plýtvají na to, aby nad radnicí zavlála jiná vlajka. (V Hostomelu a Buče jsme viděli, jak rychle se taková vlajka dá vyměnit).
A – ano – velmi rád bych se ve svých předpovědích ohledně právě zahájené operace („druhé fáze“) mýlil. Jenže velkohubost, s níž to prezentují ti hédonisté, co to už mnohokrát v mnoha různých situacích posrali, prolhaní žvanilové a průměrní budižkničemové, mi na optimismu nepřidává. Z neúspěchů v prvních dvou měsících nikdo nevyvodil žádné strategické závěry.
Za ještě lepší překlad originální analýzy, zveřejněné Strelkovem 20.4.2022, z ruštiny ještě jednou děkujeme jeho autorovi Viktoru Janišovi – https://www.facebook.com/viktor.janis.5
