Je 1. září 1939, za deset minut pět hodin ráno. Wojciech Najsarek zřejmě netuší, že před pouhými pěti minutami vypukla největší válka v historii lidstva.
Z monotónnosti jeho noční služby ho vytrhne dunění děl v nedalekém přístavu. Záhy zaslechne podivné zvuky, které se vydá prověřit. V momentě, kdy vyběhne ze své kanceláře spatří postupující jednotku námořní pěchoty Kriegsmarine pod velením Georga Wolfa.
Okamžitě ho zasáhne dávka z kulometu a postřelený přednosta stanice Gdaňsk-Westerplatte padá k zemi. Na následky střelných poranění umírá, čímž získává dvě smutná prvenství. Stává se totiž prvním mrtvým v bitvě o Westerplatte a zřejmě i úplně první obětí druhé světové války vůbec.
Wojciech se narodil 22. dubna roku 1900 v Jaćmierzi u Sanok na tehdejší rakouskouherské Haliči. Vychodil místní obecní školu, ale jeho další studia přerušila první světová válka. Po jejím skončení bojovalo Polsko o hranice s téměř všemi svými sousedy a Wojciech se v roce 1920 přihlásil jako dobrovolník do polské armády se kterou se zúčastnil polsko-sovětské války. Během bojů byl povýšen až do hodnosti staršího seržanta. Po demobilizaci nastoupil ke státní železnici a pokračoval dále ve studiu.
Roku 1926 se oženil s Marií Ostrowskou se kterou měl dceru Boženu. V roce 1933 úspěšně složil zkoušky na gymnáziu v Brestu nad Bugem a byl odeslán na roční kurz pro drážní vedoucí v Poznani. Po jeho absolvování sloužil jako přednosta stanice ve městě Reda, poblíž Gdyně v Gdaňském koridoru. Od 19. dubna 1937 až do své smrti následně zastával funkci vedoucího polské obchodní stanice uvnitř Svobodného města Gdaňsk, která přímo sousedila s vojenským zařízením na Westerplatte
Samotná bitva o Westerplatte byla pro německou armádu spíše ostudou. I v nejpesimističtějších odhadech generalita počítala s pádem polských pozic do několika hodin. Poláci se nicméně dokázali udržet celých sedm dní a jejich odvážný boj inspiroval ostatní bojující polské jednotky i civilní obyvatelstvo. Slova znějící z rádiového vysílaní: „Westerplatte broni się jeszcze“ se stala symbolem odboje a odkazy na událost byly často používány polským hnutím odporu.
V roce 1945 byl Wojciech Najsarek posmrtně vyznamenán řádem Virtuti Militari, nejvyšším polským vojenským vyznamenáním. V 70. letech pak byl jeho hrob označen pamětním kamenem.
