Vstup Japonska do druhé světové války byl do značné míry motivován jeho závislostí na dovozu strategických surovin, zejména ropy. Po obsazení části Francouzské Indočíny v roce 1941 reagovaly Spojené státy, Velká Británie a Nizozemsko uvalením embarga na vývoz ropy do Japonska a zmrazením japonských aktiv. Tím Japonsko přišlo o přístup k přibližně 88 % svých dovozů ropy, což ohrozilo jeho schopnost vést válku a udržet ekonomiku.
V reakci na to se japonské vedení rozhodlo zajistit si potřebné suroviny silou, což vedlo k rychlé expanzi do jihovýchodní Asie. Nizozemská východní Indie, dnešní Indonésie, byla obzvláště atraktivní kvůli svým bohatým ropným polím a rafinériím, zejména v oblasti Palembangu na Sumatře. Obsazení těchto zařízení bylo klíčové pro zabezpečení energetických potřeb Japonska.
Před útokem na Palembang v únoru 1942 Japonsko pečlivě plánovalo operaci s cílem rychle a efektivně obsadit ropné rafinérie dříve, než by je spojenecké síly mohly zničit. Tato operace, známá jako „Operace L“, zahrnovala první bojové nasazení japonských výsadkářů a byla součástí širší invaze na Sumatru, která měla zajistit kontrolu nad klíčovými strategickými oblastmi v regionu.
Průběh operace a její výsledky
14. února 1942 byly vysazeny jednotky japonských výsadkářů z Teišin Šudan nad letištěm Pangkalan Benteng a v blízkosti rafinérie Pladjoe. První vlna čítala 180 mužů z 2. výsadkového pluku pod velením plukovníka Seiči Kumeho. Jejich úkolem bylo obsadit letiště a rafinérii dříve, než by je spojenecké síly mohly zničit.
Výsadkáři čelili silné obraně nizozemských a britských jednotek. Bojovali převážně s pistolemi a granáty, protože neměli čas shromáždit těžší výzbroj shozovanou v kontejnerech. Přesto se jim podařilo obsadit rafinérii v Pladjoe, avšak druhá rafinérie v Sungai Gerong byla úspěšně zničena ustupujícími spojeneckými silami.
Dvě hodiny po první vlně byla vysazena další skupina 60 výsadkářů, kteří podpořili své spolubojovníky. Do 15. února bylo letiště i rafinérie pod japonskou kontrolou. Hlavní japonské síly dorazily 18. února a zajistily oblast.
Z celkového počtu 329 výsadkářů bylo 39 zabito, 37 těžce a 11 lehce zraněno. Japonci ukořistili několik desítek spojeneckých letounů, značné množství zbraní a přibližně 250 000 tun benzínu. Rafinérie byly rychle opraveny a produkce obnovena, což významně přispělo k japonskému válečnému úsilí.
Strategický význam Palembangu
Palembang, hlavní město jižní Sumatry, se během druhé světové války stal klíčovým strategickým bodem kvůli svým rozsáhlým ropným rafinériím. Dvě hlavní zařízení, Pladjoe (Plaju) a Sungai Gerong, představovala největší ropné rafinérie v jihovýchodní Asii. Společně produkovaly až tři miliony tun ropy ročně, což představovalo přibližně polovinu japonské produkce ropy a až 75 % leteckého paliva pro japonské ozbrojené síly .
Pladjoe, vybudovaná společností Royal Dutch Shell, byla rozsáhlá a komplexní rafinérie s vysokou mírou redundance v provozních funkcích. Sungai Gerong, vlastněná společností Standard Vacuum Oil Company (Stanvac), byla efektivnější a kompaktnější zařízení . Obě rafinérie byly propojeny s ropnými poli v oblasti Prabumulih, odkud byla ropa dopravována potrubím do rafinérií.
Před japonskou invazí v únoru 1942 se spojenecké síly pokusily zařízení zničit, aby zabránily jejich využití nepřítelem. Tyto pokusy však byly jen částečně úspěšné, a Japonci dokázali rafinérie během několika měsíců obnovit a uvést do provozu . Zajištění těchto rafinérií bylo pro Japonsko klíčové, neboť poskytovaly nezbytné palivo pro vojenské operace v Tichomoří.
Strategický význam Palembangu a jeho ropných zařízení vedl k jejich opakovanému cílení spojeneckými silami. Například v lednu 1945 provedla britská Pacifická flotila rozsáhlý nálet v rámci operace Meridian, který měl za cíl vyřadit rafinérie z provozu a omezit tak japonské zásobování palivem .
Zajímavosti
Navzdory počátečnímu úspěchu se jednotky Teišin Šudan v pozdějších fázích války setkaly s vysokými ztrátami, například během bojů na Leyte a Luzonu, což vedlo k jejich postupnému zániku. Jednotka byla inspirována úspěchy německých Fallschirmjäger během Blitzkriegu v počátečních fázích války v Evropě.
Během operace byly použity transportní letouny Kawasaki Ki-56 a bombardéry Mitsubishi Ki-21, které shazovaly zásoby a výzbroj. Celá operace byla kryta stíhacími letouny Nakajima Ki-43.
