Velmi dobře vybavená hlídka dvou neidentifikovaných jednotek se pravděpodobně připravuje na vstup do území nikoho.
Zajímavostí je, že každý voják má připevněný plát Stirnpanzer k přední části své M1916 Stahlhelm. Stirnpanzer byl ocelový plech o tloušťce 4 mm a hmotnosti kolem 2 kg.
M1916 Stahlhelm byla zavedena během Verdunské kampaně na začátku roku 1916. Přilba měla v bocích výrazné ventilační výstupky, které mohly sloužit právě k upevnění přídavných plátů. Vynikající vlastnosti nového typu ochrany hlavy popsal poručík Walter Schulze z 8. pěšího pluku 76. roty po své první akci v bitvě na Sommě takto:
„…najednou jsem byl s velkým řinčivým úderem zasažen do hlavy a odhozen na podlahu zákopu… šrapnel obrovskou silou zasáhl helmu, ale nerozrazil ji, jen se prohnula. Kdybych měl ještě tu čepici, co před pár dny, pluk by měl o jednoho muže méně…“
Přilba však nebyla bez vad. Ventilační otvory během zimy vpouštěly dovnitř chlad, a proto si vojáci otvory svépomocí zacpávali blátem nebo tkaninou. Široká obroučka přilby pak vojákům zhoršovala slyšení, deformovala okolní zvuky a při vojákově řeči vytvářela ozvěnu.
