Korejskou válku nakonec Parr ukončil s 168 bojovými vzlety a celkem deseti sestřely, což z něj dle leteckých zvyklostí činí dvojité eso.
Dá se říct, že Ralph Parr byl v mnoha ohledech výjimečný muž a mimo jiného je mu připisováno i několik prvenství ve vzdušném boji.
Ralph se narodil ve Virginii roku 1912 do vojensky založené rodiny, kde jeho otec sloužil jako fregatní kapitán v obou světových válkách. Během té druhé se mladý Ralph společně se svým bratrem přihlásili do armády. Jeho bratr Warren dostál rodinné tradici, když se stal kontradmirálem amerického námořnictva. Ralph naopak mířil výš, doslova až k nebesům. Stal se totiž pilotem amerického, tehdy ještě armádního letectva. Do bojů nicméně nezasáhl, neboť byl pověřen službou instruktora na strojích P-38 ‚Lightning‘ a později byl převelen do okupovaného Japonska, kde se překvalifikoval a dále školil nové piloty na stíhačkách F-51 ‚Mustang‘. V roce 1947 došlo k oddělení letectva od armády a také, mimo jiné, k přejmenování stíhaček. Takže například P-51 („Pursuit“ – pronásledovatel) byla nově F-51 („Fighter“ – stíhač). Po skončení jeho branné povinnosti sice opustil letectvo, ale zapsal se k rezervistům vojenských leteckých sil USA.
Když o pár let později vypukla válka v Koreji, Ralph byl povolán do aktivní služby a následně odeslán do Japonska, kde se u 7. stíhací letky seznámil s proudovými stroji F-80 ‚Shooting Star‘. Na nich od července 1950 odlétal několik bojových misí proti pozemním cílům. V květnu následujícího roku, byl převelen zpět do USA, kde se měl učit létat na moderních strojích F-86 ‚Sabre‘. Už v zácviku byl podle svých nadřízených velmi horlivý a toužil se konečně dostat do ostrého boje. Trvalo ale ještě skoro dva roky, než se navždy zapsal do historie leteckých soubojů. V květnu 1953, jen 7 týdnů před podepsáním příměří, byl konečně odeslán zpět do Koreje, aby bojoval v takzvané „Aleji Migů“. Američané se tam už nějakou chvíli snažili získat vzdušnou nadvládu nad Čínou a SSSR masivně podporovanými severokorejskými piloty. Ti létali na nových sovětských proudových MiG-15 a značně mařily bombardovací mise OSN v regionu.
Situaci na nebeském bojišti nám lépe přiblíží incident z 12. dubna 1951, kdy 30 Migů zaútočilo na skupinu 36 bombardérů B-29 mířících k cílům na severu korejského poloostrova. Bombardéry byly doprovázeny asi stovkou proudových F-80 a také F-84 ‚Thunderjet‘. Modernější Migy byly ale jednoduše rychlejší i obratnější, a tak se jim podařilo sestřelit tři B-29 a sedm více či méně vážně poškodit. V tento „černý“ čtvrtek byli nepřátelští stíhači schopni zasáhnout americké letouny a uniknout bez utrpení jakýchkoliv ztrát. Vzdušná ostuda, kterou utrpěli Američané přinutila změnit strategii jakou Organizace spojených národů přistupovala k bombardovacím kampaním v této válce. Americké letectvo na událost odpovědělo přesunutím 4. stíhací letky (4th Interceptor Wing), vyzbrojené novými stroji F-86. Ty si vedly obdivuhodně dobře, a tak během 5 měsíců proti Mig-15 zaznamenaly 22 vítězství bez ztráty jediného letadla v boji. Nutno však podotknout, že letectvo přišlo o pár letadel v důsledku havárií. A dodejme ještě, že všechna korejská letecká esa, kromě jediného pilota, létala na F-86. To dokazuje jakou technologickou převahu měli tyto stroje oproti starším F-80 a F-84.
Parr se po příletu do Soulu sotva stačil aklimatizovat, a už sedal do svého Sabre. Dva roky testování a vyvíjení nových leteckých taktik mu umožnily se se stíhačkou dokonale spojit. Takže při prvním střetnutí s velkou skupinou Migů-15 se byl schopen okamžitě a efektivně zapojit do souboje, i když byli Američané v početní nevýhodě. Krátce po spatření nepřátel se dokázal pověsit za jeden z Migů a spustit palbu. I když můžeme spekulovat, jak zkušený byl jeho protivník, tak použití několika sérií střemhlavých pádů, zvratů o 180° a dalších manévrů ve velmi vysokém přetížení ukazuje spíše na korejského nováčka, než na ostříleného sovětského pilota. Navzdory ohromnému úsilí nepřátelského letce a neuvěřitelnému tlaku na Parra i jeho Sabre se mu podařilo zamířit šestici těžkých kulometů. Mig dostal několik zásahů a začal kouřit. Pilot Migu byl zřejmě vážně raněn a nakonec havaroval. Jeden z jeho spolubojovníků (takzvané ‚Číslo‘) agresivně zaútočil na Parra a snažil se ho tím donutit k ústupu. Parrovi schopnosti ovšem dovolili mu uniknout a proklouznout za další MiG na který zamířil své zbraně. Vypálil salvu a sestřelil další MiG-15, čímž vyhrál druhé vítězství v jeho prvním střetnutí v Korejské válce. Zbylé Migy byly přinuceny se stáhnout a Parr se mohl se svou letkou vrátit na leteckou základnu Kimpo nedaleko korejského hlavního města. O tři dny později opět skóroval, když si připsal další sestřel MiGu a jeden ještě poškodil.
Korejskou válku nakonec ukončil s 168 bojovými vzlety a celkem deseti sestřely, což z něj dle leteckých zvyklostí činí dvojité eso. Většina jeho zářezů byly Migy-15, ale jeho poslední vítězství a zároveň poslední sestřel celé války, je součástí jisté kontroverze v jeho kariéře. Útok proti osamocenému sovětskému dopravnímu letounu IL-12 se udál jen pár hodin před podepsáním příměří mezi oběma Korejemi. Sověti tehdy tvrdili, že nákladní letadlo, letící z Port Arthuru přes čínskou provincii Mandžusko do ruského Vladivostoku, převáželo jen skupinu lékařů a nevojenský materiál. Dokonce vznesli proti Parrovi žalobu k mezinárodnímu soudu pro válečné zločince a požadovali náhradu škody ve výši 18,6 milionů dolarů. Americká strana celou událost popřela, s tím že vojenské letadlo letělo v korejské válečné zóně a tudíž bylo legitimní cíl. Sověti nakonec své obvinění stáhli, což podle Američanů ukazuje, že se jen chytali příslovečného stébla kvůli frustraci ze střetů s F-86 Sabre. Ve skutečnosti ovšem byl poměr zničených Migů-15 k F-86 jen 1,2, což je poměrně vyrovnané skóre.
Parr dále pokračoval u letectva v trénování nových pilotů ve vzdušné taktice v době proudových letounů. Později létal na F-4 Phantom během Vietnamské války, kde se opět vyznamenal jako vynikající a inovativní pilot. Během dvou turnusů odlétal více než 400 misí. Ralph Parr získal přes 60 vyznamenání a pochval. Sloužil ve Druhé světové, Korejské i Vietnamské válce. Je držitelem Stříbrné hvězdy, deseti leteckých záslužných křížů, tří Záslužných legií, kříže za vynikající službu a Leteckého kříže. Do důchodu odešel v roce 1976, přesto zůstal aktivním pilotem. Pravidelně navštěvoval důstojnický klub letecké základny Randolf Air Force Base, kde rád předával své zkušenosti a rady mladším pilotům. Dokud mu to zdraví dovolovalo tak byl i aktivním členem veteránské asociace. Zemřel na rakovinu v roce 2012 ve věku 88 let.
Na jeho počest byl důstojnický klub Randolph přejmenován na Parr O’Club a Asociace pilotů-veteránů, jejíž byl členem se rovněž přejmenovala na Ralph Parr Pack.
