Крајина Eкспрес byl vytvořen v červenci 1991 v železničním depu v Kninu. Při první operaci měl vlak pouze plošinové vagóny opevněné pytli s pískem a lokomotiva General Motors EMD (JŽ 664-013) s přezdívkou „Džems“ se nacházela na konci. První nasazení ukázalo potřebu lepší ochrany posádky, která tehdy byla 20 mužů. Proto byl následně Expres ve Strmici opancéřován plechy o síle 25mm.
V následujícím období měl vlak dva bojové vagóny. Výzbroj prvního byla tvořena německým protiletadlovým dvojčetem M38 ráže 20mm a druhý byl vyzbrojen protiletadlovým kanónem Bofors britské výroby, označeným v Jugoslávii jako M12, ráže 40mm a protitankovými raketami Maljutka. Kulometnou výzbroj zajišťovaly dva kulomety M53, což byly kopie německých MG-42. Později byl vlak doplněn třetím bojovým vagónem, který byl umístěn mezi původními nebojovými vagóny. Nový přírůstek byl vyzbrojen protiletadlovým trojčetem M55A4 B1 ráže 20mm, které se v Jugoslávii vyrábělo ve švýcarské licenci, protiletadlovým kanónem M75 ráže 20mm a dvěma kulomety M2HB ráže 12,7mm. U obou protiletadlových děl se jednalo o modernizované nástupce slavného kanónu Oerlikon. Novou výzbroj lokomotivy nyní vytvořily dva kulomety Zastava M84, což byly jugoslávské kopie sovětských kulometů PK. Byla posílena celková pancéřová ochrana a na každém vagónu byl vytvořen opancéřovaný úkryt pro členy posádky zajišťující ochranu proti minometnému ostřelování. Vlak byl také navíc doplněn o pancéřovaný muniční vagón. Během popsaných úprav obdržel také maskovací nátěr.
Ihned byl nasazen do bojů na trati Knin – Drnis a podílel na znovuzískání skladů v obci Sveti Rok. Na začátku roku 1992 byl vlak součástí úspěšného dobytí letiště Zemunik poblíž Zadaru. Na jaře 1992 byl vlak znovu přezbrojen, kde z prvního vagónu byl odstraněn německý protiletadlový kanón, který byl nahrazen protitankovým dělem ZIS-3 ráže 76,2mm (označovaný v Jugoslávii jako M42), ten byl doplněn dvěmi leteckými raketnicemi L57-12 pro neřízené rakety ráže 57mm. Současně byl vlak doplněn nákladním vagónem se 120mm minometem, ten se však k vlaku připojoval jen příležitostně dle charakteru nasazení. Krajina Expres se také v létě zapojil do operace „Koridor 92“, která zajistila pozemní spojení mezi Srbskou Krajinou, Srbskou republikou a Srbskem.
27.11.1992 byl vlak podřízen 7. Severodalmátskému sboru nově zformované Armády Republiky Srbská Krajina, jako železniční rota 75. brigády a 7. sbor zajišťoval jižní část Srbské Krajiny. Dne 21.1.1993 ovládli Chorvati okolí Maslenicy a Ravni Kotari. Posádka obrněného vlaku byla pro nedostatek rezerv do částečně úspěšného protiútoku nasazena jako pěchota, dva muži přitom padli v dělostřelecké palbě – šlo o jediné mrtvé z posádky během války. Poté byl vlak nasazen v Benkovaci, kde prioritním cílem byl železniční tunel na okraji Zadaru. Chorvati měli na okraji tunelu raketomety a v tunelu potom sklad munice. Vlak tedy vyrazil pod krytím neřízených raket. Vpředu byl vagón naložený 3.650 kg výbušnin, jako zátěž do něj bylo naloženo přibližně 5t železného šrotu a na nárazníky byly přidělány protitankové miny. Demoliční vagón byl u vesnice Nadin odpojen a poslán naproti tunelu. Přesné výsledky této akce nejsou známy, nicméně chorvatské raketomety se však na nějakou dobu odmlčely. Vlak dále pokračoval v působení v Benkovaci. Při jedné z operací také podporoval oddíl „Knindzi“ vytvořený Draganem Vasiljkovičem podle vzoru australských jednotek – výsledkem bylo rozdrcení jednoho praporu 159. chorvatské brigády.
Další úprava byla v létě 1993, kdy byl kanón ZIS-3 vyměněn za samohybné dělo M18. Vlak současně obdržel ochranu proti kumulativním střelám tvořenou gumovými pláty, vzniklé mezery byly vysypány štěrkem. V roce 1994 byl Expres nasazen v Bosně, kde podporoval jednotky Autonomní oblasti Západní Bosna ( byl označen byl jako 7. obrněný vlak). Hlavním úkolem posádky byl boj s velkým množstvím betonových bunkrů využívaných vojáky 5. sboru bosenských muslimů, proto vlak často ostřeloval muslimské pozice na vrchu Ribicka Glavica. U města Bihač byl 1.12.1994 první vagón zasažen raketou Maljutka (jeden člen posádky byl lehce zraněn), nicméně se osvědčila protikumulativní opatření a raketa nepronikla pancéřováním. Další Maljutka vlak minula o přibližně 65m a zasáhla jednu z budov. Během bojů o Bihač v jednom z tunelů vlak najel na minu, což zapříčinilo, že po této události byl doplněn představnými vagóny a byl vždy doprovázen ženisty.
Do Kninu se vrátil ještě v prosinci 1994. Na konci července 1995 se jižní část Srbské Krajiny ocitla v částečném obklíčení a během chorvatské operace „Bouře“ dopadlo na Knin přes tři tisíce dělostřeleckých granátů (část množstvé bylo jistě způsobeno i pověstí obrněného vlaku). Ten se však od prvních momentů operace nacházel v okolí Liki. Posádka však neměla žádné rozkazy, a proto po vyhodnocení situace Expres pustila ze svahu do rokle a ustoupila do Republiky Srbské.
Zveřejněno s laskavým svolením Tomáše Nováka
