Nasazení helikoptér CH-21C ve Vietnamu na obálce časopisu LIFE v roce 1963.
Za druhé světové války byla letecká “záchranná služba” velmi komplikovaná. Takzvané “sbírání” pilotů byla náročná a na techniku i personál nákladná věc. Zdánlivě velkou výhodu získalo nacistické Německo, když se jejich Focke-Achgelis Fa 223 „Drache“ stal prvním sériově vyráběným rotorovým strojem na světě. Tedy stal by se, kdyby výroba nebyla několikrát zastavena kvůli bombardování. Spojené státy se samozřejmě snažili o svůj projekt transportních a záchranných vrtulníků také, a tady na scénu přichází Piasecki Helicopter Corporation. Bez nadsázky firma, která je spolu s firmou Sikorsky zodpovědná za masivní použití vrtulníků v amerických ozbrojených silách. Její zakladatel, Frank Piasecki se mimochodem nejvíce proslavil svým PA-59K/VZ-8P, neboli „Létající Jeep“ (Airgeep).
Piasecki dohodl koncem druhé světové války s námořnictvem Spojených států kontrakt na deset tandemových rotorových vrtulníků HRP-1. Helikoptéra byla přezdívána „létající banán“ kvůli vzestupnému úhlu zadního trupu, který zajišťoval, aby se velké rotory za letu navzájem nesetkaly. Přezdívka byla později zděděna i jinými vrtulníky Piasecki podobného designu, a to včetně nově zaváděného CH-21 (v té době ale ještě H-21).
V roce 1956 hledalo Francouzské letectvo helikoptéry, pro podporu jednotek během Války v Alžíru. Po neúspěších s nevhodnými Sikorsky S-55, jim byly doporučeny více vhodné helikoptéry Piasecki H-21. Několik strojů Francouzské armády a letectva bylo dodatečně upraveno a vybaveno neřízenými raketami a kulomety. Několik strojů bylo dokonce vybaveno i na bombardovací mise, nicméně H-21C neměl dostatečné manévrovací schopnosti a nezvládal výkony bojového stroje. O to více se osvědčil jako ozbrojený transport pěchoty. Je zajímavé, že mnoho francouzských H-21C bylo vybaveno dvojicí MG 151/20 pro ochranu výsadku; což byl letecký 20 mm automatický kanón vyráběný během druhé světové války firmou Waffenfabrik Mauser.
Původně byl H-21 vyvinut jako záchranný vrtulník do arktického prostředí. Stroj měl funkce zimování a umožňoval provoz při teplotách až -54 °C. Mohl být běžně udržován i v podmínkách silného chladného počasí. Nejen proto nebyly vůbec vhodné pro službu ve Vietnamu. Měl malý dolet, důležité části byly nechráněné. A i když „papírově“ byl určen pro 22 lidí, ve Vietnamu dokázal CH-21C unést třeba jen polovinu. V roce 1964 ho pak nahradila ikona Vietnamské války UH-1.
Za celou svou kariéru „banány“ létaly převážně ve Francii, Západním Německu (kde jich bylo vyrobeno 32 kusů pod licencí v továrně Weser Flugzeugbau) a samozřejmě ve Spojených státech. Dále pak sloužily v Japonsku, Švédsku, Kanadě a v Demokratické republice Kongo. Zajímavé je, že je provozovala i jedna civilní společnost, a to New York Airways.
