Než byla v roce 1916 zavedena branná povinnost, armáda Spojeného království musela spoléhat pouze na dobrovolníky. Těch se do armády přihlásilo během dvou měsíců přes 750 tisíc, čili entusiasmus Britům zcela jistě nechyběl. Avšak ten, kdo na sobě v těchto prvních válečných letech neměl uniformu, byl naopak považován za zbabělce a vyhýbače. S vypuknutím konfliktu byla dokonce vyhlášena „kampaň bílého pírka“. Ta si kladla za cíl veřejně ponižovat muže, kteří dobrovolně a s patřičným nadšením nenarukovali.
O atmosféře jaká panovala ve Velké Británii po vypuknutí první světové války prohlásil například nadporučík Lancashirských střelců a světoznámý spisovatel J.R.R. Tolkien, že „kluci buď narukovali nebo byli terčem veřejného opovržení. Být tehdy hochem s velkou fantazií a malou fyzickou zdatností stálo za pendrek“. Jen dodáme, že Tolkien vstoupil do armády dobrovolně, ale až po dokončení studia o rok později, což jeho příbuzní považovali za velkou hanbu pro rodinu.
V zemích britského impéria byli mladí muži, kteří nenosili uniformu považováni za padavky nebo zrádce. Překvapivě se nejhoršího opovržení dostalo těmto mladíkům zejména od dívek, často sufražetek a ranných feministek, které si s nimi nejenže nechtěly vyjít, ale navíc jim dávaly právě bílá pírka, která se stala symbolem zbabělosti.
Jenže ne každý si to zasloužil. Odsouzení se dostalo mnohdy i chlapcům kteří byli ještě příliš mladí, aby narukovali. Taková veřejná potupa mohla vést až k sebevraždě nebo pokusu o falšování věku a následný vstup dětí do války. Nejmladšímu chlapci, který se dostal až do bitvy na Sommě bylo podle Imperiálního válečného muzea pouhých 12 let!
Jindy se zase stalo, že lůza obtěžovala vojáky na dovolené. Vojín Ernest Atkins, který se právě vrátil z bojů na západní frontě dostal bílé pírko od dívky, která za ním seděla v tramvaji. Na to vstal a praštil jí přes obličej svou vojenskou knížkou a pronesl: „To pírko přivezu ukázat klukům u Paschendale. Nemám na sobě uniformu, protože bych si ji mohl znečistit, ale i ve špinavé uniformě bych nebyl taková špína jako vy!“
Podporovatelé kampaně se ale často nedali tak lehce odbít. Jedna žena měla konfrontovat mladého muže v Londýně s dotazem proč není v britské armádě. Nacož jí mladík odpověděl „protože jsem Němec“. To jí ovšem jako omluva nestačilo a i tak mu své pírko předala.
Pravděpodobně k nejvíce nesmyslnému incidentu došlo v roce 1916, když se námořník George Samson vydal v civilním oblečení na oficiální recepci námořnictva. Při cestě na slavnost jej však obestoupil dav, který jej zasypal nejen nadávkami, ale i obligátním bílým peřím. Ironií je, že o pár minut později byl vyznamenán Viktoriiným křížem za mimořádnou odvahu v boji u Gallipoli.
Další skupinou, na kterou nesmíme zapomenout byli mladí muži vyjmuti ze služby, protože jich bylo potřeba ve válečném průmyslu, na železnici nebo námořní dopravě. Někteří také samozřejmě sloužit nemohli ze zdravotních důvodů. Pro tyto muže byly vytvořeny speciální odznaky. Některé byly vydávány státními institucemi, ale existovaly i exempláře soukromých podniků.
V USA se pak nosil odznak „Výjimka“ s americkou vlajkou. Zajímavostí je, že bílé pírko se tam naopak stalo symbolem odvahy a vytrvalosti.
Dav oslavuje vstup Velké Británie do války proti Německu, Londýn, 4. srpna 1914.
