(1 296 slov, doba čtení 7 minut)
Sýrie, kdysi klíčový stát na křižovatce Asie, Evropy a Afriky, se od roku 2011 zmítá v jednom z nejničivějších konfliktů moderní doby. Více než dekáda války rozdělila zemi na několik částí, přičemž každý region ovládají jiné síly. Konflikt nepřinesl vítěze, pouze rozvrat, rozsáhlou humanitární krizi a destabilizaci regionu. Otázka budoucího uspořádání Sýrie po pádu režimu Bašára al-Asada je složitá a kontroverzní.
Současný stav konfliktu
Rozdělení země
Sýrie je dnes de facto rozdělena mezi několik mocenských center:
Asadův režim – podporovaný Ruskem a Íránem, před zahájením listopadové ofenzivy povstaleckých skupin kontroloval přibližně 60 % území, včetně největších měst Damašku, Aleppa a Latákie. V současnosti se jeho síly hroutí a do rukou ostatních frakcí padá jedno město za druhým.- Kurdové – PYD a SDF, které jsou nejvýznamnějšími kurdskými skupinami v Sýrii a pravděpodobně budou klíčovými hráči při poválečných jednáních. Jejich vojenská dominance, funkční správa a podpora ze strany USA je staví do centra politického dění. Zároveň však čelí výzvám, zejména tlaku Turecka a absence širokého mezinárodního uznání. Budoucnost kurdských regionů v Sýrii bude záviset na schopnosti PYD/SDF vyjednat kompromis, který by zajistil jejich autonomii a zároveň uklidnil sousední státy a místní komunity.
- HTS, radikální islamistická skupina původně známá jako Fronta an-Nusra vznikla jako syrská pobočka Al-Káidy. V současnosti je jedním z hlavních aktérů v severozápadní Sýrii, zejména v oblasti Idlíbu odkud v listopadu zahájila úspěšnou ofenzivu proti vládním silám. HTS, která se postupně distancovala od Al-Káidy, si udržuje vojenskou a politickou sílu, i když čelí vnitřnímu tlaku a mezinárodní kritice za své radikální ideály. Skupina se soustředila na boj proti Asadovu režimu, ale její ambice zahrnují i širší islamistickou vizi pro Sýrii. Budoucnost HTS závisí na schopnosti vyrovnat se s měnícím se geopolitickým prostředím a vnitřními rozpory.
- Turecko a jeho spojenci – Syrská národní armáda je koalicí umírněnějších islamistických skupin, které jsou podporovány Tureckem. Jejich cílem je svrhnout syrský režim, ale jejich ideologie je více zaměřena na národní suverenitu než na radikální islamismus. Budoucnost SNA bude záviset na jejích schopnostech přizpůsobit se měnícím podmínkám a na turecké podpoře, která zůstává pro skupinu životně důležitá.
- Islámský stát (ISIS) – Islámský stát v Sýrii již není dominantní silou, ale zůstává vysoce adaptabilní a nebezpečnou organizací. Jeho schopnost využívat politického chaosu a ekonomického zoufalství místních komunit mu umožňuje přežívat. Budoucí osud ISIS bude záviset na schopnosti syrských aktérů a mezinárodního společenství efektivně řešit základní příčiny jeho vzestupu: nestabilitu, radikalizaci a absenci účinné správy.
Geopolitické zájmy
Geopolitické zájmy zahraničních aktérů v Sýrii jsou nesmírně komplexní a často protichůdné. Každý hráč se snaží maximalizovat svůj vliv, což vede k dlouhodobé destabilizaci země. Budoucí mírové uspořádání bude záviset na schopnosti těchto aktérů najít kompromis, což se však vzhledem k jejich konkurenčním cílům jeví jako obtížné.
- Rusko podporovalo Asadův režim, aby si udrželo vojenské základny ve Středozemním moři a posílilo svůj vliv v regionu. Ekonomickými cíli Ruska v Sýrii bylo pravděpodobně podílet se na poválečné rekonstrukci či získat kontrolu nad těžbou zemního plynu a ropy.
- Írán považuje Sýrii za klíčovou součást svého koridoru, který spojuje Teherán s Bejrútem přes Irák a Sýrii („šíitský půlměsíc“). Ekonomické propojení obou zemí je pro Írán klíčové pro tranzitní trasy, které pomáhají íránskému exportu.
- Turecko považuje kurdské milice (YPG) a jejich politické křídlo (PYD) za hrozbu kvůli jejich vazbám na tureckou PKK. Turecko opakovaně intervenovalo na severu Sýrie, aby zabránilo vzniku kurdské autonomie. Ankara proto usiluje o vytvoření „nárazníkové zóny“ podél své jižní hranice.
- Spojené státy podporují kurdské síly v boji proti ISIS a snaží se omezit íránský vliv, který Washington považuje za primární hrozbu pro stabilitu regionu. Spojené státy udržují vojenské základny v oblastech bohatých na ropu, což mělo strategický význam pro ekonomický tlak na Asadův režim.
- Izrael pravidelně provádí letecké útoky na íránské cíle v Sýrii, aby zabránil rozšiřování vojenské přítomnosti Íránu a jeho spojenců (například Hizballáhu). Syrský konflikt považuje za potenciální bezpečnostní riziko, zejména v oblasti Golanských výšin.
Budoucnost Sýrie po pádu Asadova režimu
Federální uspořádání jako potenciální řešení
Pro vytvoření stabilního a spravedlivého uspořádání Sýrie je klíčové zohlednit historické, etnické, náboženské a geopolitické faktory. Návrh by měl řešit příčiny konfliktu, zabránit monopolizaci moci jednou skupinou a zajistit inkluzivní správu. Jedním z diskutovaných modelů pro budoucí uspořádání Sýrie je federace, která by reflektovala etnickou a náboženskou rozmanitost země.
Návrh federálního uspořádání:
- Kurdská autonomie na severovýchodě: Kurdsko-arabská samospráva pod kontrolou Syrských demokratických sil (SDF), avšak s omezenými pravomocemi například v oblasti zahraniční politiky.
- Arabské regiony na jihu a západě: Správa místními komunitami, které respektují práva menšin a jejich podíl na politickém procesu.
- Damašek jako federální centrum: Neutrální hlavní město s federální vládou odpovědnou za zahraniční politiku a obranu.
Uspořádání země na autonomní regiony by mohlo snížit napětí mezi etnickými skupinami, které by mohly spravovat své záležitosti samostatně. Federalizace by umožnila větší zapojení místních komunit do vedení státu. Mezinárodní dohled by mohl vyřešit spory mezi Tureckem a Kurdy. Je však třeba pamatovat na to, že Turecko pravděpodobně odmítne jakoukoliv autonomii Kurdů u svých hranic, což může ještě více podpořit kurdský separatismus a tím kolaps jednání o federální vládě.
Existuje alternativa?
Mezinárodní správa Sýrie
Po pádu režimu Bašára al-Asada bude Sýrie pravděpodobně čelit hlubokému mocenskému vakuu a rozvratu. V takovém případě by mohla být zavedena mezinárodní správa, podobná těm, které byly aplikovány v jiných konfliktních regionech (např. v Bosně, Kosovu nebo Východním Timoru). Tato správa by měla za cíl stabilizovat situaci, usnadnit přechod k novému politickému uspořádání a obnovit základní služby.
Mezi výhody takového řešení by se dala zařadit neutralita správy, což by mohlo minimalizovat obvinění z protěžování určité etnické či náboženské skupiny. Rozložení zodpovědnosti by snížilo tlak na jediného aktéra (např. OSN). Zahrnutí regionálních aktérů by mohlo zvýšit akceptaci správy mezi místním obyvatelstvem. Úspěch by vyžadoval mezinárodní konsensus a aktivní podporu syrského obyvatelstva.
Na druhou stranu lze počítat s odporem místních frakcí, které by mohly vnímat zahraniční misi jako okupaci. Existuje také riziko, že se mezinárodní partneři nebudou schopni domluvit na funkční strategii správy Sýrie a každý aktér bude prosazovat své zájmy, což povede k větší fragmentaci země. Neefektivní správa a případné útoky islamistických skupin jako třeba IS by vytvářely tlak na stažení zahraničních vojáků a země by se mohla opět propadnout do chaosu a občanské války.
Rozpad Sýrie
Země by se mohla fakticky rozdělit na několik států nebo autonomních oblastí, podobně jako Jugoslávie. Výhodou by bylo ukončení centrálního konfliktu a možnost samostatného rozvoje regionů. Nově vytvořené hranice by však mohly být značně nestabilní a předmětem pokračujících sporů mezi jednotlivými entitami. I když etnická a náboženská rozmanitost ztěžuje vybudování jednotného státu, například vznik nezávislého Kurdistánu by mohl být výzvou, na které není tento region připraven.
Vítězství jedné frakce
Jedna z frakcí by mohla převzít kontrolu nad celou zemí prostřednictvím vojenského vítězství. Jednotná vláda by mohla teoreticky efektivně spravovat zemi, nicméně vzhledem k aktuálnímu rozložení sil je tento scénář spíše nepravděpodobný. Násilné převzetí oblastí, které více než 10 let aktivně bojují za svou ideologii či náboženství by současný konflikt nevyřešilo, jen by se změnily role.
Je zřejmé, že budoucnost Sýrie zůstává nejistá. Pád režimu Bašára al-Asada by mohl otevřít cestu k federálnímu uspořádání nebo naopak vést k dalšímu rozdělení země. Jediným trvalým řešením bude inkluzivní politický proces, který zajistí spravedlivé rozdělení moci a zdrojů, podporu rekonstrukce a ochranu práv všech komunit. Sýrie po porážce Asada bude nicméně do značné míry definována chováním Ruska a Íránu. Obě země, ačkoliv na první pohled ochotné spolupracovat, budou pravděpodobně blokovat kroky, které by vedly k posílení nezávislé syrské vlády nebo širší mezinárodní participaci. To zanechá zemi ve vleklém chaosu, kdy „pomoc“ bude jen další formou geopolitického soupeření.
