Puška Winchester model 1895 v ruské ráži 7.62x54R
Na počátku Velké války pociťovalo carské Rusko značný nedostatek pěchotních zbraní. Na frontě chybělo až milion pušek a mnoho vojáků se nemohlo zúčastnit bojů. Bezbranní pak čekali v týlu nebo byli nuceni v bitvách sledovat jestli se nějaká ta zbraň „neuvolní“.
Chaotický nákup všech možných zbraní ze zahraničí vedl pouze k vytvoření logistického pekla, kdy některé divize museli řešit zásobování až jedenácti různých ráží pěchotních pušek. Nakonec se Rusové, jako už několikrát předtím, obrátili s žádostí o pomoc na rodící se industriální velmoc USA. Přesněji na Winchester Repeating Arms Company. První jednání obsahovala poptávku na 300 000 opakovacích pušek M1895 v ráži 7.62x54R Mosin, rozdělenou do dvou zakázek. Zbraně byly dodávány v letech 1915-1917 a dostaly se do rukou mnoha jednotek, zejména těch elitních, jako byla například Litevská střelecká divize. Velmi často byly k vidění i u Československých legionářů bojujících na ruské frontě.
Rakušané, kteří v létě roku 1916 zahájili svou protiofenzívu k prvnímu setkání s ruskými winchesterovkami píší:
„Naše postupující pěchota se dostala pod intenzivní palbu zakopaných Rusů. Jejich obrana využívající kulometů a množství opakovacích pušek se ukázala jako nepřekonatelná. S velkými ztrátami jsme byli donuceni k ústupu a nepřátelská linie musela být proražena za pomoci našeho dělostřelectva“
Puška, navržená Johnem Mosesem Browningem původně jako lovecká, byla konstruována speciálně pro velmi výkonné střelivo. Dlouhá je 1160 mm, z toho hlaveň má 712 mm a nenabitá váží kolem 4 kg. Nábojová schránka na 5 nábojů je umístěna před lučíkem, kde lze na ruské verzi nalézt i drážku k nabíjení shora pomocí nábojového pásku pušek Mosin. Dodané modely měly, dle ruských požadavků rovněž úchyt pro bajonet.
Zajímavostí je mechanické odpojení spouště během procesu nabíjení, a tedy znemožnění náhodného výstřelu. Cena se pak pohybovala od 23 do 27 amerických dolarů.
Srovnáme-li soudobé pěchotní pušky, Winchester M1895 byly díky pákovému systému nabíjení rychlejší při střelbě, ale komplikovaným vnitřním ústrojím citlivější na znečištění. Pákové nabíjení bylo také méně vhodné pro střelbu vleže, tolik typické pro války 20. století.
Z celkového počtu 300 tisíc pušek M1895 vyrobených od listopadu 1915 do prosince 1916 bylo dodáno celkem 293 816. Ztráta 6 184 kusů je obvykle připisována aktivitě německých ponorek. Po válce si ruské winchestrovky zabojovaly na obou stranách ruské občanské války a aktivně zasáhly i v bratrovražedném boji Finů. Později bylo zase asi 10 tisíc kusů dodáno španělským republikánům v jejich občanské válce. K vidění byly ještě již zoufale zastaralé pušky během počátečních bojů v Zimní válce roku 1939 na straně Finska. Později, ale byly nahrazeny modernějšími puškami Mosin-Nagant, které si seveřané od 20. let vyráběli sami.
