Rakousko-uherský sportovec a silák Gottfried Huber von Häring zvedá cívky s ostnatým drátem kdesi na italské frontě.
Před vypuknutím první světové války byl šampionem v řecko-římském zápase a vzpírání. V armádě to dotáhl na poručíka u c.k. Standschützen pluku z Kufsteinu.
Na počátku Velké války byly z bojeschopných Tyrolanů vytvořeny jednotky zemských střelců. Přestože měli podle práva slíbeno, že budou pouze bránit své domovy, tři kompletní pluky byly okamžitě odeslány na východní frontu. Když pak bylo v patnáctém roce zřejmé, že Itálie nezůstane nadále neutrální, císař František Josef I. nařídil mobilizaci a tak vznikly další útvary i ze služby neschopných a jinak nespolehlivých branců.
Mnoho z těchto mužů zpočátku ani nedostalo uniformy a bylo jim důrazně doporučeno, aby si přinesli vlastní lovecké zbraně. Protože hrozilo riziko, že budou považováni za partyzány, každý dostal černožlutou rukávovou pásku, kterou nosil na svém kroji.
![](https://www.valka.online/wp-content/uploads/2021/08/standschuetzen.jpg)
Navzdory tomu tito vojáci dokázali ustát prvotní útok italské armády. Ta totiž nevěřila, že je celá fronta prakticky nechráněná. Italové proto postupovali velmi obezřetně a pomalu, čímž přišli o moment překvapení. Později dorazily regulérní rakouské a německé horské divize, které zeměbranu vystřídaly. V hlášeních pak popisovaly Tyrolany jako „neorganizovaný houf bez jakýchkoliv válečných zkušeností.“ Polní podmaršálek Goiginger si dokonce stěžoval, že se jeho pluk Standschützen Monte Piano prostě sbalil a odešel domů.
Přesto jim jejich tvrdohlavá odvaha, výborná znalost terénu a přesná muška nakonec vysloužila uznání. Tyrolanům se dále dostalo vojenského výcviku, výstroje i výzbroje a armádních důstojníků. Na doporučení Německého alpského sboru pak byly jednotky pravidelné armády namíchány s Tyrolany, což ještě zvýšilo jejich bojovou hodnotu.
Autor: /PH/
Editor: /JT/
Pokud se Vám článek líbil, můžete nás podpořit sledováním, sdílením nebo komentářem.