Upravený italský pancéřový křižník třídy Pisa, Georgios Averof, s vyvěšeným praporem ‚Z‘ míří vstříc tureckým bitevním lodím.
8 let po slavné námořní bitvě u Cušimi a těsně před vypuknutím Velké války proběhl střet dvou středozemních námořních mocností. Přestože Balkán dosáhl své nezávislosti už o století dříve, nebyly vyřešeny ještě všechny teritoriální otázky. Otomanská říše, přezdívaná ‚nemocný muž Evropy‘ byla několikrát vyzkoušena, jestli opravdu má na to považovat se světovou velmoc. Jednou z těchto zkoušek měla být První balkánská válka a její součást, Bitva v Egejském moři, Řeky nazývaná Bitva o Elli.
16. prosince roku 1912 se zde střetlo relativně mladé a také malé řecké královské námořnictvo s mocným tureckým loďstvem. Na papíře měli Turci jasně navrch. Dvě nové a dvě postarší otomanské bitevní lodě doplněné jedním chráněným křižníkem a čtyřmi torpédoborci proti jednomu pancéřovanému křižníku, třem zastaralým pobřežním bitevním lodím a čtyřem torpédoborcům na straně Řecka naznačovali, že výsledek bitvy je předem rozhodnut.
Kontradmirál Pavlos Kountouriotis na, v Itálii postaveném, vlajkovém křižníku Averof se, ale rozhodl pro nečekaný krok. Frustrovaný nízkou rychlostí ostatních lodí, vyvěsil prapor Z, což byl domluvený signál pro „nezávislou akci“. Se svou lodí vyrazil rychlostí 20 uzlů po pravém křídle k turecké formaci. Díky vysoké rychlosti, obratnosti a pancéřování se mu podařilo provést manévr zvaný ‚příčka T‘, to znamená, že se postavil kolmo k linii nepřátelských lodí. Tato pozice mu umožnila koncentrovat palbu na tureckou vlajkovou bitevní loď Barbaros Hayreddin, která ovšem mohla jen omezeně opětovat palbu. Řecký křižník zasáhl Hayredina, kde způsobil vážná poškození, smrt 7 a zranění 14 námořníků. Vzápětí byla zasažena i za ní plující bitevní loď Turgut Reis a Mesudyie, kde padlo dalších 11 námořníků a 27 utrpělo zranění.
V tureckém námořnictvu následně propukla panika, která vedla kapitána Ramize Beye k vyhlášení ústupu. Rozkaz se, ale proměnil v chaotický úprk do bezpečí Dardanel. Averof nyní doplněný o torpédoborce se ještě pokusil Turky pronásledovat a dařilo se mu obtěžovat zadní voj až do 26. prosince.
Výsledek bitvy znamenal přenechání Egejského moře Řekům za cenu ztráty jen dvou námořníků. Řecká námořní pěchota následně obsadila ostrovy Lesbos, Chios, Lemnos a Samos. Odstranění námořní hrozby a uvěznění tureckého loďstva v Bosporu rovněž umožnilo bezpečné námořní zásobování armády, kritické pro úspěch následujících pozemních operací v První balkánské válce.
Bitva také ukázala, že vysoká palebná síla není vše a v moderním námořním boji hraje zásadní roli i rychlost a hlavně přesnost. Rovněž se ukázala také neocenitelná pomoc leteckého průzkumu, který díky dvěma pilotům provádějícím dlouhé průzkumné lety odhalil všechna zákoutí a nečekaná překvapení okolního moře.
