Josef Kramer, velitel koncentračního tábora Bergen-Belsen krátce po svém zatčení v dubnu 1945. Všimněte si čisté košile s poněkud neobvykle přišitým hodnostním označením na rukávu a také spoutaných nohou bez bot. Po pořízení této fotografie byl převezen do vězení a britským vojenským soudem odsouzen k smrti oběšením. Trest byl vykonán 13. prosince 1945.
Tábor Bergen-Belsen byl v roce 1940 zřízen pro válečné zajatce a o tři roky později rozšířen o takzvanou “zadržovací” nebo také “výměnnou” sekci. Zde byli jako rukojmí drženi Židé, kteří měli například britské emigrační dokumenty, byli občany některé ze spojeneckých/neutrálních zemí a nebo zastávali vysoké posty v nějaké židovské organizaci. Počet židovských vězňů se odhaduje přibližně na 14 600, včetně žen a dětí.
SS ve spolupráci s ministerstvem zahraničí doufali, že výměnou získají cizí valuty, důležité suroviny nebo vlastní zajaté osoby. Nacistické Německo nakonec transportovalo a propustilo asi 2 560 z nich. Je třeba zdůraznit, že tito prominentní vězni žili v mnohem lepších podmínkách než lidé v ostatních částech tábora i jinde.
V samém závěru války byl tábor rozšířen ještě jednou, aby mohl pojmout německé vězně ze Sověty dobytých východních území. Protože tábor nebyl primárně určený k vyhlazování, má na svém smutném kontě relativně málo obětí. Nicméně je nutné brát v úvahu, že se zhoršující se válečnou situací a katastrofálním nedostatkem potravin, léků a dezinfekčních prostředků se prudce zvedal i počet úmrtí v neúnosně přeplněném táboře.
Od otevření tábora do konce roku 1943 zemřelo asi 3000 vězňů, nicméně od ledna 1944 do osvobození v dubnu 1945 to bylo kolem 30 000. Dalších asi 15 000 zemřelo po osvobození zejména kvůli nekontrolovatelné epidemii tyfu a vší. Z toho důvodu byl tábor jako takový následně spálen britskými plamenometnými tanky a osvobození vězni přemístěni.
Autor: /PH/
Editor: /JT/
Pokud se Vám článek líbil, můžete nás podpořit sledováním, sdílením nebo komentářem.
