V posledních dnech se situace mezi Arménií a Ázerbajdžánem v oblasti Karabachu prudce vyostřuje a mnozí analytici již přispěchali s názory, že zde hrozí “velká” válka. Z ázerbájdžánské rétoriky navíc vyplývá, že nepůjde jen o Náhorní Karabach, ale i o pozemní koridor, který má spojit vlastní území Ázerbájdžánu s exklávou Nachičevan. Ázerbájdžán již téměř čtyři měsíce blokuje dopravu do Náhorního Karabachu, kde v roce 2020 vyhrál válku. Více než 120 000 Arménů, včetně 30 000 dětí, se tak ocitlo ve stále nebezpečnější pozici. Nedávno také zesílil tlak na Arménii a zablokoval alternativní trasu, což ještě více zvyšuje napětí.
Je třeba si nezaujatě přiznat, že dokud se v tomto regionu pohybovaly ruské “mírové jednotky”, žádné větší nepřátelství nehrozilo a obě strany se uchylovaly spíš k lokálním provokacím a omezeným bojovým operacím. Rusové, spojenci Arménie z Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti, ale již delší dobu na azerské akce nereagují s výmluvou, že probíhají na území, které je vně arménských mezinárodně uznaných hranic. To značně podrývá nejen jejich vliv na bezpečnostní situaci, ale i na samotnou arménskou vládu. Je však současná arménská garnitura připravena opustit ruskou sféru vlivu?
Signály pro změnu národní politiky Arménie
Arménský premiér Nikol Pašinjan je stále kritičtější vůči Moskvě, zdůrazňuje její neschopnost pomoci zrušit ázerbájdžánskou blokádu Náhorního Karabachu a tvrdí, že se Jerevan musí obrátit na Západ, aby mu pomohl zajistit bezpečnost. Ke zděšení Moskvy pak svolala Arménie od pondělí 11.9.2023 společné vojenské cvičení se Spojenými státy, poskytla humanitární pomoc Ukrajině uprostřed války a přikročila k ratifikaci smlouvy, na jejímž základě vznikl Mezinárodní trestní soud, který mimojiné letos obvinil ruského prezidenta Vladimira Putina z válečných zločinů spojených s deportací dětí z Ukrajiny. Ruské ministerstvo zahraničí si kvůli tomu předvolalo arménského velvyslance, aby podalo formální protest proti těmto krokům, které označilo za „ne přátelské“.
Podle ukrajinských analytiků, ale například manželka arménského premiéra Anna Hakobyan na setkání prvních dam v Kyjevě bohužel promarnila šanci dostat Arménii na mezinárodní scénu a místo toho se snažila do ukrajinského informačního prostoru zavést zprávy o azerské genocidě v Karabachu. I když zde neprobíhá řízená likvidace obyvatelstva nebo spontánní pogromy, někteří západní představitelé poukazují na fakt, že i znemožnění zásobování sporného území může vyvolat například hladomor či zbytečná úmrtí kvůli nedostatku léku. Jedná se však o kontroverzní a citlivé téma, o kterém se intenzivně jedná na mezinárodním poli. Ukrajinci jej navíc kvůli zprofanovanému ruskému narativu považují za lživou propagandu. Kyjev tato stanoviska nemohl politicky ignorovat a arménskou první dámu zřejmě již na podobnou akci nepozve.
V jakém stavu je Náhorní Karabach?
V Arcachu, části Karabachu, kterou dosud kontrolují Arméni, proběhly volby prezidenta “separatistů”, které vyhrál Samvel Šachramanyan. Podle ázerbájdžánské diplomacie se jedná o vážnou ránu snahám o normalizování vztahů mezi oběma zeměmi. Za povšimnutí stojí, že toto těžko uznatelné hlasování proběhlo ve stejnou dobu, jako ruské pseudovolby na okupovaných územích Ukrajiny. Je důležité připomenout, že před rozpadem Sovětského svazu tvořilo obyvatelstvo Náhorního Karabachu asi 145 450 Arménů, 42 688 Azerů a několik tisíc příslušníků ruských, řeckých a kurdských menšin. První válka o Náhorní Karabach, ve které tehdy měla Arménie navrch, nicméně způsobila masivní pohyby obyvatelstva, takže v současnosti tvoří Arméni téměř 95 % populace.
Arménie se ve své zahraniční politice tradičně opírala o Rusko a Írán. Jerevan se ale začíná od Moskvy distancovat, možná proto, že Rusko je zcela pohlceno invazí na Ukrajinu a nemá na udržování křehkého míru na Kavkazu kapacity. Azerům naopak vyjádřuje podporu Turecko, člen NATO, který se snaží o poněkud asertivnější zahraniční politiku na Kavkazu. Írán podle slov svých představitelů podporuje plnou suverenitu obou národů, z čehož vyplývá, že by měl Ázerbájdžán ovládnout Náhorní Karabach, jakékoliv územní zisky na Arménii by nicméně odsoudil.
Záběry na sociálních sítích v posledních dnech ukázaly rostoucí ázerbájdžánské vojenské pohyby poblíž frontové linie mezi oběma zeměmi. Podle Crisis Watch několik nákladních letadel přepravilo stovky tun zbraní včetně balistických střel pořízených z Izraele a Turecka do Baku. Ázerbájdžánské letectvo také mělo obdržet z Turecka další vojenské drony Bayraktar TB-2.
„Ázerbájdžán je připraven na další invazi do Arménie. Čekají jen na to, až Turecko získá povolení Íránu,“ řekl vojenský expert z Crisis Watch, Babak Taghvaee. Írán je však hluboce znepokojen ázerbájdžánskými kroky k vytvoření koridoru k části jeho území na západě v exklávě Nachičevan. Írán by tím totiž ztratil své historické pozemní spojení s Arménií. Napětí ohledně tranzitní silnice vedlo v posledních letech k vojenským cvičením íránských ozbrojených sil poblíž hranic s Ázerbájdžánem.
Angažovanost USA v situaci Náhorního Karabachu
Začátkem září 2023 hovořil americký ministr zahraničí Antony J. Blinken také s ázerbájdžánským prezidentem Ilhamem Alijevem, aby vyjádřil znepokojení Spojených států nad zhoršující se situací v Náhorním Karabachu a vyzval k opětovnému otevření Lachinského koridoru pro humanitární, obchodní a osobní dopravu. Zdůraznil také potřebu dialogu a kompromisu a důležitost budování důvěry mezi stranami. Přislíbil také pokračující podporu USA mírovému procesu.
Bez úspěšného zprostředkování míru totiž hrozí, že obnovené napětí znovu podnítí rozsáhlý konflikt. Ten by nepochybně destabilizoval oblast jižního Kavkazu a potenciálně by narušil vývoz ropy a plynu z Ázerbájdžánu – který produkuje asi osm set tisíc barelů ropy denně – do střední Asie a Evropy. Ázerbájdžán již značně komplikuje diplomatické úsilí, když omezuje přístup do Náhorního Karabachu a zakázal dokonce i konvojům Červeného kříže vjezd do regionu kvůli údajnému pašování “neschválených produktů” a „nelegální těžbě“. Jeho bezpečnostní síly také zadržují jednotlivce procházející kontrolním stanovištěm za lékařskou péčí v Arménii, což vedlo k pozastavení lékařských evakuací pro kriticky nemocné pacienty. Koridorem nesmí projít ani žádné zásoby, obchody jsou prázdné a hrozí hladomor. Ázerbájdžán sice nabídl pomoc, ale představitelé Karabachu ji odmítli s tím, že nepřijmou pomoc od země, která je odpovědná za zmíněnou krizi. A neshody se množí…
