Zničený irácký tank T-55 v popředí hořících ropných polí. Květen 1991, severní Kuvajt.
Válka – to není jen ničení majetku a smrt tisíců. Je to i velké množství mužů pohromadě a často velmi špatná hygiena. Válčení tak je od svého počátku neoddělitelně spojeno také s válečnými chorobami. Možná vás napadne známá ‘zákopová noha’, nepříjemné napadení krvelačnými muňkami nebo různé infekce v důsledku zranění, či po amputaci končetiny v polních podmínkách. K těm se s nejnovějšími metodami zabíjení přidávají i další, dříve neznámé nemoci. Jednou z nich je i syndrom války v Zálivu.
Jedná se o chronickou a multi-symptomatickou poruchu s dodnes neuspokojivě vysvětlenými spouštěcími mechanismy. Postihuje válečné veterány operací Pouštní štít a Pouštní bouře z let 1990 a 1991 v Perském zálivu. Je spojována s širokou škálou akutních i chronických příznaků jako je únava, bolest svalů a kloubů, problémy s vnímáním, nespavost, vyrážky nebo střevní potíže. Jako příčina byly zkoumány bojové plyny sarin a cyklosarin, dále ochuzený uran používaný v munici nebo výpary z hořících ropných vrtů, kterým vojáci mohli být vystaveni. Nikdy ale nebyl prokázán jejich přímý vliv na postižené.
Vyšetřování nakonec ukázalo, že viníkem jsou nejspíše pesticidy, kterých se vojáci mohli nadýchat a také pyridostigmin-bromid v tabletách, které vojáci USA a Velké Británie v poli museli několikrát denně polykat právě jako prevenci proti efektům nervových plynů. Studie dále ukázaly, že bojové nasazení nebo jiné stresové situace nejsou spouštěčem syndromu a veteráni této války mají dokonce nižší míru postižení posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) než účastníci jiných válek.
Postihnuto bylo přibližně 250 000 z 697 000 příslušníků vojenského personálu Spojených států. Britská královská legie, charitativní organizace starající se veterány tvrdí, že ve Velké Británii by mohlo žít až 33 000 postižených, oficiálně uznaných je jen asi 5000. Výzkum dále probíhal například v dánské nebo francouzské armádě. Tito vojáci, ale nebyli vystaveni profylaxi jakou dostali američtí a britští vojáci, a tak prakticky netrpí žádnými z výše uvedených příznaků.
Postiženo by mohlo být i asi 30 z 200 příslušníků československé samostatné protichemické jednotky. Její velitel a jeden z údajných postižených, Ján Való, ale nemoci podle dostupných informací spojoval s protitankovou municí s ochuzeným uranem, což bylo americkým vyšetřováním vyloučeno, protože vyzařuje jen částice alfa a ty nezpůspobují žádné závažné škody, pokud se nedostanou přímo do těla.
V letech 1995 až 2005 bylo ve srovnání s nenasazenými vojáky pozorováno zhoršení příznaků u těch, kteří se přímo zúčastnili bitev. Projevily se také další poruchy jako chronický únavový syndrom, PTSD a častější hospitalizace spojené s „přetrváváním nepříznivých zdravotních stavů”. Výzkum léčby choroby a péče o postižené stojí vládu Spojených státu ročně kolem 22 milionů dolarů. Tato částka by se podle Ministerstva pro záležitosti veteránů měla navýšit na 60 milionů dolarů ročně, protože vojáci byli vystaveni toxinům během výkonu vojenské služby a také proto, že je nejisté, že někdy bude léčba nalezena. Až v roce 2016 Národní akademie pro výzkum, techniku a zdravotnictví potvrdila pozitivní asociaci mezi nasazením ve válce v Perském zálivu a syndromem války v Zálivu a vyloučila tak, že postižení si příznaky vymýšlí a simulují.
Jen jako takovou perličku uveďme, že pravděpodobný spouštěč této choroby – pyrodostigmin bromid se v ČR prodává pod značkou Mestinon jako lék na léčení poruchy přenosu informace z mozku na kosterní sval.
