Reparti d’assalto byl oficiální název samostatných italských zvláštních jednotek pěchoty, vytvořených v létě 1917 z popudu plukovníka Bassi. Podobně jako německé Stosstruppen měly za úkol infiltrovat nepřátelské postavení, následně vytvořit průlom v obraně a udržet se do příchodu pravidelných pěchotních jednotek.
Úderným jednotkám se před masivním nasazením tanků podařilo přinést potřebnou mobilitu do dlouhodobě stagnující zákopové války. Vyzbrojeni často jen pistolemi, útočnými noži a granáty se vrhali do nepřátelských linií, kde díky své agresivitě a obdivuhodné odvaze byli schopni vítězně vybojovat mnoho střetnutí. Jejich příkladné, avšak krví vykoupené úspěchy (často 30-50% padlých) v boji byly posléze hojně využívány vlastní propagandou a není divu, že získali mimořádné místo v italské válečné historii. Pro zajímavost uveďme, že italský elitní 9. prapor útočných výsadkářů ‚Col Moschin‘ odvozuje svůj původ právě od prvoválečných úderných oddílů arditů.
Odkaz „odvážných“ tedy žil dál i po skončení bojů. Například italský spisovatel, básník a válečný hrdina Gabriele d’Annunuzio si vypůjčil název Arditi pro dobrovolníky, kteří se k němu přidali při nezávislé okupaci města Fiume (Rijeka), která vešla ve známost jako „Impressa di Fiume“. Bojovníci, kterým se tehdy na krátko podařilo město obsadit a vyhlásit zde první protofašistický státní útvar na světě, nosili černé košile a fez. Zde se také později inspiroval Benito Mussolini, když formoval své polovojenské jednotky Squadristi přezdívané Camicie Nere (Černé košile).
Ještě podotkněme, že většina demobilizovaných Arditi se později přidala k Mussoliniho organizaci Národní federace italských arditi. Anarchisté, komunisté a další, kteří s myšlenkami fašismu nesouhlasili pak vytvořili Lidové arditi, o síle asi 20 000 členů. Tato organizace byla však nejpozději do roku 1924 rozbita a její vůdci popraveni, často ve spolupráci s četnictvem.
