Mapa bojů na Donbasu
Od letošního dubna až do poloviny května mělo Rusko na Donbasu jen omezené úspěchy. Jeho síly totiž nadále prováděly řadu taktických chyb a to zejména během série pokusů o přechod řeky Severní Doněc mezi 9. a 12. květnem. Od druhé poloviny května si však vedly podstatně lépe. Zlepšení výsledků boje pro ně pramenilo částečně z přizpůsobení se bojišti a nepříteli, ale většinou šlo o prosté dodržování své vlastní doktríny. Ruské síly začaly lépe využívat kombinaci pěchoty a těžké techniky, zlepšily integraci dělostřelectva a dronů, navíc začaly využívat systémy radiového a elektronického boje. Na rozdíl od února a března pak Rusko maximalizovalo svou výhodu v dělostřelectvu.
Hlavní problém invazní armády spočíval v tom, že po utržení těžkých ztrát v únoru a březnu, byla nucena využívat pro většinu bojů směs dobrovolných, rezervních a mobilizovaných jednotek “Lidových republik” společně se svými lepšími jednotkami. Nedostatek kvalitní pěchoty způsobil, že byl postup pomalý a závisel do značné míry na převaze dělostřelectva.
Oblast Izjum: Rusko dobylo Lyman, Jarovu, Sosnove, Svjatohirsk a spolu s těmito obcemi i severní břeh řeky Severní Doněc. Navíc se ruské síly dostaly k Mazanivce, Krasnopillje, Dolyne a Bohorodyčnému, o které se vedou boje dosud. Ukrajinské síly významně postoupily v lese “Sherwoodu” západně od Izjumu a na sever k obcím Velyka Komyšuvacha, Dibrovne a Sulyhivka.
Oblast Severodoněcka: Severodoněck byl hlavním cílem ruských sil na Donbase a Rusko zde koncentrovalo velké množství techniky a živé síly. Poté, co Rusové dobyli Popasnou, začali postupovat na sever a na západ, kde se jim podařilo zabrat relativně velké území. Poté, po 50 dnech bojů, Ukrajina ztratila Toškivku, což donutilo obránce k úplnému stažení z Lysyčansku kvůli hrozbě obklíčení. V této oblasti tak ukrajinské síly ztratily největší část území a dvě poměrně velká města – Severodoněck a Lysyčansk.
Oblast severní Donbas (Horlivka, Nju Jork, Avdijivka): Mezi 24. a 26. květnem dobylo Rusko Svitlodarsk, Luhanske a Vozdvyženku. Poté dobyli 11. června Dolomitné a 16. června město Novoluhanské (ačkoli severní okraj tohoto města stále drží Ukrajinské síly). Kromě těchto úspěchů se Rusové k Bachmutu z tohoto směru nepřiblížili. 26. května začali okupanti útočit na Klynove, 23. června se jim do tohoto města podařilo vstoupit a 29. června město konečně dobyli. Od té doby se zde útočníci posunuli maximálně o 1 kilometr. Vesnici Roty dobyly ruské síly 9. června, boj o ni trval dalších 6 dní a postup Rusů z tohoto směru ustal 27. června, kdy dosáhli silnice vzdálené 3 kilometry od ní. Od té doby neudělali z tohoto směru okupanti téměř žádný pokrok. V okolí Avdijivky ruské síly zabraly 18. května pozice na východ od Kamjanky. Mezi 3. a 6. červnem se Rusům podařilo vytlačit Ukrajince. Poté, 17. až 18. května ruské síly zaútočily směrem na Krasnohirivku. Ten samý den, 17. května provedli okupanti několik útoků na Novokalynove. Kromě toho Rusko v této oblasti za poslední 2 měsíce neudělalo žádný pokrok.
Oblast jižně od Doněcka: Oblasti kolem Volodymrivky a Blahodatného se staly v důsledku silných bojů zemí nikoho. Ukrajinci zde osvobodili Pavlivku a území v okolí Ševhenka. Dále ukrajinské síly zatlačily okupanty zpět do Jehorivky a jen o kousek víc na západ vytlačily ruské síly z Vremivky, Neskučneho, Novopilu a Novodarivky.
Oblast Orichiv/Huljajpole: Ukrajinské síly v této oblasti okolo 24. června osvobodily vesnice Malou Tokmačku a Bilohirju. Dále Ukrajinci osvobodili Novodanylivku. Novokarlivka a Inžerne byly v průběhu bojů uplně zničeny a staly se zemí nikoho.
Toto je shrnutí postupu jak ruských, tak ukrajinských vojsk na Donbasu, který byl hlavní bitvou posledních více než 60 dnů, což je v tuto chvíli přibližně 40% celé války. Oblasti Charkova a Chersonu zde jako “vedlejší” bojiště nejsou kvůli délce článku, v těchto oblastech však Ukrajinské síly dosáhly poměrně značných úspěchů, ale o tom jindy.
Tuto válku stále více vedou záložníci a dobrovolníci, což znamená, že relativní schopnost vycvičit a vybavit tyto jednotky je stále složitější a pro další postup na bitevním poli důležitější. Navzdory spoustě problémů má Rusko výhodu v tom, že má množství staré techniky, kterou může nasadit. Je jasné, že obstarožní stroje nebudou mít na bojišti požadované výsledky, faktem však zůstává, že Ukrajina je pro dovybavení nově postavených formací naprosto závislá na dodávkách ze Západu. Důležitou roli hraje i výcvik, kde mají díky západním partnerům výhodu Ukrajinci, je však otázka, jestli to bude stačit. Výcvik ukrajinských jednotek, bude rozhodující pro schopnost Ukrajiny vést dál obranu, ale zejména bude rozhodující pro vedení vlastní protiofenzivy. Jednotky a vojáci tak vyžadují více výcviku k vedení útočných operací, než řekněme zlehčeně k obraně zákopu. Ukrajinští představitelé pak hovoří o budoucích osvobozovacích operacích, které však budou závislé na počtu dodané západní techniky a na tom, jak dobře budou připravené ukrajinské síly jako celek.
