O výsadek se staraly většinou tři G-Car, vyzbrojené kulomety, které každý nesly 4 muže výsadku.
Fireforce byla taktika vzdušných výsadků používaná ozbrojenými silami Republiky Rhodesie. Podobně jako americký „Air Assault“ ve Vietnamské válce měla za úkol lokalizovat a eliminovat pokusy protivládních povstalců o infiltraci rhodéského území.
Zároveň tato taktika dovolovala používat aeromobilní lehkou pěchotu jako síly rychlé reakce v případě, že by se některá jednotka rhodéských obranných sil dostala do problémů. “Fireforce” představovali po většinu trvání války tři, ke konci války čtyři jednotky. Dvě bělošské a dvě černošské jednotky, kdy se každá měla na starost obrovské území o tisících kilometrech čtverečních. Mužstvo bylo bráno z elitní bělošské Rhodesian Light Infantry a nebo z černošských Rhodesian African Rifles. Vojáci u Fireforce sloužili minimálně šest týdnů, někdy ovšem i několik měsíců. Hlavní výzbrojí Fireforce byly vrtulníky Alouette III, později Bell UH-1, které nesly označení K-Car (Kill/Command – velitelský) a G-Car (Gunship – bojový). Fireforce používala také letouny, nejčastěji C-47 Dakota a Cessna Skymaster.
Součástí první vlny Fireforce byl K-Car, ve kterém obvykle letěl velitel. Tento vrtulník byl zároveň vybaven 20mm kanónem pro palebnou podporu. O výsadek se staraly většinou tři G-Car, vyzbrojené kulomety, z nichž každý nesl 4 muže výsadku. Dakota nesla obvykle 20 výsadkářů připravených k seskoku a Cessna Skymaster vybavená dvěma kulomety, různými lokálně vyráběnými bombami a raketami sloužila k blízké palebné podpoře výsadků.
Pokud byl na území, které hlídala Fireforce spatřen nepřítel, byla vyslána první vlna, kterou tvořilo 32 vojáků výsadku čili 4 vrtulníky, jedna Dakota a Skymaster. Hned za ní vyrážela druhá vlna, která byla tvořena automobily, které měly přivést posily a zároveň palivo a munici pro vrtulníky první vlny.
Po příletu nad území, kde se pohyboval nepřítel, kterého v tu dobu sledovaly průzkumné oddíly (často členové Sealous Scouts) přeletěl K-Car nad cílem, označil ho kouřovými granáty a poté vystoupal do výšky cca 300 metrů, odkud naváděl zbytek Fireforce a zároveň ho podporoval střelbou z 20mm kanónu. Při ceně 25 dolarů za jeden náboj do kanónu se střelci K-Caru omezovali na střelbu dávkami o třech ranách, dalším důvodem k tomuto opatření bylo omezené množství munice, které mohla malá Alouette III nést. První dva G-Cary, které vysadily svůj výsadek se poté ihned vracely pro posily, které se blížily po zemi ve druhé vlně. Třetí G-Car po vyložení výsadku kroužil okolo nepřítele a útočil na něj kulomety. Zároveň sloužil jako záloha, kdyby se K-Car dostal do problémů a prováděl klamné výsadky na prázdno, aby zmátl nepřítele.
Ihned poté, co vedoucí K-Car označil cíl, provedla na něj útok Cessna vyzbrojená napalmem a raketami, a poté na něj opakovaně útočila kulomety. Výsadkáři v Dakotě byli vysazováni co nejblíže nepříteli a pokud to nebylo možné, byli vysazeni dál a poté pro ně přiletěli G-Car vracející se pro posily. Výsadkáři standardně skákali z výšky asi 150 metrů, často však skákali z 91 metrů. Zaznamenaný rekord je z 66 metrů a nebylo neobvyklé, že stihli i tři bojové seskoky za jeden den.
Na zemi se Fireforce spoléhali na rychlost a agresivitu útoku. Každý výsadek čtyř mužů měl předem určený směr kterým bude postupovat, tento směr se korigoval podle toho kudy ustupoval nepřítel. Účelem bylo nepřítele zachytit při ústupu a zničit ho rychlým agresivním úderem. Důraz byl kladen na získání zajatců kvůli možným informacím – to se však vzhledem k rychlosti v krátké vzdálenosti na kterou se boje odehrávaly nedařilo příliš často.
Akce Fireforce trvaly většinou několik hodin, než se podařilo protivníka úplně eliminovat. Aby ztížil své odhalení, tak se nepřítel snažil rhodéské území infiltrovat většinou ve skupinách o šesti až dvanácti mužích. První vlna Fireforce sestávala z 32 mužů, což znamenalo převahu 3:1 ve prospěch pro Rhodésany. Kolik nepřátel Fireforce za válku zabila není úplně jisté, odhady jsou v řádu tisíců a na konci války si Fireforce držela poměr přibližně 80 zabitých nepřátel na jednoho svého ztraceného člena.
